I ta nejpovrchnější analýza by nemohla než ukázat, že použití domnělého kritéria nevylučitelnosti by nás namísto rozumného řešení spíše přivedlo do hlubokých problémů. I když se přinejmenším na první pohled zdá, že některé ze statků a služeb poskytovaných státem by skutečně mohly být kandidáty na veřejné statky, určitě není zjevné, kolik z oněch statků a služeb skutečně poskytovaných státem by mohlo pod hlavičku veřejných statků spadat. Železnice, poštovní služby, telefonování, ulice a podobné se zdají být statky, jejichž užívání může být omezeno na osoby, které je skutečně financují, a jeví se tedy jako soukromé statky. A zdá se, že to samé platí i pro mnoho aspektů mnoharozměrného statku bezpečnost: vše, na co by mohlo být sjednáno pojištění, by se nutně zařadilo mezi soukromé statky. Toto ale není dostačující. Stejně jako se mnoho státem poskytovaných statků jeví být soukromými statky, mnoho soukromě poskytovaných statků zdánlivě spadá do kategorie veřejného statku.

Moji sousedé by zjevně měli užitek z mojí pěstěné růžové zahrady – mohli by si užívat pohled na ni, aniž by mi kdy pomohli se zahradničením. To samé platí pro různá vylepšení, která bych mohl provést na svém pozemku a která by zároveň zvýšila hodnotu sousedních pozemků. Z produkce pouličního hudebníka mohou mít užitek i lidé, kteří nehodí peníze do jeho klobouku. Z mého deodorantu profitují i spolucestující v autobuse, kteří mi nepomohli jej koupit. A kdokoli, kdo mě kdy potká, bude mít užitek z mých snah, podstoupených bez jeho finanční podpory, udělat ze sebe toho nejúžasnějšího člověka. Musí tedy všechny tyto růžové zahrady, vylepšení nemovitostí, pouliční hudba, deodoranty a zdokonalování osobnosti, jelikož se zjevně zdají mít vlastnosti veřejných statků, být poskytovány státem nebo se státní podporou?

Jak ukazují tyto příklady soukromě poskytovaných veřejných statků, teze teoretiků veřejných statků, že veřejné statky nemohou být produkovány soukromě, ale vyžadují státní zásah, má závažné chyby. Zjevně je mohou poskytovat i trhy. Historické důkazy nám kromě toho ukazují, že všechny takzvané veřejné statky, které dnes poskytují státy, byly někdy v minulosti poskytovány soukromými podnikateli, nebo tak jsou v té či oné zemi poskytovány i dnes. Například poštovní služby byly dříve soukromé téměř všude; ulice byly financovány soukromě a dodnes v některých případech jsou; dokonce ony milované majáky byly původně výsledkem soukromého podnikání;109 existují privátní policejní sbory, detektivové a rozhodci; a pomoc nemocným, chudým, starým, sirotkům a vdovám je tradičně věcí soukromých charitativních organizací. Tedy tvrzení, že takové věci nemůže poskytnout čistě tržní systém, je stokrát vyvráceno zkušeností.

„Hoppe je v dnešní době ojedinělým intelektuálním zjevem. Své texty na rozdíl od většiny současných autorů neadresuje uzavřené skupině expertů, kteří za zdmi výzkumných ústavů spekulují o tom, jak by se choval svět, kdyby odpovídal jejich modelům. Hoppe se pokouší oslovovat ty, kteří mají touhu po porozumění světu, který nás obklopuje. Jeho texty nepředpokládají čtenářovu hlubokou znalost aktuálních problémů ekonomie či politické filosofie, vyžadují pouze soustředění, trpělivost a zdravý rozum.“

A majú ho aj v Artfore.