Můžou za to spekulanti!
Mises.cz: 06. října 2013, Malte Tobias Kähler (přidal Josef Tětek), komentářů: 1
Spekulanti plní v tržním prostředí životně důležitou signální funkci. Jejich signály by měly přimět politiky radikálně zmenšit vládní břímě na bedrech společnosti a co nejrychleji se navrátit k fiskální disciplíně.
[16.6.2010]
Mnoho komentátorů (z nichž většina nejsou ekonomové) viní ze současné krize v eurozóně zlomyslné spekulanty. Shledávám tak za nezbytné pozdvihnout hozenou rukavici a vysvětlit, proč spekulanti nejsou za současný zmatek odpovědni.
Falešný boj
Není k tomu lepšího času než právě teď. Jazyk, který vůdci a média ve vztahu s krizí státních dluhů užívají, odvádí vinu od těch zodpovědných a svádí ji na spekulanty: „Merkelová a Sarkozy se zaměří na spekulanty“ (Reuters Německo); „budeme bránit Euro za každou cenu“ (José Manuel Barosso); „věříme, že nejen Řecko, Španělsko, Portugalsko a Itálie jsou pod útokem,“ ale že „celá eurozóna je v ohrožení“ (Jean Claude-Juncker). Německá kancléřka Angela Merkelová dokonce prohlásila, že „v určitém smyslu se jedná o boj politiků proti trhům,“ s dodáním, že „spekulanti jsou naši nepřátelé“ a „jsem rozhodnuta zvítězit.“ [1]
Tento „boj“ jde tak daleko, že článek, který právě čtete, může být ve Francii považován za ilegální. Podle Reuters se francouzské úřady chystají spolupracovat se zpravodajskou službou v potírání „nepodložených“ zpráv ohledně solventnosti evropských zemí. [2]
Třikrát sláva spekulantům
Proti tomuto stále více odstrašujícímu zeitgeistu by měli ekonomové pozvednout svůj hlas a vysvětlit, že spekulace je ve skutečnosti přínosný a důležitý aspekt svobodné společnosti.
Za prvé, v reálném světě je každý ekonomický aktér spekulantem; ujímá se rozhodnutí dle svého očekávání budoucích cen a preferencí druhých lidí. Každý spekulant disponuje kusem rozptýlené, subjektivní a často neartikulované vědomosti, kterou demonstruje svými nákupy, jež zase v důsledku dávají vzniknout cenám. Tímto procesem odhaluje množství účastníků trhu informace, které by jinak nebylo možné poskládat dohromady. [3]
Za druhé, spekulanti utrpí ztrátu kdykoli, když předvídají vzestup či pokles v ceně, ke kterému nakonec nedojde. To znamená, že spekulant, který věří v bankrot země, jež ve skutečnosti nemá žádné problémy s likviditou či solventností, přijde o své peníze. Díky této finanční motivaci bude každý investor bez ustání vyhledávat co největší množství relevantních informací. Výsledkem je, že kapitálový trh jako celek dodává velmi spolehlivé signály ohledně konkurujících si investičních příležitostí.
V současném stavu krize státního zadlužení vzrůstá mezi tržními účastníky obava, zda občané PIIGS (Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko a Španělsko) budou ochotní – a schopní – splatit dluhy svých vlád. Výsledkem je, že výnos na vládních dluhopisech a pojišťovacích nástrojích, jakou jsou Credit Default Swaps (CDS), roste. Skutečným důvodem tohoto růstu je však fiskální politika daných zemí, nikoli nákupy spekulantů, které jsou pouhou odpovědí na nešťastná rozhodnutí přijatá politiky v minulosti.
Jinými slovy, spekulanti pouze vyplňují mezeru příležitosti, která zde již existuje – předpoklady pro pohyby cen již připravily vlády. Spekulanti si uvědomili existenci velké díry, kterou vlády vykopaly během předešlých let. A spekulanti tuto informaci dávají na vědomí dalším účastníkům trhu pomocí nabízení odpovídajících cen za tyto dluhové cenné papíry (v případě státních dluhopisů) či pojistné nástroje (v případě CDS).
Stav kapitálového trhu a jednání spekulantů tak může být přirovnáno k lékařskému teploměru, který slouží k vyhodnocení pacientova zdravotního stavu. Vinil by snad nějaký pacient teploměr ze své horečky?
Za třetí, je zřejmé, že spekulant sám o sobě nemá nad nikým jakoukoli moc. Vše, co zmůže, je pouze nabídnout své finanční prostředky výměnou za cenné papíry, jež poptává. Na rozdíl od politiků však nemůže použít jakoukoli formu síly, pomocí níž by mohl získat předměty své touhy. Naopak je plně závislý na ochotě jeho protistrany uskutečnit směnu. Jazyk politických vůdců, jak byl výše uveden, je tedy zavádějící; zdržení se dalších nákupů (jako je tomu v případě neochoty nadále kupovat vládní dluhopisy) či pojišťování se proti možným rizikům (jako je tomu v případě nákupů CDS) může být těžko označeno za „boj“ či „útok“.
Neviňte posly, viňte odpovědné
Spekulanti plní v tržním prostředí životně důležitou signální funkci. Jejich signály by měly přimět politiky radikálně zmenšit vládní břímě na bedrech společnosti a co nejrychleji se navrátit k fiskální disciplíně. Má-li někdo nést vinu za stávající nepořádek, ve kterém se evropské země nacházejí, neměli by to být poslové špatných zpráv, nýbrž ti, kdo nasměrovali zasažené ekonomiky neudržitelným směrem.
Myšlenka, že spekulanti jsou zbyteční, či snad škodliví, je poměrně stará, nicméně mylná. Ekonomie nás učí, že efektivnost trhu plyne právě ze schopnosti trhu pospojovat a využít rozptýlené znalosti. Spekulanti jsou v tomto procesu jednou z hybných sil. Bohužel mnoho komentátorů, stejně jako státních představitelů, tomuto faktu zplna nerozumí a mylně tak z evropských problémů obviňují trh. Je tudíž nepravděpodobné, že jimi navrhovaná opatření oživí upadající evropskou ekonomiku.
[1]Merkel Invokes Market 'Battle' as Germany votes on Greece, Bloomberg, May 6, 2010. Viz též Merkel und Sarkozy erklären Spekulanten den Krieg, Reuters Germany, May 6, 2010. Zvýraznění autorovo.
[2]France to use intelligence agency in rumor crackdown, Reuters, May 7, 2010.
[3] Ohledně všudypřítomnosti spekulanta v tržní ekonomice viz Israel Kirzner (2007) Market Theory and Price System, Alabama: Ludwig von Mises Institute, str. 17–18 a 315–316. Ohledně vztahu znalostí a trhů viz F.A. Hayek (1980), The Use of Knowledge in Society, Individualism and Economic Order, Chicago and London: Chicago University Press, str. 77–91.
Malte Tobias Kähler píše pro německý debatní magazín jménem Novo Argumente. S magisterským titulem z politických věd na Univerzitě v Münsteru v Německu nyní studuje postgraduální ekonomický program pod vedením profesora Huerta de Sota v King Juan Carlos University, Madrid.