Zákon, který změní svět: Méně je někdy více

Mises.cz: 24. července 2013, Kolektiv Mises.cz, komentářů: 25

Dnes přinášíme esej druhého výherce naší soutěže o pobytové stipendium na LAMI 2013:

Zákon, který (ne)změní svět

Když se řekne „zákon, který změní svět“, každého z nás určitě jako první napadne změna k lepšímu. Všichni totiž známe zákony nebo jiné dokumenty, s téměř celosvětovým dopadem, jejichž pozitivní vliv je téměř nezpochybnitelný. Mám na mysli Základní listinu lidských práv a svobod, Evropskou úmluvu o lidských právech, Ženevské úmluvy, Helsinskou deklaraci, Chartu Spojených národů, Severoatlantickou smlouvu, Mezinárodní úmluvu o metrické soustavě nebo třeba Mezinárodní úmluvu o ochraně podmořských kabelů. Jenomže, všechno má dvě stránky a každá pozitiva s sebou nutně nesou i určitá negativa. Např. povinné zavedení systému eCall do všech nových aut (které mimochodem právě projednává Evropský parlament) nepochybně zvedne bezpečnost cestování automobily, resp. když už na nehodu dojde, pomoc se dostaví dříve, což určitě pozitivní je. Co ale nutný nárůst cen automobilů s negativním vlivem na podnikatele i fyzické osoby? A je politicky přijatelné, abychom někomu nutili jeho bezpečnost, když ji nechce? Máme na to vůbec právo? Možná ještě zásadnějším problémem by byl případný zásah do soukromí (vozidlo může odesílat informace o vaší poloze).

Pojďme se nad tím zamyslet víc; opravdu chceme „zákon“, který by změnil celý svět = měl by vliv a účinnost na celém světě? A nakolik může být takto silný zákon nebezpečný? Nezpochybňuji legitimitu odpovědi „ano, chceme všemocné globální zákony řídící náš život“. Chci jen upozornit na to, že takové zákony s sebou nutně přivedou i větší či menší omezení svobody – skvělým příkladem by mohla být legislativa omezující kouření.

Mohli bychom se dostat i k otázce, co je pro nás důležitější - svoboda, nebo střecha nad hlavou?

Osobně si myslím, že bychom si měli dát veliký pozor na všechny globální zákony a vždy zvážit, jestli neomezují naši svobodu už příliš a nakolik jsou vlastně užitečné; jestli jejich pozitiva předčí negativa. Snad jako poslední příklad bych uvedl Anti-Counterfeiting Trade Agreement, známou jako ACTA, tedy obchodní dohodu proti padělatelství.

Problém „zákonu, který změní svět“, je totiž v jeho samotné podstatě, tedy v globální účinnosti. Když přijmeme zákony omezující svobodu v jedné zemi, můžeme odjet do jiné. Když přijmeme zákony omezující svobody v Evropské unii (máme k tomu dobře nakročeno) můžeme emigrovat do USA, Austrálie, Kanady. Ale kam budeme moci odjet, když bude takový zákon globální?

Když se na problém podíváme ještě z větší výšky, je možná potřeba stále si připomínat, že pro lepší život u nás nepotřebujeme nové a nové zákony, spíše naopak, protože právě legislativa je tou oblastí, kde téměř vždy méně znamená více.

Je potřeba si uvědomit, že nejrůznější omezení, ať už formou zákonů nebo jinou, bývají doménou levice. Jak praví klasik: „Když se konzervativci něco nelíbí, nedělá to. Když se něco nelíbí socialistovi, všem to zakáže.“

V textu výše jsem uvedl několik příkladů zákonů, které by mohly změnit svět, otázkou je, zda pozitivně. Osobně si myslím, že omezení svobody je z principu špatné a měli bychom vést rozsáhlou diskuzi o všech „globálních zákonech“, pokud možno, regionálně.

Když zapřemýšlím nad skutečně pozitivními globálními zákony, věřím, že ty zásadní zde již máme a uvedl jsem je výše. To bohužel ale neznamená, že by zde nebyli lidé nebo skupiny lidí, kteří by se dále nesnažili různé, více či méně omezující globální zákony prosazovat. Myslím si, že za pár let by mohl mít potenciál stát se globálním protikuřácký zákon, o který zrovna u nás v těchto týdnech bojuje ministr Heger.

Cigarety existují, protože je lidé chtějí. Kdyby lidi nechtěli kouřit, nikomu by se cigarety nevyplatilo vyrábět. Výrobci by zkrachovali a cigarety by přestaly existovat. (Podobně jako jiné dnes již zapomenuté výrobky.) Lidé je však kupovat chtějí a díky tomu má spousta lidí práci a živí své rodiny. Snaha Leoše Hegera zakázat kouření v hospodách je pochopitelná. To, že bude chránit lidské zdraví, se od něj jakožto ministra zdravotnictví tak nějak předpokládá. Samozvaný polobůh se rozhodne chránit nás a naše zdraví i proti naší vůli a svobodě. Vždyť on přece ví lépe než my, co je pro nás dobré. Ví lépe než my, co bychom měli dělat a jak bychom měli žít. Mimochodem, na stejném principu, tj. na tom, že existuje nějaký univerzální žebříček hodnot, v rámci kterého jsou všechny lidské tužby a přání podřízeny dosažení nejvyššího z cílů, stojí všechny totalitní ideologie. (Lhostejno, zda tím nejvyšším cílem je dosažení beztřídní společnosti – komunismus – nebo zajištění životního prostoru pro vyvolenou rasu – nacismus.) Celý spor je tak čistě ideový. Není primárně o tom, jestli je správné nebo špatné kouřit. A už vůbec není ani o tom, jestli má stát hájit zachování míst v tabákovém průmyslu. Ne, celý spor je ve svém jádru jen a pouze o tom, jestli má stát říkat lidem, co mají dělat a jak mají žít své životy. Primárně tak jde o lidskou svobodu. Kdo bude další na ráně?

Co přijde na řadu po kouření? Tučné potraviny? Sladkosti? Jízda autem? Dlouhé vlasy?

Každý z nás by u sebe našel nějakou neřest, která by šla zakázat.

Jak vzpomíná německý teolog Martin Niemöller: „Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro Židy, mlčel jsem – nebyl jsem přece Žid. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.“ [1]

Jsme zodpovědní nejen za to, co uděláme, ale i za to, co neuděláme.

Jan Kuchválek
Olomouc 2013

[1] TRÁVNÍČEK, M. Svět bez kuřáků [online]. Pravý břeh, 18. května 2013 [cit. 31. května 2013]. Dostupné na http://www.pravybreh.cz/2013/05/18/matej-travnicek-svet-bez-kuraku/ .