Mises.cz

Mises.cz
předchozí kapitola
zpět na knihu
následující kapitola

Trademark (obchodní značka)

Trademark je slovo, fráze, symbol nebo design používaný k identifikaci zdroje prodávaného zboží nebo služeb a k jejich odlišení od ostatního zboží a služeb. Například nápis Coca-Cola® a design, který se objevuje na jejich plechovkách od limonád, plechovky identifikuje jako produkt této společnosti, a tak je odlišuje od konkurentů jako je například Pepsi®. Zákony o trademarku primárně zabraňují konkurentům ve „vození se“ na značce, tj. například používání „matečně podobných“ značek k identifikaci vlastního zboží a služeb. Na rozdíl od copyrightů a patentů mohou trademarková práva existovat do nekonečna, pokud jejich majitel danou značku stále používá. Doba federálního trademarku je na deset let s možností prodloužení na dalších deset let a pak opět znova a znova.

Další práva spojená s trademarkovou ochranou zahrnují práva proti trademarkovému „ředění“, jistým formám kybersquatingu[8] a různé „nepoctivé konkurenci“. DV také zahrnuje nedávné právní inovace jako např. ochrana masek pro semikonduktorní integrované kruhové (IC) designy[9], sui generis obdoba copyrightu pro trupy lodí a navrhované sui generis právo pro databáze či sbírky informací. 

Ve Spojených státech spravují copyrighty a patenty téměř výhradně federální zákony, protože ústava garantuje kongresu moc „podporovat pokrok vědy a užitých umění.“ Navzdory federálnímu zdroji na patenty a copyrighty jsou různé související aspekty, jako je vlastnictví patentu, založeny na zákonech jednotlivých států, které se nicméně mezi státy víceméně neliší.[10] Federální trademarky, jelikož nejsou explicitně autorizované ústavou, jsou oproti tomu založeny na klauzuli o obchodu mezi jednotlivými státy USA a tak pokrývají pouze značky toho zboží a služeb, které je obchodováno mezistátně. Státní trademarky stále existují, jelikož nebyly doposud kompletně nahrazeny federálními zákony, ale federální trademarky jsou obchodně mocnější a důležitější. Obchodní tajemství jsou obecně chráněna státním, nikoliv federálním zákonem.

Mnoho laiků, včetně libertariánů, má tristní porozumění konceptu a zákonům o duševním vlastnictví a často si plete copyrighty, trademarky a patenty. Existuje široké a nesprávné přesvědčení, že v patentovém systému Spojených států vynálezce, který si první zaregistruje patent u patentového úřadu, má přednost před tím, kdo se zaregistruje později. Nicméně v americkém systému nemá prioritu na rozdíl od většiny ostatních státu „první, kdo se zaregistruje“, ale „první, kdo vynalezne“.[11]


[8] Nákup domény, která např. odpovídá názvu značky. (pozn. př.)
[9] Jisté čipy do počítačů. (pozn. př.)
[10] Viz Paul C. van Slyke a Mark M. Friedman: “Employer’s Rights to Inventions and Patents of Its Officers, Directors, and Employees,” v AIPLA Quarterly Journal 18, str. 127.
[11] Ayn Rand chybně předpokládá, že první, kdo vynález zaregistruje, má prioritu (a potom takový systém s obtížemi hájí). Viz Ayn Rand “Patents and Copyrights,” v Capitalism: The Unknown Ideal, str. 133. Rand také zmateně útočí na přísnou antimonopolní kontrolu na držitele patentu. Nicméně jelikož patenty jsou vládou garantované monopoly, není nespravedlivé používat antimonopolní zákony k omezování držitelů patentů, aby nerozšiřovali svůj monopol nad rámec, který jim zamýšlel patentový úřad přidělit. Problém antimonopolních zákonů leží v jejich aplikaci na normální, mírumilovné firmy, ne při aplikaci na skutečné – tj. vládou garantované – monopoly. Podobný postřeh bychom mohli učinit směrem k Billu Gatesovi, jehož jmění bylo z velké části založeno na vládou garantovaném monopolu v copyrightech. Navíc, jelikož Bill Gates není libertarián a nepochybně neoponuje legitimitě antimonopolních zákonů, člověk může těžko smutně rozhazovat rukama nad tím, že leží právě v té posteli copyrightů, kterou pomáhal budovat.

předchozí kapitola
zpět na knihu
následující kapitola

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed