Mises.cz

Mises.cz

Bez státu by to nefungovalo…

Co kdyby si někdo třeba objednal zboží na dobírku na cizí jméno? Co kdyby si někdo anonymně založil stránky, něco na nich jakoby prodával, nechal si zaplatit, ale zboží nedodal?

Luboš se natáhl pro příbor a pustil se do jídla; do rozhovoru, který už cestou z práce do restaurace vedli jeho výrazně mladší spolupracovníci, David s Vláďou, se nezapojoval — jednak nebyl nikdy zrovna dvakrát výřečný, ale především za pětašedesát let svého života vedl podobných debat už tolik, že ho trochu unavovaly, takže je rád přenechával mladým, například těm dvěma kolegům u stolu, jejichž rok narození odhadoval přinejmenším na 2040.

„Říkej si, co chceš, ale omezování přístupu na Internet neplatičům alimentů je kontraproduktivní, protože jim to ztíží hledání práce,“ prohlásil vzdorně David.
„No dobře, jenže oni kolikrát práci mají, jen platit nechtějí. Mám kamarádku, která by mohla vyprávět,“ opáčil Vláďa.
„OK, někteří třeba nechtějí, ale co ti ostatní?“
„Ti si holt najdou práci bez Internetu. Nemám pravdu, Luboši?“
„Myslím, že ne,“ pravil pomalu a zamyšleně Luboš.
„Podle vás by tedy vláda měla nechat povolení na Internet i kriminálníkům?“
„Podle mě by především vláda neměla vůbec mít právo Internet komukoli povolovat či zakazovat; stát by vůbec neměl připojení na Internet poskytovat.“
Oba kolegové se na Luboše překvapeně podívali.
„A kdo by ho teda poskytoval?“ zeptal se David.
„No, soukromí provozovatelé, normálně jako placenou službu, kdokoliv by mohl připojení k Internetu prodávat.“
„To by jako centrální správu uživatelů měli v rukou ti soukromníci?“
„Centrální správu uživatelů by nemusel mít v rukou vůbec nikdo; osobně bych byl pro její zrušení,“ odpověděl Luboš.
Jeho spolupracovníci se na něj dívali jako na blázna.
„A jak by se uživatelé autorizovali?“ žasl Vláďa.
„Nijak; surfovali by anonymně.“ opáčil Luboš.
„No dobře, ale tím byste prakticky pohřbil všechny výhody Internetu; teď například u každého textu jasně vidíme, kdo je autorem, bez toho by nastal chaos a anarchie, každý by mohl napsat hloupý text a podepsat se pod něj jako někdo jiný. Navíc by se kdokoliv mohl v té anonymitě lehce ukrýt, celá síť by pak už sloužila jen nástroj zločinců.“
„Jako kdyby dnes Internet zločinci nevyužívali…“
„Tak to ale nemůžete srovnávat, dnes se zločinnost na Internetu alespoň někdo snaží regulovat, kdyby byl soukromý, každému by to bylo jedno,“ rozohnil se Vláďa: „Navíc by se skrze anonymní Internet nedalo ani nakupovat!“
„Proč ne? E-shopům by nakupující své jméno zadal i s adresou.“
„To je nesmysl. Co kdyby si někdo třeba objednal zboží na dobírku na cizí jméno? Majitelé e-shopů by tak snadno zlikvidovali svou konkurenci, prostě by si pod falešnými jmény anonymně objednávali mraky věcí, e-shopy by okamžitě zkrachovaly…“
„Přesně tak; já určitě nejsem žádným zastáncem omezování Internetu neplatičům alimentů, ale nějaká kontrola přece být musí. Na anonymním Internetu by se vážně nedalo ani nakupovat, každý by mohl prodejce spamovat falešnými objednávkami,“ přidal svou trošku do mlýna David.
„Tak ale Internet před rokem 2030 normálně fungoval a lidé naprosto běžně nakupovali online,“ povzdechl si Luboš.
„No jo, ale to bylo tehdy… ukažte mi dnes nějaký internetový obchod, který by fungoval bez ověřování identity zákazníků.“
„Dnes ji samozřejmě využívají, protože jim ji státy dávají k dispozici; kdyby nedávaly, poradí si i bez toho,“ pravil Luboš.
„Jenže to by bylo hrozně komplikované, navíc ani zákazníci by si nemohli být ničím jisti! Co kdyby si někdo anonymně založil stránky, něco na nich jakoby prodával, nechal si zaplatit, ale zboží nedodal? Nikdo by neměl šanci takového podvodníka najít,“ oponoval David.
„David má pravdu, Luboši; za takových podmínek by nikdo soudný nic nekupoval. Nemluvě o soukromých osobách prodávajících věci jedna druhé bez toho, aby měli obchod – něco takového by bylo už zcela bezpochyby vyloučeno, protože si prostě nemohou věřit, když stát neověřuje jejich identitu,“ přidal se Vláďa.
„Pánové, já chápu, že se vám to může zdát neuvěřitelné, ale anonymní Internet skutečně fungoval a lidé na něm nakupovali a prodávali ve velkém, dokonce i jen tak mezi sebou bez toho, aby museli vlastnit e-shop.“
„Podívejte, bez urážky, je to určitě krásná myšlenka a hezká utopie, ale něco takového je dnes už naprosto nepředstavitelné,“ řekl Vláďa.
„Já vím… já vím,“ odvětil unaveně Luboš.




Myslíte, že podobný rozhovor někdy někdo skutečně povede? Já bych to bohužel nevylučoval, postupným ukrajováním svobody se můžeme nejspíše dostat ještě daleko dál, neboť pro každou další generaci už jsou určitá omezení naprosto normální a skoro nikdo se nad nimi nepozastavuje. Nemluvě o tom, že jakmile je nějaká státní regulace někde zavedena, lidé na ni začnou spoléhat a opírat se o ni — podobně jako e-shopy v oné alternativní budoucnosti, které v případě, že by měly přístup k centrální evidenci uživatelů celé sítě, ji samozřejmě začnou využívat pro ověřování totožnosti svých zákazníků; to ale neznamená, že bez této regulace by zkrachovaly, jak můžeme ostatně vidět kolem sebe dnes. Jsem však přesvědčen, že kdyby dnes Internet anonymní nebyl, 99 % lidí bude pevně a neotřesitelně věřit tomu, že by anonymně fungovat nemohl. Proč? Protože spousty problémů, které se v dnešním Internetu vyřešily tržními principy, by na centralizovaném státním Internetu vůbec nenastaly (naopak by se tam docházelo k úplně jiným, z nichž většinu si pravděpodobně zase nedovedeme představit dnes), ergo by je ani nikdo neřešil, takže by se v takovém světě zdály na první pohled neřešitelné; a každý, kdo by taková řešení hypoteticky vymýšlel, může být snadno označen za snílka popisujícího utopii a prohlášen za blázna.

De facto v každé diskusi na téma, jak by fungovala či nefungovala bezstátní společnost, se vyskytnou lidé jako David s Vláďou z fiktivního rozhovoru výše, kteří — v dobré víře naprosto přesvědčeni o své pravdě — s jistotou „vědí“, že regulace prostě potřebujeme, protože bez nich „by to nefungovalo“; jenže čím více regulací stát zavede a pokusí se vymáhat, tím více s nimi budou lidé počítat a zahrnovat je do svých životů, takže se pak bude mnoho problémů jevit jako bez regulace neřešitelných, protože se takové řešení nikdo krom bláznivých anarchistických teoretiků ani najít nepokusí (a tito nadšenci to samozřejmě ani zdaleka nedokáží vymyslet tak dobře jako mraky odborníků na volném trhu, které by řešení těch problémů živilo). Ocitnete-li se někdy, vážení čtenáři, v rámci diskuse v situaci podobné té Davidově či Vláďově, prosím, vzpomeňte si na tento článek; ne vše je totiž tak jasné, jak se může na první pohled zdát. A dobré nápady nevyžadují násilné donucení.

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed