Romové jdou do práce? V minulosti běžná věc!

Mises.cz: 17. listopadu 2012, Hynek Rk

Pracující Romové nejsou sice neobvyklým jevem v naší společnosti, ale nejsou zde také ani častým jevem. Řada Romů totiž dnes žije na sociálních dávkách a nepracuje. Dříve tomu však tak nebývalo a i když Romové žili často odlišně od většinové populace, tak se museli sami živit. K nahlédnutí do romských dějin nám poslouží zejména práce historika Ctibora Nečase v knihách „Člověk na Moravě ve druhé polovině 18. století“ a „Člověk na Moravě 19. století“.

Romové jdou do práce

Romové zpravidla žili ve velkých rodinách, které se nazývaly famel'ije (nebo také fajty). Tyto rodiny byly monoprofesní a synové pomáhali otcům při provozování řemesel, překupnictví a hudby a tyto profese po nich dědili. Zároveň famel'ije plnily sociální funkci, když poskytovaly pomoc sociálně slabým a zdravotně bezmocným členům rodiny v případě nouze, stáří a nemoci [1]. Romové pracovali i ve středověku. Tehdy provozovali například kovářství, kotlářství nebo cínařství. V tehdejších Uhrách měla o Romy zájem šlechta, kvůli tomu, že Romové vyráběli zbraně, provozovali hudbu anebo sloužili ve vojsku. Na území někdejšího Rumunska rýžovali zlato. Bohužel cechy bránily (nejen) Romům ve výrobě, a tak často nalézali tito jen okrajové uplatnění [2]. Dle Nečase: „Z tradičních řemesel bylo pro zajištění životní existence Romů nejužitečnější kovářství.“ Šlo o výrobu hřebíků, řetězů a drobnějšího zemědělské nářadí. Další zdroj uvádí výrobu seker, motyk, nebozezů, rožňů, zámků atp. Toto zboží pak Romové směňovali za jídlo a jiné potřebné věci. Až svoji produkcí nasytili Romové lokální trh, tak se přemístili dále a časem se opět vrátili. Pro tento způsob kovářství se dokonce ujal termín cikánské či malé kovářství. „Druhou nejfrekventovanější romskou profesí bylo překupnictví.“ Nástup manufakturní a tovární produkce ovšem tyto možnosti omezil a Romové museli zejména kovářské řemeslo (ale také překupnictví a hudební činnost) opouštět [3]. Ekonomika nyní nabízela jiné práce. Dle Nečase: „Romové pracovali téměř pravidelně při sklizních obilí nebo řepy na velkých hospodářstvích a za několikatýdenní práci si po jejím skončení přinášeli domů poměrně slušné deputáty.“ Dále vypomáhali krátkodobě při polních pracích také u místních rolníků, dále na stavbách, při lesních a regulačních pracích, v cihelnách, v lomech, v domácnostech vesničanů, jako pasáci dobytka atp. Tyto práce nepotřebovaly žádnou velkou kvalifikaci nebo dovednost [4]. Změna v pracovních příležitostech vedla i k usazování romských rodin. Ty se na své cesty dle Nečase vypravovaly stále v delších intervalech a začaly stany nahrazovat chatrčemi ze dřeva [5]. Zajímavé, ale v tehdejší době normální, je zaměstnávání dětí. Například v případě kovářství obsluhovaly odrostlejší děti kovářský měch: „Šlo tedy o určitou dělbu práce, do níž se zapojovali prakticky všichni členové rodiny, kteří uměli zastat příslušné pracovní úkoly…“ [6] Děti prostě pracovaly proto, aby se mohla rodina uživit.

Ostatní příjmy a kriminalita

Nečas upozorňuje, že mezi další zdroje příjmů některých romských rodin patřilo i žebrání a prostituce [7]. Proti tomu lze stěží co namítnout, jednalo se o zdroje příjmů, které nejsou z většiny spojeny s podvody anebo násilím. V případě prostituce je možné také hovořit o práci. Autor se věnuje také kriminalitě tehdejších Romů: „Z majetkových deliktů se vyskytovaly nejčastěji prosté krádeže, po nichž následoval polní a lesní pych a jiné formy svépomocného přisvojování. Předmětem této trestné činnosti se stával menší dobytek, zejména drůbež, dále kusy šatstva a prádla, peřiny a rovněž potraviny… Uvedená kriminalita měla příležitostný ráz a škody z ní nebyly přílišné.“ [8] S kriminalitou mohly (ne však nutně) mít co do činění i hazardní hry. Dalším problémem byly podvody při překupnictví - například prodej starých a dušných zvířat při snaze zakrýt jejich vady [9]. Jak je patrné, jednalo se převážně o drobnou kriminalitu (u prodeje „pančovaných“ koní by se dalo hovořit o větší kriminalitě), která byla také provozována některými členy většinových národů. To se týkalo zejména lesního a polního pychu. Na druhou stranu nemohl být tehdejší Rom obecně ztotožňován se zlodějem dobytka, pokud si uvědomíme, že Romové pracovali dle Nečase i jako pasáci dobytka (viz výše). Jako u jiných národů, někdo se prostě živí slušně a někdo prostě krade. Mezi světovými válkami se uvádí jiný druh obživy Romů, a to pro oblast Slovenska. Zde v této době byly vesnice stavěny často ještě z nepálených cihel a Romové patřili mezi jejich významné dodavatele [10].

Do kriminálních statistik se mohli Romové dostat pouze i tím, že neměli například při svém kočovném životě náležité cestovní pasy [11]. Romové také vcelku neradi chodili do školy; děti i rodiče školu přijímali s nechutí a nedůvěrou. „Vzdělání jim totiž bylo málo co platné, jak pro život v romské osadě, tak vlastně ještě mnohem méně na kočovném voze.“ [12]

Symbióza

Nečas uvádí, že (díky výše uvedeným ekonomickým aktivitám) docházelo na venkově k zvláštnímu symbióznímu vztahu mezi většinou a menšinou a k jisté ekonomické provázanosti, která byla více či méně výhodná pro obě strany. Statky, dvory a selské usedlosti získávaly pracovní sílu a pracovní síla získávala práci (tj. prostředky k uspokojení svých potřeb) [13]. Něco podobného bylo samozřejmě platné i pro kovářství, překupnictví a jiné romské podnikání. Takové ekonomické aktivity postupně často směřují i k symbióze mezi různými etniky. Nečas uvádí příklad, kdy terénní výzkum ze začátku 20. století v západomoravském Bohusoudově vedl ke konstatování, že potomci původně přistěhovalých Romů zde „žili v symbióze se svými neromskými sousedy a že obě společenství se vzájemně respektovala a vycházela spolu po dobrém, bez jakýchkoliv projevů odporu, zášti či nepřátelství.“ [14] K tomu došlo zhruba po něco více jak sto letech od příchodu prvního z Romů do Bohusoudova. Roku 1844 byla v obci trvale přítomna (byla usedlá) už polovina romských osob – ke zvýšené míře symbiózy tak došlo (přesněji tato byla zjištěna) zhruba za asi až 60 let od této doby [15]. Koncem 19. století se pro Moravu uvádí, že mezi Romy bylo usedlých již téměř dvě třetiny [16]. Konstatuje se také, že asimilace Romů usedlých v obcích probíhala rychleji a příživnické zdroje obživy (zřejmě je myšlena žebrota a drobné krádeže) byly těmito využívány stále méně. Bylo totiž výhodné být za dobře se sousedy, protože tito mohli v nouzi Romům pomoci. Romští výrobci pak měli i strach o případnou ztrátu svých klientů [17]. To potvrzuje význam ekonomických motivů pro vznik symbiózy.

Závěr

Jak je tedy patrné, dříve Romové běžně pracovali, a to včetně dětí. Nic moc jiného jim totiž nezbývalo. Soukromý sociální „systém“ nebyl zpravidla ochoten podporovat trvale práceschopné lidi. Ti něco mohli dostat často jen v případě nouze, a to ještě tak, aby se sami postavili na svoje vlastní nohy. Pokud tedy chtěli Romové něco k snědku, k bydlení, k zábavě, k oblečení atp., tak zpravidla museli někomu poskytnout nějakou cennou službu nebo zboží. Zároveň se v té době zřejmě Romům nekladlo do cesty za získáním práce (vyjma pronásledování kočovníků a vůbec lidí putujících za prací [18] a částečně i povinné školní docházky) tolik překážek (minimální mzda, bezpečnost práce, daně atp.). Je také patrné, že to byly ekonomické příčiny, které významně napomohly začlenění Romů do tehdejší společnosti. Jistě symbióza a provázanost nevznikla ze dne na den a nešlo to u některých lidí z obou stran bez problémů (drobné krádeže, podvody, pronásledování) a trvalo to také docela dlouho. V současné společnosti je však situace horší. Sociální systém učí občany disponující nízkokvalifikovanou prací, že k obstarání jídla, bydlení, zábavy, oblečení atd. vede i jiná, méně namáhavá cesta [19]. Cestě za prací se naopak kladou větší překážky. Ekonomické motivy nám tedy nefungují, a tím nám nemůže fungovat ani symbióza. Oba dva národy se přímo nepotřebují. Symbiózy a provázanosti za takovýchto okolností nemusí být dosaženo za desítky let či stovku let (jako tomu bylo v případě Bohusoudova), ale může to trvat déle anebo k tomu nemusí dojít nikdy [20].


[1] Nečas-19. století, s. 480.
[2] Muzeum, stálá expozice Příběh Romů, sál 2. V pozdější době je uváděno, že moravská šlechta Romy na svých panstvích poměrně často tolerovala (Muzeum, stálá expozice Příběh Romů, sál 3).
[3] Ibid, s. 481 a podobně i s. 489 a Nečas-18. století, s. 272.
[4] Nečas-19. století, s. 485 a podobně Nečas-18. století, s. 274.
[5] Nečas-18. století, s. 274 a Nečas-19. století, s. 482.
[6] Nečas-18. století, s. 272.
[7] Nečas-19. století, s. 482 a 486.
[8] Ibid, s. 486. Ke kriminalitě na příkladu Bohusoudova viz i Nečas-18. století, s. 273-274.
[9] Ibid, s. 481.
[10] Muzeum, stálá expozice Příběh Romů, sál 3. Romové zde vyráběli i pálené cihly.
[11] Nečas-18. století, s. 273. Dle strany 272 se zdá, že tyto pasy mohl dostat jen živitel rodiny a ne další příbuzní, kteří však pro obživu byli také nutní.
[12] Nečas-19. století, s. 484. Podobně Muzeum, stálá expozice Příběh Romů, sál 3. Zde se i tvrdí, že děti nechodily do školy, protože se musely podílet na zajišťování obživy rodiny.
[13] Nečas-19. století, s. 485. Dle expozice v Muzeum romské kultury ženy posluhovaly u vesničanů doma a na poli (Muzeum, stálá expozice Příběh Romů, sál 3). To svědčí o jistém stupni důvěry k Romům.
[14] Nečas-18. století, s. 274-275. Ani to ovšem nezabránilo likvidaci zdejších Romů v nacionálně socialistických koncentračních táborech.
[15] Nečas-18. století, s. 273.
[16] Muzeum, stálá expozice Příběh Romů, sál 3. V Čechách byla situace rozdílná a během 19. století se zde Romové moc neusazovali. Živili se zde překupnictvím, podomním obchodem, jako broušením, opravováním deštníků, čistěním peří, žebrotou a drobnými krádežemi (Muzeum, stálá expozice Příběh Romů, sál 3).
[17] Muzeum, stálá expozice Příběh Romů, sál 3.
[18] Dvořák.
[19] Vzdělání v ní nehraje také významnou roli.
[20] Srovnej s Dvořák.

Literatura:

1. Dvořák, L. Potulka, postrk, možná i střída [online, 2011]. Dostupný z (přístup X/2012): http://www.libinst.cz/clanky-a-komentare/2391-potulka-postrk-mozna-i-strida/
2. Nečas, C. Rom – Cikán - Příklad Martina Daniela vulgo Nosála. In Fasora, L. aj. Člověk na Moravě 19. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 2008, ISBN 978-80-7325-147-5.
3. Nečas, C. Rom – Příklad Jana Malíka jeho rodu. In Malíř, J. aj. Člověk na Moravě ve druhé polovině 18. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 2008, ISBN 978-80-7325-175-8.
4. Muzeum romské kultury, Brno.


Původně vyšlo na webu Liberálního institutu.

Známka: 1,4
Známkujte jako ve škole: 1 2 3 4 5

 

Podobné články:

Urza v Paralelní Polis
16. listopadu 2016, Urza

Anarchokapitalismus, první díl za koncem: Drogy
1. října 2015, Urza

Fosilní paliva zachrání svět - opravdu
9. dubna 2015, Mises.ca (přidal Petr Málek)

Klasici 1.6. - J. B. Say a podnikatel
12. března 2015, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal)

Klasici 1.3. - Vliv Sayova Pojednání
5. března 2015, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal)

 

Komentáře k článku:

Zobrazit komentáře | Přidat komentář

Název Autor Datum
Romové jdou do práce? V minulosti běžná věc! Martin 17.11.2012 13:10:29
:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))) Tomáš Fiala 17.11.2012 13:48:56
Re: :-) anonymator 17.11.2012 18:33:38
Re: Re: :-) Tomáš Fiala 17.11.2012 20:53:00
Re: Re: Re: :-) SPA 19.11.2012 8:59:11
Re: Re: Re: :-) HynekRk 20.11.2012 8:57:11
Re: Re: Re: :-) Tomáš Fiala 20.11.2012 21:12:01
Souhlas HynekRk 21.11.2012 8:39:41

Zobrazit komentáře | Přidat komentář

 

Přihlášení
Registrace

Hledání

Tagy

chudoba/vykořisťování
kapitalismus

Šiřte tento článek dál

Ohodnotit na Flattru

Hynek Rk

Profil autora Hynek Rk


 

RSS feed RSS feed (nadpisy) | RSS feed RSS feed (celé články) | Navštivte nás na Facebooku Navštivte nás na Facebooku | Navštivte nás na Twitteru Navštivte nás na Twitteru

Mises.cz, 2016   Licence Creative Commons

Uvedená práce (dílo), jejímž autorem je Ludwig von Mises Institut, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Unported .

Web by Petr Málek | Hosting by Softech | Base Camp

Cílem Mises.cz je ekonomická osvěta veřejnosti, takže uvítáme, když naše texty budete co nejvíce šířit.
Budeme rádi, když ale v rámci slušnosti uvedete, že text máte od nás. Děkujeme!
Šíření je možné pouze u našich vlastních textů. Pokud byl článek převzat nebo přeložen z jiného zdroje, šíření je možné pouze se souhlasem původního zdroje.

Názory prezentované na těchto stránkách jsou individuálními osobními názory jednotlivých přispěvatelů.
Provozovatel tohoto webu k nim nevyjadřuje žádný názor a nenese za ně žádnou odpovědnost.