Mises.cz

Mises.cz

Garet Garrett: Příběh železa a oceli (33)

U všech lidí, kteří zbohatli spolu s Johnem Breakspearem se rozvinuly podivné patologie z nervových šoků a napětí.

Jejich oči se zakalily a získaly nepřirozenou schopnost náhle a bez pohnutí změnit své zaostření tak, že i když hleděly na vás, tak se ve skutečnosti dívaly skrze vás jakoby na nějakou vzdálenou věc na horizontu. Drželi své štěstí za ocas a nedokázali se pustit. Mohli spočítat své zisky, ale nemohli se jich zmocnit. John jejich celkovou angažovanost v ocelářském podnikání pořád zvyšoval a nikdy nesnižoval. Jejich bohatství spočívalo v majetku, který se neustále rozšiřoval podle nekontrolovatelného zákona růstu. Čím bohatší byli, tím více rostly i jejich závazky a zdálo se, že z tohoto bludného kruhu není žádná cesta pryč. Když máte všechno bohatství na světě, nemůžete ho prodat, protože není nikdo, kdo by si ho mohl dovolit koupit. To byl v principu jejich problém. Kdyby mohli prodat, byli by z nich milionáři. Ale existuje někdo s dosti penězi, kdo by je koupil? Vyžadovalo by to více než dvacet pět milionů. Jakmile toto dilema objevili, nemohli na něj přestat myslet. Naplňovalo je obavami. Zašli s touto otázkou za Johnem. Ten je dostal dovnitř. Nenašel by nějakou cestu jak je dostat ven?

„Dobrá,“ řekl. „Ukážu vám cestu ven.“

„Jak?“

„Už jsme tak velcí jako železnice,“ řekl. „Žádná železnice už není vlastněná jedním člověkem. Na to jsou moc velké. Představují příliš mnoho kapitálu. Jen veřejnost jako celek je dost bohatá, aby mohla vlastnit železnice. Chce to tisíce investorů, kteří dají své peníze dohromady, aby byla postavena železnice. Pak pro ně někdo pracuje a vyplácí jim dividendy z jejich podílů. Uděláme to stejné – dáme svoje akcie na New Yorskou burzu a prodáme je veřejnosti.“

Tak je vedl na Wall Street. Motivy byly jejich, plán byl jeho.

American Steel Company byla reorganizována. Její kapitalizace byla zvýšena, aby zahrnula i ty majetky, které dosud vlastnili společně a pro jiné účely. Dohodli se na tom, že své akcie budou prodávat jen prostřednictvím Johna, aby všichni měli stejné podmínky. Byla to ústní dohoda. Všechny jejich soukromé dohody byly ústní a doposud žádná nebyla porušena.

Tak vešel John Breakspeare na Wall Streetskou scénu a opět nabízel něco na prodej.

Akcie American Steel Company byly zapsány na New Yorské burze – to znamená, že byly přidány na seznam cenných papírů, povolených zde k obchodování, byla jim přidělena značka a stánek na velkém investičním bazaru.

Lidé se na něj podívali, pohrdlivě si odfrkli a pak šli dál. Veřejnost zatím znala jen akcie důlních a železničních společností. Den akcií průmyslových podniků ještě nenastal. I v tomhle byl John průkopníkem. Byl teď prodejcem, který není zvyklý na pravidla tohoto jarmarku a prodává zboží, které nikdo před tím ještě neviděl.

Nebyl tím zklamaný. Věděl jako nikdo jiný, že na zboží je potřeba upoutat pozornost kupujících. Nic se neprodává samo a ze všeho nejméně sedmi procentní podíly, po kterých instinktivně není žízeň ani hlad. V principu také věděl, jak by tento nehmatatelný produkt měl být předveden. Nelze tu zaujmout jakýkoliv z přirozených lidských smyslů. Tudíž je třeba zaujmout symbolicky všechny tyto smysly naráz. Jak?

Nejprve je třeba zaujmout zrak. Ceny akcií se musí pohybovat. Stoupají. Lidé se začnou ptát: „Co je to?“ Pak klesají. Lidé se ptají: „Proč je to?“ Pokračují v pohybu, jdou nahoru, pak trochu dolů, pak strmě nahoru a lidé říkají: „Tady se něco odehrává před našima očima – máme příležitost vydělat peníze.“ A jakmile si tohle začnou říkat, tak se všech jejich smyslů a chutí dotkne očekávání. Očekávání výdělku peněz a peníze mohou představovat cokoliv, co si člověk přeje a dokáže pod nimi představit.

Umění způsobit, aby se ceny akcií pohnuly nahoru a dolů takovým způsobem, že to nejprve vzbudí pozornost, pak zvědavost a nakonec nutkání podílet se na ziscích, je popsáno dlouhým a špatně znějícím slovem. To slovo je manipulace. Burzovní manipulátor je jako iluzionista. Je orlem usazeným vysoko v nějakém hnízdě nad Wall Streetským kaňonem, umí okouzlit na dálku a sám zůstat neviditelný mimo okruh zasvěcených. A ani ti nesmí vědět, co zamýšlí a proč. To, co zdánlivě dělá, není to, co dělá ve skutečnosti. Kdyby bylo, veškerá menší peněžní fauna – vlci, šakalové, lišky, opice a vrány – by uhodla jeho cíle a společně je vyrvala z jeho rukou. Umí způsobit vzestup cen, když prodává a jejich pokles když chce koupit. Uměl by vzít neznámé a nechtěné věci, jako akcie American Steel, a zapůsobit tak, aby se staly objektem mimořádného spekulačního zájmu. Pak by desetitisíce lidí visely na burzovním telegrafu, čekaly na další kotaci a sázely, jestli cena půjde nahoru nebo dolů. Navíc je břichomluvcem. Když způsobí mimořádnou aktivitu určitých akcií tím zdánlivě jednoduchým, ale ve skutečnosti nesmírně spletitým způsobem, že je rychle kupuje a prodává přes různé brokery, kteří se nesmí dozvědět, že mají stejného principála – když toho dosáhne a lidé si začnou klást otázku, pak odpověď příhodná k jeho záměrům již musí znít všem v uších a naplnit atmosféru. To, že on, manipulátor, je zdrojem této odpovědi, musí zůstat ukryto stejně tak, jako to, že on sám byl tím jediným zdrojem nákupů a prodejů, které odstartovaly celý rozruch. Pak nejenže je oklamána veřejnost, ale i sama peněžní fauna se dá chytit. Všichni pak hromadně běží za jeho vábničkou. Jeho práce má někdy legitimní účely, jako když vyvolá veřejnou poptávku po akciích, které slouží na financování železnice nebo jiného obrovského ekonomického projektu, na jehož provedení by se nedal kapitál sehnat jiným způsobem; někdy je predátorská a někdy marná.

V té době byl veleknězem manipulátorů James Sabath – muž obávaný hříšnými i spravedlivými. Nebyl členem burzy, protože si nepřál být spoután jejími pravidly. Na jeho dveřích nebylo žádné jméno a ani byste ho nenašli v žádném adresáři nebo knize celebrit. Přesto bylo neustále na rtech všech lidí, kteří se zajímali o zisky a ztráty z burzovních spekulací. Člověk se mohl zeptat v každé bance na Wall Street kdo a kde je tento Sabath a otázka by byla přijata s pokrčením ramen. Ovšem na Wall Street těžko byl jediný bankéř, který by s ním nedělal transakce velice intimní a delikátní povahy. Takové jsou způsoby lidí z peněžního kaňonu.

Například zde byl Bullguard. Ten byl velkým soukromým bankéřem své doby – Ceasarem amerických financí. Jeho autorita byla absolutní, jeho moc feudální a tyranská. Kdyby byl spatřen ve společnosti Sabatha, bylo by to skandální. Nikdo by nevěděl, co z toho vyvodit. Ovšem při dosahování svých cílů si často najímal Sabatha, aby pro něj udělal věci, které si nemohl dovolit riskovat dělat sám. To jsou opět způsoby mužů z toho malého autonomního státu Wall Street.

John tedy požádal o audienci u Sabatha. Po dlouhém zdržování a mnoha zbytečných tajnostech byl přijat v jeho doupěti. Mimo něj zde byl jen burzovní telegraf, několik židlí a zašlý turecký koberec. Místnost byla bez oken a tudíž uměle osvětlená i za dne. Sabath během audience dvakrát zazvonil na zvonek a pokaždé přiběhl chlapec se sklenicí whisky v ruce. Sabath jí naráz vypil. Seděl v křesle a hladil si svou vousatou bradu prsty jedné ruky, nebo jí drbal druhou rukou. Jeho hlava, která se zdála v poměru k tělu příliš velká, se neustále pohybovala. Někdy s ní trhnul dozadu, ale bez ohledu na to byly jeho oči celou dobu klidně upřené na Johna. Díval se na lidi tak, že měli pocit, že jim vidí až do žaludku. Jeho hlas byl sarkastický a pronikavý.

John mu vysvětlil svůj záměr. Přál si, aby Sabath vyvolal nějaký zájem veřejnosti o akcie American Steel. Sabath neřekl nic a dál se na něj díval. John zacházel do detailů. Vyprávěl mu o společnosti, jaký má majetek a jaké zisky. Jak byly akcie předány společníky do jeho rukou, aby je nemohl prodávat nikdo s výjimkou jeho. Sabath stále neřekl nic.

„Zajímá vás to vůbec?“ zeptal se John nakonec.

„Přijďte ke mně zítra,“ řekl Sabath. Udělal gesto směrem ke dveřím, aniž by se na ně podíval. Jak John odcházel, tak Sabath stále seděl bez hnutí s výjimkou jeho hlavy, která se pomalu otáčela sem a tam, jako hlava hada.

K Johnovu překvapení byl Sabath dalšího dne velmi hovorný a kladl spoustu otázek. Některé z nich byly jen zdvořilostní a některé docela irelevantní. Uprostřed hovoru řekl:

„A tak vy znáte toho pobožného Creeda, že? Toho musíte znát dost dobře. Jak velký objem z těchhle výborných akcií drží pan Creed?“

John mu to řekl. Sabath si promnul bradu a pokračoval: „Kdo by si představil, že bych měl jednou kráčet po stejné ulici s kocourem jako Creed.“

„Je s ním něco v nepořádku?“ zeptal se John.

„Neříkám nic proti němu,“ odpověděl Sabath. „Jen říkám, že bych s ním nikdy nechtěl zůstat v jedné místnosti o samotě.“

Pokračovalo to třetí audiencí, pak čtvrtou a pátou. Podmínky obchodu byly ujednány. Zdálo se, že je všechno připraveno k podpisu, ale protože se stejně nic oficiálního podepisovat nemělo, tak John nechápal, proč Sabath stále odkládá poslední slovo. Pak jednoho dne z ničeho nic řekl: „Bohužel nebudeme schopni tenhle obchod uzavřít pane Breakspeare. Nechci již více plýtvat vaším drahocenným časem. Nemám zájem.“

John tím byl velmi zaskočený.

„Ovšem pak předpokládám, že si pro sebe ponecháte informace, které jste se dozvěděl v průběhu našich rozhovorů?“

„Z toho přeci tady žijeme – z důvěry,“ řekl Sabath. „Bez ní bychom neuzavřeli žádný obchod.“

S tím se k němu otočil zády a sledoval burzovní telegraf. John, takto hrubě odmítnutý, byl už u dveří s rukou na klice, když Sabath promluvil znovu, aniž by se k němu otočil, jen jako by uvažoval nahlas.

„Co jste kdy provedl panu Bullguardovi?“

„Neznám ho,“ řekl John. „Proč?“

„On zná vás,“ řekl Sabath a stále si při tom četl pásku. „Říká o vás, že jste gambler. Je to pravda?“

„Nechápu, co tím myslí,“ řekl John. „A je to absurdní. Já chci na Wall Street udělat nějaký obchod. Jak se to týká jeho?“

Sabath se nyní otočil a došel k němu. Jeho způsoby byly úlisné a zároveň hrozivé. Jeho hlas byl plný ironie a přece v jeho slovech probleskovalo přátelství. „Pokud jste,“ pokračoval, jakoby John nepromluvil, „tak bych vám doporučil nechat si všechen ten talent pro ocelářské podnikání. To ho potřebuje. My tady na Wall Street nemáme rádi gamblery. Plýtval jsem vaším časem, ale nabídnu vám aspoň jednu radu. Nepokoušejte se o nic na Wall Street. Gambleři tady dopadají špatně. Pan Bullguard by vás polknul v jednom soustu.“ Přehnaně se mu uklonil. „Mohu pro vás ještě něco udělat, než se vrátíte do Pittsburghu?“

„Děkuji,“ řekl John. „Až si budu přát zábavu, tak vás vyhledám. Vyřiďte panu Bullguardovi, že mě už polknuli tolikrát, že se mi to začalo líbit. Někdy to i vyhledávám. Proč jste změnil názor na náš obchod?“

„Jak jsem mohl změnit názor?“ zeptal se raněně Sabath. „Jak to můžete říct? Nikdy jsem si názor neudělal.“

„Proč jste změnil názor?“ trval John na své otázce.

„Zradili by vás,“ řekl Sabath. „Já bych byl v tom případě zrazen také, samozřejmě, ale já jsem na to už zvyklý a vy nejste. Ten, koho nepodezíráte je vždycky tím, kdo vás zradí.“

„To pan Bullguard vás odvolal?“ zeptal se John.

„Vy si na to nikdy nezvyknete,“ pokračoval Sabath, ignorujíce jeho otázku. „Nevěděl byste, co dělat. Já jsem byl už zrazen tolikrát, že to dovedu odhadnout dopředu. A já vím co dělat. Žádný takový obchod neuděláte, aniž byste nebyl zrazen.“

Posmutněle se otočil a vrátil se k burzovnímu telegrafu. Audience byla u konce.

John na tuto zkušenost reagoval se zamyšlením a zvědavostí. Byl zmaten a zklamán, ale zároveň hluboce zaujat, protože rozpoznal, že zde je říše dynamické mysli, jejíž smysl pro detail byl doveden až k dokonalosti. Po dlouhém rozvažování nabyl přesvědčení, že pod Sabathovým ďábelským zevnějškem se skrývaly dobré úmysly, a že celý obchod musela zhatit Bullguardova intervence. Ale proč? Jaké mohly být jeho motivy? To se měl zanedlouho dozvědět. John obratně zkoumal tuto záležitost a přišel na to, že Bullguard se chystá udělat pro Carmichaelovu skupinu to, co se on sám pokoušel udělat pro své lidi – tedy kapitalizovat ocelářské podniky a prodat jejich akcie veřejnosti. Přirozeně Bullguard si přál mít celé hřiště jen sám pro sebe a tak zaujal proti vetřelci panovačný postoj.

Nicméně John se rozhodl pokračovat ve hře. Bude svým vlastním manipulátorem. Proč ne? Burza není ničím soukromým lénem. Má stejné právo tady být jako Bullguard a Sabath. Mimo to, co vlastně riskuje? Má kontrolu nad všemi akciemi American Steel Company.

Najal brokera, který najal další brokery a nákupní a prodejní příkazy, obojí vydávané Johnem, začaly proudit na American Steel. Nějaký čas vše vypadalo skvěle. Bylo tak jednoduché uvést cenu akcií do pohybu, vytvořit na burzovním parketu iluzi vzrušeného smlouvání, že se začal divit, proč někdo platí manipulátorům nehorázné peníze, aby provedli tak prostý trik.  Zajímalo ho také, co si o jeho výkonu teď myslí Sabath. Téměř cítil, jak ho Sabath sleduje. Představoval si ho, jak sedí u burzovního telegrafu, hladí si svoje vousy a ušklíbá se nad amatérskými kotacemi, které se objevují na pásce pro American Steel.

Byly to nádherné kotace, vzestup z 80 na 85, pak na 90, pak na 95 a nakonec na 100. Také to byly docela nákladné kotace. Poplatky pro brokery, kteří prováděli jeho příkazy, začaly v součtu nabývat, aniž zde byly nějaké vyvažující zisky. Reální kupující tedy ještě nebyli nijak zaujati. Po několika týdnech byl John pořád jediným skutečným kupujícím a prodávajícím. Debatoval o tom se svým brokerem, který navrhl, že by bylo potřeba více publicity. O American Steel se musí psát v novinách.

Dvacet finančních reportérů bylo sezváno na schůzku s prezidentem American Steel Company. Přišlo jich šest. John je přijal v kanceláři svého brokera a výmluvně se rozhovořil o společnosti, jejích zásluhách, jejích ziscích a tak dále. Nevěřícně na něj zírali, pak se začali nudit a nakonec odešli. O American Steel se psalo jen v jedněch novinách, které převyprávěli obsah interview takovým způsobem, aby ho zesměšnily. 

Pak se stala naprosto nepravděpodobná věc. Johnův broker mu podal zprávu, že někdo cizí prodává akcie American Steel.

Prodávají je? Kdo je může prodávat? Nikdo nic na prodej nemá.

Nicméně to byla pravda. Dobrá, druhou nejlepší věcí, mimo prodání akcií veřejnosti, v čemž neuspěl, je koupit akcie od spekulantů, kteří je prodávají, aniž by je měli, protože v tom případě až budou vyzváni k dodání toho, co nikdy neměli, nebudou toho schopni a John je bude moct pěkně zmáčknout. Bude je mít tak říkajíc na lopatkách. Zadal příkazy nakoupit všechnu American Steel, kterou kdo nabídne k prodeji. Prodeje se pomalu zvyšovaly. Jak podivné, že by se profesionální burzovní spekulanti, ti nejmazanější lidé na světě, sami vrhali do pasti tak bláznivým způsobem! Co jiného by to ale mohlo být? Protože si John byl stále jistý, že prodávající prodávají něco, co nebudou schopni doručit, pokračoval v nakupování a vsazená suma peněz mocně rostla.

Jednoho odpoledne ho jeho broker informoval, že prodeje se podařilo vystopovat zpět k Sabathovi. Tohle podezření již John měl. Byl do toho nyní namočený až po krk a telegrafoval své partě – Slaymakerovi, Awnsovi, Wingreenovi, Pickovi a Creedovi. Vyložil před nimi karty a navrhl, že by měli spojit síly a vykoupit veškerou American Steel. Pak by měli Sabatha zahnaného do kouta. Stačí ho jen nechat prodávat, dokud se neunaví, pak ho požádat o vyrovnání a k tomu už dojde za jejich vlastních podmínek.

Creed odmítnul. Tohle je Johnova party, řekl. Autorizovali ho k tomu, aby prodal jejich akcie. Místo toho se vrhl do zápolení s nejmocnějším mužem na Wall Street a teď očekává, že ho v tom ostatní podpoří. Byli by blázni, kdyby se pustili do takové hry. On to zkrátka neudělá.

Další zaváhali. Nechtěli nechat Johna ve štychu, ale báli se za něj postavit. Creed se stáhl a vytratil.

Zatímco zbylí čtyři váhali, trhem otřásla náhlá panika. Akcie American Steel se v deseti minutách propadly ze 103 na 25 a prohnaly se tak přímo přes všechny Johnovy nákupní příkazy. Jeho broker za ním přišel ve stavu největšího rozrušení.

„Vy jste říkal, že nikdo nemá žádné akcie American Steel, které by mohl prodat!“

„Taky že nemá,“ řekl John.

„Pak jsme všichni blázni,“ řekl broker. „Právě nám doručili těchhle věcí víc než za milion dolarů. Musíme to okamžitě zaplatit.“

„Podívejme se na to,“ řekl John. „Chci to vidět.“

A viděl to. Akcie, které jim byly doručeny, byly Creedovy.

John za ně zaplatil, ačkoliv mu to skoro zlomilo záda. Použil všechny vlastní peníze a zbytek si na směnky vypůjčil od Slaymakera a Picka. Fiasko bylo dokonáno. American Steel byla rozhořčeně vyškrtnuta ze seznamu titulů obchodovaných na burze, protože byla manipulována tak pohoršujícím způsobem a noviny o ní psaly velmi opovržlivě.

Bylo po všem a John se svoji partou, nyní samozřejmě bez Creeda, byl na večeři v Holland House. Zde je našel reportér The Sun, který se bez ohlášení objevil u jejich stolu a položil otázku: „Jak se nyní cítíte pane Breakspeare?“

John pokračoval v jídle a při tom odpovídal: „Cítím se jako pes, kterého nakopali tak mocně, že začal chodit do strany. Mám teď všechny bolesti, co existují mimo jediné. Bolesti břicha.“

Jeho odpověď byla vytištěna příští den na předních stránkách novin a Wall Street si na chvilku řekla: „Není to přece jen špatný chlapík.“

„Předpokládám, že teď se vrátíme a zase se budeme věnovat ocelářskému podnikání,“ řekl Slaymaker.

„Za den nebo dva,“ odpověděl John. „Ještě si tady chci něco zařídit.“

Chtěl zjistit, jak ke všemu došlo a to se mu podařilo. Bullguard, který znal Creeda, od něj vymámil jeho část akcií za velmi slušnou cenu. Tyto akcie předal Sabathovi s instrukcemi, že je má použít jako kyj, kterým Johnův trh umlátí k smrti. John necítil nepřátelství vůči Sabathovi. Ke Creedovi cítil jen lítost. Ale u Bullguarda si poznamenal nevyřízený účet.

Neměl vztek. Po Sabathově varování mohl ostatně vinit jen sám sebe. „Ani mi nevadí, že mě oškubali,“ říkal, „ale že potom škubání vypadám tak příšerně.“

Nedokázal ovšem jen tak odjet, aniž by provedl šprým na rozloučenou. Jednoho rána v deset hodin malý pohřební kočár, místo aby zastavil u kostela sv. trojice, kde se pohřby v té části města odehrávaly, zatočil na Wall Street a zastavil u dveří Bullguard & Company. Šest mužů z něj vytáhlo stříbrem pobitou mahagonovou rakev pokrytou růžemi, zanesli ji do největšího z bankovních domů, položili na zem a okamžitě odjeli. Bylo to provedeno tak rychle a klidně a celé to vypadalo tak neuvěřitelně, že stráž u dveří nevěděla co dělat a co si myslet. Než se vzpamatovala, byli hrobníci i s pohřebním kočárem pryč. Okamžitě se kolem shromáždil velký dav. Zavolali nejbližšího policistu. Protože nikdo nedokázal říct, jak se tam rakev dostala nebo co v ní je, tak zamítl její otevření nebo přemístění, dokud ji nepřijede otevřít koroner. Byl to nový policista, dbalý povinnosti a úředních postupů a tak se nedal zastrašit. Tak zde rakev ležela přes hodinu. Byly povolány policejní rezervy, aby kontrolovaly rozrůstající se dav. Někde uvnitř banky byl Bullguard, obklopený svými partnery, rozzuřený a s pocitem velké urážky. Koroner přijel za doprovodu novinových reportérů.

Když byla rakev nakonec otevřena, tak v ní na saténovém polštáři ležela zadní část prasete a do záhybů ocásku byla jako stužka vpletena páska z burzovního telegrafu, na níž byla poslední kotace American Steel. Byla to bláznivá historka, o které psaly noviny po celé zemi. Wall Street se otřásala škodolibým smíchem. John odjel zpátky do Pittsburghu ve veselé náladě a nechal za sebou trosky svého bohatství.

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed