F.A. von Hayek: Cesta do otroctví

Mises.cz: 21. května 2011, Hynek Řihák

V minulém roce se na pultech knihkupectví objevil dotisk druhého vydání nejznámější knihy Friedricha Augusta von Hayeka „Cesta do otroctví“. V dnešní době, kdy se velká část knih druhého vydání ani nedočká, je potěšující, že je kniha jednoho z předních obhájců (byť s výhradou) svobody 20. století stále populární. Pojďme si ji přiblížit.

Svoboda a její význam

Ač Hayek věnoval svoji knihu socialistům všech stran a kniha se také většinou socialismu věnuje, my začneme opakem socialismu - svobodou. Ke svobodě má Hayek totiž rozhodně co říci. Asi nejzásadnějším tvrzením je skutečnost, že opuštění svobody v ekonomických záležitostech znamená také opuštění osobní a politické svobody [1]! Ekonomické cíle lidí nejsou totiž odděleny od jejich ostatních cílů. Toto si lidé zpravidla neuvědomují a domnívají se, že to, co zasahuje naše ekonomické zájmy, nemůže zasáhnout základní hodnoty našeho života. Pokud však: „... naše ekonomické snažení začne řídit někdo jiný, znamená to, že jsme neustále pod jeho kontrolou, dokud neoznámíme nějaký konkrétní cíl. Ten ovšem také podléhá schválení toho, kdo náš ekonomický život řídí, takže v praxi jsme manipulováni úplně ve všem.“ [2]. Ekonomická regulace a plánování znamená regulaci a řízení prakticky veškerého našeho života, protože v moderní ekonomice jsme prakticky ve všem závislí na prostředcích, které získáme od jiných lidí [3]. Přirozeně ekonomická svoboda znamená i riziko a odpovědnost - k jistotě a nejistotě, viz níže [4]. 

Se svobodou je velmi úzce spojeno uspokojování našich potřeb, které je řešené pomocí cenového systému. Kdy se podnikatelé na základě cen a vzniku zisku nebo ztráty snaží co nejlépe uspokojit nejnaléhavější potřeby nás spotřebitelů. Rozvinutá ekonomika - tj. rozvinutá civilizace - je založena na rozvinuté dělbě práce, která vyžaduje koordinaci jednotlivců. Jediný systém, který tuto koordinaci dokáže zajistit, je konkurenční systém svobodného trhu. Žádné ústředí není schopno zjistit, shromáždit, zpracovat a rozšířit obrovské kvantum nutných informací o všech změnách, které bez ustání ovlivňují podmínky nabídky a poptávky u různých statků a služeb. Není prostě schopno postihnout všechny důsledky lidského jednání a rozmanitost přírody [5].

Hayek ve své knize poukazuje na význam individualismu - tj. svrchovanosti názorů a zálib jednotlivce v jeho vlastní sféře a rozvíjení vlastních nadání a sklonů - pro výše uvedený rozvoj ekonomiky a civilizace. Tam, kde byly odstraněny překážky stojící v cestě volnému uplatňování lidské důmyslnosti a umu, se lidé naučili poměrně rychle uspokojovat stále větší okruh svých potřeb. Na následném rozvoji, který se nazývá běžně průmyslová revoluce, pak vydělali prakticky všichni. Autor si také všímá, že pokusy o využití i pokročilých technických vynálezů byly dříve často zadušeny (např. princip parního stroje byl znám již v době starověkého Říma), protože převládající názory se považovaly za závazné pro všechny [6]. Nelze také nezmínit, že chudý člověk (případně pokud je ještě i příslušníkem nepatrné rasové či náboženské menšiny) je v systému individualismu svobodnější a může dosáhnout velkého bohatství - například tím, že uspokojí svými výrobky a službami potřeby některých spotřebitelů (nemusí se však jednat nutně jen o získání majetku) - spíše než (a to platí i pro demokracii), když bude bojovat o přízeň mocných proti dobře organizovaným a bohatým zájmovým skupinám [7].

Hayek se věnuje i tomu, proč vlastně nastal ústup od liberálních idejí. Tento ústup klade do přelomu 19. a 20. století (ve starém Rakousku by se dalo mluvit o ústupu již od konce 80. let. 19. století). Dílem to bylo paradoxně vlivem úspěchu liberalismu, kdy se již dosažený pokrok počal považovat za samozřejmý a lidé chtěli ještě více tento pokrok urychlit, dílem to bylo vlivem liberální rétoriky, která obhajovala antisociální privilegia (Hayek je však blíže nespecifikuje) atd. [8]. Liberalismus samozřejmě pouze odstraňuje překážky, které stojí v cestě lidské důmyslnosti a umu při uspokojování potřeb, nic více slíbit nemůže. Vzniklý prostor je nutné vyplnit vlastní prací. Pokud někdo usiluje o privilegia, pak se nedá jeho počínání označit za liberální. Je pravda, že ve starém Rakousku si tzv. liberálové (tím nechceme tvrdit, že v řadě věcí nebyli skutečně liberální) řekli v době hospodářské krize o státní podporu a byli pro centralismus [9].

Socialismus a svoboda

„Cesta do otroctví“ však pojednává především o socialismu. Ke vztahu socialismu a svobody lze uvést z knihy následující postřehy. Jedinou alternativou ke svobodné společnosti je jediná vládnoucí moc – tj. socialismus, která má v moci všechny cíle lidské činnosti [10]. Neexistuje žádná třetí cesta (přirozeně to nemusí znamenat, že vládnoucí moc musí působit naráz ve všech oblastech ekonomických činností lidí, v dané konkrétní oblasti však vláda buď působí anebo nepůsobí). Socialismus znamená omezování ekonomické svobody a tím i svobody jako takové. Proto byli první socialisté otevřeně autoritářští [11]. Lidé si však svobody, ať tím myslí cokoliv, velmi cení. Socialisté proto začali slibovat „novou svobodu“. S tím úzce souvisí i posun ve významu slova svoboda. V očích socialistů již svoboda není osvobození od donucení a svévole moci ze strany jiných lidí, ale je jen jiným výrazem pro moc - pro svobodu vykonávat donucení nad ostatními lidmi [12]. Dle Hayeka je: „… mimo diskusi, že právě příslib větší svobody vábil na cestu socialismu více a více liberálů ... a často umožňoval socialistům přisvojovat si i samotné jméno původního tábora svobody [např. v USA, pozn. autora].“ [13]. Takto definovaná „svoboda“ však znamená ve skutečnosti privilegia, která jsou poskytnuta některým lidem na úkor ostatních lidí. Jedná se de facto o návrat k feudalismu. Tento příslib se však ukázal být dle autora mocnou zbraní [14]. Demokratický socialismus Hayek považuje za utopii [15]. Avšak je zřejmé, že i demokratickou cestou se dá k socialismu značně přiblížit. Připomeňme jen volební úspěchy nacionálních socialistů ve volbách na přelomu 20. a 30. let 20. století v Německu anebo naši dnešní situaci. 

Jeden z důvodů triumfu socialismu je i touha značné části lidí po jistotě. Například po jistotě příjmu, pracovního místa atd. K tomu Hayek uvádí: „... s každým udělením naprosté jistoty jedné skupině se zákonitě zvyšuje nejistota ostatních. Zaručíte-li někomu pevně stanovený díl koláče, který je proměnný, musí část ponechaná ostatním úměrně tomu podléhat větším výkyvům než celek.“ [16]. Takto dosažená jistota také zároveň znamená omezení nebo zrušení konkurence, díky tomu podnikatelé již nebudou schopni účinně uspokojovat nejnaléhavější potřeby spotřebitelů - koláč tak bude menší, než by mohl být, a nejistota v uspokojování potřeb bude tak zákonitě větší. Velmi závažné dopady má pak jistota pracovního místa, která se realizuje formou omezení vstupu do určité profese. To vede k poškození nejen spotřebitelů, ale také nutí potencionální pracovníky přijmout místa, kde dosáhnou menšího příjmu, anebo tito zůstanou případně i nezaměstnanými [17]. Pokud člověk upadne u vládní moci do nemilosti, obejví se další nevýhody „jistoty“, o tom však dále.

Plánování a svoboda

Aby výše uvedené bylo lépe pochopitelné, je dobré si uvědomit, že zavedení socialismu vyžaduje centrální řízení veškeré legální ekonomické aktivity podle daného plánu, který určuje, kam nasměrovat výrobní faktory tak, aby byly splněny vládci stanovené cíle [18]. (Dle Hayeka je cílem zpravidla jen dosažení „spravedlivějšího“ rozdělení bohatství - viz s. 92; nicméně cíle vládců můžou být rozmanité.) Pomocí plánů plánovači určují, jaké statky budou vyrobeny a v jakém množství. Mohou také určit jejich rozdělování mezi jednotlivé oblasti a skupiny lidí. A pokud budou chtít, můžou libovolně diskriminovat konkrétní lidi [19]. Jak řekl velký znalec a praktik socialismu L. Trockij o Stalinově komunismu: „Kdo neposlouchá, ať nejí.“ Přirozeně pokud chtějí plánovači reálně něco plánovat, musejí plánovat i pohyb výrobních faktorů, a to včetně práce (pracovní síly), a to buď přímo řízením jejího pohybu, anebo nepřímo pomocí regulace (jedná se o intervencionistický socialismus – dále jen intervencionismus) platebních podmínek, případně i jiných pracovních podmínek. Pak však zbývá podstatně menší prostor na dohodu mezi zaměstnancem a jeho nadřízeným, pokud má jeden z nich anebo oba speciální požadavky (nepravidelná pracovní doba, zkrácený pracovní úvazek atd.). Nebudou již mít na výběr a jejich svoboda se tak zmenší [20]. Také pokud mi práce nevyhovuje, nevycházím se svým nadřízeným nebo spolupracovníky, pracovní podmínky mně nevyhovují anebo chci přestat pracovat a místo toho si doplnit vzdělání atp., mám v socialismu (a častečně i v intervencionismu) stiženou možnost změnit pracovní místo. Já, můj současný nadřízený a můj budoucí nadřízený musíme požádat plánovače o povolení, protože jinak narušujeme (sabotujeme?) jejich plány a cíle. Je často těžké a bolestivé změnit pracovní místo na svobodném trhu, ale v socialismu je to ještě těžší a často i nemožné. V případě většího zájmu pracovníků (třeba jen v jednom oddělení jednoho podniku) o změnu pracovního místa by se vyhovění rovnalo konci plánování! Plánovač může také při přidělování práce velmi snadno diskriminovat své skutečné a domnělé kritiky - jako příklad můžou posloužit veteráni druhého odboje ze západní fronty, kteří mnohdy u nás za komunismu našli jen práci s lopatou. (Pro problémy zaměstnávání v socialismu lze doporučit knihu „Mýty o socialistických časech“ s. 23-6). Výše uvedené dobře ukazuje, že socialismus je v rozporu se svobodou. Individuální práva jsou plánování - tj. socialismu - na obtíž [21]! To platí i tehdy, pokud plánovači sami o sobě nejsou zlí anebo špatní.

Výše uvedené tak ukazuje, že v plánované společnosti jsou lidé nuceni se dohodnout na mnohem více věcech než ve svobodné společnosti [22]. Toho jsou si socialisté vědomi: „A byli to skutečně vždy socialisté, kdo vždy jako první uznávali fakt, že úkol, který si předsevzali, vyžaduje ode všech lidí přijetí jednoho společného světonázoru, určitého souboru hodnot.“ [23]. Proto se odborníci - dle Hayeka úzce zaměření idealisté - snaží vnutit svou hodnotovou škálu celému společenství lidí, pro které plánují [24]. Protože v socialismu jsou věci jako počítače, papír, tiskařské stroje, kopírky atp. vyráběny a přidělovány vládou, je jejich snažení jednodušší. V intervencionistické verzi socialismu pak bývá často svoboda slova omezována nařízeními, regulacemi, vyhrožováním atd. K tomu lze doporučit knihu Anthonyho Browneho „Úprk rozumu“.

Přirozeně jako ekonom nezapomíná Hayek ve své knize stručně poukázat na ekonomické problémy socialismu. Neexistuje univerzální (společná) hodnotová škála a žádná lidská mysl není schopna pojmout obrovské množství informací o potřebách lidí, které soupeří o dostupné zdroje [25]. Pro detailnější seznámení lze čtenáři jen doporučit jméno Hayekova učitele L. v. Misese a některou z jeho prací, která obsahuje pojednání o problému ekonomické kalkulace v socialismu (např. „Byrokracie“ nebo „Liberalismus“), případně i knihu „Jak fungují trhy“ od profesora I. Kirznera, která navazuje na Misesovy a Hayekovy myšlenky. K problému mezinárodního plánování, a tím nepřímo i k Evropské unii, se pak Hayek kriticky vyjadřuje podrobněji na stranách 181 až 185 své knihy. A to přesto, že svoji knihu napsal již v letech 1940 až 1943.

Celou recenzi naleznete zde.

Podobné články:

Svoboda učení - část XIII.
17. května 2012, Peter Gray (přidal Jiří Košárek)

Soutěž: Libertariánský kvíz
15. května 2012, Kolektiv Mises.cz

Kolečko po dochtorech
11. května 2012, Jakub

Svoboda učení - část XII.
10. května 2012, Peter Gray (přidal Jiří Košárek)

Stop diskriminaci!!
6. května 2012, Urza

Komentáře k článku:

Zobrazit komentáře | Přidat komentář

Zobrazit komentáře | Přidat komentář

Přihlášení
Registrace

Hledání

Tagy

Šiřte tento článek dál

Sdílet na Facebooku

Tweet

Hynek Řihák

Profil autora Hynek Řihák

Jak přispět?

Pokud chcete podpořit náš institut, napište pro nás článek, pošlete nám příspěvek nebo využijte jiný způsob, jak nám pomoci.
Více informací.