Mises.cz

Mises.cz

J. T. Gatto: Nepopsaná historie amerického vzdělávání - pokračování

Mám za to, že jsem doposud nečetl dílo tak oplývající originálními myšlenkami a pestrostí pohledů na skutečnost, a tak podněcující k zamyšlení nad všeobecně a pevně zakořeněnými představami o životě. Jjeho první přečtení nestačí k docenění všech postřehů autora.

Mám za to, že jsem doposud nečetl dílo tak oplývající originálními myšlenkami a pestrostí pohledů na skutečnost, a tak podněcující k zamyšlení nad všeobecně a pevně zakořeněnými představami o životě. Gattovo dílo se tak stává z určitého aspektu dílem uměleckým, a to bez ohledu na to, zda s ním člověk souhlasí či nikoli. Je zahuštěno množstvím faktů i abstrakcí, a jeho první přečtení nestačí k docenění všech postřehů autora. Proto i tato recenze bude jen slabým odvarem toho, co vše se můžete v knize dovědět. Kniha má potenciál razantně změnit pohled čtenáře nejen na veřejné školství, ale na život vůbec.

V tomto textu se soustředím na druhou polovinu knihy, o první jsem již pojednal v jiném článku.

Nejdříve bych rád uvedl zásadní fakta o zavedení moderní formy povinného školství. S nástupem industriální revoluce se nadále nezávislé rodinné podnikání jevilo neproduktivním. Zavedení železnice a strojní výroby slibovalo nekonečné možnosti a bohatství. K tomu však bylo zapotřebí centrálního sociálního řízení k zajištění dostatku spolehlivých lidských zdrojů. Šlo o to vytvořit poslušnou masovou pracovní sílu vědecky řízeným procesem pod vedením sociálních inženýrů tak, aby vyhovovala korporátním zájmům konzumní společnosti. V dosažení tohoto cíle sehrála povinná škola zásadní roli. Šlo o úspěšný manévr s neblahými důsledky sahajícími až do dnešní doby.

Další z myšlenkových směrů, tentokrát nekorporátně-státního charakteru, které významně ovlivnily konečnou formu povinného školství, jsou sociální darwinismus a vědecký rasismus. Tyto ideologie poskytly „vědecké“ ospravedlnění organizovaného, centrálně řízeného zásahu do společnosti na pozadí masové imigrace do Ameriky na přelomu 18. a 19. století. Intelektuální vrstva a mocenské korporátně-státní elity se obávaly ohrožení a degradace bílé anglo-saské rasy. Vynucené, plošné, povinné školství se jevilo ideálním nástrojem obrany proti tomu a zároveň cestou k zajištění uniformity a konformity obyvatelstva. To, že se těmito myšlenkami později inspiroval Adolf Hitler, není tajemstvím, ale je jiným příběhem.

Pokud byste se dozvěděli pouze to, co jsme si doposud řekli, vzbudilo by to ve vás další otázky? Chtěli byste vědět víc předtím, než pošlete své dítě do takto vzniklé instituce?

Povinné školství jako brána k vědeckému sociálnímu řízení společnosti

Na přelomu 18. a 19. století dosáhla myšlenka vědeckého sociálního řízení společnosti svého největšího rozkvětu. Ta se snad ještě markantněji než v té době uplatňuje i v současnosti. Krátce řečeno – ty se, občane, už nemusíš obtěžovat přemýšlením a zbytečným plýtváním své energie na řešení emočních, vztahových, rozhodovacích a podobných problémů. To svěř do rukou specializovaných sociálních inženýrů, kteří se o vše profesionálně postarají. Směřování k vědecky řízené společenské utopii s využitím povinného školství jako hlavního pomocného nástroje Gatto popisuje takto:

"Jednou z nejtěžších věcí pro současného čtenáře k pochopení této éry byla její smělost a drzost v reglementaci společnosti. Vědecké řízení bylo ve své nejzanícenější fázi - příšerně horlivé, bláznivě samolibé...Připravuje nás to k porozumění budoucnosti - času, ve kterém teď žijeme, naší době, kde domácí vaření znamená přípravu komerčně homogenizovaného pokrmu v mikrovlnce, kdy celý národ navečer usedá ke komerční zábavě, poslouchá stejné protříděné zprávy, nosí stejné oblečení, řídí se stejnými značkami na silnicích, zabývá se stejnými, médii vštěpovanými myšlenkami, a odevzdává své děti a seniory do vědecké péče cizích lidí ve školách a "ošetřovnách" (konec citace).

Proč právě vědecké řízení společnosti zaměřené na co nějvětší konformitu a poddajnost lidských zdrojů? Gatto tvrdí, že tato "stejnost" byla v zájmu velkých korporací:

"V ideální společnosti lidí, kteří se stejně oblékají, konzumují stejná jídla, a dělají vše ostatní stejně, je možno dosáhnout prostřednictvím masové výroby maximálního zisku...[T]o je podstata nadcházejícího korporátního světa.”

Dále Gatto popisuje povahu lidí reprezentujících velký byznys a určitou logičnost a přirozenost jejich chování:

"Proč by měl kdokoli ve službách velkého byznysu s nadšením prosazovat školy, které učí "méně je více"? Nebo kázat, že televize...mění mysl k horšímu? Když vidím všechna ta jména velkého byznysu spojená se školní reformou, tak je mi z toho zle, nikoliv z důvodu, že by byli špatnými lidmi - většina z nich není o nic horší než já nebo vy - ale protože zájmy lidstva a zájmy velkého byznysu nemůžou nikdy směřovat stejným směrem, pokud nejde o šťastnou náhodu.”

Školství ve službách sociálního darwinismu a vědeckého rasismus jako odpověď na masovou imigraci

Jak už bylo naznačeno výše, vědecký rasismus a vědecké studie obecně byly použity jako generátory argumentů k ospravedlnění povinného školství ve jménu obrany proti možné degradaci rasy masovým přistěhovalectvím:

"Vznikající rasová sebevražda mohla být odvrácena pouze prostřednictvím legislativy. Vzdělávání musí být použito k pozvednutí imigrantova "morálního standardu", aby byl tak učiněn snesitelnějším pro společnost...[V]elké osobnosti humanismu vyprodukovaly díla, která měla podtrhnout, jak důležitou roli musí povinné školství sehrát. Vědecké studie definitivně ukázaly, že zvýšení intenzity vzdělávání a prodloužení povinné školní docházky způsobuje prudký pokles plodnosti - v některých případech i sterilitu...Celá evoluce může být v ohrožení, pokud z našeho okolí vymizí hezké tváře - taková byla teze. Dnes mohou mít tato tvrzení nádech absurdnosti, ale než je odmítneme, je namístě se zamyslet nad naším institučním světem, který se z nich vynořil. Mám na mysli nový morální svět, ve kterém nyní všichni žijeme, plně vědeckou a organizovanou společnost řízenou těmi nejlepšími lidmi - lidmi, kteří se drží od obyčejných mas dále, segregováni ve svých ohrazených vesnicích a pevnostech.”

"Konečně, neustálé vědecké diskuze vedly ke stále jasnějšímu závěru, a to, že zformováním všech do anglo-saské podoby učiní lidstvu obrovskou laskavost. Jestliže všechny děti nemohou být biologicky anglo/nordické, tak mohou být do této kultury asimilovány prostřednictvím pravidelného drilu.”

Lze namítnout, že i když byl školský systém takto zneužit, nevypovídá to nic o jeho prohnilosti. Jsem jiného názoru. Právě důvody, které vedly k jeho vytvoření, vyprávějí tu nedůležitější část příběhu, v jehož průběhu by bylo riskantní spoléhat na šťastnou náhodu.

Vliv velkého byznysu a jeho nadací

Vlivnými subjekty při zavádění povinného masového školství byly různé nadace finančně propojené s velkými industriálními korporacemi jako např. Ford, Rockefeller, Carnegie a další. Jejich vliv na podobu povinného školství, které máme doposud, byl zásadní. A nejde o pouhý soukromý názor Gatta. V roce 1954 Kongres pověřil Caroll Reece sestavením komise pro posouzení charakteru a velikosti vlivu těchto nadací na školství a veřejné mínění. Než byla tato komise pod tlakem korporátních zájmů a mainstreamových médií předčasně rozpuštěna, došla k několika zajímavým závěrům (jejich úplné znění včetně výčtu zdrojů, ze kterých bylo čerpáno, viz v Gattově díle):

"Moc velké individuální nadace je enormní...Využívá skrytého donucování. Může materiálně předurčit vývoj sociálních a politických konceptů, akademických názorů, myšlenkového směřování, veřejného mínění...Vznikl systém, který poskytuje enormní moc relativně malé skupině jednotlivců…"

"Velké nadace mocensky..natolik ovlivnily tisk, rádio, televizi, a dokonce vládu, že je extrémně obtížné, aby se jakákoliv objektivní kritika čehokoliv těmito nadacemi schváleného dostala do zpravodajských kanálů - bez toho, aniž by byla nejdříve zesměšněna, zkreslena a zdiskreditována…"

"Tyto nadace a jejich zástupci se aktivně angažují v politice ne formou přímé podpory kandidátů nebo stran, ale vědomým podporováním pečlivě vykalkulovaných politických ideologíí…"

"Účinek nadačních peněz na vzdělávání je velmi silný, směřující k podněcování uniformity v přístupu a metodě, k tendenci přimět vzdělavatele k tomu, aby se stal agentem společenské změny a propagandistou vývoje naší společnosti směrem k určité formě kolektivismu..." (!!!)

"V mezinárodním prostředí...nadace společně s určitými zprostředkovatelskými organizacemi výrazně ovlivňují zahraniční politiku a veřejné vzdělávání v mezinárodních záležitostech. Toho bylo dosaženo prostřednictvím rozsáhlé propagandy, dosazováním vedoucích pracovníků a poradců do vlád, a ovládáním výzkumu prostřednictvím finanční moci. Konečným výsledkem je podněcování "internacionalismu" v konkrétním smyslu - ve formě směřující ke "světové vládě" a k odklonu od amerického nacionalismu.”

Neideologická síla ve prospěch zakotvení povinného školství ve společnosti

Gatto popisuje také neideologický, neméně důležitý faktor úžasného rozkvětu projektu zvaného povinné školství během dvacátého století:

"[Také jedna] přirozená síla sehrála svou roli. S každou dekádou docházelo ke kumulaci dalších argumentů na obranu škol v jejich stávající podobě nikoliv na ideologických základech, ale na bázi jejich podpory jako projektu zajišťujícího zaměstnanost a jako distribučního centra veřejných zakázek. Miliony lidí měly zájem na tom, aby školy zůstaly v nezměněné podobě. Pravý filozofický a ekonomický záměr byl znám pouze několika dobře situovaným sociálním inženýrům na univerzitách, v nadacích a soukromých asociacích. Školy nyní prospívaly přirozeným spádem. Množství vzdělávaných rostlo bez speciálního úsilí. Středoškolská účast vzrostla z 15% populace v roce 1910 na 40% v roce 1930, na 90% v roce 1960, až k absolutnímu pokrytí v roce 1970. Téměř každá jiná školská alternativa byla vytlačena…”

Co by se asi stalo s ekonomikou, kdyby miliony lidí, různými způsoby propojených se školní mašinérií najednou neměly co na práci? Člověka okamžitě napadne určitá paralela: vojensko-industriální komplex.

V zajetí behaviorismu

Po rozluštění toho, kdo a jaké úmysly skutečně stály za zrodem povinného školství, se podívejme, jakou teorii proklamovali tehdejší odborníci na vzdělávání v době, kdy jejich výmysl jménem povinné školství pohodlně zakotvil v legislativě. Šlo o behaviorismus a teorii "prázdného dítěte", které sehrály zásadní roli. Bylo usouzeno, že pokud je lidské myšlení možné, potom jej specializovaná menšina zastane ve prospěch většiny. Není žádoucí, aby bylo masám zpřístupněno skutečné vzdělání, protože ho nepotřebují a není to ani v zájmu efektivního údržování společenského pořádku. Gatto cituje z reportu Národního institutu mentálního zdraví toto (citace a detaily viz v originálu Gattova díla):

"V roce 1962, report sponzorovaný NIMH [National Institute of Mental Health - pozn. překl.] s názvem "Role školy v mentálním zdraví", jednoznačně uvedl: "Vzdělání neznamená učení lidí vědět." Co tedy? "Znamená učení lidí chovat se tak, jak by se chovat měli." (konec citace)

Cílem výzkumu behavioristů je schopnost předpovědět a ovládat chování díky výsledkům z pozorování uvězněných zvířat a jejich reakcí na různé podněty, odměny, tresty a změny v prostředí. Podle této teorie je možné mladému člověku vštípit určité šablony chování, které mohou být poté využity k různým "vyšším" cílům dle potřeb konkrétní situace. Behaviorismus kompletně z rovnice chování odstraňuje jakékoliv vnitřní cítění - vše je možno popsat pouze měřením a pozorováním.

Proč mluvit o behaviorismu v souvislosti se školou. Naše současná „příkazová“ společnost je postavena na aplikaci behavioristických metod a povinná škola je prvním a nezbytným krokem formování lidí pro její potřeby. Zkrátka – školu lze vnímat jako výcvikové a přípravné centrum určené k aplikaci behavioristických metod na lidech. Plní dva účely. Jednak si experti takto ověří jejich funkčnost, jednak je subjekt v dospělosti považuje za normu.

Gatto nazývá výsledek tohoto uspořádání "paternalistickým korporatismem", ve kterém mohou být "prozíravé elity vycvičeny k zaopatření zbytku společnosti, kterému naopak nebude nikdy povoleno dospět." Cituji:

"Instituce školy je jednoznačně klíčovým partnerem v tomto uspořádání: potlačuje produktivní impuls ve prospěch spotřeby; předefinovává "práci" jako místo, které nám nakonec někdo udělí, pokud se budeme správně chovat; převychovává rozsáhlou klientelu k lenosti, závisti a znuděnosti; a vede jednotlivce k smýšlení o sobě samých jako o součásti určité kasty s různými odlišujícími rysy. Více než o čemkoli jiném, je škola o sociálně-třídním povědomí. Navíc, pro většinu z nás škola činí intelektuální práci a kreativní myšlení něčím nechutným a obtížným. Nic z toho není zamýšleno jako utlačování, ale existuje tak z důvodu, že by se ekonomika rozpadla v něco jiného, kdyby tyto postoje nebyly naočkovány už dětství.”

Prázdné dítě

Jestliže bylo povinné školství zavedeno na pozadí výše nastíněných zájmů a záměrů, může mít pozitivní význam pro děti? Gatto jasně popisuje tuto situaci následovně:

"Škola je konflikt stavějící proti sobě potřeby sociální mašinérie na jedné straně proti potřebám lidského ducha na straně druhé.”

"...školství dvacáteho století je o indoktrinačních strategiích - o konstrukci a používání psychologických nástrojů k vytvoření poddajných dětí. Jestliže příroda nezajistila rození prázdných dětí, potom škola bude muset nahradit její funkci.”

Aby vystihl podstatu toho, co je povinná školní docházka schopná způsobit, metaforicky Gatto připodobňuje boj dítěte se systémem, který se snaží navždy změnit jeho charakter, ke strukturálnímu kolapsu konstrukce při přechodu z elastického do plastického stavu, z něhož už není návratu:

"...[Dítě] ztrácí svého ducha, bere na sebe nové a neočekávané podoby při snaze odolat dalším změnám. Zároveň při tom bezeslov kříčí POMOZ MI! POMOZ MI! právě tak, jak tolik dětí křičelo ve všech školách, ve kterých jsem učil.”

Jak se s tímto zneklidňujícím postřehem pokusil Gatto ve své praxi vypořádat?

"Nejdůležitější cíl, který jsem si jako učitel vytýčil, bylo pomáhat dětem, aby získaly zpět svou integritu, ale mnohým jsem v tomto smyslu pomoci nemohl a zděšeně jsem na vlastní oči sledoval jejich zoufalé pokusy o odpor než se jejich integrita zhroutila úplně. Zapátrejte zpětně v paměti a představte si vlastní dítě před první třídou, potom přeskočte do sedmé třídy. Nerozpadla se jejich integrita na protikladné části? Nevěřte nikomu, kdo vám tvrdí, že toto je přirozený lidský vývoj.”

