After-Brexit

Mises.cz: 05. srpna 2016, Tomáš Macháček, komentářů: 1

Z anglické půdy jste vzešli, zemani, a teď anglické zemi udělejte čest svou odvahou a silou, o nichž já nepochybuji, neboť na očích vás všech je vidět jiskra odhodlání.
Jak chrti jste, jen vyrazit a hnát se za kořistí. Hon se začíná. Ať vzhůru k nebi teď náš pokřik míří: "Za krále! Za vlast! Za svatého Jiří!"

Jindřich V., dějství třetí

První závaží táhnoucí Británii ke dnu povolilo a svitla naděje, že tato země se možná přece jen neutopí v žumpě. Zastánci globální vlády ale nespí a už dali jasně najevo, že si nemáme moc zvykat. A tak turbulentní dny po Brexitu připomínají původní trilogii Star Wars – nejprve nám svitla Nová naděje, vzápětí Impérium vrátilo úder a nyní čekáme na Návrat Jediho Nigela.

Slibovaný konec světa nenastal, zato Hra o trůny se rozjela naplno. Největší radost z Brexitu musel mít nepochybně Nigel Farage, který musel mít pocit, jako kdyby v jednom dni vyhrál pro Anglii mistrovství světa ve fotbale a ještě stihl odrodit vlastní osmerčata. Nigel si mohl spokojeně říct: „Vyhráli jsme Brexit, Cameron odstoupil, tak pro mě už jen kávičku.“

A skutečně se rozhodl rezignovat na funkci předsedy UKIP a trochu si užívat soukromý život, i když úplně z politiky neodchází. Nového předsedu, ať už jím bude kdokoliv, čeká celkem náročné období. Bude muset udržet pohromadě stranu, poněvadž další parlamentní volby budou nejspíš skutečně až v roce 2020. Také bude muset strašit současnou vládu, aby neotálela s odchodem z EU, nebo aby nevyjednala polo-unijní smlouvu.

Labouristé jako strana nadále zažívají implozi a labouristé-blairisté čekají na svého Bruta, který by vrazil Césaru Corbynovi do zad dýku. Zároveň se toho ale děsí, protože jeho stranické křídlo potřebují.

Nejzajímavější tanečky se odehrály u vládnoucích Konzervativců. Po odchodu Camerona byl první žhavým kandidátem na funkci premiéra Boris Johnson. To by byl relativně dobrý výsledek, poněvadž Boris stojí spíše v protržnější části politického spektra Toryů. Do zad ho ale bodnul Michael Gove a otřásl tak Borisovou pozicí ve straně, takže ten radši z bojů o premiérský post odstoupil, ještě než začaly.

 Samozřejmě se vynořila spousta spekulací o skutečném důvodu odstoupení, uplácení politickou funkcí na prvním místě. Ale čím chcete uplatit někoho, kdo má šanci na nejvyšší politickou pozici v zemi? Když už jsme u těch spekulací, tak bych se nedivil, kdyby mu vyhrožoval někdo ze spolku „Remaniacs“, kteří mu kempovali před domem.

Lžitisk v čele s BBC, který se již předtím vyznamenal reportážemi o tom, jak pro Brexit volili jen vidláci, geronti a blbečci obecně, kvůli čemuž teď emocionálně nevyrovnaná progresivní mládež trpí depresemi ze zkažené budoucnosti, si urychleně našel nový terč – Andreu Leadsom. Ta se totiž po Johnsonovi stala tváří pro-Brexitových sil. Zatímco jeden kandidát po druhém urychleně odpadával a umetával cestičku Cameronovi v sukni – Therese May – média nezůstávala pozadu a snažila se na Andreu usilovně vyhrabat nějakou špínu. Moc se jim to ale nedařilo, tak jsme se dočkali jen nějakých nejapných pokusů zpochybnit Andrein životopis a snahu o otočení její poznámky, že ona jako matka by se pro vedení země hodila lépe.

Zato Terezka zřejmě právě sestoupila z nebes, jak by si jeden mohl dle médií myslet. Drakonické proti-drogové zákony a opatření šmíráckého státu z dílny jejího ministerstva jsou asi luft. Fakt, že nejprve o osobě dalšího předsedy strany a premiéra hlasovali poslanci, zvýšil tlak na Andreu Leadsom, aby to vzdala. Pokud by vydržela až do září, kdy se měly oznámit výsledky hlasování všech členů strany, výsledky mohly dopadnout dost jinak. Pod tlakem ze všech stran, aby neoslabovala stranu, Andrea souboj vzdala a Británie tak přišla o možnost mít po dlouhé době zase jednou konzervativní vládu.

Britům tak byla skoro vnucena neoconská Theresa May.

Situace je pořád dost nejistá. Na jednu stranu se Boris Johnson stal ministrem zahraničí, Liam Fox (dlouhodobý zastánce Brexitu, jinak ale neocon) bude mít pod palcem vyjednávání obchodních smluv a David Davis, pravicový patriot a zastánce libertariánských hodnot obzvláště v oblasti občanských svobod, se stal ministrem pro Brexit.

Na druhou stranu dostal Boris k sobě hlídacího psa Alana Duncana – poskoka nové premiérky. A hlavně bude záležet právě na Therese May. Ta oznámila, že do konce roku nehodlá aktivovat článek 50 o vystoupení z EU (i po aktivaci bude trvat další dva roky, než dojde k vystoupení). Navíc si zřejmě padla do oka se skotskou socialistkou Nicolou Sturgeon, takže jejich jednání vypadá jako slet čarodějnic. Panují také obavy, že se pokusí šikanovat Davida Davise a bude zasahovat do budoucího utváření smlouvy mezi Británií a EU a stvoří tak bastardní, polo-unijní vztah. Z Camerona v sukni by se tak snadno mohl stát Quisling v sukni.

S Brexitem jsme vyhráli bitvu, ale válka bude ještě dlouhá.