Výsledky průzkumu „Vztah anarchokapitalistů ke zvířatům“ jsou tady!

Mises.cz: 06. května 2019, Matthias Lukl, komentářů: 5

Obecně je vidět, že téma zvířat je nejenom zajímavé, ale i poměrně kontroverzní, jelikož spoustu etických otázek vyvolalo silné emoce, bouřlivé diskuze, někteří měli dokonce problém anketu vyplnit, protože toho bylo na ně příliš. Téma také naraží na hranice anarchokapitalismu, jelikož někteří přiznávají, že je to jediné téma, kdy bezstátní společnosti úplně nedůvěřují, nebo nemají úplně jasno, jak se na problematiku dívat.

Dotazník měl však mnoho vad, které mohly zkreslit výsledky. Ač jsem se snažil otázky pokládat spíše objektivně, některé byly prý i přesto manipulativní. Některé jsem neformuloval zrovna nejlépe, takže někdy respondenti úplně nepochopili, na co se vlastně ptám. U spousty otázek jsem dal respondentům volnost si přidávat další odpovědi, což ve výsledku vedlo k naprostému chaosu. Rozumím tomu, že lidem často nestačí odpovědět ANO a NE, a chtějí vysvětlit, že je situace složitější. Jenže pak to bylo pro mě obtížnější nějak zpracovat.

Musel jsem se nad každou odpovědí zamyslet, co mi respondent vlastně říká a zkrátit ji jen na tu hlavní pointu, která z odpovědi plyne. Kupříkladu otázka, jestli je správné lovit zvířata. Někteří mi chtěli vysvětlit, že jim to třeba obecně vadí, ale chápou to, když jde třeba o přežití (u Eskymáků), nebo když je nutné regulovat přemnožená zvířata a tak dále. Obecně jsem tahle delší a složitější vysvětlení mnohdy zkrátil na „to záleží“, kdy se respondent odmítl na věc podívat obecně a spíše to hodnotil případ od případu.

Ale už dost řečí a pojďme se podívat na výsledky.

Otázka 1 – jak moc tě zajímají zvířata?

Vytvořil jsem určitou škálu zájmu o zvířata od Level 0 až do level 3. Level nula je člověk, kterého zvířata vůbec nezajímají. Level 1 byl zase někdo, kdo třeba má rád svého psa či kočku a sem tam se podívá na vtipné roztomilé video na Youtube, ale obecně se o zvířata nezajímá. Level 2 je pak někdo, kdo už nějaký ten hlubší zájem o zvířata má – čte o nich knihy, sbírá a sdílí informace, chová i něco méně obvyklého a tak dále.

Ta otázka je každopádně zavádějící. „Zájem“ o zvířata je velmi široký pojem. Nejdříve tu máme ty, co se o ně zajímají třeba akademicky a studují zoologii. Pak jsou různá specifická zvířata, jako jsou třeba včely, o které se do hloubky zajímají jen včelaři. Velice specifické jsou i koně. Ten, který třeba chová hospodářská zvířata, vlastní nějakou farmu a zajímá se o to, jak se o ně starat, má nejspíše také nadprůměrný zájem o zvířata, než průměrný člověk, ačkoliv jeho zájem je úplně jiný, než třeba zájem někoho, kdo má doma mini zoo s kočkovitými šelmami.

Navzdory tomu většina lidí (70%) v anketě jasně odpověděla, že jejich zájem je naprosto běžný – mají rádi svoje zvířata, ale do hloubky nejdou. Někteří se nedokázali zařadit, takže si ještě vytvořili mezistupně 0.5 a 1.5. Jeden člověk odpověděl „Vážím si každého tvora“, což jsem zase nedokázal zařadit, a tak jsem to dal bokem.

Otázka 2 – Vlastníš nějaké zvíře nebo jsi v minulosti vlastnil?

Z této otázky mám tabulku, ale ne graf. Přišlo mi to zbytečné, protože odpovědi se často překrývaly (někdo třeba vybral, že má exotická zvířata, ale zároveň, že má pumu, což může být to samé).

Pochopitelně má většina lidí psa a kočku, což jsou běžná zvířata (a kočičkářů je trochu víc, takže anarchokapitalisté jsou spíše kočičí lidé). Překvapilo mě velké množství hlodavců. Je možné, že každý měl někdy křečka nebo potkana? Až čtyři respondenti odpověděli, že mají koně.

Pro zajímavost jsem ponechal i humorné odpovědi.

Otázka 3 – Toužíš vlastnit nějaké zvíře?

Zakomponoval jsem i tuto malou nepovinnou otázku, ale odpovědi se opět nedají zpracovat, takže to nechme jako tabulku. Promazal se z ní odpovědi „ano“, „ne“ a vulgarity, aby byla použitelnější.

Otázka 4 – Vadí ti týrání zvířat?

Další sekce je už vážnější, protože se věnuje týrání zvířat. Opět jsem vytvořil škálu od Level 0 do Level 2, kde člověk na Level 0 je v otázce týrání zcela lhostejný a neřeší to, až k level 2, kdy člověk nějakým způsobem aktivně bojuje  proti týrání. Level 1 je pak většina lidí, kterým týrání vadí, ale nic proti němu nepodnikají. Tam spadá až 87%, což není tak překvapivé.

Otázka 5 – Jíš zvířata?

Snad nebylo příliš manipulativní, že jsem napsal zvířata místo maso. Výsledky jasně ukazují, že drtivá většina anarchokapitalistů jí maso. Přesto je mezi námi 8 % vegetariánů a 4 % veganů, což také není málo. Nehledě na to, že spoustu lidí mi do odpovědi připsali něco, co se neslo v duchu: „Sice jím maso, ale je to špatné a snažím se ho omezit na úplné minimum.“

Možná jsem si jejich odpovědi měl oddělit…

Otázka 6 – Podporuješ STÁTNÍ zákony proti týrání?

Velký počet lidí státní zákony nepodporují, což je u anarchokapitalistů velice pochopitelná reakce. Je to odpověď z přesvědčení, z principu. Přesto nemalá skupina lidí odpověděla, že státní zákony podporuje. Ono to částečně dává smysl, protože některé státní zákony za současných podmínek mohou být vnímány jako nutné i ze strany anarchokapitalistů. Třeba to, že nám stát nedovolí se mezi sebou vraždit. Tudíž touto optikou dovedu pochopit, proč je někdo rád, že stát zakazuje a trestá týrání zvířat.

Otázka 7 – Myslíš, že jednou v hypotetickém ankapu budou existovat způsoby, jak zabránit týrání zvířat?

Většina lidí, si myslí, že ano, ale nemalá část (25 %) o tom pochybuje. Myslím, že tady má spoustu lidí dilema, protože se jim nelíbí představa, že by jejich soused brutálně týral zvířata a oni mu nemohli nic udělat, protože by porušili NAP. Vnitřně cítí, že svoboda znamená:  „Druzí mohou dělat na svém pozemku, se svým majetkem a za své peníze, co chtějí.“ Ale zároveň jsou určité věci, kterým by chtěli zabránit.

Já osobně se přikláním k tomu, že trh najde způsoby, jak případy týrání zvířat řešit.

Otázka 8 – Má člověk právo zabít svoje zvíře (utratit psa, zabít zvíře pro maso)

Drtivá většina respondentů si myslí, že člověk má právo zabít svoje zvíře. Uvedl jsem případy jako je utracení psa. Nechat utratit svého psa, který je třeba vážně nemocný, je lidmi vnímáno jako něco nutného. Stejně jako nemají třeba problém s tím, když zabiji prase a udělám si zabíječku.

Přesto někteří vycítili, že je to velice záludná otázka. Pokud obecně řeknu, že ano, tak co to všechno znamená do důsledku? Co všechno můžu? Jak daleko můžu zajít? Čím bohatší fantazii člověk má, tím hůře se mu odpovídá.

Dostal jsem i dvě podivnější odpovědi, které jsem nedovedl zařadit nikam, takže jsem je nechal samostatně (v doslovné citaci včetně smajlíků).

Otázka 9 – Státní zákazy kožešinových farem?

82 % je proti. Otázkou je, jestli nejsou proti jen z principu, protože cokoliv státního se nepodporuje. Někteří jsou za zákazy rádi a jedna odpověď také doslova říkala: „Sice jsem anarchokapitalista, ale dokud máme stát, tak ať pořádně kožešinovým farmám zatopí!“

Otázka 10 – Budou podle tebe kožešinové farmy v ankapu?

Počet lidí, který doufá, že v bezstátní společnosti by nebyly kožešinové farmy, je zhruba podobný jako počet lidí, kteří podporují státní zákazy kožešinových farem.

Otázka 11 – Má právo člověk si dělat se zvířetem co chce, pokud jej vlastní nebo se nachází na jeho pozemku? (Pořádat psí zápasy, lovit zvířata granáty, točit zoosadistický snuff porno)

Tato otázka je velice podobná otázce 8, akorát jsem uvedl jiné (daleko drsnější) příklady, což vedlo k tomu, že lidé daleko více nesouhlasili a měli daleko více připomínek.

Většina lidí tedy vnímá, že by měla být nějaká hranice toho, co se svým zvířetem můžu dělat. Pokud nám psa, je v pořádku rozhodovat o jeho životě. Rozhoduji, kdy bude jíst, kdy se půjde na vycházku. Můžu ho nechat očkovat, můžu ho nechat vykastrovat, můžu ho dokonce nechat utratit. Tohle všechno lidem připadá v pohodě. Ale nesmím na něm testovat granáty… To už je přes čáru.

Bohužel je tu celá řada problémů, a to jak ve státní, tak i v bezstátní společnosti. Prvním je fakt, že kde leží hranice toho, co je v pořádku a co ne, je subjektivní. Pro někoho je přes čáru už jen to, že toho psa mám. Stát nikdy nedokáže nastavit zákony tak, aby vyhovovaly všem. V bezstátní společnosti už tuplem nepůjde nijak stanovit nějaká arbitrárně daná hranice, co člověk se svým zvířetem může dělat. To ale neznamená, že nebude nikdo, kdo na volném trhu najde způsob, jakým by mohl problematiku týrání zvířat řešit.

Otázka 12 – Lovit zvířata?

Většina lidí nemá problém s lovem, ačkoliv spoustu lidí má různé výhrady k tomu, za jakých podmínek je to v pořádku, a kdy už je to přes čáru. Obecně jsem všechny delší odpovědi, kde mi někdo vysvětloval, že je lov morální jen u některých zvířat, nebo jen na některých místech či jen v konkrétních situacích, shrnul do odpovědi „to záleží“. Docela nemalý počet lidí, kteří jsou obecně proti lovům, mě překvapil, přiznávám.

Otázka 13 – Zabíjet pro maso

Opět většina lidí nemá nic proti zabíjení zvířat pro maso. Stejně jako v případě lovu spoustu lidí nedovedla dát jednoznačnou odpověď a popsali mi různé situace, kdy je to v pořádku, a kdy je to přes čáru. Spoustu lidí také zdůrazňovala, že zabíjet sice jo, ale rychle a bezbolestně. Opět jsem tyhle odpovědi shrnul do „to záleží“.

Otázka 14 – Je podle tebe chovat exotická zvířata neetický koníček?

A nyní pro mě osobně nejdůležitější otázka. Velká většina lidí je přesvědčena, že na chovu exotických zvířat není vůbec nic neetického, což mě na jednu stranu těší, na stranou druhou v dalších otázkách začne mezi řádky na povrch vyplývat, že lidé mají obvykle trochu zkreslenou představu o tom, co to chov exotických zvířat vlastně je, co to reálně obnáší a jsou tam cítit určité předsudky.

To dokazuje i 10 % lidí, kteří odpovědi, že s chovy sice nemají problém, ale musí to být zodpovědný chovatel, který dovede své zvíře zabezpečit proti útěku, bude mu rozumět, nebude ohrožovat okolí a obecně to nebude chovatel debil.

To sice dává smysl, ale nerozumím tomu, proč tolik lidí v souvislosti s chovateli zmiňují zodpovědnost?

