For a New Liberty: Odposlouchávání
Mises.cz: 17. června 2012, Murray N. Rothbard (přidal Jan Zvěřina), komentářů: 4
Odposlouchávání je zavrženíhodným narušením soukromí a vlastnických práv a samozřejmě by mělo být postaveno mimo zákon jakožto akt agrese.
Toto je další díl z překladu knihy For a New Liberty od Murrayho Rothbarda. Všechny články, které postupně budou tvořit kapitoly knihy, naleznete i v sekci Literatura.
ČÁST DRUHÁ
Aplikace libertariánství na současné problémy
6
Osobní svobody
Odposlouchávání
Odposlouchávání je zavrženíhodným narušením soukromí a vlastnických práv a samozřejmě by mělo být postaveno mimo zákon jakožto akt agrese. Jen málo lidí, jestli vůbec někdo, by soukromé odposlechy tolerovalo. Kontroverze vzniká u těch, co se domnívají, že by měla mít policie možnost nasadit štěnice osobám, které podezírá ze spáchání zločinu. Jak jinak by byli zločinci dopadeni?
V prvé řadě, z pragmatického hlediska, odposlouchávání je zřídkakdy účinné u „jednorázových“ zločinů, jako je přepadení banky. Odposlechy jsou zpravidla nasazeny v případě, kdy je „podnikání“ provozováno opakovaně a kontinuálně – například prodej drog a hazard – a je tudíž špionážemi a odposlechy zranitelné. Zadruhé, stále se držíme našeho tvrzení, že narušení majetku člověka, který dosud nebyl usvědčen ze zločinu, je samo o sobě kriminálním činem. Je docela možné, například, že pokud by vláda najala deset milionů lidí a vytvořila špionážní tým, který by špehoval a odposlouchával celou populaci, tak by míra soukromého zločinu poklesla – stejně jako pokud by byli všichni obyvatelé ghetta nebo všichni mladiství muži okamžitě uvězněni. Jenže co by to bylo ve srovnání s masovým zločinem, který by, legálně a bezostyšně, napáchala sama vláda?
Existuje jeden ústupek, který bychom mohli policii učinit, avšak pochybuji, že by z něho měla nějakou radost. Je například naprosto v pořádku narušit majetková práva zloděje, který sám, do daleko větší míry, narušil majetková práva jiných lidí. Předpokládejme, že si policie usmyslí, že John Jones je zlodějem šperků. Nasadí mu štěnice a takto získané důkazy použije k tomu, aby ho usvědčila ze spáchání zločinu. Mohli bychom říci, že tyto odposlechy jsou legitimní a měly by zůstat bez trestu: nicméně za předpokladu, že pokud by se ukázalo, že Jones zlodějem není, tak by policisté a soudci, kteří vydali soudní povolení k odposlechu, byli prohlášeni za zločince a posláni za mříže za jejich zločin neoprávněného odposlechu. Tato reforma by s sebou přinesla dva radostné následky: žádný policista ani soudce by se nezapojil do odposlouchávání, pokud by nebyl skálopevně přesvědčen, že oběť odposlechu je skutečně zločincem, a policisté spolu se soudci by byli konečně před zákonem postaveni na stejnou roveň jako ostatní lidé. Rovnost ve svobodě rozhodně vyžaduje, aby se zákony vztahovaly na každého, proto by mělo být zakázáno, aby kdokoli narušil majetková práva osoby, která není zločincem, bez ohledu na to, kdo daný skutek spáchal. Policista, který měl špatný úsudek a z toho důvodu vykonal agresi vůči spořádanému člověku, by proto měl být považován za vinného, stejně jako kterýkoli „soukromý“ odposlouchávač.