Liberálové nesnáší divadlo

Mises.cz: 22. listopadu 2010, Jakub Skala, komentářů: 5

'Dotace nelze rozhazovat na to, co by si lidi přáli. Dávají se na to, co lidi nechtějí, ale co mít musí. To co chtějí, si koupí sami.' - Sir Humphrey Appleby

Téměř kdykoliv, když argumentujete proti státním dotacím, se objeví někdo, kdo za souhlasného mručení ostatních pronese větu typu: „Liberálové jsou barbaři, proto nechtějí podporovat kulturu“ nebo „Oni mají peněz dost a jezdí v Mercedesu a tak by nám chtěli sebrat MHD.“ Je to ale skutečně tak? Nenávidíme divadlo, nebo ho jenom nechceme nedobrovolně podporovat z našich peněz?

Ve škole nám paní učitelka říkala, že platit daně je správné. Kdo neplatí daně, bude po zásluze potrestán. Lidé jsou tak vzájemně (povinně) solidární. František nemá auto, ale sponzoruje daněmi dálnice, autodopravce zase daněmi sponzoruje Františkovi brambory. Všichni si navzájem přispíváme na všechno, a díky tomu se máme skvěle, jen ti pečení holubi se ještě nenaučili létat.

Trocha ekonomie

Princip přidělování dotací je jednoduchý. Stát vybere někoho, o kom si myslí, že dělá záslužnou činnost (čti: úředníci vyberou své známé, nebo prostě jen toho, kdo dokáže v novinách udělat pořádné haló) a tomu daruje pěknou sumu peněz. Jaké to má důsledky?

Důsledek první: nižší cena

Uvažujme příklad, kdy farmář pěstuje brambory a za každé kilo brambor dostane dotaci 5 korun. Tento farmář vypěstuje kilo brambor s nákladem 10 korun, bez dotace by tedy brambory prodával např. za 11 korun, s dotací mu stačí prodávat za 6. V obou případech pak bude mít zisk jednu korunu. To pro spotřebitele zdánlivě vypadá jako jasná výhoda, ale viz důsledek třetí.

Důsledek druhý: narušení konkurence

Pokud dotaci dostane jen jeden farmář, jak k tomu přijdou ostatní? Kdyby se chtěli cenově vyrovnat farmáři s dotací, budou muset prodávat pod cenou a dříve nebo později zkrachují. Pokud ale dále budou prodávat brambory za jedenáct korun za kilo a nikoliv za šest, nikdo si od nich zboží nekoupí a zkrachují také. Pokud dostanou dotaci všichni pěstitelé brambor, jak k tomu přijdou pěstitelé rýže nebo výrobci knedlíků? Lidé budou kupovat levné brambory a producenti rýže zkrachují.

Není podstatné, jestli je chutnější knedlík nebo brambor, jestli je zdravější brambor nebo rýže. Podstatné je, že dotace uměle zasahují do rozhodování lidí. Pokud chtějí jíst lidé zdravě, tak si koupí zdravé jídlo. Pokud chtějí jíst maso, koupí si maso. Pokud chtějí jíst zrní, koupí si zrní. Nikdo jim nemusí vytvářet umělé stimuly.

To, že někdo dostane dotaci, ale neznamená, že by byl nejschopnějším výrobcem. Tržní principy eliminují neúspěšné výrobce a naopak ziskem odměňují výrobce úspěšné. Jednoduše řečeno – pokud někomu něco nejde, trh (poptávka lidí a nabídka jiných výrobců) se postará o to, aby to dále nedělal. Naopak pokud někomu něco jde, trh zařídí, že na tom bude profitovat.

Příklad
Dva farmáři pěstují brambory, farmář Honza má náklady 10 korun na kilo a farmář Karel 8. Pokud oba prodávají kilo brambor za 11 korun, má Karel zisk 3 koruny na kilo brambor a Honza jen 1 korunu na kilo (protože častěji zlomí motyku, část úrody mu shnije… prostě mu pěstování nejde tak dobře jako Karlovi). Karel může dvě koruny navíc investovat do dalšího snížení nákladů nebo třeba do úplně jiného oboru, zatímco Honza tyto dvě koruny utopí v prázdnu. Ve volném tržním prostředí by si Karel mohl dovolit snížit ceny a Honza by časem zkrachoval. To ale není nic špatného! Neefektivní výroba skončí a prostředky se přesunou k té efektivní. A Honza si najde takovou práci, ve které i on bude pracovat efektivně.

Někdo by se mohl ptát, jak k tomu přijdou výrobci motyk? Výrobci motyk na tom budou hůře, protože žádní Honzové již nebudou motyky rozbíjet. Je ale smysluplnější stále dokola vyrábět motyky, aby je mohl někdo lámat, nebo vyrobit jednu motyku a zbylý kapitál investovat do jiného odvětví, které třeba právě čeká na hrstku peněz, aby mohlo lidem přinést produkt, ze kterého budou mít prospěch?

Pokud ale dostane Honza dotaci, může situace vypadat následovně:

Původně

Honza náklady: 10
Karel náklady: 8
Cena brambor oba: 11

Konkurenční boj

Cena brambor Honza: 11
Cena brambor Karel: 10

Dotace 5 Honzovi

Cena brambor Honza: 6
Cena brambor Karel: 10

Efektivnější farmář tedy zkrachuje a ten méně efektivní bude uměle udržován při životě. A stane se přesný opak toho, co by se stalo na volném trhu. Zisk Karla (tj. 10 - 8 korun), který mohl být využit na zefektivnění výroby, uspořen a investován jinde, nebo spotřebován, a tak by se dostal k jiným efektivním výrobcům, se rozpustí ve vyšších nákladech Honzy, a celá společnost tak reálně zchudne (tj. např. shnije část úrody, z hektaru vypěstuje o tunu brambor méně…).

Důsledek třetí (Bastiatovský): co není vidět

To nejpodstatnější na celém systému dotací je ale to, co nemusí být zřejmé na první pohled. Dotace musí někdo zaplatit. Ačkoliv iluzorní představa, že daně platí hlavně bohatí a ošklivé zlé korporace, je značně rozšířená, není tomu tak. Ovšem i kdyby dotace skutečně platili nechutně bohatí řidiči Ferrari a výrobci cigaret, kteří zaměstnávají děti a svobodné matky, má někdo právo jim ukrást peníze, aby mu tito zasponzorovali oběd? 

Myšlenka, že dáte 6 korun z daní na to, abyste si potom mohli koupit kilo brambor o 5 korun levněji a korunu mezitím sežral stát, je dosti pomatená, přesto mezi lidmi poměrně oblíbená.

Na dotacích profitují pouze příjemci dotací, jejich zprostředkovatelé a stát. Nikoliv spotřebitelé, ti jen za tuhle party zaplatí!

Kultura je byznys

„OK,“ odpoví někdo, „brambory dotovat nemusíme, ale divadlo/sport/blabla je něco jiného.“

Není! Pokud chtějí lidé chodit do divadla, ať si koupí lístky. Pokud divadla nedokáží nabízet svoje služby za ceny, které jsou lidé ochotni platit, ať zkrachují. Slýcháme o tom, že divadlo je kulturní záležitost, sport je dobrý pro zdraví, děti přece mají nárok (kde se ten nárok vzal?) na dobrý oběd ve škole a lidé musejí nějak jezdit do práce. To přece nejsou legitimní důvody někomu sebrat peníze a dát je někomu jinému. Jestliže je sport zdravý, ať lidé sportují. Jestliže mají děti dobře jíst, ať jim rodiče koupí dobré obědy. Jestliže lidé chtějí cestovat do práce, ať si koupí auto nebo třeba autobus a začnou provozovat vlastní dopravu.

Řečí o tom, jak je divadlo skvělé, intelektuální, kulturní a hodnotné slyšel jistě každý z nás mnoho. Stejně tak jako řeči o tom, že fotbal je hloupý, nudný atd. Jaký je ale rozdíl mezi divadelním představením a fotbalovým zápasem? Z tohoto pohledu naprosto žádný. Obojí je zdrojem zábavy pro určitou skupinu lidí. Obojí poskytují firmy, které na trhu nabízejí své produkty. A jsou to právě zákazníci, kdo rozhoduje o úspěchu té či oné firmy.

Jak k tomu přijdou kina? Kino nabízí velmi podobný produkt jako divadlo. Přesto nepotřebuje k vlastnímu chodu žádné státní dotace. Pokud je divadlo neefektivní, pak nemá smysl jej udržovat při životě. A pokud divadlo efektivní je, pak se dokáže uživit bez státní pomoci. Když někdo poskytuje každou neděli zábavu desetitisícům fanoušků, a někdo jiný stovce diváků každý večer, pak je všechno v pořádku. Pokud ale jeden z nich chce od státu dotace, pak je jen zloděj, který nemá dostatečnou sílu ukrást lidem peníze sám, a tak používá stát jako svůj nástroj. Stát, kterému z této krádeže kápnou tučné zisky.

Další argumentace zastánců dotací

Bez dotací zkrachujeme.
Tak zkrachujte! Každý, kdo spotřebovává (brambory, …) na tom bude lépe, když se oddělí zrno od plév a zůstanou pouze efektivní výrobci, kteří dokáží produkovat lepší zboží s nižším nákladem. Jen proto, že nedokážete pracovat efektivněji, chcete ukrást peníze někomu jinému?

Dotují ostatní, musíme dotovat taky.
Nemusíme! Pokud chtějí francouzští politici okrádat své občany a dotovat farmáře, prosím. Je to nesmysl, ale tenhle boj si musí vybojovat Francouzi. My mezitím můžeme kupovat uměle levné potraviny z Francie a soustředit se na odvětví, ve kterých budeme efektivní.

Dotace z EU
Oblíbeným argumentem zastánců dotací je, že za danou věc zaplatila Evropská unie. Evropská unie dostala peníze od pána boha a tak se rozhodla udělat dobrý skutek a zaplatit nám metro až do Motola? Obávám se, že nikoliv. S evropskými dotacemi je to stejné, jako s ostatními dotacemi. Někomu EU peníze sebere a pak je někomu jinému dá. I ve chvíli, kdy jsme čistí příjemci peněz z EU, to nic nemění na tom, že je taková dotace nesmyslná (viz druhý důsledek). Navíc – proč by nám měli němečtí dělníci platit metro, proč by měli angličtí průmyslníci dotovat francouzské zemědělství? Dotace jsou jen další krádeží, která zabalena do pěkných slov ničí bohatství.

Závěr

Pokud bychom zrušili dotace, neznamená to, že by najednou zkrachovala všechna divadla, nikdo nepěstoval brambory a nikdo se neměl jak dostat do práce. Pouze by zmizelo pokřivení trhu a lidé by se sami svobodně rozhodli, za co chtějí utrácet peníze. Jestli jsou to brambory, rýže nebo knedlíky. Produkty, o které lidé nemají zájem, by zmizely a zůstaly pouze ty, které lidé skutečně poptávají. Pokud bude chtít někdo sponzorovat divadlo, nikdo mu nemůže bránit. Ale nikdo nemá právo nutit ostatní dotovat to, co se líbí zrovna jemu.

Fakt, že si někdo nemůže dovolit lístky do divadla nebo Mercedes, přece nemůže být důvodem k tomu, aby byl bohatší státem okraden a chudší sponzorován. Neměli bychom zapomínat, že lidé, kteří jsou dnes považování za chudší, by ještě před třiceti lety byli boháči, pokud by měli stejnou životní úroveň, jako mají dnes (viz článek Chudina). A byl to právě svobodný trh (a nikoliv dotace), který zvýšil bohatství nejen továrníků, ale i všech ostatních (viz druhý důsledek).

Nejde o to, na které straně stojíte. Dotace je nemorální, když ji máte platit i když ji máte dostat.