Socialistická tradice (XIX. část) - Robert Owen I.

Mises.cz: 08. července 2025, Alexander Gray (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 0

Robert Owen

Mezi skupinou podivínů a vizionářských tvůrců utopií, kterým je obvykle připisován určitý nedefinovatelný podíl na otcovství socialismu, představuje Robert Owen (1771-1858) jistý kontrast ke svým souputníkům. Saint-Simon byl padlým aristokratem, a byl si toho vždy vědom. Fourier, pokud chladně zhodnotíme jeho životní dráhu, byl nanejvýš neúspěšným obchodním cestujícím. Godwin byl zmateným a zbankrotovaným knihkupcem. Louis Blanc byl novinářem, který z nenadání povýšil na nesnadnou pozici v přechodné revoluční vládě, což byla předehra k jeho dlouhému exilu. Stalo se běžnou výtkou proti tomu nebo onomu z ministrů vlády, kteří usilovali o řízení osudu svého národa, že by nedokázal úspěšně vést ani novinovou trafiku. Vhodnost tohoto konkrétního podnikatelského záměru pro účely srovnání a kontrastu nikdy nebyla úplně jasná. Implikovaná kritika, nakolik je ospravedlnitelná, by se dozajista dala vztáhnout na řadu socialistů. Kritizovali uspořádání světa, ale oni sami „nedokázali nic“, a nejevili žádný prokazatelný talent v uspořádání svých vlastních rodinných nebo obchodních záležitostí. Robert Owen byl do určité míry docela z jiného těsta. Je pravdou, že poslední roky svého života trávil ve stavu těžko definovatelné závislosti. Ovšem, když se jako mladík pustil do vydělávání peněz, prokázal, že na to má talent. V době jeho vzestupu bylo jasné, že dokáže hrát s magnáty průmyslové revoluce jejich vlastní hru. Pokud je obchodní úspěch a akumulace kapitálu testem manažerské dovednosti, tak Robert Owen poskytl jasné důkazy své kompetence. Polovina jeho životního příběhu by mohla posloužit jako ideální příklad pro knihy o svépomoci a pracovitosti: „Viděli jste někdy pilnějšího a cílevědomějšího člověka? Mohl by stanout před králi.“ Pokud Owen zahodil příležitost být uveden v knihách Samuela Smilese¹, byl to čin dobrovolné abdikace ve jménu sledování jiné vize.

Vzato doslova, Robert Owen byl při jedné příležitosti představen královně Victorii lordem Melbournem – nastrojen jako opice, jak si později stěžoval. Owen byl tehdy (roku 1839) již považován za osobu s pochybnou reputací a loajální srdce (reprezentovaná roztomile pojmenovanou Společností pro pokojné potlačování nevěry) se obávala o bezpečnost své mladé a neposkvrněné panovnice. Tady máme další kontrast mezi Owenem a ostatními otci socialismu. Na vrcholu kariéry znal Owen každého. Byl vskutku postavou evropského formátu. Saint-Simon měl své aristokratické konexe, ale na člověka dělá dojem padlého gentlemana, který byl spíše černou ovcí rodiny. Godwin měl v určité době velkou pověst, ale ta byla v podstatě jen literární. Fourier neznal nikoho, kromě paní domácí a její kočky, a když měl později několik následovníků, tak ti byli většinou stejně bezvýznamní jako on sám. Ale Owen byl člověk, který vydělal peníze, a kterému byly všechny dveře otevřené.

Jen málo postav v historii socialismu představuje takové propojení teorie s praxí. Z toho mála nabízí Owenova biografie téměř dokonalý příklad osudu, kde se to podařilo. Owen v určitém smyslu žil svůj život podle svých socialistických principů, a, i kdyby nesepsal celou řadu dlouhých knih a pamfletů, stále by zůstal pozoruhodnou postavou historie socialismu. Owen, jakmile jednou podlehl spisovatelskému hříchu, nikdy nepřestal psát a nikdy se nepřestal pokoušet napsané uskutečnit v praxi. V předivu jeho života jsou psaní a praktické pokusy nerozlučně propojené.

---

Také v případě Owena uvedeme v přiměřeném rozsahu některé biografické detaily. Narodil se v roce 1771 v Newtownu v hrabství Montgomery, kde jeho otec provozoval kombinaci živností – byl místním sedlářem, železářem a poštmistrem. Owen začal pracovat už v dětství, ale nesmíme si představovat, že k tomu byl dohnán chudobou. To bylo zkrátka normou jeho doby. V sedmi letech získal všechny znalosti, které mu jeho škola mohla nabídnout, a další dva roky v ní strávil v roli „pomocného učitele“. Těchto dvou let později litoval jako ztracených, s výjimkou toho, že „jsem získal návyk učit ostatní to, co jsem znal.“ S ohledem na následných pětasedmdesát let didaktické aktivity to zní až varovně prorocky. V devíti letech vypomáhal v obchodě ve svém rodném městě. V deseti letech odcestoval do Londýna a získal místo u pláteníka s podivným jménem McGuffog. Navzdory zaměstnání si našel dostatek času na čtení. Poté změnil lokalitu a přesunul se do Manchesteru, kde začal jeho raketový vzestup. V devatenácti letech se stal vedoucím přádelny Drinkwaterů s téměř královským platem (v roce 1790) 300 liber ročně. Po několika vzestupech a pádech si tvrdě pracující mladý muž koupil v roce 1797 podíl v přádelně v Novém Lanarku, a zároveň se oženil s dcerou předchozího majitele Davida Dalea. Založil tím své vlastní malé království.

Lze říci, že osudy Roberta Owena a Nového Lanarku jsou nerozlučně spojeny. Tady je jeho mistrovské dílo. Pokud ve všem ostatním ve svém pozdějším životě spíše selhával, bez ohledu na velkolepost jeho plánů, tak v Novém Lanarku se mu podařil zázrak, nejen bez pomoci, ale navzdory překážkám, které na první pohled vypadaly nepřekonatelně. Byli tady obchodní partneři, kteří pohrdali jeho filantropií a v důsledku toho vznikaly obchodní neshody. Žárliví Skotové mu od počátku nedůvěřovali jakožto cizinci. Podle jeho vlastního vyprávění spousta jeho oveček ještě v roce 1800 ovládala pouze gaelštinu.² To by byl podivuhodný výkon dokonce i u zbídačených dětí dovezených z Edinburghu, ale možná jejich skotský přízvuk zněl Velšanovi Owenovi tak cize, jako by mluvili gaelštinou. Navzdory všem potížím Owen vytrval a změnil Nový Lanark k nepoznání. Nepochybně by řekl, že je tento úspěch dokladem platnosti teorií, podle nichž jednal. Jeho spisy z tohoto období si probereme později. Prozatím si tyto teorie můžeme přiblížit tím, že si Owena představíme jako stoupence Godwinovy školy. Doktrína, kterou v Novém Lanarku uplatnil, je známá teorie, že člověk je výtvorem svého prostředí a nemá žádnou vlastní morální odpovědnost. Lidé jsou dobří nebo zlí vlivem prostředí a zlepšení prostředí, především nové metody vzdělání a výchovy, jsou klíčem k veškerému pokroku. Je však docela jasné, že zázrak byl spíše dílem Owenovy osobnosti, a nikoliv oddanosti abstraktní teorii. Můžeme předpokládat, že kdyby se ve společnosti rozšířila všeobecná víra, že nikdo za nic nenese odpovědnost, vedlo by to k daleko žalostnějším výsledkům. Pokud by fungovala zpětná vazba, že čím více se topím v hříchu, tím ochotněji mi moji bližní budou projevovat soucit a hledat pro mě omluvy v nedostatcích mých rodičů, tím ochotněji se budu kvalifikovat pro ještě větší dávky soucitu. Můžeme pochybovat, zda by taková skotská komunita, která si potrpí na kázání, byla reformována poslechem Owenových oblíbených žalmů. Není však nic absurdního na tom, pokud byli unesení jeho osobností, jeho zápalem pro věc a jeho zjevnou upřímností ve všem, co podnikal.

Když se Owen ujal vlády nad Novým Lanarkem, bylo to místo pravděpodobně zanedbanější než většina podobných míst v době průmyslové revoluce. Značnou část jeho obyvatelstva tvořily děti naverbované na práci v přádelně Davida Dalea a dovezené v neuvěřitelně útlém věku z chudobinců v Edinburghu a Glasgow. Dospělá populace se skládala převážně ze zlodějů, opilců a darebáků. Owen se pustil do systematické přeměny tohoto hnízda neřesti na vzorovou obec. Zastavil přísun příliš mladých dětí do přádelny, a jelikož vzdělání bylo v jeho teorii středobodem veškeré společenské proměny, tak zahájil své velké dílo zřízením školek. V této oblasti nebyl Owen pouze průkopníkem, ale zastáncem pokrokových názorů, které mu zajišťují místo v dějinách a teorii vzdělávání. Významnou částí jeho systému vzdělání se měl stát zpěv a tanec, což byla v tomto prostředí naprostá novinka. Mezitím, možná poněkud diktátorsky a nepochybně patriarchálně, Owen pokračoval v práci na nápravě obecných mravů. Snesitelné úrovně hygieny bylo dosaženo bez nějakého mimořádného úsilí. Alkoholismus představoval obtížnější problém, ale také tady, díky kontrole hostinců, dosáhl Owen nakonec svého. Během této doby Owen nezanedbal téměř žádný aspekt sociální péče, jak ji známe dnes. Jeho dílo vyvrcholilo založením „Institutu pro formování charakteru“, jehož otevření 1. ledna 1816 bylo příležitostí k jednomu z nejznámějších Owenových proslovů. Tato instituce měla být centrem komunitního života. V této době se sláva Nového Lanarku šířila a stále více se stával poutním místem, které navštěvovali vladaři, preláti a potentáti. Ti odjížděli s dojmem, že pověst není ani polovinou skutečnosti. Ke konci svého života popisoval Owen obyvatele Nového Lanarku jako „skutečně soběstačné, samofinancující se, sebe-vzdělané a samosprávné obyvatelstvo.“³ Je možné, že takto viděl Nový Lanark ne zcela pravdivě s odstupem mnoha let, protože Owen nikdy nebyl a ani nemohl být ničím jiným než benevolentním autokratem. Pravdou nicméně zůstává, že Owen z odpadu a špíny průmyslové revoluce vytvořil solidní komunitu, kde se malá děvčátka učila zpěvu a tanci a kde, jak se chlubil, „během tohoto období nedošlo k jedinému trestnému činu.“ Bude vhodné vypůjčit si slova, která použil Disraeli⁴ při popisu jiné osady, která čerpala inspiraci z Nového Lanarku: „Muži byli dobře oblečení. Ženy měly kvetoucí tváře. Alkoholismus byl neznámý, zatímco morální stav něžného pohlaví byl úměrně povznesen.“⁵ To byla první etapa Owenova života, během které byl především úspěšným a vzorovým zaměstnavatelem a ve všech oblastech sociální péče předběhl svou dobu o mnoho desetiletí.

V druhé etapě svého života byl Owen především snílkem a vizionářem. Tyto dvě části jeho života, ačkoliv v jistém smyslu oddělené, se nevyhnutelně do značné míry překrývají. Je pravděpodobné, že Owen pohlížel téměř od počátku na Nový Lanark jako na model, podle kterého by měl být později přeorganizován celý svět. Současně, s konvenčními aktivitami zaměřenými na zkrácení pracovní doby, zlepšení bezpečnosti práce a hygienických podmínek, začal poměrně brzy propagovat zřizování komunitních osad, svých slavných „paralelogramů.“⁶ Velká část pozdější historie owenismu je věnována pokusům se zakládáním takových „komunitních obcí.“ Ačkoliv své spojení s Novým Lanarkem formálně a definitivně přerušil až v roce 1825, zlomovým bodem v Owenově životě se stal jeho proslov na veřejném shromáždění v Londýně 21. srpna 1817. Tehdy se pustil do frontálního útoku na „omyly – hrubé omyly – které existují v základních principech všech náboženství, jež byla dosud lidmi vyučována.“⁷ Později se předpokládalo, že podobný frontální útok vedl také na instituci manželství, ačkoliv z jeho pohledu by se dal interpretovat tak, že žádal pouze zjednodušení podmínek rozvodů. Důsledkem jeho údajných bezbožných a nemorálních názorů bylo, že Owen začal stále více ztrácet dřívější značnou míru veřejné podpory, které se těšil, když byl především vzorovým zaměstnavatelem. Z jeho komunistických experimentů se nejznámějším stal pokus o založení Nové Harmonie v Indianě v roce 1824. Další pokusy se odehrály v Tytherly v hrabství Hampshire a v Orbistonu poblíž Glasgow. Všechny tyto osady rychle upadly a zanikly z důvodů, jejichž analýzu lze nalézt v Owenových biografiích. Nová Harmonie také pohltila značnou část bohatství, které Owen před tím nahromadil, takže svá pozdější léta trávil v relativní chudobě. Kromě těchto komunistických experimentů, které byly pokusem realizovat teorie z jeho spisů, se Owen po návratu do Evropy a definitivním konci podnikání začal věnovat projektům, jakými byly „Grand National Consolidated Trades Union“ a „National Equitable Labour Exchange.“⁸ Úložiště či banka, jejímž cílem bylo eliminovat použití peněz v běžném smyslu. Owen pokračoval ve svých politických kampaních až do vysokého věku a nikdy nepřestal hlásat světu svoji víru, ačkoliv mu naslouchalo stále méně lidí. Nikdy nepřestal psát, ačkoliv jeho díla byla stále méně čtena a řada těch, kdo je četli, je pravděpodobně četla s ironickým úsměškem. Neustále se snažil rozsívat svá semínka na mnoha polích, a přesto nesklízel žádnou viditelnou úrodu.

Než se pustíme do Owenových spisů, které kvůli tomu budeme muset oprášit v knihovně, bude vhodné doplnit předchozí strohé biografické údaje pohledem na samotného člověka. V tomto případě je důležitější než u mnoha jiných postav, které se v této knize vyskytly, abychom si položili otázku, jakým člověkem tento Robert Owen byl? F. Podmore velmi odvážně naznačil, že „podle moderních měřítek nebyl dobrým obchodníkem.“⁹ Je jisté, že zvláště v druhé části svého života, projevoval jen pramálo obchodního ducha či selského rozumu. Přesto se Owen vypracoval z pozice pomocníka vykonávajícího různé podřadné úkoly k bohatství a vlivu, a to v pozoruhodně krátké době. Můžeme říci, že tajemství úspěchu bylo v časech průmyslové revoluce stejnou záhadou jako kdykoliv jindy. Pokud je ovšem důkazem obchodních schopností úspěch v podnikání, tak je těžké popřít, že Owen, alespoň v mládí, tuto schopnost měl. 

V tomto ohledu pravděpodobně nastal v Owenově životě zlom. Poté, co v mládí vydělal peníze, začal ve více než jednom smyslu slova ukazovat, že penězům vůbec nerozumí. Ve všech ostatních ohledech je Owenův život pozoruhodně konzistentní. Jeho dominantní charakteristikou – která se může stát poněkud otravnou, pokud je příliš okatě projevována – byla bezpochyby láska k bližním. Přestože projevování benevolence mohlo občas drhnout, Owen v něm byl dozajista upřímný. Skutečně hořel vášnivou láskou k lidstvu. Pak je však potřeba přiznat, že nikdy nedokázal překročit limity svého sebevzdělání z mládí. V dětství přečetl příliš mnoho bez systematického vedení. V důsledku toho četl s větším zápalem než užitkem. Autobiografie sepsaná osmdesátiletým starcem nemusí být nejspolehlivějším zdrojem informací o jeho intelektuálním vývoji v dětství, ale pokud Owenovi uvěříme, tak jeho názory na všechny podstatné otázky byly ustáleny již ve věku dvanácti let. Již tehdy odhalil „omyly“ všech náboženství. Již tehdy si uvědomil, že je jen výtvorem vlivů, kterým byl vystaven. Jak šel životem, tak Owen ukazoval naprostou neschopnost zavrhnout starou myšlenku nebo si osvojit novou. Existuje významná poznámka Harriet Martineauové,¹⁰ ve smyslu, že „Robert Owen nebyl člověkem, který by změnil názor na knihu poté, co si ji přečetl.“

Důsledky byly znepokojivé, jak pro jeho současníky, tak pro všechny, kteří jeho život studovali s časovým odstupem. Domníval se, že je průkopníkem, ačkoliv si jen amatérsky pohrával s problémy, které zaměstnávají lidskou mysl už od počátku věků. Postupem času se stával stále dogmatičtějším, naprosto egocentrickým, podceňoval všechny ostatní a předpokládal u nich neznalost jako výchozí axiom v debatách. Za vším, co napsal a pravděpodobně také za tím, co vyslovil, bylo cítit: „Já s vámi nediskutuji. Já vám oznamuji, jak to je.“ V důsledku toho se stal společensky těžko snesitelným a každé možné i nemožné příležitosti využíval k vysvětlování svých teorií o formování charakteru. Přesto jeho osobnost byla takového kalibru, že ti, kteří ho znali, si ho velmi zamilovali. My, z pozdějších generací, kteří nemáme možnost vidět ho naživo, se nemáme čeho chytit, abychom zmírnili nudu sálající z jeho spisů. Owen je snesitelný, pokud se čtenář omezí na to, co napsal do roku 1821. Pak se už jen donekonečna opakoval a neustále se vracel k témuž výchozímu bodu,

„jako poštovní holub nesveden z cesty k cíli žádnou pochybností.“

Když se obrátíme k Owenovým spisům, tak, jak již bylo naznačeno, může získat čtenář vše hodnotné jen z velmi malého vzorku. Eseje A New View of Society a takzvaná Report to the County of Lanark by byly samy o sobě dostatečné. I na tomto omezeném prostoru zvládne Owen zopakovat všechny podstatné body víckrát než jednou.¹¹ Owenův výchozí bod je v podstatě stejný jako Godwinův, ačkoliv od tohoto společného jádra své úvahy rozvětvuje různými směry, především co se týče praktických aplikací. Téměř celý Owen je obsažen v jednom tvrzení, které s nepatrnými změnami opakoval celé roky. Toto tvrzení zní, že naše charaktery jsou nám dány vnějšími okolnostmi, a tudíž nejsme nijak zodpovědní za to, jací jsme lidé. Owen se domníval, že objevil novou vědu, kterou nazval „vědou o vlivu okolností“, ačkoliv se v rozvoji této vědy nikdy nedostal o dál, než je opakování jejího základního tvrzení.

Stručné vyjádření najdeme například ve Třetím eseji (A New View of Society) kde má následující podobu zdůrazněnou použitím kurzívy:

„Každý den je stále zjevnější, že charakter člověka je bez výjimky vždy formován za něj. Může být, a také je, především vytvářen jeho předchůdci. Ti mu dávají, nebo mohou dát, jeho ideje a návyky, které jsou pak silami, jež řídí a usměrňují jeho chování. Člověk proto nikdy neměl moc sám sebe měnit a ani není možné, aby mohl svůj vlastní charakter svou vůlí přetvořit.“¹²

Víra ve svobodnou vůli je omyl, kterého se lidská rasa musí nějakým způsobem formálně zříci. Owen se uchyluje k neobvykle prudkému jazyku, když toto zlé dědictví odsuzuje. Je to „zásadní omyl nejvyšší závažnosti“. Je to „pravý a jediný původ zla“. Je to „zlý duch světa“. Představa, že jednotlivci jsou zodpovědní za svůj charakter se stává „hydrou lidského neštěstí, ničitelem každého principu racionality, úplnou nestvůrou.“¹³ O mnoho let později stále píše, že princip Dobra je „poznání, že člověk je utvářen bez svého souhlasu přírodou a společností“, zatímco princip Zla je „předpoklad, že člověk utváří sám sebe“.¹⁴

Z toho, že naše charaktery jsou utvářeny vnějšími okolnostmi, plyne, že změnou těchto okolností lze tyto charaktery měnit. Owen se liší od Godwina důrazem na matematickou přesnost, s níž lze dosáhnout jakéhokoliv žádaného výsledku ve velké lidské laboratoři:

„Jakýkoliv obecný charakter, od nejhoršího k nejlepšímu, od nejhloupějšího k nejosvícenějšímu, může být zaveden prostřednictvím patřičných prostředků v jakékoliv komunitě i ve světě jako celku. To znamená, že ve velkém rozsahu jsme pod kontrolou těch, kteří mají vliv na lidské záležitosti.“¹⁵  

Navíc se stane

„evidentní pro chápavé, že daleko větší část bídy, která nás obklopuje, může být snadno odstraněna.  Navíc se s matematickou přesností můžeme obklopit těmi okolnostmi, které budou postupně zvyšovat naše štěstí.“¹⁶

Toto vysvětluje význam vzdělání v Owenově plánu. Není tady doslova nic, čeho by se vhodným vzděláváním nedalo dosáhnout. Vzpomeňme si, že Godwin se zmínil o vzdělání jako možném generátoru změny, ale byl k němu skeptický z důvodu nemožnosti najít správné učitele ve světě, kde byli všichni vzděláni nevhodně. Owen ovšem tyto obavy neprojevuje a jeho vzdělání může vytvořit dokonalou společnost:

„Po celoživotních zkušenostech neváhám prohlásit, že členové jakékoliv komunity mohou být vyškoleni tak, aby žili život bez zahálky, bez chudoby, bez zločinu a bez trestů. To vše je totiž výsledkem chyb v různých dnes převládajících systémech myšlení. Jsou to důsledky neznalosti.“¹⁷

Tvárnost mladých je bodem, ke kterému se Owen často vracel:

„Lidská povaha, mimo nepodstatných drobností, které najdeme ve všech částech stvoření, je u všech stejná. Je bez výjimky univerzálně tvárná a tvarovatelná.“¹⁸

Výsledkem této plasticity, se kterou lze matematicky přesně výchovně manipulovat, je, že „nové generace mohou dostat právě charakter, který si jim přejeme dát, a není v rozporu s lidskou podstatou, bez jediné individuální výjimky.“¹⁹

Neznalost, hřích a bída jsou více či méně jiné názvy pro stejnou věc a (jako u Sokrata a Godwina) znalosti a ctnosti jsou totožné. Není to jen tak, že neznalost je jedinou překážkou dostat se do světa bez zločinu a bez bídy, ale jistým záhadným způsobem (který odporuje každodenní zkušenosti) štěstí je přímo úměrné znalostem:

„Když je znalost, kterou dostává, pravdivá a nesmísená s omyly, ačkoliv může být omezená, pokud komunita, ve které žije, má stejný druh a stupeň znalosti, bude se těšit štěstí úměrnému rozsahu těchto znalostí. Naopak, když jsou názory, které dostává, mylné… jeho bída bude úměrná rozsahu těchto chybných názorů.“²⁰

Pravdu, stejně jako u Godwina, stačí jen zahlédnout, aby byla přijata. Pravda se prosazuje sama:

„Ať je jim představena pravda bez doprovodu omylu. Dejte jim čas ji zkoumat a vidět, jak se shoduje se všemi ostatními dříve objevenými pravdami. Přesvědčení a uznání pak bude následovat samo.“²¹

To je filosofický rámec Owenova systému, jak byl představen v A New View of Society, ačkoliv v předchozím shrnutí jsme si několik frází vypůjčili odjinud. Můžeme si všimnout, jak blízko to všechno má ke Godwinovi. Lidem jejich charaktery formuje prostředí. Nikdo se nemůže změnit o své vlastní vůli. Nikdo za nic neodpovídá. V důsledku toho je celá idea trestání mimo mísu. Owen si často stěžuje, že společnost vytváří z lidí zločince, a pak je trestá za jejich zločiny. Je „iracionální zlobit se na jednotlivce za to, jakou má povahu, čemuž neměl žádnou možnost zabránit.“²² Tento vysoký standard, zdržet se veškerého hněvu, se pokoušel Owen ve svém životě realizovat a pravděpodobně tím dosáhl podstatných úspěchů.

Raději se nebudeme zaplétat do otázek existence Prozřetelnosti, předurčení, svobodné vůle a osudu. Mějme na mysli, že rozhovory o takových problémech zkracovaly padlým andělům dlouhé chvíle čekání „a nenacházeli konce v bludišti zatracení“.²³ Přenechme je vyššímu intelektu, který má více volného času. Poznamenejme jen, že důvody ke zlepšení prostředí nevyžadují na svou podporu extrémní názory na utváření lidského charakteru, které postuloval Owen. Dobré dílo vytvořené v Novém Lanarku mohlo být založeno na obyčejném zdravém rozumu, a nikoliv na zvláštním hybridu mezi metafyzikou a teologií, který mu v Owenových představách dodával jeho vůdčí sílu.

Vzdělání, jak jsme viděli, se má stát hlavní nástrojem velké proměny. Můžeme si povšimnout, že Owen má zdravou nedůvěru ke školometství. Z dětí chce učinit racionální stvoření, která pouze neopakují nabiflované znalosti. Jinak jeho teorie vzdělávání přenecháme odborníkům.²⁴ Ač toto představuje nepochybně jednu ze světlejších stránek Owena, často své argumenty groteskně přehání stejně jako očekávání ohledně situace v budoucím světě. Tvrdí nám, že aplikací jeho systému vzniknou charaktery, které už v mládí „dalece předčí moudrostí a učeností učence současnosti i minulosti.“²⁵ „Vychvalované výdobytky Řecka, Říma a celého starověku byly proti tomu pouhou slabostí mentálního dětství.“²⁶ A pokud jsou tyto růžové vyhlídky trochu nekonkrétní, na smělosti příslibu pro dítě vychované podle Owenova systému není nic vágního: „Než mu bude dvanáct let, může být snadno vycvičeno k tomu, aby si osvojilo veškeré znalosti, kterých až dosud lidstvo dosáhlo.“²⁷

Co se týče dalších opatření mimo vzdělání, Owen (v době, kdy psal A New View of Society) navrhuje přetvoření našeho právního systému zrušením těch zákonů, které vycházejí z chybné doktríny, že lidé jsou odpovědní za utváření vlastního charakteru. Bylo by zajímavé se vyptat, jestli by toto nakonec nevedlo ke zrušení veškeré existující legislativy. A pilný student by pravděpodobně dokázal nalézt v Owenově pozdějším díle pasáže naznačující, že on sám by nebyl proti takovému řešení. Co však měl primárně na mysli v této době, byly zákony, které umožňovaly „nestřídmé pití alkoholu“, obchody s ginem, nálevny, hazard a loterie. Owen byl založením velmi paternalistický. K tomu samozřejmě přidává tajuplnou frázi, že by se „nemělo trestat.“²⁸ Jen neřestem účinně zamezit jinými prostředky.

Společně se vzděláním a zrušením zákonů založených na „chybných principech“ existuje další oblast, kde Owen o desetiletí předběhl dobu. Navrhoval zřídit a vést důkladné vládní statistiky a přenést na stát povinnost postarat se o nezaměstnané. Informace do statistik měli poskytovat „kněží, smírčí soudci a další kompetentní osoby“²⁹ – čímž byli myšleni především úředníci budoucího ministerstva práce. Dotazník, který sám navrhl, je celkem rozumně koncipovaný a jde k věci. Informace v něm měly pokrývat: (1) průměrnou cenu práce v každém obvodu. (2) Počty lidí hlásících se o podporu, kteří jsou nezaměstnaní, ale schopní práce. (3) Počty částečně zaměstnaných a rozsah jejich částečného zaměstnání. (4) Vyjádření od bývalých zaměstnavatelů a „nejlepší odhad“ toho, jakou práci by byli schopni vykonávat. K tomu všemu Owen dodává: 

„Bylo by zajímavé a pro vládu přínosné spočítat, jak by se vylepšily státní finance, kdyby se milionu jejich poddaných dostalo řádného zaměstnání na místo podpory v nevědomosti, zahálce a zločinu…“³⁰

Stejná otázka, kterou si mnozí stále troufale kladou.

Dočeli jste další díl překladu od Vladimíra Krupy, na další část se můžete těšit zase za týden.

Odkazy:

1) Samuel Smiles (1812-1904), skotský spisovatel a reformátor, proslul knihami o svépomoci a ctnostech jako je píle a vytrvalost. Jeho nejznámější knihy Self-Help (1859) a Thrift (1875) oslavují individualismus a tvrdou práci jako klíč k úspěchu. (Pozn. překl.)
2) The Revolution in Mind and Practice, str. 11.
3) The Revolution in Mind and Practice, str. 29.
4) Benjamin Disraeli (1804-1881), ministerský předseda za Konzervativní stranu 1874-1880.
5) Sybil, or The Two Nations (1845), Benjamin Disraeli.
6) Pralelogramy měly být soběstačné komunitní osady uspořádané do rovnoběžníkového tvaru, který měl podporovat spolupráci a rovnost.
7) Výběr z Owenových spisů, Everyman series, str. 216.
8) Velká národní konsolidovaná odborová unie byla federací odborů založenou v roce 1834, která se ovšem brzy rozpadla.
9) Frank Podmore: Robert Owen, str. 644.
10) Harriet Martineau (1802-1876), britská spisovatelka a aktivistka v abolicionistickém hnutí.
11) Je nemoudré číst z Owena příliš mnoho. Vše podstatné, co si může čtenář přát, je obsaženo v obdivuhodném výběru G. D. H. Colea pro Everymanovu sérii pod názvem A New View of Society and other writings by Robert Owen. Mimo tento výběr, nechť se čtenář vydá jen na vlastní nebezpečí.
12) A New View of Society, Třetí esej (Everyman), str. 45.
13) A New View of Society, Čtvrtá esej (Everyman), str. 65.
14) Revolution in Mind and Practice, str. 1.
15) A New View of Society, První esej (Everyman), str. 20. Owenova idea samozřejmě nebyla původní. Jak B. řekl Karolíně v roce 1816: „Mládí a nevinnost může být vytvarována do jakékoliv formy, kterou si zvolíme jim dát.“ (Conversations on Political Economy, Mrs. Marcet, str. 159).
16) A New View of Society, První esej (Everyman), str. 20.
17) A New View of Society, Druhá esej (Everyman), str. 37.
18) A New View of Society, Čtvrtá esej (Everyman), str. 72.
19) Report to the County of Lanark (Everyman), str. 279.
20) A New View of Society, Třetí esej (Everyman), str. 55.
21) A New View of Society, Druhá esej (Everyman), str. 24.
22) A New View of Society, Druhá esej (Everyman), str. 23.
23) Paradise lost, John Milton.
24) Ještě jeden bod může být zajímavý. Chlapci v Owenových osadách mají nosit kilty, nebo jinak vyjádřeno „šaty připomínající římský a horalský úbor.“ Římané a skotští horalé „se zdají být jedinými dvěma národy, které si osvojily oblek pro jeho užitek, aniž by zanedbaly jeho ornamentální funkci.“ Lze ovšem pochybovat, že Owen porozuměl významu a mechanismu kiltu (Report to the County of Lanark, str. 277-278).
25) A New View of Society, Třetí esej (Everyman), str. 49.
26) A New View of Society, Čtvrtá esej (Everyman), str. 80.
27) Report to the County of Lanark (Everyman), str. 284.
28) A New View of Society, Čtvrtá esej (Everyman), str. 66.
29) A New View of Society, Čtvrtá esej (Everyman), str. 83.
30) A New View of Society, Čtvrtá esej (Everyman), str. 85.