Když se vás zeptám, jestli by člověk měl mít svobodu si koupit auto, také prostě řeknete, že ano a nebudete mi vyprávět: „Ale jen pokud bude zodpovědný řidič, který nebude jezdit opilý.“

Když se vás zeptám, jestli by člověk měl mít svobodu si pořídit děti, tak odpověď bude, že samozřejmě ano. A opět nebudete říkat: „Jen pokud bude dobrý a zodpovědný rodič, který se bude umět o svoje dítě postarat!“

Potřeba neustále zdůrazňovat u chovatelů, že musí být zodpovědní, vychází zkrátka z mylné představy, že většina chovatelů je nezodpovědná a hloupá – tedy taková, jak je prezentují v médiích. Pravda je ale taková, že drtivá většina chovatelů je zodpovědná, zkušená, vzdělaná a jejich zvířata nepředstavují pro okolí o nic větší nebezpečí, než vlastník auta.

Otázka 15 – Měl by mít člověk svobodu vlastnit třeba lva/tygra/medvěda a tak dále?

Stejná situace – většina anarchokapitalistů s tím principiálně nemá problém. Opět mi někteří popsali, že sice ok, ale jen pokud je chovatel zodpovědný.

Dva respondenti měli problém se slovem „vlastnit“ v kontextu vlastnění zvířete a dali si záležet, aby mi to sdělili u každé druhé odpovědi. Pochopitelně mají pravdu, že v češtině se u zvířat nepoužívá slovo „vlastnit“, ale „chovat“. Neřekne se, že farmář vlastní deset prasat, ale že chová deset prasat. Přesto jsem nerozuměl tomu, proč na tom slovu tolik záleží.

Otázka 16 – Měl by mít člověk svobodu mít jedovaté hady, škorpiony apod.?

Odpovědi jsou víceméně stejné jako u předchozí otázky, akorát o 2% více lidí odpovědělo, že ano, z čehož plyne, že tyhle dva procenta lidí nemají problém s hady a škorpiony, zatímco s tygrem či medvědem ano.

Otázka 17 – Myslíš, že je správné, když stát vyžaduje povolení k chovu?

Je spoustu zvířat, které si můžete pořídit jen tak. Pokud chcete psa, někdo vám prostě prodá štěně (někdy i dokonce dá zadarmo). Křečka či potkana si prostě koupíte ve zverimexu. Nicméně je spoustu zvířat, které vyžadují povolení k chovu. Konkrétně u šelem jsou to všechna zvířata mimo psa, kočku a fretku.

Alespoň tak je to v ČR. V zahraničí je to obvykle velice podobné s tím, že se akorát státy liší v tom, které zvíře potřebuje povolení, a které nikoliv.

S povolením je spojené to, že k vám domů musí přijít nějaký úředník (zaměstnanec veterinární správy), který zkontroluje chov a buď řekne, že v pohodě, nebo „ten výběh je příliš malý“ a tak dále. Zákon přesně nedefinuje, jak má chov vypadat, a existují jen doporučení. Úředník o tom rozhoduje pak čistě subjektivně.

To se pořád bavíme o normálních zvířatech, ne o těch, která jsou chráněná či nebezpečná. U těch je byrokracie ještě o něco větší chaos. Pak jsou tu zvířata, co jsou úplně zakázaná a prostě je nesmíte vůbec mít. A abych nezapomněl, tak některá zvířata ještě vyžadují mezinárodní povolení CITES.

Většina anarchokapitalistů je proti tomu, aby stát po lidech nějaká povolení vyžadoval. Přesto 11 % odpovědělo, že povolení je podle nich OK a dalších pár to schvalují jen v určitých případech. Jeden respondent mi naspal „Ano, má na to vlastnické právo“, což jsem nedovedl nikam zařadit, takže jsem odpověď nechal samostatně.

Otázka 18 – Myslíš, že je správné, že stát chovy různě omezuje (zakazuje různá zvířata apod).

Velice podobné reakce jako u předchozí otázky, což dává smysl, protože i otázka je velice podobná. Už jen když stát vyžaduje povolení k chovu, tak je to nějaké omezení. Pochopitelně je jich víc – některá zvířata úplně zakazuje. Některá mohou mít jen záchranné stanice a to ještě jen se speciálním povolením, a tak dále.

Někteří anarchokapitalisté mohou tato omezení schvalovat s tím, že v anarchokapitalismu budou existovat v nějaké formě taky.

Otázka 19 – Je podle tebe ok, když stát majiteli odebere majiteli zvíře, když ho má ilegálně nebo třeba bez povolení?

Pokud máte nějaké zvíře bez povolení nebo ho máte navzdory tomu, že je úplně zakázané, mohou vám ho sebrat. S tím nesouhlasí 89 % anarchokapitalistů, což je pochopitelné.

A ta menšina, která souhlasí, si otázku lehce upravila do specifické situace: „Jen když je zvíře týrané.“

Otázka 20 – Myslíš, že stát má mít možnost odebrat zvíře třeba když má důkaz, že je zvíře týrané?

Tak tady to bylo padesát na padesát. Je vidět, že anarchokapitalisté nemají rádi, když se do něčeho montuje stát, ale když jde o týrání zvířat, tak přes to nejede vlak.

Téměř polovina anarchokapitalistů si tedy myslí, že v případě týrání by stát měl možnost vstoupit na náš pozemek a vzít nám naše zvíře.

Pochopitelně jsou výsledky velmi zkreslené tím, že jsem zapomněl u této otázky povolit přidávání vlastních odpovědí a donutil tak respondenty odpovědět ano nebo ne. Tímto se omlouvám, moje chyba.

Otázka 21 – Je správné, že stát může nechat zabavená zvířata utratit?

Někteří mi psali, že ta otázka nemá smysl, když už v předchozích odpovídali na to, že stát nemá mít ani možnost nám zvířata zakazovat, povolovat či nám je zabavovat (tedy pokud nejsou týraná), takže pochopitelně nesouhlasí s tím, aby je stát měl možnost utratit.

Někteří otázce úplně neporozuměli a odpovídali ve stylu „když je zvíře třeba nemocné nebo zraněné nebo nebezpečné,“ a tak dále.

V ČR se to tolik nestává, protože když už vám zabaví nějaké zvíře, jde obvykle třeba do zoo nebo do nějaké stanice pro zvířata. Oproti tomu v USA je naopak běžné, že když máte ilegálně zvíře, seberou vám ho a následně utratí.

Odtud tedy vycházela má otázka. Myslím, že kdybych jí lépe vysvětlit, daleko větší počet lidí by nesouhlasil.

Otázka 22 – Vadilo by ti bydlet vedle člověka, co má třeba medvěda nebo černou mambu?

Odpovědi už jsou trochu více rozporuplné. Tady je vidět, že anarchokapitalisté sice z principu nechtějí nikoho omezovat a nic nikomu zakazovat, ale přesto některé lidi úplně neberou. A také tu trochu vyšly na povrch předsudky, které vůči chovatelům lidé mají.

Když člověk vlastní kulomet, nestává se, že by ostatní automaticky předpokládali, že to musí být nezodpovědný pitomec, co nic neví o zbraních a pořídil si ho jen proto, aby mohl machrovat. Když člověk vlastní třeba motorku, opět lidé předem nepředpokládají, že to bude určitě nezodpovědný blb, co bude jezdit opilý.

Oproti tomu, když někdo vlastní medvěda, tak už se předem lidé bojí, že by to mohl být nezodpovědný idiot, u kterého je velká možnost útěku zvířete. Odkud pramení představa, že mezi chovateli je nějaké větší procento nezodpovědných jedinců, než u jiných skupin lidí?

Jak to, že lidem nevadí bydlet třeba vedle zoo? Kupříkladu lidé, kteří bydlí v brněnské části Bystrc – neprobouzí se v noci strachem, že je může zabít nějaké zvíře, které ze zoo uteče? Protože zvířata ze zoo mohou uniknout úplně stejně jako od soukromého chovatele.

Jeden respondent podotkl: „Jak můžu vědět, že můj soused nemá černou mambu nebo medvěda?“ Good point!

Otázka 23 – Myslíš, že v anarchokapitalismu budou existovat různé způsoby, jak omezovat chovy?

Podle většiny ano. Slabinou této otázky je nepochybně to, že ji každý chápal po svém.

Sem spadají všechny ty teoretické věci typu: „Developer postaví dům a do smlouvy při prodeji přidá, že mi zakazuje chovat pumy,“ a tak dále. Záleží kdo jak to pochopil, a co si pod tím představil.

Já to spíše myslel tak, jestli i v teoretické bezstátní společnosti se chovatel může bát podobných situací jako dnes – tedy, že mu stát ze dne na den zakáže vlastnit určitá zvířata. Že mu můžou vstoupit do domu a zvířata odebrat. A podobně.

Otázka 24 – Měl by mít člověk právo vlastnit/množit/prodávat/kupovat/převážet přes hranice ohrožené druhy zvířat?

Zde je pochopitelně většina pro, protože rozumí tomu, že obchod by mohl ohroženým druhům naopak pomoct k tomu, abych jich bylo víc, což je lepší, než když je stát zakáže. Tohle je každopádně složitější téma, které by potřebovalo samostatný článek.

Otázka 25 – Měl by mít člověk právo vlastnit/množit/prodávat/kupovat/převážet přes hranice invazivní druhy zvířat?

Opět většině to nevadí. Někteří ani nevěděli, co to invazivní druhy jsou, což je překvapivé vzhledem k tomu, jak silná hysterická kampaň proti invazivním druhům skoro všude jede.

Co mi vadí nejvíce, je to, že se předpokládá spojitost mezi soukromými chovateli a invazivními druhy v přírodě. Jinými slovy fakt, že někdo třeba vlastní invazivní zvíře X ihned povede k tomu, že zvíře X se bude rozmnožovat v přírodě, což způsobí ekologickou katastrofu.

Problémem je, že jsem nikdy neviděl žádný důkaz, že by tam ta spojitost byla. Stát, politici a lidé mi akorát říkají, že tam je, ale nikdo mi nedal žádná tvrdá data. Naopak je evidentní, že spoustu zvířat, která se běžně chovají v soukromých rukou, se v přírodě nevyskytují. Také platí, že když začnete zkoumat, jak se nějaký invazivní druh dostal do nepřirozeného prostředí, tak nikdy neskončíte u soukromých chovatelů, ale spíše u velice specifických situací typu „během bombardování za druhé světové války uteklo tisíce kusů invazivního zvířete X z kožešinové farmy.“

Třeba se mýlím a ta spojitost tam je, ale odmítám to brát automaticky jako fakt, protože mi to říkali v televizi. A v anketě je jasně vidět, že někteří tuto spojitost automaticky předpokládají. Dle některých je dokonce chovatel s invazivním druhem XYZ sám o sobě nebezpečný pro životní prostředí už je tím, že to zvíře vlastní.

A tím se dostávám ke konci. Tak snad jste si z výsledků něco odnesli. Já osobně na tom vidím, že většina lidí se o problematiku zvířat zajímají, takže tohle téma rádi řeší. Také vidím, že ochranu zvířat vnímají jako jakousi „slabinu“ anarchokapitalismu, kterou by rádi nějak řešili. A nakonec, že chovatelé exotických zvířat jsou stále (a možná bohužel navždy) vnímáni spíše negativně. A já jsem přesvědčen, že zcela neprávem. Bohužel se zdá, že přesvědčit lidi (dokonce i anarchokapitalisty), že chovatel exotických zvířat není strýček od vedle, co si koupil lvíče z množírny, aby mohl machrovat v hospodě, a pak ho hodil do malé klícky, protože ho přestalo bavit, je běh na dlouhou trať.

Takže asi tak – díky všem respondentům za vyplnění!

Ke stažení – výsledky v PDF: https://mega.nz/#!yFpiVCLB!3zlydOEr-T5YpDugrVI3LNLVO2HPkM1D6wLmUEVR-8A

Ke stažení – Excel soubor se všemi odpověďmi: https://mega.nz/#!CAw2VKIB!aYfrhRshfjPXDZY3Aw3ECByoYO4Ed84ICtkYyGzcq8U