Autor pokračuje obrazným srovnáním tradičního, před-industriálně-revolučního vzdělávání a povinného centrálního “školení”:

"Na tradiční vzdělávání může být pohlíženo jako na sochařství. Individuální osud jednotlivce je vepsán někde uvnitř a čeká na odstranění zevní vrstvy, aby se mohl naplno rozzářit. Škola se naopak snaží najít cestu, jak mysl a charakter jedince vyprázdnit, aby jiní měli možnost jeho osud vytesat nanovo.”

Toto je neuvěřitelně důvtipný postřeh. V několika větách reaguje na všechny návrhy "reformy" současného systému ve prospěch kdečeho, jen ne dětí. Jde o úporné snahy "reformovat" školství, protože to vyžaduje společnost, pracoviště, ekonomika a bůhví, kdo ještě, tak, aby byly lidské jednotky lépe připraveny sloužit potřebám někoho jiného. V podstatě jde vždy o přípravu surového lidského materiálu pro otesání do žádoucího, konečného tvaru někým jiným, kdo to tak potřebuje. Pokud vám předchozí věta připadá absurdní, vzpomeňte si na veřejné diskuze na téma "firmy si stěžují na nepřipravenost studentů na výkon praxe”.

Jak tedy ve skutečnosti vypadá ona skrytá agenda povinného školství zaměřena na výrobu "prázdných dětí" pro předpokládané potřeby velkého byznysu a společnosti? Před aplikací behavioristických metod je třeba mysl člověka "vyprázdnit", tzn. odstranit nežádoucí atributy jako oddanost rodině, komunitě nebo duchovnu, a také samostatnost a nezávislost. Gatto jmenuje patnáct zásadních skrytých strategií povinného školství k výrobě prázdných dětí ze kterých několik vybírám:

•Odstraňme děti ze všedních záležitostí života na dostatečnou dobu, aby ztratily schopnost sebeučení.

•Klasifikujme děti na základě jejich stáří, aby minulost a budoucnost ztratily smysl a staly se irelevantními.

•Odstraňme všechny důležité funkce domova a rodinného života kromě role ubytovny a neformální společnosti. Utvořme rodiče neplacenými agenty Státu; naverbujme je do partnerství pro podporu konformity dětí vzhledem k oficiálnímu programu.

•Mějme děti pod dohledem od svítání k soumraku. Nedovolme žádný soukromý prostor a čas. Naplňme čas kolektivními aktivitami. Chování hodnoťme kvantitativně.

•Nepřetržitě a veřejně děti klasifikujme, hodnoťme a posuzujme. Začněme brzo. Ujistěme se, že všichni ostatní znají jejich pozici.

•Vyznamenávejme ty s dobrými známkami. Zajistěme, aby prospěch a skutečné praktické dovednosti byly od sebe striktně odděleny, abychom vytvořili dojem falešné meritokracie, k jejímuž pokračování je zapotřebí konstantní podpory autority. Opomíjejme nejnezávislejší děti; netolerujme opravdovou debatu.

•Zakažme efektivní předávání užitečných znalostí, např. jak postavit dům, opravit auto, ušít šaty.

•Odměňujme závislost v mnoha formách. Nazývejme to "týmová práce”.

Sám bych ještě přidal několik dalších bodů. Pokud je znegujeme, budeme mít šanci předejít výrobě prázdných lidských bytostí:

•Učme fakta namísto principů a abstrakcí.

•Zprostředkovávejme historii jako mozaiku složenou výhradně ze za sebou následujících revolucí, válek a reforem - Stát hraje vždy hlavní roli, v dobrém i ve zlém.

•Stanovme povinnou školní docházku co nejdelší tak, že jakákoliv snaha ovlivnit vlastní osud samostatnými činy a kreativitou přestane dávat smysl - "vše už bylo pro tebe nalajnováno pro tvé vlastní dobro, proto se nemusíš obtěžovat".

•Potlačme sebehodnocení ve prospěch názoru, že pouze autorita je schopna a oprávněna objektivně hodnotit; tím navoďme přesvědčení, že individulní štěstí je přímo úměrné chvále zvenčí.

•Neúnavně nepřímo učme, že štěstí kolektivu je vždy důležitější než štěstí jednotlivce (k realizaci tohoto bodu není potřeba žádné konkrétní akce - na této myšlence je celý systém ze své podstaty založen).

Recept na výrobu prázdných dětí podporuje závislost, znuděnost, nekonečnou dětinskost, závist a nedůvěru ve vlastní schopnosti. Co si myslíte vy? Jsou děti "prázdnými obejkty"? Jsou opravdu pouze prázdnými nádobami, čekajícími, aby je někdo naplnil? Pokud ano, kdo by měl mít právo je “naplnit”?

Cesta ven?

Po předchozím textu není asi nutno zdůrazňovat, že co se týče reformy současného systému, je Gatto pesimista:

"Nic z lidské historie nám nedává žádný důvod k optimismu, že mocná sociální mašinerie prostřednictvím své vlastní existence nepovede k hrubým formám útlaku. Pokud nástroje masového řízení jednou existují, zlé úmysly si vždy najdou cestu k jejich ovládání.”

"Všechny takzvané reformy ponechaly školství ve stejné podobě až na to, že ho učinily rozsáhlejším, bohatším a politicky silnějším.”

"...[Tento] systém není pokažený. Funguje přesně tak, jak byl zamýšlen - výrábí neúplné lidi. Nic jej nemůže opravit, a vzdělání, které naše děti potřebují, není možno nalézt v žádném katalogu....[S]ypání více peněz do škol pouze zesiluje ty destruktivní operace, které už vykonávají.”

Současný systém je tak hluboce prorostlý do společnosti, že se naučil sám sebe automaticky přiživovat z jejího průběžného fungování:

"S tím, jak školství stále více zasahuje to rodinného i osobního života a monopolizuje vývoj mysli a charakteru, se děti stávají lidskými zdroji k službám jakékoliv autority, která je momentálně u moci. To dává obrovskou výhodu současnému vedení, které tak může samo sebe reprodukovat, snižujíc tím šance konkurentů. Školství se tak stává tou zásadní formou dotace pro korporátní a sociálně-třídní blaho ničící volný trh.”

Je zajímavé, jak Gatto vnímá roli učitelů, rodičů a jiných aktérů v mašinérii povinného školství. Vetšina lidí propojená s povinným školstvím si vůbec není vědoma, čeho je vlastně součástí. Skutečná agenda systému je naprosté většině z nich skryta. Dalo by se říct, že většina lidí ve školství je také jen obětí gigantické byrokracie:

"Škola je učebnicovým příkladem toho, jak neohrabaně funguje byrokratické velení. Když je uvedeno do chodu, nemá šanci jeho směr změnit nikdo, kdo nerozumí jeho složitému vnitřnímu kódu fungování. Tento kód nikdy nepřestane sám sebe dále komplikovat, takže lidská kontrola přestane být možná...Všechna důležitá rozhodnutí dělají experti, ale je zbytečné u některého z nich protestovat, protože co se týče změny systému, je stejně bezmocný jako vy.”

Ze závěrečných myšlenek autora se přece jen dá vytušit, kde bychom měli hledat nějakou naději k získaní našich dětí zpět. Z jiných zdrojů vím, že tento přemýšlivý kantor vyučující nejen v Harlemu v New Yorku, byl stoupencem domácího vzdělávání, ke kterému se nepřímo vztahuje toto jeho vyjádření:

"...převádění zodpovědnosti za vzdělávání z dětí, rodičů a komunit na certifikované agenty státu eroduje základnu lidských hodnot, která je navždy zakotvena v lokální a osobní svrchovanosti.”

 

 


 

V originále J. T. Gatto: “The Underground History of American Education: A School Teacher’s Intimate Investigation Into the Problem of Modern Schooling." Kniha je zdarma dostupná v archivu webu lewrockwell.com: http://archive.lewrockwell.com/gatto/gatto-uhae-1.html

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed