Mises.cz

Mises.cz

Ptačí perspektiva aneb regulací za přirozenější rozhodování

Každý vrabec, strom nebo člověk usiluje v nejistém a nestálém prostředí o dosažení maximálního uspokojení svých potřeb za minimálních vynaložených nákladů.

(převzato z http://finmag.penize.cz/ekonomika/307613-ptaci-perspektiva-aneb-regulaci-za-prirozenejsi-rozhodovani)

 

Každý vrabec, strom nebo člověk usiluje v nejistém a nestálém prostředí o dosažení maximálního uspokojení svých potřeb za minimálních vynaložených nákladů.

Ptačí perspektiva aneb regulací za přirozenější rozhodování

Nedávno jsem v parku krmil s dcerou ptáky. Tedy – původně jsme do parku šli posvačit, což se ovšem vzhledem k masivnímu drobení tříletého drobečka krapet zvrhlo. V nejlepší tradici křesťanské morálky jsme tak ze dvou rohlíků nakrmili nejen sebe, ale i své okřídlené bližní.

Hned na začátku jsme ale narazili na problém – ptáci o drobcích nevědí. V parku jsme byli my, dva drobiví samaritáni, spousta drobků – a hejno hladových ptáků; zbývalo jen skloubit všechno dohromady ke vzájemné spokojenosti! Předpokladem k úspěšnému řešení problému byl přenos informací: ptáci se museli nějakým způsobem o nečekané hostině dozvědět. K úspěšnému získání a rozšíření takové informace ovšem bránily dva všudypřítomné faktory: prostor a čas.

Ptáci svými smysly pokryjí pouze omezený prostor, ve kterém může být objekt jejich zájmu. Ale také tam nemusí být vůbec nic, zatímco za jejich zády je vše, po čem touží. Tento problém řeší neustálými přelety a poskoky mezi stromy, keři, sochami a lavičkami. Co když ovšem odlétnou z místa, kde se za deset sekund stane něco zajímavého, jako naše drobivá příhoda?

Ptáci zkrátka čelí následkům svého rozhodování (jakkoli je primitivní a spíše intuitivní) a nákladům příležitosti. Stejně jako všechny živé organismy na planetě žijí v prostředí všeobecné vzácnosti zdrojů a neustále proměnlivých vztahů mezi náklady činnosti a jejími výnosy. Každý vrabec, strom nebo člověk usiluje v nejistém a nestálém prostředí o dosažení maximálního uspokojení svých potřeb za minimálních vynaložených nákladů.

Oklovaná racionalita

Lidé ovšem mají při řešení tohoto odvěkého problému oproti ptákům – vlastně oproti jakýmkoli jiným příslušníkům pozemské fauny a flóry – k dispozici jednu nesmírnou výhodu. Lidé ve své kolektivní genialitě vytvořili koordinační nástroj, který je pro řešení řečeného problému naprosto klíčový – cenový mechanismus. Pouze prostřednictvím cen mají možnost všichni lidé na světě okamžitě určit vzájemné vztahy mezi miliardami zdrojů a surovin, spotřebních a výrobních statků, výrobních metod a distribučních procesů; pouze ceny mohou každému napovědět, má-li smysl hnát se za ždibcem příležitosti A, nebo příležitosti B.

Oproti ptákům nemusíme čekat na to, co nám příroda (či náhodný samaritán) nadrobí; můžeme si všechno potřebné vytvořit, a to díky mechanismu racionálního zhodnocení relativní vzácnosti dostupných zdrojů a metod.

F. A. Hayek v roce 1945 napsal: „Jsem přesvědčen, že kdyby byl [cenový mechanismus] výsledkem lidského záměru a kdyby lidé vedení změnami cen chápali, že jejich rozhodnutí má dosah dalece překračující jejich bezprostřední cíl, byl by tento mechanismus prohlášen za jedno z největších vítězství lidské mysli.“

Cenový mechanismus je totiž v prvé řadě nástrojem pro přenos informací. Zvýšená cena je nejrychlejší a nejefektivnější způsob, jakým si lidé vzájemně sdělí: „Pozor, tato věc se stala vzácnější – raději s ní šetřete.“ A bez ohledu na příčinu zvýšené vzácnosti jsou o tomto faktu všichni zpraveni, načež se někteří rozhodnou spotřebovávat dané věci méně, jiní ji využívat efektivněji, další pak nalézt způsob, jak zvýšit její dostupnost (a tím opětovně snížit cenu).

Je-li však cenový mechanismus nástrojem pro přenos informací, co je pak netržní zásah do výše cen? Přece nic jiného než zanesení falešné informace, a tím pádem oklamání všech, kdo se cenami řídí! Cena zvýšená či snížená z titulu moci, nikoli vzácnosti navádí všechny k mylnému jednání – důsledkem čehož jsou obecně známé důsledky jako nedostatky či přebytky zboží, investiční boomy a následné krachy.

Jakákoli regulace cen svádí člověka z cesty racionálního řešení problému vzácnosti na stezku bláznovství.

Je tragické sledovat, jak často je cenový mechanismus prezentován coby naprostý opak – totiž jako zbytečná překážka všeobecnému blahobytu. Manipulací s cenami či jejich úplným odstraněním usilují socialisté (jakkoli se zrovna kde nazývají) o nastolení „přirozenějšího“ řádu bez valných rozdílů ve výsledku. Skutečným důsledkem ovšem dříve či později bude přirozenost mnohem surovější – taková, jakou lze pozorovat v každém městském parku. Člověka totiž od zvířat až tak moc nedělí. A to zásadní dělící málo visí na čím dál unavenějších drápcích. 

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed