Garet Garrett: Příběh železa a oceli (16)

Mises.cz: 28. března 2019, Garet Garrett (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 0

Večírek se konal v Johnových pokojích. Nejprve se podávala vybraná večeře, pak se tančilo. Celé to bylo nešťastné selhání. Každý se snažil zachránit zábavu, ale večírek, který musí být zachraňován, je již dopředu odsouzen k nezdaru. Čím více se všichni snažili, tím horší to bylo, dokud se milá černooká matróna, která zde byla jako garde, neocitla na pokraji slz, dívky buď trucovaly, nebo byly hysterické a muži se divili, co se to děje. Bylo to nevyhnutelné. Všechny faktory k tomu napomohly.

V první řadě čestný host příkře odmítl hrát roli popelky. Nebyla jim ani v nejmenším vděčná. Matróna při jejím vítání prohlásila: „Tak dlouho jsme se snažili, abyste přišla mezi nás.“

Co mohlo být nevinnější?

Ona odpověděla „Ach–ch!“ se stoupajícím přízvukem.

Všechno se začalo kazit. Matrónin tón jí odhalil způsob, jakým zde byla brána. Byla předmětem zvědavosti a lítosti. To první nenáviděla stejně jako to druhé. Obzvláště to, že je litována, pro ni bylo netolerovatelné. Pociťovala zklamání a ponížení. Nebyla to ničí vina – tedy nebyla to o nic víc jejich vina než její vlastní. Mohla tušit, že to takto dopadne a sama se dostala do této pozice. Stejně si ovšem nemohla pomoct a začala se chovat tak, aby všem svoje pocity dávala najevo. Nejvíc ostatním přítomným dívkám samozřejmě.

Matróna nevěděla, co dále by měla říct. To byla obecná potíž. Žádná z žen s ní neměla nic společného, o čem by si mohly popovídat. Byly zde jen okolnosti jejího uvěznění a příchodu a ty nesměly být zmíněny. Při sebemenším odkazu na ně chladně ukončovala konverzaci.

„Pokud se nedokáže s námi bavit, tak proč sem vůbec chodila?“ ptala se jedna dívka.

„To je jasně vidět, řekla bych,“ odpověděla jí druhá.

Jasně vidět bylo to, že Agnes je velmi krásná. Žádná jiná dívka v místnosti nebyla pro zdejší mladíky tak atraktivní. Chovala se ovšem tak, jako by jejich pohledy ani nevnímala, což ještě zvyšovalo napětí. Nestarala se ani v nejmenším o to, co může nastat. Nebylo to nic, co by udělala – nic co by se dalo izolovat jako příklad a kritizovat. Její chování bylo v zásadě naivní.

„Copak nevidíš, co tady s vámi dělá?“ zeptala se jedna z dívek Johna při tanci.

„Ne,“ odpověděl. „Nevidím, co tady dělá. Vidím jen to, že se k ní nechováte pěkně. Předpokládám, že se s tím nedá nic dělat.“

„Baví se tím, jak si s vámi všemi zahrává,“ odvětila dívka.

Většina mladíků to cítila stejně jako John a mohli se přetrhnout, aby Agnes věnovali svou pozornost. Přijímala jí nikoliv s nevděkem, ale s lehce pobaveným a cynickým úsměvem. Jako by si říkala: „Všechna jablka jsou trochu trpká.“

Atmosféra na večírku rychle spěla ke kritickému bodu, když pana Breakspeareho zavolali, že s ním nutně někdo potřebuje mluvit v kanceláři. Vyšel ven s pocitem napětí. Teprve tehdy ho napadlo, že tento večer by mohl mít nějakou nepříjemnou dohru. Vrátil se po deseti minutách a pustil se opět do tance, jakoby se nic nestalo. Ale na jeho tváři se objevil ustaraný výraz. Když byl tanec u konce, začal někoho hledat. Pak se začal vyptávat.

Nikdo ji neviděl odcházet. Nenechala žádný vzkaz. Prostě zmizela.

Když byl tento fakt definitivně ověřen, tak se John omluvil a vydal se jí hledat. Doufal, že jí dožene na cestě k jejímu domovu, předpokládajíc, což byla pravda, že vycítila možné problémy a přála si jim čelit sama. Tolik již pochopil z jejího charakteru. Jeho rozrušení bylo opodstatněné.

Muž, který si ho nechal zavolat, nebyl nikdo jiný než jeho podplacený zahradník. Ten mu přišel říct, že kdokoliv bude mladou dámu doprovázet domů, by měl být velmi opatrný. A udělal by asi nejlépe, kdyby jí domů vůbec nebral. Enoch Gib totiž čeká s nabitou brokovnicí a tváří se, že ji hodlá použít.

„A taky už zjistil, kdo vzal mladou dámu pryč,“ řekl mu na konci svého proslovu.

To, k čemu mělo dojít, mohli předvídat dopředu, kdyby se někdo zamýšlel nad následky.

Když žalářnice zjistila, že je Agnes pryč, tak jako první věc udělala to, že šla do jejího pokoje a prohledala ho. Našla zde všechny Johnovi vzkazy. Protože tento důkaz ve své celkové podobě by byl zároveň důkazem o její nedbalosti, tak zničila všechny až na dva poslední. Ty přinesla Enochovi s tím, že si je jistá, podle určitých jiných důkazů, že nejde o útěk nadobro, ale jen na jeden večer. Agnes se jistě vrátí před rozedněním.

Dopad na Enocha si lze představit.

Byl to znovu Aaron – stejný Aaron, který mu ukradl Esther. Hrozná rána se opět doširoka rozevřela. Bolest mu zatemnila mysl. Možná by ho to zabilo, nebýt jiné uklidňující myšlenky na to, že jeho pomsta je blízko.

Tak John hledal Agnes, Agnes bloudila a Enoch čekal se smrtí ve svém srdci.