Svolení ovládaných

Mises.cz: 21. července 2011, Robert Higgs (přidal Jakub Skala), komentářů: 22

Co dává některým lidem právo vládnout ostatním? Minimálně od dob Johna Lockeho je nejčastější a zdánlivě přesvědčivou odpovědí „svolení těch ovládaných“. Když se severoameričtí revolucionáři vydali na cestu ospravedlnění jejich odloučení od Britského impéria, deklarovali (mezi dalšími věcmi), že: „Vlády jsou ustavovány mezi lidmi, odvozujíc svoji spravedlivou moc od svolení těch, kterým vládnou.“ To zní dobře, speciálně pokud o tom člověk nepřemýšlí příliš usilovně nebo příliš dlouho. Ale čím déle a usilovněji o tom člověk přemýšlí, tím problematičtějším se takové vyjádření stává.

Na mysl přichází jedna otázka po druhé. Musí každá osoba souhlasit? Pokud ne, kolik lidí musí souhlasit a jaké možnosti mají ti, kteří nesouhlasí? Jakou formu musí tento souhlas mít – verbální, psanou, explicitní či implicitní? Pokud implicitní, jak bude zaregistrována? Vzhledem k tomu, že složení společnosti se neustále mění díky narozením, úmrtím a mezinárodní migraci, jak často si musí vládci potvrzovat, že si udrželi souhlas těch, kterým vládnou? A tak dále. Politická legitimita, zdálo by se, představuje řadu obtíží, pokud přejdeme ze sféry teoretické abstrakce k praktické realizaci.

Ptám se na tuto otázku, protože ohledně tzv. sociální smlouvy jsem měl často příležitost protestovat, že jsem takovou smlouvu ani neviděl, natož abych byl požádán, abych s ní souhlasil. Platná smlouva vyžaduje dobrovolnou nabídku, souhlas a ohleduplnost. Nikdy jsem od mých vládců žádnou nabídku nedostal, takže jsem rozhodně žádnou ani neakceptoval. A místo ohleduplnosti jsem od vládců nedostal nic kromě pohrdání. Od vládců, kteří mi bez ohledu na absenci jakéhokoliv souhlasu neklamně vyhrožovali vážným ublížením v případě, že bych se nepodřídil jejich ediktům.

Jakou monumentální drzost tito lidé předvádějí! Co jim dává právo mě okrást a komandovat? Určitě to není moje touha být jejich ovcí, kterou mohou pro dosažení svých vlastních cílů ostříhat nebo porazit, jak se jim zlíbí.

Dále pokud polidštíme myšlenku „svolení těch ovládaných“ do realistických detailů, celá tato idea se rychle stane zcela absurdní. Jen si představte, jak by to fungovalo. Budoucí vládce k vám přijde a nabídne vám smlouvu k odsouhlasení. „Tady je naše dohoda,“ řekne:

Já, první strana kontraktu („vládce“), slibuji, že:

(1)   si vyhrazuji právo určovat, kolik peněz mi budete dávat, stejně tak jako jak, kdy a kde k tomuto transferu dojde. V této záležitosti nebudete mít žádné slovo kromě žádání o moji milost, a pokud byste se nepodřídil, moji agenti vás potrestají pokutami, vězením a v případě tvého odporu smrtí.

(2)   vytvořím tisíce a tisíce pravidel, které musíte bez otázek dodržovat, opět pod hrozbou trestu mými agenty. Nebudete mít žádné slovo ohledně obsahu těchto pravidel, které mohou být četné, komplexní a v mnoha případech za hranicí, kdy je pravděpodobné, že člověk bude schopen znát víc než jejich hrubý charakter. Přesto pokud byste se nepodrobil těmto pravidlům, mohu vás libovolně trestat v rozsahu zákonů, které jsem vytvořil já a moji společníci.

(3)   budu poskytovat pro vaši potřebu, na základě mnou a mými agenty vyhrazených podmínek, tzv. veřejné statky a služby. Ačkoliv některým těmto statkům a službám budete přiřazovat hodnotu, většina pro vás nebude mít žádnou cenu a některé budete shledávat zcela odpornými. V žádném případě nebudete mít jako jedinec jakékoliv slovo nad zbožím a službami, které poskytuji, navzdory báchorkám nějakého ekonoma o tom, že „poptáváte“ vše toto zboží, které ocením jakoukoliv peněžní částkou, kterou se rozhodnu pro tuto službu poskytnout.

(4)   v případě rozepře mezi námi budou o výsledku sporu rozhodovat soudci, kteří mi jsou zavázáni tím, že jsem je jmenoval a že platím jejich mzdu. Můžete očekávat, že tyto spory prohrajete, pokud bude váš případ vůbec vyslyšen.

Výměnou za výše zmíněné vládní „výhody“ vy, druhá strana kontraktu („poddaný“), slibujete, že:

(5)   budete držet hubu, nebudete dělat vlny, budete dodržovat všechny příkazy vydané vládcem a jeho agenty a budete jim podlézat, jako kdyby to byli důležití a čestní lidé, a když řeknou „skákej“, budete se pouze ptát „jak vysoko?“

To je obchod! Umíte si skutečně představit, že jakýkoliv člověk při smyslech by s tímto souhlasil?

Přesto je výše zmíněný popis pravé sociální smlouvy, se kterou jedinci údajně souhlasili, příliš abstraktní, aby zachytil syrovou realitu těch, kteří jsou pod vládou. Ve výčtu skutečných detailů zatím nikdo nepřekonal Pierra-Josepha Proudhona, který napsal:

Být pod vládou znamená být pod dohledem, být řízen, být cílem špionáže, být režírován, být veden zákony, být sčítán, být zapisován, být očkován názory, být cílem kázání, být kontrolován, odhadován, oceňován, cenzurován, komandován tvory, které nemají ani právo, ani vědomosti ani ctnosti tak činit. Být pod vládou znamená být při každé operaci či transakci poznamenán, zapsán, zdaněn, orazítkován, změřen, očíslován, odhadován, licencován, autorizován, kárán, zakazován, reformován, opravován a potrestán. Znamená to být pod záminkou veřejného užitku a ve jménu obecného blaha zařazen do přispívání, být vytrénován, požadován po výkupném, vykořisťován, monopolizován, vydírán, utlačován, mystifikován a okrádán. Potom, při náznaku nejmenšího odporu, při prvním slovu stížnosti být potlačován, pokutován, opovrhován, uštván, sledován, zneužíván, zbit, odzbrojen, škrcen, uvězněn, souzen, zatracen, zastřelen, deportován, obětován, prodán, zrazen a jako koruna toho všeho být vysmíván, zesměšňován, pobuřován, zostuzován. Toto je vláda, toto je její spravedlnost a její moralita. (P.-J. Proudhon, General Idea of the Revolution in the Nineteenth Century, překl.: John Beverley Robinson, London: Freedom Press, 1923, str. 294)

Dnes bychom samozřejmě museli doplnit Proudhonův obdivně přesný výčet tak, že naše být pod vládou znamená být elektronicky monitorován, sledován satelity na orbitu, víceméně náhodně zasahován teaserem a být napaden na vlastním pozemku teamy SWAT, často pod záminkou toho, že mají rozhodující slovo o našem přirozeném právu se rozhodovat, jaké látky budeme vstřebávat, inhalovat či píchat si do toho, co bývalo známo jako „naše vlastní těla.“

Abychom se tedy vrátili k otázce politické legitimity určené souhlasem těch ovládaných, pod střízlivou reflekcí se zdá, že celá tato myšlenka je smyšlená jako jednorožec. Nikdo by ve svojí mysli, možná kromě nevyléčitelných masochistů, dobrovolně nesouhlasil, aby se k němu vláda chovala tak, jak se ve skutečnosti ke svým poddaným chová.

Nicméně jen velmi málo z nás v této zemi se aktivně zapojují do ozbrojených rebelií proti našim vládcům. A je to přesně tato absence otevřené násilné revolty, zvláštní to tak říci, co někteří komentátoři berou jako důkaz našeho svolení s tímto strašlivým způsobem, kterým se k nám vláda chová. Zdráhavý, opatrný, rezignovaný souhlas nicméně není totéž jako svolení, zvláště když lidé souhlasí, tak jako já, pouze v doutnající pohoršené rezignaci.

Aby bylo jasno, mohu naprosto otevřeně říci, že neschvaluji způsob, jakým se mnou lháři, zloději a vrazi, kteří se sami stylizují do vlády Spojených států, nebo ti, kteří tvoří tyranickou pyramidu státních, lokálních a hybridních vlád, kterými je tato země masivně infikována, zacházejí. Moje upřímné přání je, aby všichni tito jedinci poprvé ve svých opovrženíhodných životech udělali čestnou věc. V tomto ohledu navrhuji, aby seriózně zvážili seppuku. Jestli použijí ostrý meč nebo tupý, je mi jedno, pokud dovedou tento akt do úspěšného konce.

Kdykoliv píši ve smyslu výše zmíněných řádek, vždy dostanu zprávy od neandrtálců, kteří si myslí, že „nenávidím Ameriku,“ požadují, abych se pakoval z této země a vrátil se, odkud jsem přišel. Taková reakce nejen že ukazuje na špatné vychování, ale na fundamentální nepochopení mých stížností.

Rozhodně není pravda, že nenávidím Ameriku. Nenarodil jsem se v nějakém cizozemském despotismu, ale v domácím, známem jako Oklahoma, kterou chápu jako samotné srdce a duši této země ohledně kultury a chování. Navíc někteří moji předkové žili v Americe po staletí předtím, než byla hrstka otrhaných hladovějících bělochů vyplavena na pobřeží tohoto kontinentu, aby vztyčili svoji vlajku a prohlásili všechnu půdu, kterou viděli, a velké množství té, kterou neviděli, za svoji jménem nějakého ubohého evropského monarchy. Jaká troufalost!

Neustoupím nikomu ve svém vztahu k soše svobody, Skalistým horám a jantarově žlutým lánům obilí, a to nezmiňuji oslavovanou skákající žábu z Calaveras County. Takže když mě zvou, abych vypadnul z této země, cítím se jako někdo, kdo žije ve městě, které zabral gang Jassieho Jamese, a bylo mu řečeno, že jestli se mu nelíbí, že je okrádán a otloukán nevítanými grázly, měl by se přestěhovat do jiného města. Mně se zdá mnohem příhodnější, aby vypadli ti kriminálníci.

Původní článek naleznete zde.