Několik poznámek k nové definici socialismu

Mises.cz: 17. prosince 2013, Kolektiv Mises.cz, komentářů: 10

[Autorem článku je Tomáš Nikodým.]

Nedávno byla českému čtenáři představena nová kniha Teorie dynamické efektivnosti, jejímž autorem je Jesús Huerta de Soto. [1] Ve dvou kapitolách této knihy je předložena nová definice socialismu, která si klade za cíl překonat dosavadní statické pojetí kapitalismu a socialismu jakožto systémů s odlišným vlastnictvím výrobních faktorů. [2] Ve svém článku se pokusím shrnout a okomentovat zásadní argumenty, které v obou kapitolách padly.

Kritika alternativních pojetí socialismu

První definice socialismu, a zřejmě ta nejrozšířenější, vůči které se Huerta de Soto vymezuje, pochází od Misese. Jedná se o definici, kterou Mises představil ve své knize Socialismus a poté ji přijali i ostatní zástupci rakouské školy. Tato definice stála na konceptu vlastnických práv, což z ní zároveň dělalo základní opěrný bod ve sporu o ekonomickou kalkulaci za socialismu. Huerta de Soto má pravdu, že toto pojetí socialismu je velice prosté. „Podstata socialismu je toto: Veškeré výrobní prostředky jsou výlučně kontrolovány organizovaným společenstvím. Toto a pouze toto je socialismus. Ostatní definice jsou zavádějící,“ píše Mises. [3] Proti této definici má Huerta de Soto dvě výtky. Prvním problémem je, že spolu s definováním socialismu musí být zároveň vysvětleno, co se myslí vlastnickými právy a jaké dopady jsou spjaty s jejich existencí či neexistencí. Vlastnictví se poté týká i druhý problém. Ten spočívá v tom, že ačkoliv má intervencionismus, který sice soukromé vlastnictví neruší, velice podobné dopady jako socialismus, nelze ho při používání „klasické“ Misesovy definice do škatulky socialismus zařadit. [4]

Začnu-li od druhého bodu, musím podotknout, že se nejedná o nový poznatek. Byl to například Hayek, který ve vydání Cesty do otroctví z poloviny 50. let a poté znovu v 70. letech upozorňoval, že se vnímání socialismu změnilo. „V době, kdy jsem knihu psal, se slovo socialismus jednoznačně používalo pro znárodňování výrobních prostředků…,“ potvrzuje Misesova slova Hayek. Poté však dodává: „… termín socialismus začal označovat především rozsáhlé přerozdělování příjmů pomocí zdanění a institucí státu blahobytu. U tohoto nového druhu socialismu se důsledky, o nichž v knize hovořím, dostavují pomaleji, oklikou a nedokonaleji. Domnívám se, že konečný výsledek obou typů socialismu by byl v podstatě stejný, jen proces, který by mu předcházel, by se v tomto případně poněkud lišil…“ [5] Ačkoliv tedy Hayek klasické pojetí socialismu zcela neopouští, jeho „nový druh socialismu“ přináší rozšíření původní definice, které již dokáže pokrýt pestrou škálu státního intervencionismu. Je s podivem, že Huerta de Soto tento posun ignoroval. Jako určitý posun vidí až v Hoppeho díle A Theory of Socialism and Capitalism z konce 80. let. Již v úvodu knihy, kde Hoppe představuje své cíle, je zřejmé, že sice stále neopouští koncept vlastnictví, ale rozšiřuje ho o prvek institucionalizovaného násilí, čímž definice ztrácí svou statičnost. „… bude představena teorie vlastnictví a vlastnických práv. Bude ukázáno, že socialismus v žádném případě není vynálezem marxismu 19. století, ale je mnohem starší. Je třeba ho pojímat jako institucionalizované zasahování nebo agresi proti soukromému vlastnictví a nárokům na soukromé vlastnictví.“ [6] Hoppeho socialismus tedy není pouze neexistence soukromého vlastnictví, ale také organizovaná a opakovaná agrese, mířená proti vlastnictví bez jeho úplného odstranění. Jak ještě ukáži později, prvek institucionalizovaného násilí je v díle Huerty de Sota klíčový.

Námitka, že statické pojetí socialismu s sebou nese dodatečné nároky na definování pojmu vlastnictví a důsledků jeho případné neexistence, je nepochybně pravdivá. Na druhou stranu, vrátím-li se zpět k Misesovi, není koncept vlastnictví nijak komplikovaný. Je to způsobeno tím, že u vlastnictví není důležitá právní definice, ale skutečný výkon vlastnických práv, čemuž říkám ekonomické pojetí vlastnictví. Jak poté píše Mises: „Vlastnictví znamená plnou kontrolu služeb, které ze statku mohou být odvozeny. Tento katalektický pojem vlastnictví a vlastnických práv nesmí být zaměňován s právní definicí vlastnictví…“ [7] V podstatě totéž najdeme dále například u Rothbarda. „Vlastnictví je konečná kontrola a správa zdrojů. Tím, kdo v konečném důsledku rozhoduje, je vlastník majetku, a to bez ohledu na zákonné fikce, které mohou svědčit o opaku.“ [8] Toto ekonomické pojetí poté otvírá prostor pro rozšíření toho, co lze pod nálepku socialismus zařadit. Nakonec i sám Mises nezůstává pouze u jednoho druhu socialismu. První verze socialismu je samozřejmě sovětská verze formálního znárodnění a centrální organizace hospodářství. „Druhá verze (můžeme ji nazývat cestou hindenburskou či německou) nominálně zachovává soukromé vlastnictví výrobních prostředků a ponechává zdání běžných trhů, cen mezd a úrokových měr. Už ale neexistují podnikatelé, ale pouze správci podniků… Při všech svých činnostech ale musí bezpodmínečně poslouchat příkazy vydávané nejvyšším vládním úřadem pro správu výroby.“ [9] Dle Misese se poté tyto formy socialismu liší od intervencionismu tím, že se jedná o izolované případy intervencí při zachování trhu v některých oblastech ekonomiky. Tím však není řečeno, že existuje něco jako trvalá „třetí cesta“ mezi kapitalismem a socialismem. Tyto izolované útoky na vlastnická práva nakonec povedou k socialismu německého typu. [10] Kvantita přeroste v novou kvalitu. Aplikujeme-li důsledně Misesovu či Rothbardovu definici vlastnictví, je možné intervencionismus nazývat „sektorovým socialismem“, kdy v ekonomice existují jak plánované, tak „volnotržní“ sektory. Intervencionistická opatření jsou poté socialistická. Analýze dopadů zrušení soukromého vlastnictví se v tomto případě ale skutečně nevyhneme. Jak řeší tento problém Huerta de Soto?

Nová definice socialismu

Již bylo zmíněno, že největší pokrok v definování socialismu vidí Huerta de Soto v Hoppeho pojetí institucionalizované agrese. Tento přístup poté rozšiřuje o Kirznerovu teorii podnikatelského objevování. [11] Poté lze zjednodušeně považovat socialismus za institucionalizovanou agresi vůči svobodnému výkonu podnikání. Definice socialismu, která stojí na podnikatelském objevování, tak zároveň automaticky obsahuje dynamické prvky konkurenčního procesu, společenského přizpůsobování a koordinace. Nová definice tedy říká, že „…socialismus je veškerá systematická a institucionalizovaná agrese, která omezuje volný výkon podnikání v určité společenské oblasti a kterou vyvíjí kontrolní orgán, zodpovídající za úkoly spojené s nezbytnou sociální koordinací v dané oblasti.“ [12]

Považuji za nutné nyní připomenout námitku, kterou měl Huerta de Soto proti klasické definici. „Používání této definice… předpokládá, aby bylo předem vysvětleno, co se rozumí vlastnickými právy a jaké dopady to má na ekonomiku.“ [13] Sám poté dělá totéž, když představuje teorii podnikatelského objevování, kde definuje, co podnikání znamená a jaký má význam pro společenskou koordinaci. Dále je nezbytné vysvětlit, proč jsou informace subjektivní, jak se tvoří a přenášejí. Jinými slovy, používání této definice předpokládá, aby bylo předem vysvětleno, co se rozumí podnikáním a jaké dopady to má na ekonomiku. Rozdíl tak zůstává v dynamičnosti daných definic, nicméně žádná z nich se neobejde bez dalšího vysvětlení. Domnívám se, že málokdo, především pak člověk bez ekonomického vzdělání, by si pod pojmem podnikatel představil jednotlivého jednajícího člověka. Je proto nutné vysvětlit předkládané teoretické pojetí a čím se liší od pojmu podnikatele jako ideálního typu, který je spojen s konkrétním projevem v určitém čase a na určitém místě. [14] Jazykovým rozborem slova enterprise poté dochází Huerta de Soto k závěru, že toto slovo reprezentuje činnost spojenou s podnikavostí, dravostí, energickým postojem, hledáním či objevováním nových cílů a prostředků. I při používání podnikání v tom nejobecnějším významu, ve kterém je podnikání totožné s lidským jednáním jako takovým, nová definice nic neříká o výsledcích společenské koordinace. Jediné, co z ní vyplývá, je, že ve svobodné společnosti probíhá koordinace díky podnikání, zatímco v socialismu pomocí kontrolního orgánu. Nakonec existují i různá pojetí svobody, ve kterých mohou socialisté tvrdit, že svoboda spočívá například v neexistenci „hmotné nouze“, kterou podnikání způsobuje, a právě organizace tento problém řeší. Jakkoliv může být toto pojetí nesmyslné a nešťastné, nakonec nezbývá nic jiného, než se s ním vypořádat za pomocí dodatečného definování základních pojmů a objasnění důsledků jejich existence či neexistence.

Dále, ačkoliv se v nové teorii o vlastnictví vůbec nehovoří, je evidentně implicitně předpokládáno. Už samotný koncept svobodného lidského jednání, a tedy i podnikání, musí vycházet z vlastnictví sebe sama, které nutně předchází lidskému jednání. Právě u Hoppeho lze nalézt poznatek, že pokud by k jednomu tělu existovalo více vlastníků, musel by člověk, který chce toto tělo použít, požádat o svolení ostatní spoluvlastníky. Svolení k jednání mu však nemůže nikdo dát, protože ani ostatní nejsou plnými vlastníky svých těl. Každý by tak potřeboval svolení k jednání, které by ale nikdo nemohl poskytnout. [15] Zatímco Huerta de Soto považuje podnikavost za přirozenou schopnost lidstva, je nutné mít neustále na vědomí, co tuto podnikavost umožňuje. Domnívám se, že přirozenou podstatu člověka vystihl nejlépe Pipes při interpretaci Locka, když nahradil Descartovo „Myslím, tedy jsem,“, frází „Vlastním, tedy jsem.“ [16] U motivací k podnikání a vyhledávání ziskových příležitostí tomu není jinak. „Stimulem pro objevování těchto příležitostí je totiž právě možnost dosáhnout výdělku či zisku,“ píše Huerta de Soto. [17] To ale znamená, že podnikání je závislé na tom, zda je lidem umožněno ponechat si výsledky a produkty jejich práce. Tvrdí-li poté Huerta de Soto, že „…bez podnikání není možné provádět ekonomickou kalkulaci“ a že „…bez podnikatelské činnosti si nelze představit existenci jakékoliv společnosti,“ má nepochybně pravdu. [18] Domnívám se však, že studium vlastnictví je zbytečně odsunuto na druhou kolej, kvůli snahám o dosažení dynamičnosti nové definice. Podnikání a vlastnictví je neoddělitelné, jak naznačuje i Misesova definice německého typu socialismu.

Dynamické pojetí vlastnictví – Závěr

Navzdory tomu, že byla definice socialismu označena za statickou, troufám si tvrdit, že při změně úhlu pohledu na vlastnictví je možné definici „zdynamizovat“. Trochu paradoxně mě na tuto myšlenku přivedl Ota Šik, zastánce marxisticko-leninského chápání vlastnictví, když kritizoval stalinské chápání téhož. [19] Stalinističtí ekonomové tvrdí, že vlastnictví je pouze rozlišením toho, že někdo něco „má“ nebo „vlastní“, zatímco druhý „nemá“ a „nevlastní“. Toto pojetí je jasně statické. Šik poté tvrdí, že pravý marxista vnímá vlastnictví jako proces, tedy jako „přivlastňování“, spíše než vlastnictví.

Právě vidění vlastnictví jako procesu přivlastňování dokáže vybrat to nejlepší z obou definic socialismu. Zatímco dělení kapitalismu a socialismu jakožto systémů s různou formou vlastnictví je skutečně statické, dynamické pojetí zbytečně vlastnictví vůbec nezmiňuje a pouze ho tiše předpokládá. Přivlastňování, ať už prvotní či jako opakovaná činnost, je bezpochyby aktem lidského jednání – podnikatelské činnosti – a zároveň neopouští tak důležitý koncept, jakým vlastnictví je. Na úplný závěr je tak možné představit novou dynamickou definici socialismu, která není zbavená starého obsahu.

Socialismus je systém institucionalizované agrese vůči svobodnému přivlastňování.

[1] Huerta de Soto: Teorie dynamické efektivnosti, 2013.
[2] Jedná se o kapitoly Podnikání a ekonomická analýza socialismu (s. 78 – 105) a Krize socialismu (s. 106 – 119).
[3] Mises: Socialism: An Economic and Sociological Analysis, 1981, s. 211.
[4] Huerta de Soto, 2013, s. 102.
[5] Hayek: Cesta do otroctví, 2004, s. 20 – 21.
[6] Hoppe: A Theory of Socialism and Capitalism, 2010, s. 10.
[7] Mises: Lidské jednání, 2006, s. 611.
[8] Rothbard: Ekonomie státních zásahů, 2005, s. 307.
[9] Mises, 2006, s. 642.
[10] Tamtéž, s. 770 – 772.
[11] Huerta de Soto, 2013, s. 90 – 91, 103 – 104. K teorii podnikatelského objevování viz Kirzner: Jak fungují trhy, 1998, s. 37 – 88.
[12] Huerta de Soto, 2013, s. 93.
[13] Tamtéž, s. 102.
[14] K užití ideálních typů viz Mises, 2006, s. 53 – 57.
[15] Hoppe: Demokracie, anarchie a omyly ekonomie, 2009, s. 136 – 137.
[16] Pipes: Vlastnictví a svoboda, 2008, s. 50.
[17] Huerta de Soto, 2013, s. 91.
[18] Tamtéž, s. 89.
[19] Šik: Ekonomika, zájmy, politika, 1962, s. 242 – 288.

Literatura:

HAYEK, Friedrich August von: Cesta do otroctví, Brno, Barrister & Principal 2004, ISBN 80-86598-71-3
HOPPE, Hans-Hermann: A Theory of Socialism and Capitalism, Auburn, Ludwig von Mises Institut 2010, ISBN 978-1-933550-73-2
HOPPE, Hans-Herman: Demokracie, anarchie a omyly ekonomie, Praha, Liberální institut 2009, ISBN 978-80-863-8956-1
HUERTA DE SOTO, Jesús: Teorie dynamické efektivnosti, Praha, CEVRO Institut 2013, ISBN 978-80-87125-24-3
KIRZNER, Israel: Jak fungují trhy, Praha, Liberální institut 1998, ISBN 80-902270-5-8
MISES, Ludwig von: Lidské jednání: Pojednání o ekonomii, Praha, Liberální institut 2006, ISBN 80-86389-45-6
MISES, Ludwig von: Socialism: An Economic and Sociological Analysis, Indianapolis, Liberty Fund 1981, ISBN 0-913966-62-2
PIPES, Richard: Vlastnictví a svoboda, Praha, Argo 2008, ISBN 978-80-257-0017-4
ROTHBARD, Murray: Ekonomie státních zásahů, Praha, Liberální institut 2005, ISBN 80-86389-10-3
ŠIK, Ota: Ekonomika, zájmy, politika: (jejich vzájemné vztahy do socialismu), Praha, Nakladatelství politické literatury 1962