Ludwig von Mises Institut

Mises.cz

Urza

www.urza.cz

Jsem anarchokapitalista, věřím v Pána Ježíše, živím sebe i svou rodinu programováním (někdy také výukou IT a matematiky); baví mě tvorba i hraní her, přemýšlení, psaní, mám rád fantasy a sci-fi, halucinogeny, vozy značky Alfa Romeo, zejména svůj kabriolet.

obrázek autora
články literatura

Jeden můj známý si ze mě dělá legraci, že se hlásím k anarchokapitalismu, protože jsem v osobním životě „anarcho“ a v práci „kapitalista“; a má vlastně pravdu. Zatímco v práci oceňuji profesionalitu i řád, jsem svědomitě zodpovědný, nejspíše se mnou není ani moc zábava a je pro mě důležité vydělávat hodně peněz, v osobním životě jsem dredatý požitkář s kladným vztahem k halucinogenům, zevlení a volné lásce v hippies stylu; miluji svůj život. Když jsem před mnoha lety v Plzni navštěvoval Mikulášské gymnázium, očekávalo se ode mě, že věnuji nemalou část svého času výuce, což se však nedělo; tím mi vznikl poměrně značný prostor k hraní (a později i vývoji) S&F her, programování a čtení o politice či ekonomii, což byly desítky tisíc hodin strávené daleko příjemnějším (a pro další život užitečnějším, jak se později ukázalo) způsobem než tím, jenž mi doporučovali učitelé. Ač byl můj pohled na svět již od počátku vlastně „pravicový“, pod vlivem státní propagandy to v mém případě znamenalo souhlas s politikou stran jako ODS či ODA (TOP09 tehdy ještě neexistovala); vládu a stát jsem považoval za nezbytné, demokracii za dobro z definice, vlastenectví za ctnost, porušování zákonů za zlo, daně za nutnost, jejich neplacení za krádež, z problémů společnosti obviňoval „nemakačenka“ a příjemce dávek daleko více než ty, kdo ony prostředky uloupili. Názory konzervativců (nebo amerických republikánů, chcete-li) se mnou tehdy sdíleli někteří spolužáci, z nichž Jakuba Skalu a Petra Málka možná znáte coby další zakladatele tohoto webu.

Po maturitě se naše cesty rozdělily; já směřoval na matematicko-fyzikální fakultu UK, kde jsem studoval informatiku a matematiku, zatímco oni se věnovali studiu ekonomie na téže univerzitě. Mé politické názory se na univerzitě nijak neměnily, neboť jsem se věnoval především programování; Jakub s Petrem však potkali vyučujícího, jenž je seznámil s rakouskou ekonomickou školou, začetli se děl Ludwiga von Misese a následně i Murrayho Newtona Rothbarda, což jim otevřelo oči. Po mnohahodinových diskusích s nimi se ze mě stal libertarián; zprvu minarchista, po několika stovkách hodin čtení, přemýšlení a konec konců i psaní anarchokapitalista – argumentem pro Jakuba s Petrem měl být můj článek „Právo ve svobodné společnosti“ (2011), původně koncipovaný jako obhajoba minarchie proti anarchii, leč nakonec to dopadlo přesně naopak: Tak usilovně jsem se snažil se snažil najít chyby v anarchokapitalistických teoriích, až mě pan Murray Newton Rothbard přesvědčil o své pravdě.

Za největší překážku v akceptaci libertariánských myšlenek širokou veřejností považuji indoktrinaci, kterou stát provádí nám všem již od raného dětství skrze školství, jež zcela ovládá, takže určuje, co se ve školách musí a nesmí učit. Většina lidí pak v důsledku této etatistické propagandy socialismu automaticky odmítá jakoukoliv tezi založenou na bezstátní společnosti; skoro každý si s absencí státu spojuje nejrůznější katastrofické scénáře, v nichž se všichni změní v krvelačná monstra, vzájemně se povraždí a skupina vyvolených zotročí zbytek přeživších. Nepředpojatě uvažovat o argumentech odporujícím všemu, čím byl každý již od malička indoktrinován, je extrémně obtížné, neboť to vyžaduje přehodnocení celé řady axiomů, jimž člověk prostě automaticky a pevně věří, aniž by se nad nimi hlouběji zamýšlel; ač sám sebe považuji za velmi racionálního jedince, jenž staví logiku nad pocity, nepřijímaly se mi myšlenky o čistém zlu v podobě státu příliš snadno.

Některé lidi mate, že ačkoliv jsem programátor, kterého živí logika, kterou nálézají i v mých textech, věřím v Boha, Pána Ježíše i Písmo; to se dle mého názoru vůbec nijak nevylučuje, více si o tom můžete přečíst na mých osobních stránkách. Můj postoj k víře je však nejspíše poněkud nestandardní a pro většinu sester a bratří v Kristu jen těžko stravitelný (zejména proto, že svou víru beru vážně jako víru, nikoliv „vědění“, čímž pádem si nenárokuji právo poučovat ateisty a agnostiky o tom, že nemají pravdu, neboť jsem si vědom toho, že nemám žádný důkaz), což jest nejspíše jedním z důvodů, proč momentálně nepatřím k žádné církvi, neboť i přes vytrvalé hledání se mi nepodařilo najít křesťanské společenství, jehož členové by neměli potřebu mě soudit coby „slabého ve víře“ a zkoušet tento můj nedostatek napravit; nemluvě o mém pozitivním vztahu k sexu (skupinovému), drogám (halucinogenům) a rock'n'rollu (i když tedy hlavně rocku a klasické hudbě), na kterém dle mého názoru není nic špatného, neubližuje-li tím člověk svým bližním, což není tak těžké v případě, že tito mají rádi podobné věci.

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed