Ludwig von Mises Institut

Mises.cz

United Airlines - důsledek státní regulace?

Předpokládám, že nikomu ze čtenářů neunikla PR noční můra United Airlines, které vyhodily z letu 3411 už naloženého pasažéra kvůli přepravě vlastních zaměstnanců. Incident se stal virální a aerolinky na ně velmi draze doplácejí.

Vyrojila se pak předvídatelná záplava názorových článků o tom, kdo za to může, co to symbolizuje a proč k tomu došlo. Z nich bych si dovolil poskládat doplnění známého příběhu o kontext, který tady asi nebude pro nikoho zde překvapivý – vždycky, když vidíte nějaké na první pohled nelogické jednání, hledejte za ním vládní regulaci. Nepovažuju se za experta na leteckou dopravu, takže jestli víte, že něco z uvedeného je nějak jinak, neostýchejte se mě uvést na pravou míru. Vycházím z toho, co se veřejně psalo, nikoliv z toho, že bych ty příslušné regule a kolektivní smlouvy důkladně probádal.

Aerolinky si nemůžou vést své podnikání tak pružně, jak by třeba chtěly, ale jsou vázané řadou poměrně přísně hlídaných regulí, které jsou kombinací toho, co vymysleli federální regulátoři a toho, co vymysleli odboráři poměrně silných odborů zaměstnanců v letecké dopravě. Z těchto regulí a kolektivních smluv plyne například to, kolik hodin týdně mohou posádky maximálně odlétat, jak dlouhý mají mít odpočinek mezi jednotlivými lety atd. Jestli jsou tyhle regule na výši doby (tzn. reflektují to, že většinu letu dnes stejně odřídí počítače) jestli jsou dědictvím minulosti, jestli jsou jen nějakým nástrojem odborů, jak si zařídit co nejvyšší zaměstnanost, to nyní nebudeme řešit. Pro nás je nyní podstatné vědět jen to, že tohle platí a přísně se to hlídá.

Co z toho plyne? Že v provozu může dojít k situaci, kdy z důvodů nějakých zdržení posádka nezvládne doletět na to letiště, kde jí podle plánu vystřídá čerstvá, aniž by při tom překročila svůj maximální předepsaný týdenní počet hodin. Čerstvou posádku je pak třeba operativně poslat na vystřídání jinam, než jak to bylo původně v plánu. Na tuhle situaci pamatují státní regule letecké dopravy, které určují, že v tomhle případě aerolinky musí posádku přednostně odeslat na místo, aby se zamezilo zrušení letu a narušení letového řádu, kolektivní odborářská smlouva určuje, že to musí být letadlem (takže posádku nejde poslat vlakem nebo taxíkem) a další regule stanovují, jak dlouho před odletem nová posádka musí být na místě, aby měla předepsaný odpočinek před odletem a čas na provedení všech předepsaných předletových procedur.

Je zřejmé, že tak mohou občas vzniknout situace, kdy se na poslední chvíli hledá pro posádku místo v již naplněném letadle a právě to byla situace United. Aerolinky tady byly povinny ze zákona někoho z letadla vyhodit a uvolnit místo posádce. Ale mohlo se to obejít bez násilí – mechanismem, kdy se nabízí peněžní kompenzace a za dost dolarů a místo v hotelu se vždycky někdo najde, kdo je ochoten odletět až další den? Tak tomu skutečně je u klasického overbookingu, kdy aerolinky mají nastavené limity aukce třeba i na několika tisících dolarech, jenže tohle nebyl ten případ. V případě, že se pasažéři nevyhazují z důvodu přeprodanosti letu, ale protože to stanovuje státní regulace, tak státní regulace také pevně stanovuje, jaká za to pasažérům připadne kompenzace – 4x cena letenky a víc ani floka.

Kdo bude z letadla vyhozen, řídí nějaký počítačový algoritmus (částečně náhodně, částečně na základě parametrů jako kdy byla letenka zakoupena a kolik toho má daný člověk se společností nalétáno) a vyhození provádí státní orgánové ze zabezpečení letišť. Ti vyzvou vybrané lidi k opuštění letadla, a pokud někdo na výzvu státního orgána nereaguje podřízením se – nu orgánové se cítí oprávněni použít donucovacích prostředků. Zbytek je pak historie.

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed