Anarchokapitalismus: pravicový, nebo levicový?

Mises.cz: 19. července 2018, Urza, komentářů: 16

Řadě z mých čtenářů a posluchačů neuniklo, že anarchokapitalismus neoznačuji za pravicový ani levicový (potažmo já sám se nehlásím k pravici ani levici). Zejména v poslední době se k tomu mnozí vyjadřují, ptají se mě na to, a v jedné z recenzí na mou knihu byl anarchokapitalismus dokonce pojmenován jako skutečná krajní pravice; s dovětkem, že bych nesouhlasil. Zde to začíná být trochu komplikované, což je i důvod, proč jsem se rozhodl napsat tento článek: Ačkoliv se tím pojmem sám neoznačuji, není pravda, že bych za daných okolností nesouhlasil; a za jiných bych zas nic nenamítal ani proti označení extrémní levice, mírná pravice či cokoliv jiného. Jak to?

Záleží totiž na definicích. Z recenze je zjevné, že její autor označuje slovem „levice“ kolektivismus a socialismus, zatímco slovem „pravice“ individualismus a kapitalismus. Přijmeme-li tuto definici, pak je anarchokapitalismus (a vlastně anarchismus obecně) zjevně extrémně krajně pravicový směr (zatímco třeba nacismus extrémně levicový). Kdybychom si však dané pojmy definovali obráceně, stane se z anarchokapitalismu rázem ta nejradikálnější levice. Lze tedy cokoliv definovat jakkoliv? Ano, lze; avšak často to nedává smysl, působí to zmatky v pojmech a vlastně je to kontraproduktivní. Mnohdy se také skrze redefinice pojmů a jejich následné nekonzistentní používání vytvářejí logické klamy (zatímco redefinice a konzistentní užívání logický klam netvoří, může způsobit špatné pochopení).

Neformální jazyky (jako například čeština nebo angličtina) se postupem času vyvíjejí a různá slova mohou získávat jiné významy. Někdy jsou však odvozena od slov jiných, což nakonec působí bizarně. Kupříkladu „souboj“ o slovo „liberál“, který ve dvacátém století prohráli libertariáni (ti byli původně „liberálové“; dnes se jim také někdy říká „klasičtí liberálové“), dopadl tak, že nyní se pod slovem „liberálové“ skrývají typicky kolektivističtí progresivisté. To slovo je však odvozeno od svobody (liberty či nějakého latinského ekvivalentu), což je dost zvláštní označení pro lidi, jejichž základními prostředky k dosahování svých cílů je násilné donucení, cenzura a omezování svobody těch, kdo s nimi nesouhlasí.

Takový výsledek není žádoucí, protože se zakazovači maskují pod hezké slovo; paradoxně ještě pod takové, které není jen v nesouladu, ale značí více méně pravý opak názorů, které tyto lidé zastávají a představují. Navíc také vyvolal zmatek, protože když o sobě pak dnešní libertariáni (dříve liberálové) řeknou, že jsou liberálové, lidé to pochopí špatně.

Ve chvíli, kdy se nějaké skupiny lidí přetahují o pojmy, ptám se sám sebe na dvě následující otázky:
1/ Když se daným pojmem označím bez vysvětlení, bude to působit jako dobrá zkratka pro lidi, kteří hned pochopí, co tím myslím?
2/ Je to slovo nějak zásadně odvozeno od jiných slov, které popisují něco, s čím by pak souvisel obsah toho, co má prezentovat?
Zodpovězení první otázky mi vyjasní, zda je možné daný pojem používat bez dalšího vysvětlení. Důvodem, proč používat škatulky a nějak se nazývat, je prostě zkratka; nemusím dlouze mluvit a vysvětlovat svůj postoj, mohu to říci jedním slovem. To však pouze v případě, že posluchač pochopí, co tím myslím. Použít zkratku a vysvětlovat, co tou zkratkou myslím, není úplně praktické; to mohu to škatulkování rovnou vynechat. Zodpovězení druhé otázky mi pak objasní, zda má ten pojem vůbec smysl používat, je-li odpověď na první otázku záporná. Pojem, který sám o sobě nic neznamená a zároveň ho musím vysvětlovat, je úplně k ničemu a nepřináší mi vůbec nic.

Uvedu několik příkladů: Slovo „autokracie“ je skvělá zkratka, protože jí všichni rozumí a zároveň je odvozeno od jiných slov, které význam tohoto dobře vysvětlují. Slovo „pedofil“ je sice odvozeno tak, že dobře vystihuje svůj význam; s jeho používáním už je to ale složitější, protože lidé si pod ním představují pouze sexuální násilníky, nikoliv také jedince, které přitahují děti, ale ani by se jich nedotkli (stejným problémem je zatíženo výše zmíněné slovo „liberál“). Zato frázi „to je hustý“ pochopí kde kdo, ale samovysvětlující rozhodně není.

A příklady slov, které nefungují jako zkratky, protože si pod nimi každý představí něco jiného a zároveň svou stavbou nevysvětlují obsah? Za všechny bych uvedl tyto dva: „levice“ a „pravice“. Ta slova chápou lidé bezpočtem možných způsobů; a ten nejobvyklejší je definice mediálním výčtem: Založíte politickou stranu, řeknete médiím, co chcete být; a to pak jste. A jinak fašisti s nacisty jsou extrémní pravice, zatímco anarchisté extrémní levice. Občas se to tak učí i v akademické sféře a dodává se tomu punc vědeckosti tím, že se vyjmenují nějaké hodnoty, které má zastávat levice a pravice, pročež jednotlivé subjekty se k nim nemusí hlásit zcela; tím se stává definice dostatečně gumovou na to, aby fungovala v souladu s tou mediální. Významově pak slouží levá a pravá k orientaci v prostoru; do politiky se dostaly jen historicky (a kdyby nějací lidé před dávnými časy seděli na druhé straně místnosti, vše by se obrátilo), takže pojmy rozhodně nejsou samovysvětlující.

Tohle mi bohatě stačí k tomu, abych se za levičáka ani pravičáka neoznačoval. Za ta slova nestojí „bojovat“ pro ně samá (význam v nich skryt není), ale ani je používat coby zkratku, protože si pod tím představí každý něco jiného. Řekněte, že jste pravičák nebo levičák; v obou případech si vás značná část lidí zařadí do škatulky „sympatizant Klause“ nebo „sympatizant Paroubka“ bez ohledu na to, jak to pak vysvětlíte, což pokud neuděláte, tak ani nepochopí, co jste tím chtěli říci (a uděláte-li to, tak tím jednak trochu ztrácí smysl používat zkratku, když pak stejně jdete oklikou, ale také vás řada lidí přestane vnímat hned poté, co si vás spojí s Klausem či Paroubkem). Tohle se může stát v případě libovolných slov; u některých však alespoň „bojujete“ za to, aby se zakazovači neoznačovali slovem symbolizujícím svobodu, leč v případě levice a pravice „bojujete“ za slova bez dalšího významu jen kvůli vlastnímu sentimentu nebo pocitu, že „tak to má být“.

Avšak argumentace, že „tak to má být“ je v případě levice a pravice na čistě pocitové úrovni. Definice, že pravice znamená méně státu a levice více státu, není objektivně vzato o nic lepší ani horší než definice přesně opačná. Na to sice můžete namítnout, že je lepší o to, že více lidí to pochopí. Pokud však tento argument přijmeme, pak přesně v souladu s ním jsou obě tyto definice horší než ta výčtová z médií, protože té rozumí více lidí. Bereme-li jako důvod k používání označení to, že mu více lidí porozumí, pak je třeba připustit, že anarchie je pro většinu lidí extrémní levice, zatímco nacismus a fašismus extrémní pravice; a bráno podle toho by tedy anarchokapitalismus měl být extrémní levicí. Přijdete-li s tím, že lidé to používají špatně, protože pravici definujete jako méně státu, mohu namítat, že levici definuji jako méně státu, na což už nemůžete použít argument, že to většina lidí nepochopí, protože jste ho právě popřeli a přišli s definicí, kterou většina lidí nepochopí.

A jakkoliv chápu lidi „bojující“ o význam slova „liberál“, „pedofil“, „anarchista“ či občas i „libertarián“, nevidím v „boji“ za „správné“ používání slov „levice“ a „pravice“ žádný význam krom vlastního sentimentu a představě, že způsob, jak to slovo cítím já, musí být nadřazen tomu, jak ho cítí ostatní. Argumentovat by šlo samozřejmě i historií, nicméně problém je v tom, že jazyky se vyvíjejí; navíc historicky by anarchie byla levicová (většina anarchistů byli socialisté) a nacismus pravicový (už se tak používá dost dlouho).

Na závěr dodávám, že článek rozhodně ani trochu nenaznačuje takové ty populistické postoje Babiše a dalších, že levice a pravice jsou již dávno přežité, takže si z obojího vezmeme to lepší a podobně. Vůbec tu nemluvím o ideálech a ani netvrdím, že je něco přežité; píši čistě o pojmech, které nejsou přežité, jen prostě nemá význam je používat. Prastarý spor mezi individualisty a kolektivisty, kapitalisty a socialisty, libertariány a totalitáři, případně jakkoliv jinak to nazvete (třeba pravicí a levicí; nebo klidně levicí a pravicí), samozřejmě smysl má a je naprosto zásadní (a osobně ho vnímám jako souboj mezi dobrem a zlem). Jen prostě nespatřuji žádný smysl v boji za „správné“ použití pojmu, který každý vnímá jinak (většina lidí dle médií, která jej užívají zcela nesystematicky), a ještě navíc ani nemá žádný vnitřní význam, za který by stálo bojovat (jako třeba za liberalismus a podobně). Sám se tedy neoznačuji za levičáka ani pravičáka, ale je mi vlastně jedno, když mě tak označí někdo jiný, odpovídá-li to jeho slovníku. Chápu, že mnohým z vás ta slova třeba přirostla k srdci, identifikujete se jimi, takže může být dost těžké přijmout argumenty, proč to nedělat; tak se nad tím alespoň zkuste zamyslet.