2. Hobbes: Vláda je nezbytná pro spolupráci
Pravděpodobně nejznámější argument proti anarchismu přinesl Hobbes: lidská spolupráce, společenská spolupráce, oboje vyžaduje v podstatě právní strukturu. Důvod, proč při spolupráci jeden druhému důvěřujeme je ten, že víme, že v případě porušení našich práv existují legální cesty, jak viníka potrestat. Vím, že budu potrestán, jestliže naruším vaše práva, ale také budete potrestáni vy, pokud narušíte ty moje. A tak vám mohu věřit; nemusím se totiž spoléhat pouze na váš charakter. Mohu se spolehnout na fakt, že budete „zastrašeni“ právem. Takže společenská kooperace vyžaduje právní podklad vynucovaný státem, aby mohla správně fungovat.
Dobrá, Hobbes předpokládá několik faktů zároveň. Za prvé předpokládá, že tu nemůže existovat jakákoliv společenská spolupráce bez právního zázemí. Za druhé, existence práva je nemožná bez existence síly, které je bude vynucovat. A konečně za třetí, není možné vynucovat právo jinak než státním monopolem.
Všechny tyto předpoklady jsou ale mylné. Jistě je pravdou, že spolupráce se může a také se objevuje, možná ne tak efektivně, ale objevuje se bez přítomnosti práva. V knize Roberta Ellicksona „Pořádek bez práva“ se mluví o způsobu řešení problémů mezi sousedy. Autor zde nabízí všechny známé příklady o tom, jak kráva jednoho farmáře se zaběhne na území druhého včetně řešení pomocí obvyklých řešení, ale navíc bez řešení pomocí práva. Možná to jako argument nemusí stačit pro celou ekonomiku, ale jistě to dokazuje, že existují jisté způsoby spolupráce, které jsou možné bez asistence práva.
Za druhé, může existovat právní aparát, který není krytý vynucováním. Jako příklad chci uvést „law merchant“ za doby pozdního středověku – systém obchodního práva, který byl jištěn výhrůžkami bojkotem. Bojkot není donucování silou. Ale přesto obchodníci spolupracují, a pokud porušíte dohodu, tak soud všem oznámí „tato osoba nedodržuje dohody; berte to tedy na zřetel, pokud se s ní rozhodnete znovu spolupracovat“.
A za třetí, může existovat oficiální právní vynucovací systém, který není monopolistický. Vzhledem k tomu, že Hobbes ani nezvažoval tuto možnost, nevynesl ani argument proti. Ale samozřejmě můžeme v dějinách spatřit nějaké příklady. Dějiny středověkého Islandu například dokazují, že tu nebyl žádný centrální 'donucovač“. I když existovalo něco, co bychom dnes nazvali vládou, neměla tato vláda výkonnou moc. Neexistovala policie, vojsko. Existovalo něco jako konkurenční soudní systém. Ale vynucování soudů bylo poté možné kýmkoliv. A tak se vyvinuly systémy, které se o dané postaraly.