Vznik Impéria (3. díl)

Mises.cz: 01. března 2022, Garet Garrett (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 0

Druhým znakem, podle kterého poznáme Impérium je: „Domácí politika je podřízena zahraniční politice.“

To se stalo Římské říši a každému dalšímu Impériu. Důsledky toho, když se to stalo Britskému impériu, byly tragické a máme je ještě v živé paměti. Fakt, před kterým stojíme je, že se něco podobného děje nám právě teď.

Nemusíme zdlouhavě dokazovat, že při přeměně z mírového na kasárenský režim s tou největší vojenskou mašinérií, jaká kdy spatřila světlo světa, je každá z domácích politik podřízená politice zahraniční.

Hlas vlády říká, že pokud naše zahraniční politika selže, bude to znamenat náš konec. Hraje se hra všechno nebo nic. Naše přežití jakožto svobodného národa je nyní v sázce. 

Tím se celá věc zjednodušuje, protože potom neexistuje žádná domácí politika, která by nemohla být obětována na oltář nutnosti zahraniční politiky. Včetně svobody. Otázka již nestojí: co si můžeme dovolit udělat. Ale: co musíme udělat pro naše přežití. Pokud náklady na obranu celého západního světa hrozí zničit naši solventnost, stejně musíme pokračovat. Proč? Protože si nemůžeme dovolit přestat. První premisou naší zahraniční politiky je, že potřebujeme spojence. Musíme je tedy mít a to za jakoukoliv cenu. Když to bude za cenu poklesu naší vlastní životní úrovně, tak se s tím nedá nic dělat.

Nemůžeme si již vybírat mezi válkou nebo mírem. Jsme zavázáni k nekonečné válce. Nemůžeme si vybírat čas a okolnosti našich bojišť. Kdekoliv se objeví ruský agresor – v Evropě, Asii nebo Africe – tam se s ním musíme střetnout. K tomu nás zavazuje Trumanova doktrína, očekávání zbytku světa, globální pozice našich ozbrojených sil a formální závazky Severoatlantické aliance a Pacifického paktu.

Jak se jeví bezvýznamně takové domácí politiky jako ohled na soukromá vlastnická práva, když je v sázce národní přežití. Když bude třeba, bude všechen majetek zkonfiskován, všechna práce povolána, aby sloužila válečnému stroji a všechny opasky utaženy, aby se spokojily s vojenskými příděly.

Veřejné mínění je již zpracováváno, aby se smířilo s tímto údělem. Jako ukázku si vezměme tupou rezignaci, se kterou veřejnost přijímá věci, které byly popsané v úvodním sloupku New York Times ze 31. listopadu 1951:

„… Korejská válka přinesla hlubokou a pravděpodobně trvalou změnu do našeho způsobu života… přinutila nás k opatřením, jež mění americkou scénu a náš vztah ke zbytku světa. … Naše ekonomika zůstává ve stavu částečné mobilizace, kdy bylo pro armádu uvolněno přes sto miliard dolarů. Byli jsme nuceni aktivovat a rozšířit naše aliance za cenu asi pětadvaceti miliard dolarů, zasadit se o znovu vyzbrojení našich bývalých nepřátel a rozptýlit své vojenské základny po celém světě. Nakonec jsme byli nuceni nejen k zachování, ale současně k rozšíření odvodů a existuje tlak na zavedení univerzálního základního vojenského výcviku, který by ovlivnil život celé generace. Daňové břemeno, které je výsledkem těchto opatření, mění celé národní hospodářství.

Toto nejsou pouze dočasná opatření pro současnou krizi, ale počátek zcela nového vojenského statusu Spojených států na mezinárodní scéně, který zde určitě zůstane na dlouhou dobu.“

Jaká škoda, že sloupkaři v New York Times nepsali biblická proroctví. Pravděpodobně nikdy v dějinách nebyly tak temné vize vyslovovány tak umírněným tónem. Samozřejmě, že je pravdivý obsah jejich sdělení. Lidé toto přijímají s pocitem, že jde o nevyhnutelný běh dějin, a nikoliv o důsledky našeho vlastního jednání a našich vlastních politik. Jako by nás trestal samotný Jehova skrze Rusko – a nikdo jiný za to nenese odpovědnost.

Překlad od Vladimíra Krupy.

Na další díl seriálu se můžete těšit již za týden.