Marxova tvůrčí krize ve 49 letech

Socialistická ekonomika se nakonec ukázala být slepou uličkou Marxova intelektuálního problému. Fakt, že Marx odmítl publikovat druhý a třetí díl Kapitálu a své „Teorie nadhodnoty“, je přinejmenším nepřímým důkazem takové charakteristiky jeho výsledků. V této fázi své kariéry měl od Engelse spoustu peněz a mohl si publikování dovolit. Pokud byl jako mladík ochoten publikovat svou doktorskou dizertaci, když měl mnohem méně peněz, proč ne svou magnu operu? Dokonce i to, co napsal v dřívější fázi své kariéry a neobtěžoval se dříve publikovat v nedokončené formě, později poskytl svým vydavatelům. Jednou významnou výjimkou je Německá ideologie [1845], kterou se Engels snažil neúspěšně dát publikovat, a která nebyla nikdy dokončená.[105] Na čem pracoval jedno desetiletí 1857 – 67 a co odmítl publikovat, je to nejvýznamější, protože to odhaluje zhroucení celého jeho systému. A toto selhání se odrazilo i na Marxově duševním stavu.

Jak jsem se zmínil v Marxově náboženství (1968), fakt, že se dostal ke třetímu dílu Kapitálu aniž by definoval pojem „třída“, je významný. Začal s definicí tohoto klíčového termínu, ale rukopis končí po dvou odstavcích. Tento rukopis poté více než jedno desetiletí ležel na polici chytal prach. Mises má pravdu: „Je příznačné, že třetí díl [Kapitálu] v kapitole nadepsané „Třídy“ končí po několika větách. Při řešení tohoto problému se Marx dostal pouze k tomu, aby vyřkl dogma bez důkazu a ani o krok dále.“[106]

Slepé uličky v jeho systému mu nakonec přerostly přes hlavu. Marxova ekonomická analýza byla po roce 1867 viditelně mrtvá; a Marx byl dost chytrý na to, aby si její smrt uvědomil a moudře se přestal ekonomickou analýzou zabývat. Tou nejpreciznější věcí, kterou Marx kdy napsal, byly jeho poznámky z roku 1858 shromážděné pro rukopis, který se později stal Kapitálem, a které jsou dnes oslavovány jako klíčový prvek ve vývoji Marxova myšlení, publikovány jako Grundrisse. Sám Marx nazval tento materiál Scheisse.[107] Po roce 1867 jasně viděl marnost trávení svého času sepisováním ještě více Scheisse.

To, co připouští v knihách pouze málo učenců, je Marxův zkrat v jeho 49 letech. Zřídka kdy se píše o tom, že po uveřejnění prvního dílu Kapitálu Marx již během svého života nepublikoval žádnou plnohodnotnou knihu. Místo toho věnoval svou intelektuální aktivitu horečné práci na širokém a nestrukturovaném množství nezveřejněných projektů, plus psal své obvyklé polemiky proti svým nepřátelům. Tyto pozdní tirády postrádají jedovatost a rozsah těch, které byly publikovány dříve. Bylo to, jako by je psal spíše už jen ze zvyku. S výjimkou citací z Občanské války ve Francii (1871) a příležitostného odkazu na Kritiku Gothajského programu (1875), těžko naleznete něco napsané Marxem po roce 1867, na co by se odkazovala jakákoliv kniha o Marxovi. Téměř vše, co mělo význam pro komunistické hnutí, bylo po roce 1867 napsáno Engelsem. V Moskvě vydané třísvazkové Vybrané spisy Marxe a Engelse obsahují více Engelse než Marxe a po Občanské válce ve Francii (uprostřed druhého dílu), je už téměř vše jen od Engelse.