O úloze ideálu konkurence

Mises.cz: 18. srpna 2013, Josef Šíma (přidal Kolektiv Mises.cz), komentářů: 0

V souvislosti s finanční krizí je třeba diskutovat o penězích, bankách, hospodářských cyklech a hospodářských krizích. Je nutné kritizovat rozhodnutí centrálních bank a klást si zásadní otázky o podstatě dnešních problémů. Než se ale pustíme do peněžně-měnových otázek, dovolte mi lehkou změnu tématu a krátký exkurz do historie.

V druhé polovině 19. století zažila Evropa ohromný rozvoj svobodného podnikání, jenž je někdy označován za první vlnu globalizace. Jedním z hlavních hnacích motorů tohoto procesu bylo prosazování a konečné prosazení svobodného obchodu. Ekonomové nejprve objasnili, proč je obchod bez překážek dobrý a cla špatná. Tuto myšlenku se jim následně podařilo rozšířit mezi široké vrstvy společnosti. Vzniklo hnutí za svobodný obchod, které sílilo, až nakonec uspělo a vedlo ke změně politik, rušení cel. (Mimochodem, jeho sesterské hnutí za svobodnou konkurenci, hnutí proti patentům jako symbolu monopolních výhrad, úspěch bohužel neslavilo.) Svoboda obchodu však zvítězila, cla prohrála. A z toho důvodu vznikla vize „ideálu“ – světa, kde politikové nebudou zdražovat daněmi dovoz zboží. Jak profesionální ekonomové, tak laická veřejnost rozumí konceptu světa bez umělých překážek a mnozí jej prosazují. Takovýto ideální svět naneštěstí v realitě nevidíme (poslední experiment se svobodným obchodem na evropské půdě zabil proces evropské integrace a politické centralizace v polovině 90. let v Estonsku). Naprostá většina zemí (včetně České republiky) má tedy sice místo svobody obchodu tisícistránkové celní sazebníky, ale ideál svobodného obchodu žije a zkázonosnost cel je objasňována právě v porovnání s fungováním takovéhoto ideálního světa. Zkrátka pouze proto, že máme teorii svobodného obchodu, jsme schopni vysvětlit, že cla škodí, a víme jak. Takže například i český premiér Topolánek svolává evropský summit, jehož cílem má být zabránit protekcionismu. Přesně toto je malý odraz a hmatatelný důkaz revoluce na poli myšlenek, ke které došlo před dvěma staletími.

Uvědomme si, jak směšně by dnes vypadal někdo, kdo by tvrdil, že na poli obchodní politiky dochází ke krizi, nikoli proto, že vysoká cla ničí trh, ale proto, že „obchodní rada státu“, která má stanovit cla na příští měsíc, zasedá jen jednou měsíčně, nerozhoduje transparentně, že její členy jmenuje prezident, a nikoli např. senát. Jedna partaj by chtěla dosadit do takové rady své lidi, aby drželi sazby vysoko, druhá zase naopak. Kdyby David Ricardo nikdy neformuloval svou teorii komparativních výhod a teorie svobodného obchodu by se jako „ideál“ nestala součástí naší kultury, přesně o tomto by se dnes vedla politická diskuse, v televizi by se promenádovali centrální stanovovači celních sazeb a těšili by se bezbřehé úctě. Podnikatelé by jim odezírali ze rtů, aby věděli, jaké podmínky budou zítra na poli přeshraniční výměny zboží vládnout.

Svět obchodu má štěstí, že takovýto zpolitizovaný model organizace je jen produktem naší bujné fantazie. Nic takového neexistuje! Jak asi tušíte – a nyní se vracíme k našemu hlavnímu tématu – na poli peněz a měnové politiky takovouto bujnou fantazii nepotřebujeme. Přesně toto je realitou. Systém měnové politiky je vrcholně zpolitizovaný; vládnou v něm arbitrární rozhodnutí úředníků; klíčovou roli hraje bankovní rada – „rada moudrých“, jak by řekli jedni, či „centrální plánovací komise státem privilegovaného monopolisty “, jak by řekli druzí. Ideál tržního, odpolitizovaného měnového systému není součástí naší kultury. Avšak, existuje. Liberální institut již zpřístupnil českému čtenáři některá klíčová díla v tomto ohledu – klasiku Ludwiga von Misese – Lidské jednání; klasiku Friedricha von Hayeka – Soukromé peníze; a klasiku Murrayho Rothbarda – Peníze v rukou státu.

Očekávám, že argumenty z knihy profesora Huerta de Sota přispějí k poznání, stejně jako se to podařilo obhájcům zrušení cel před 150 lety, že politika a úřednické rozhodování do některých oblastí zkrátka nepatří. Že škodí, byť to na počátku řada lidí nevidí. Úkolem průlomových knih, mezi které Peníze, banky a hospodářské krize bezpochyby patří, je pootevřít jim oči a stejně jako se to povedlo „ideálu svobodného trhu“, učinit ideál trhu v měnové oblasti také součástí naší kultury.

[Část z projevu při křtu knihy J. H. de Sota Peníze, banky a hospodářské krize. Vyšlo v časopisu Terra Libera v březnu 2009]