Plastic ocean

Mises.cz: 24. října 2018, Patrik Luk, komentářů: 9

Jsem bytost. Bytost obklopená ostatními bytostmi. A stejně jako ony chci žít. Nejlépe, jak jen
to bude možné. Nejlépe, jak jen to dokážu. Myslím si, že vzájemný respekt a tolerance jsou pro
spokojený život nezbytné. Myslím si, že spolupráce a porozumění jsou dobrou cestou.

Dokumentární film Plastic ocean. Plejtvák obrovský v nekonečné modré hlubině. Střih.
Hromady plastu pohupující se na hladině. Jednorázový obal, PET láhev, zapalovač. Rozkládající se
mrtvola albatrosa a uprostřed ní hromádka plastových kousků. Hejna ryb, z jejichž žaludků a střev lze
vyndat hrsti plastů. “Nezničitelných“ “nerozložitelných“ plastů, které se budou rozlamovat na menší
kousky a znečišťovat dál. Bolest. Utrpení. Mikročástice a toxiny putující skrze celý potravní řetězec až
k nám, k lidem. Nezodpovědnost. Nerespekt. Nesoucit. Po takových záběrech se myšlenky dostávají
hluboko pod kůži. A právě v tuto chvíli přichází výzva. Výzva Greenpeace. Výzva k podepsání petice
na zákaz jednorázových obalů. Zakázat jednorázové obaly! Zakázat plasty! Zakázat lidem vyrábět,
prodávat kupovat a konzumovat jogurt v plastovém kelímku.

Jsem bytost. Jsem člověk a jsem libertarián. A jako libertarián nesouhlasím s násilím
použitému jinak než k obraně. Nesouhlasím s donucením. A co jiného než násilí a donucení je
myšlenka prosazovaná pod pohrůžkou trestu? Co jiného než násilí je petice, skrze kterou skupina lidí
volá po prosázení svých zájmu nad druhými. Nedošlo k provinění. Nevinný člověk uspokojil svoji
potřebu produktem zabaleným v plastu, který druhý nevinný člověk vyrobil. Nedošlo k vyhození
plastu do oceánu. Nedošlo k znečištění. Nedošlo k násilí. I přesto je proti těmto lidem, použito
nelegitimní síly a trestu. Ať se jedná o myšlenku sebectnostnější, je nepřípustné ji vynucovat násilím.
Namísto racionálního řešení, snižují se všichni souhlasící s tímto postupem a peticí k nelegitimnímu
kroku, k páchání násilí na nevinných. Namísto zaměření se na ty, kteří jsou za znečištění zodpovědní,
na ty, kteří namísto recyklace nebo bezpečného uložení zavinili znečištění okolí, budou omezování a
trestaní všichni. Na straně jedné jsme vyzývání k morálnosti a spravedlnosti. K soucitu a solidaritě. Na
straně druhé k podpisu petice a podpoře centrálního násilí. Skrze zákon. Skrze stát. Rozpor a
nekonzistence. Jak mohu na straně jedné vyzývat k etice spravedlnosti a soucitu a zároveň k páchání
násilí? Násilí na těch, kteří se násilí nedopustili.

Je třeba vzít v úvahu také užitek, efektivnost a úsporu nákladů, které použití plastových
materiálů a obalů přináší. Plasty lze recyklovat, lze je ekologicky likvidovat a v poslední řadě je lze
bezpečně uložit a pomocí budoucích technologií je buď využít, nebo opět ekologicky rozložit. Jsou-li
plastové obaly tou nejlevnější cestou, pak jejich zákaz musí vést k navýšení nákladů. Namísto, aby se
hledala cesta pro úspornější a efektivnější řešení vedoucí k bohatství a šetření zdrojů, dojde k jejich
navýšení. Přitom bohatství a finanční zdroje jsou motory, které nám poskytují energii a čas při vývoji
technologií, které nejen že nám usnadňují život, ale zároveň přináší prostor pro ekologické řešení.
Namísto energie z uhlí, při jejíž produkci vzniká ekologická zátěž, jsme schopní získávat energie
z obnovitelných zdrojů; z větru, ze slunce, z pohybu vody, z mořského planktonu. A to jen díky
energii, kterou nám uhlí poskytlo. Jsem přesvědčen, že levnější řešení, ač současně s ekologickou
zátěží, může ve výsledku vytvořit zdroje pro budoucí vývoj technologie, která přírodě mnohem víc
ulehčí.

Jsem libertarián a pro libertariána je nepřijatelné, aby někdo poškozoval vlastnictví druhého.
Jako vlastník plastu nemůžu tímto plastem znečistit cizí vlastnictví. Nezbývá mi, než tento plast
bezpečně uložit na svém (pokud to lze) nebo jej bez poškození okolí zlikvidovat. Proč nejsou plasty na
mé nebo vaší zahradě? Proč u souseda není toxická skládka? Protože o své vlastnictví pečujeme. Své
vlastnictví si chráníme. Jenže kdo vlastní moře? A kdo vlastní oceán? Všichni? Prakticky nikdo. A kde
není vlastník, není zájem. Možná, a jsem o tom přesvědčen, až budou mít moře a oceány
soukromého vlastníka, bude zájem. Bude někdo, kdo ze své vlastní vůle, za své vlastní peníze a ze své
přirozenosti zajistí, aby v jeho vodách cizí plast neplaval. A co dělat? Je třeba mluvit a vzdělávat.

Označovat problémy a navrhovat řešení. Je třeba vidět následky svých činů a nést za ně
zodpovědnost. Je žádoucí, aby každý jednotlivec sám tíhnul ke zodpovědnosti a spravedlnosti.
Zodpovědnost a morálno je třeba tvořit zespodu v každém z nás. Plošný zákaz a násilí páchané na
nevinných nepřináší do společnosti morálno a správno. Přináší informaci, že násilí a nespravedlnost
se chechtat může. Že vládnout a přikazovat lidem, je v pořádku.

Já nesouhlasím. Považuji zákaz plastových obalů skrze zákon a státní aparát za nelegitimní a
nemorální. Považuji to za nelegitimní zásah do vlastnických práv, a tím do svobody jednotlivce. Vidím
podpis i výzvu k podpisu petice jako akt, který v sobě skrývá násilí, které není vidět a o to více škodí.
Myslím si, že vzájemný respekt a tolerance je pro spokojený život nezbytná. Myslím si, že spolupráce
a porozumění si, je tou správnou cestou. Myslím si, že svoboda jde ruku v ruce se zodpovědností a
bez svobody a zodpovědnosti nám dobře nebude.