Étienne de La Boétie: Rozprava o dobrovolném otroctví
Mises.cz: 08. června 2012, Josef Tětek, komentářů: 32
Představujeme novou položku v e-shopu - klasické dílo francouzské politické filosofie, které byste si neměli nechat ujít.
Étienne de La Boétie (1530-1563) byl francouzský politický filosof a blízký přítel slavného Michela de Montaigne. O La Boétiem bychom patrně nikdy neslyšeli, kdyby se nezachoval jeho pamflet Discours de la servitude volontaire ou le Contr'un, který je nyní, více než 400 let od vydání originálu, dostupný i českému čtenáři.
Rothbard o tomto spisku napsal: „Spousta středověkých myslitelů útočila na tyranii, ale La Boétie jde až k jejímu jádru, k samotné podstatě státu. Jeho hlavním motivem bylo, že každá tyranie se opírá o lidový souhlas. Stručně řečeno, většina lidí přijímá svou podřízenost. Kdyby tomu tak nebylo, žádná tyranie, ba žádná vláda, by neměla dlouhého trvání. La Boétie proniká k jádru největšího problému politické filosofie: záhady občanské poslušnosti. Proč lidé, ve všech dobách a na všech místech, poslouchají vládní příkazy, ačkoli vládu tvoří jen nepatrná menšina společnosti?“
Ukázka z Rozpravy o dobrovolném otroctví
Postav na jednu stranu padesát tisíc mužů ve zbroji, na druhou stranu právě tolik, seřaď je do bojových šiků a jedni ať jsou svobodní a bojují za svou volnost a druzí ať se je o ni snaží připravit. Komu předpovíš vítězství, kdo podle tebe vytáhne do boje udatněji? Ti, kteří budou odměnu za prožité strasti spatřovat v uchování vlastní svobody, anebo ti, kteří za rozdané i utržené rány mohou očekávat pouze to, že zotročí své protivníky? Jedni mají stále před očima šťastné chvíle minulosti a vidinu téže radosti v budoucnu a nehledí ani tak na to, co musí zakusit v krátkém čase bitvy, jako spíše na to, co by zakoušeli navěky - oni, jejich děti a veškeré další potomstvo. Druhé bude povzbuzovat poze slabounký plamínek chamtivosti, který při prvním závanu nebezpečí v mžiku zhasne a který nikdy nebude planout s takovou silou, aby jej neuhasila první kapička krve vyvěrající z utržené rány. Před dvěma tisíci lety svedli Miltiadés, Leónidás či Themistoklés v řecké zemi, v zájmu řeckého národa a jakožto následováníhodný příklad i v zájmu zbytku světa, věhlasné bitvy, které dodnes zůstávají v paměti knih a lidí stejně živě, jako by se udály teprve včera. Co při nich mohlo takové hrstce lidí, jakou byli Řekové, dodat nikoli sílu, nýbrž odvahu postavit se tolika lodím, až jimi moře přetékalo, porazit národy tak početné, že celá řecká armáda by svým počtem nepřevýšila ani důstojnictvo nepřátelského vojska? Zjevně zde za oněch slavných dob ani tolik nešlo o souboj Řeků a Peršanů jako spíše o vítězství svobody nad otroctvím, volnosti nad majetnictvím.
S jakým úžasem posloucháme o odvaze, kterou svoboda vnáší do srdcí svých obránců! Kdo by ovšem uvěřil tomu, že v jakékoli zemi, v jakémkoli národě se kdykoli může stát, že jediný člověk utiskuje sto tisíc dalších a připravuje je o svobodu - kdo by tomu věřil, kdyby se to pouze dozvěděl z doslechu a nespatřil to na vlastní oči? Pokud by se podobné věci odehrávaly jen někde v cizích a dalekých zemích a lidé by je znali jen z vyprávění, určitě by je každý považoval spíše za smyšlenky a povídačky než za pravdu.
Přitom proti tyranovi není třeba bojovat, není třeba nad ním vítězit - sám pozná porážku, stačí, aby mu země odmítla sloužit. Není třeba mu nic brát, stačí mu nic nedávat. Není třeba, aby se země snažila dělat něco pro sebe, stačí, když nedělá nic proti sobě.
(...)
Oséváte svá pole, aby je mohl pustošit. Zvelebujete a naplňujete vlastní domovy, abyste mu je nechali vydrancovat. Vychováváte dcery, aby měl čím ukojit své choutky. Živíte děti, aby je odvlekl do války, vyvedl na jatka a udělal z nich služebníky své chtivosti a nástroje své pomsty. Trápíte svá těla do úmoru, aby se mohl hýčkat nejrůznějšími slastmi a ukájet se ve špinavých a nízkých rozkoších. Oslabujete sami sebe, jen aby on byl silnější a aby vás pevněji držel na uzdě. A od všech těchto nespravedlností, které by ani to nejsprostští zvíře nevydrželo snášet, byste se mohli osvobodit, kdybyste se pokusili nikoli něco podniknout, nýbrž jen chtít. Nikoliv přímý čin, ale pouhopouhé přání.
Odhodlejte se přestat sloužit a rázem budete svobodní. Nechci po vás, abyste na tyrana zaútočili a pokoušeli se jej svrhnout. Jednoduše jej přestaňte podpírat a uvidíte, že se nakonec zhroutí a roztříští jako ohromný kolos, pod nímž byl zničehonic stržen podstavec.
Étienne de La Boétie: Rozprava o dobrovolném otroctví
Rybka Publishers, 104 stran
Poznámka: anglický překlad je ke stažení zdarma zde. Česká verze knihy je odlišná od americké - neobsahuje předmluvu M. Rothbarda a navíc obsahuje text M. de Montaigne: O přátelství.