Ludwig von Mises Institut

Mises.cz

Společným směrem - ke společnosti bez politických privilegií

Stejně tak jako nemělo a nemá smysl budovat „socialismus s lidskou tváří“ nemá smysl ani „polidšťovat“ systém politických privilegií.

Věřím, že nebude příliš sporné když shrneme, že sympatie ke konceptu takzvané přímé demokracie, k myšlenkám decentralizace moci, spočívají především v přesvědčení, že proces rozhodování o nás samotných, o našich rodinách a našem majetku k nám má být co nejblíž, má být pod naší větší kontrolou. Že my, voliči - daňoví poplatníci, máme mít větší vliv na politiky a byrokraty, kteří disponují (jen a pouze) našimi penězi a privilegiem zasahovat do našich životů. Mít širší repertoár kontrolních mechanismů, které lze proti nim efektivně použít v případě jejich selhání nebo zjevných zločineckých aktivit. Jednoduše, mít možnost hnát tyto veřejné „poskytovatele služeb“ k reálné odpovědnosti.

Nosnou myšlenku v potřebě transparentnosti státního aparátu pak lze asi shrnout do nutnosti lépe monitorovat toky peněz v jeho útrobách. V potřebě efektivně dohlížet na to aby naše peníze, plody naší práce, byly využity k nákupu užitečných služeb za námi akceptovatelnou cenu a nikoliv aby neustále mizely v temných zákoutích státní byrokracie, za naprosté bizarnosti, v kapsách zkorumpovaných, neproduktivních, neosvědčených a nepovolaných. Ve zkratce, abychom věděli u koho a v jakých objemech naše peníze nakonec skončí, co za to kdo dostane, kdo o tom doopravdy rozhoduje, kdo je za transakce reálně odpovědný.

Dovolím si v těchto souvislostech zopakovat řadu prostých pravd - nejlepší kontrolu nad vlastními penězi máme tehdy když jsou všechny v našich vlastních rukách. Máme nejlepší možný přehled nad jejich množstvím a tokem když se díváme na náš bankovní účet, smlouvy, účtenky, účetnictví, do peněženky, výpisy z transakcí apod. Nikoliv když je nedobrovolně odevzdáme do rukou v podstatě zcela neznámých, nijak osobně nespřízněných, reálně neodpovědných, lidí. Nejlepší možnou kontrolu nad tím co za ně získáme máme tehdy když si sami služby a produkty vybíráme, svobodně je nakupujeme či nenakupujeme a to podle našich aktuálních představ, které nikdo lépe než my nezná a ani znát nemůže. Nejlepší kontrolu nad poskytovateli máme tehdy když naše peníze mohou získávat jedině na základě dobrovolné směny, tedy můžeme předloženou nabídku svobodně přijmout, můžeme ji svobodně odmítnout (!). Nikoliv tehdy když si jejich množství a povinnost „obchodovat“ jednostranně odhlasují v parlamentu a pak si naše peníze pod hrozbou užití síly vynutí. Máme ji tehdy když nemusíme čekat do konce volebního období, hlasovat jen jednou za definované čtyři roky, ale můžeme nakupování zboží a služeb podle potřeby započít i ukončit a to více méně kdykoliv, jinými slovy, když můžeme hlasovat penězi každý týden, den, každou hodinu i každou minutu. Je pro nás výhodou mít možnost výběru konkrétního zboží a služeb a v námi preferovaných množstvích, naopak běžný státní přídělový systém naše možnosti výběru omezuje (úředníkem ve školách stanovených pět hodin matematiky týdně pro všechny, všudepřítomná EU-propaganda a podobně), naservíruje nám jen to co, a v jakém množství, jestli vůbec, jednostranně uzná za vhodné. Jsme tedy ve výhodnějším postavení když existují alternativy nebo vzniku nových alternativ nikdo neoprávněně (registracemi, licencemi, koncesemi, akreditacemi, směrnicemi; umělým zdražováním cly, daněmi, odvody, zákazy,...) nebrání. Jsme však jednoznačně v horším postavení když nás privilegovaný státní monopol může násilím nutit platit například za děravé a životu-nebezpečné cesty, neposkytnutou bezpečnostní „službu“, notoricky zpožděné, poruchové a zapáchající státní vlaky, tragicky pomalé soudy, hromady otravné legislativy anebo rekvalifikace, psychoterapie a hotelové služby věnované odsouzeným zločincům. Ve zkratce, trh je z etického (dobrovolnost mezi lidmi) a ekonomického hlediska (existence konkurujících si alternativ, odpovědnosti ke spotřebiteli) státu absolutně nadřazený.*

Vzhledem ke nezpochybnitelné asymetrii v odpovědnosti, kterou státní aparát oplývá oproti poskytovatelům na trhu jen dodejme, že mnohaletá „kvalita“ služeb politicky privilegovaných by v čistých volno-tržních podmínkách znamenala jejich již velmi dávnou eliminaci, jejich citelné finanční ztráty a nutnost hledat si nový způsob obživy. Nikoliv roky a roky štědrých příjmů, "elitního" společenského postavení a naplňování si svých megalomanských fantazií tak jako tomu je dnes. Dá se nakonec říci, že srovnávat míru odpovědnost lidí na svobodném trhu a odpovědnost politiků v útrobách státního aparátu, je v podstatě naprosto neúměrné, naprosto zcestné.

K řešení. Logickým a konečným vyvrcholením na začátku uvedených, nosných a podpory-hodných (tedy nikoliv všech) myšlenek decentralizace, transparence a přímé demokracie je ve své podstatě libertariánská společnost soukromého práva s plným respektem k soukromému vlastnictví a neagresivnímu jednání všech jednotlivců, kde každý má úplné právo využívat plody své práce, všechny své peníze, má nad nimi maximální možnou kontrolu a může tak nejlépe reflektovat své aktuální i dlouhodobé preference. Nemá privilegium násilím přenášet náklady za svá chybná rozhodnutí či zlovůli na cizí osoby. Nemá privilegium jejich majetek násilně, ve jménu jakéhokoliv „dobra“, ukrást. Každý má reálnou odpovědnost. Každý podléhá principu individuálního zisku a ztráty a má právo interagovat s ostatními pouze na bázi dobrovolnosti. Nikdo nemá legislativní privilegia. Všichni jsou si před právem rovni.

Závěrem. Cestou k společnosti větší kontroly nad poskytovateli služeb a produktů, transparentnosti s našimi soukromými penězi, reálné odpovědnosti mezi lidmi, není vymýšlení nových a nových pokusů o rekonstrukci či reformu politiky, ale právě radikální zmenšování jejího dusivého rozsahu. Stejně tak jako nemělo a nemá smysl budovat „socialismus s lidskou tváří“ nemá smysl ani „polidšťovat“ systém politických privilegií. Klíčem je razantní směřování ke svobodě a soukromému vlastnictví, k důsledné ochraně civilizovaných a produktivních lidí a neúprosné eliminaci zločinců a parazitů. Klíčem je opětovné odstátňování společnosti.

 

Poznámky:

*Jestli je vůbec možné dávat stát s etikou do souvislosti.

Zdroj: http://luboradamek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=551266

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed