Mises.cz

Mises.cz

Bližší pohled na příjmovou nerovnost

Ekonomická nerovnost je velké téma. Barack Obama ji nazval „rozhodující výzvou současnosti“ a počet publikací v této oblasti by nejspíš naplnil celou knihovnu.

[Původně vyšlo na Mises.org.]

Ekonomická nerovnost je velké téma. Barack Obama ji nazval „rozhodující výzvou současnosti“ a počet publikací v této oblasti by nejspíš naplnil celou knihovnu. Obzvlášť zajímavý je průzkum Michaela Nortona a Dana Arielyho zabývající se 5 000 Američany, který se ptá, jak velká by příjmová nerovnost měla být v porovnání s tím, jak velká ve skutečnosti je. Norton a Ariely se ptali, které se ze dvou možných rozložení příjmů účastníci průzkumu chtěli – americkou, nebo švédskou (aniž by věděli, co tato rozložení představují). Toto jim bylo nabídnuto:

Spojené státy

Švédsko

Není překvapením, že 92 % lidí si vybralo Švédsko. Tím tento průzkum začal psát novinové titulky v progresivních levicových kruzích a toto video na Youtube, které se průzkumem zabývá, se začalo masově šířit a získalo 14 miliónů zhlédnutí. Není ale překvapením ani to, že tato analýza obsahuje obrovské chyby. Za prvé, Notrton a Ariely použili švédské rozložení příjmů, protože „poskytovalo jasnější kontrast.“ Věřím, že za tím není milostný románek mezi levičáky a Švédskem ani pokus o ovlivnění výsledků. Ve skutečnosti totiž horních 20 % Švédů vlastní 73 % bohatství (ve Spojených státech je to 85 %).

Důležitější ovšem je, že stejně jako v případě jakýchkoliv jiných diskusí o nerovnosti zapomněli výsledky očistit o vliv věku. Věk je zdaleka nejdůležitější a zároveň nejvíc opomínanou proměnnou v nerovnosti příjmů i bohatství. Slovo „věk“ se ve studii Nortona a Arielyho neobjevuje ani jednou, neobjevuje se na příslušné stránce na Wikipedii a nevěnuje se mu pozornost ani ve vlivném článku Edwarda N. Wolffa o nerovnosti bohatství, na kterém je tento průzkum patrně postaven.

To vše pomáhá živit představu, že nejbohatší jedno procento nebo nejbohatších deset procent nebo cokoliv jiného jsou statické skupiny. Ale jak si všimla OECD, v roce 2008 se každý rok vyměnilo 27,2 % ve skupině 1 % nejbohatších lidí z hlediska příjmů. [1] Dále, studie michiganské univerzity ukázala, že pouze 5 % lidí ze spodního příjmového kvintilu z roku 1975 v něm zůstalo až do roku 1991 a 29 % se přesunulo na vrchol.

Bohatství je o něco stabilnější než příjem, ale i tak během času roste. Podle studie Pew se čisté bohatství lidí nad 65 let během období 1989-2009 zvýšilo ze 120 000 USD na 170 000 USD. U lidí mladších 35 let se snížilo z 11 500 USD na 3 500 USD. A lidé mladší 44 let vlastní pouze 11 % jmění ve Spojených státech.

Abychom dále ilustrovali náš argument, pokusme se udělat jednoduchý myšlenkový experiment. Řekněme, že všichni lidé by měli stejné příjmy, které by se ale zvyšovaly každých 10 let. Ve dvaceti letech by začali s platem 20 000 USD ročně, ve třiceti by se příjem zvýšil na 30 000 USD ročně atd. Navíc by 5 % svého příjmu uspořili, aniž by za to pobírali nějaký úrok. Abychom příklad zjednodušili, budeme předpokládat, že v každém věkovém intervalu je stejný počet lidí. Příjmová a majetková nerovnost by vypadala následovně (údaj „bohatství“ představuje, kolik peněz mají lidé naspořeno na konci příslušné dekády):

Věk Příjem Bohatství Vlastněno
20 20 000 USD 10 000 USD 4 %
30 30 000 USD 25 000 USD 10 %
40 40 000 USD 45 000 USD 18 %
50 50 000 USD 70 000 USD 28 %
60+ 60 000 USD 100 000 USD 40 %

To zhruba odpovídá rozložení příjmů, které účastníci průzkumu požadovali, což dokazuje, že ani oni nevzali věk v potaz. A to tento myšlenkový experiment předpokládá, že jsou všichni stejně talentovaní, že všechna odvětví jsou stejně zisková a že všichni mají dobré schopnosti spoření a investování. Navíc, když budeme předpokládat byť jen malé reálné úročení jejich úspor, graf by byl vychýlen ještě více.

Je mnoho dalších faktorů, které musí být zohledněny, když diskutujeme o nerovnosti bohatství. Například sociální systém ve Spojených státech je nesolventní, a proto by se měl do výpočtu zahrnout. Podle Bankrate.com: „Průměrně vydělávající muž, který šel do důchodu v roce 2010, zaplatil na státním sociálním a zdravotním pojištění celkem 345 000 USD, zatímco ale bude za celý svůj život čerpat služby v hodnotě 417 000 USD (u žen je to 464 000 USD).“ Kdyby stát jednoduše přinutil lidi, aby si vedli svůj soukromý účet pro důchodové spoření (nebo ještě lépe, kdyby jim jejich peníze úplně nechal), křivka nerovnosti bohatství by se tím vyhladila. A protože daně navázané na příjem jsou zastropovány na 113 000 USD ročně, ovlivnilo by to hlavně nižší a střední třídu.

Dále, Nortonova a Arielyho studie porovnává domácnosti namísto jednotlivců – osvědčená to metoda, jak zkreslit statistická data. Domácnosti jsou různé z hlediska složení i velikosti a není možné je napřímo porovnávat. Jak řekl Thomas Sowell: „Ve spodních 20 % domácností žije 39 miliónů lidí, zatímco v horních 20 % domácností žije 64 miliónů lidí. Takže vlastně říkáte: Ano, když někdo má o 24 miliónů lidí víc, bude mít i více peněz.“ Když dále vezmeme v potaz, že velká část lidí z těchto nejnižších 20 % jsou imigranti, kteří nedávno přišli z chudých zemí, případně vězni, svobodní rodiče, lidé na sociálních dávkách, hendikepovaní, drogově závislí apod., je hned jasné, že dělit populaci na takové skupiny je přinejlepším hodně primitivní.

Za celou touto diskusí stojí názor, že nerovnost v bohatství se vymyká kontrole. Ačkoliv je pravda, že během posledních let se skutečně zvýšila (zejména kvůli poklesu cen nemovitostí u střední třídy), podle Wolffa se příjmová nerovnost „v podstatě nezměnila v období 1989 až 2007.“ [2] Levicově-liberální Economic Policy Institute zveřejnil studii, která ukazuje, kolik procent celkového jmění vlastnilo nejbohatší 1 % lidí v různých obdobích během posledních 50 let a dochází k následujícímu:

Rok Procent vlastněno nejvyšším 1 %
1962 33,4 %
1983 33,8 %
1989 37,4 %
1998 38,1 %
2001 33,4 %
2004 34,3 %
2007 34,6 %

Jiné studie našly podobný „trend“. Nedávná studie dokonce zjistila, že ekonomická mobilita ve Spojených státech je nadále velmi stabilní – pouze „příčky žebříku jsou od sebe o něco více vzdáleny“.

Takže příjmová nerovnost není ani zdaleka tak mimo kontrolu, jak levicově-liberální vědátoři tvrdí. To samozřejmě neznamená, že je všechno jen skvělé. Kamarádšoftství a vládní štědrost vytvořily v ekonomice vážné problémy a mělo by se s nimi skoncovat, ne je ještě více podporovat dalším přerozdělováním a státní mocí.


[1] OECD (2011), Divided We Stand: Why Inequality Keeps Rising, OECD Publishing, p. 353. http://dx.doi.org/10.1787/9789264119536-en

[2] Edward N. Wolff, “Recent Trends in Household Wealth in the United States: Rising Debt and the Middle-Class Squeeze — an Update to 2007.” Levy Economics Institute Working Paper No. 589 (March 2010), p. 11.

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed