Mises.cz

Mises.cz

Kult jménem válka

Šestého a devátého srpna tohoto roku uplynulo sedmdesát let od masové vraždy desetitisíců lidí v Nagasaki a Hirošimě v Japonsku.

Šestého a devátého srpna tohoto roku uplynulo sedmdesát let od masové vraždy desetitisíců lidí v Nagasaki a Hirošimě v Japonsku. Z pozice politicky korektního postoje je nám podsouván příběh, který by se dal shrnout a přeložit z politické hantýrky asi takto: zabránit budoucí ztrátě lidských životů a utrpení bylo možno jedině prostřednictvím masové vraždy nevinných. Ve školách, pokud není toto téma nenápadně zcela vynecháno, se informace o vrcholu lidské zvrhlosti a necivilizovanosti (doufejme, že vrcholu) redukují na dvě historická data (v tom lepším případě), v horším případě je k nim bez vysvětlení připojena nějaká hodnotově zabarvená fráze – “vítězství”.

Nehodlám se zde pouštět do diskuze na téma srovnávání počtu obětí atomových bomb na straně jedné a potenciálního počtu zabitých na straně druhé, kdyby válka pokračovala nebo kdyby došlo až k plánované invazi do Japonska v listopadu 1945. Nehodlám rovněž kalkulovat a srovnávat počty ztracených a potenciálně ztracených životů na jedné či druhé straně, “kdyby…”. Nehodlám rovněž rozlišovat mezi životy civilistů, vojáků, mužů, žen a dětí. Troufám si tvrdit, že jsou všichni lidé. Takové debatování navozuje dojem, že jsou snad životy jedněch více nebo méně hodnotné než životy jiných. Tímto způsobem počítat a srovnávat počty zavražděných lidí mi přijde nechutné a nelidské. Jde snad v úvahách tohoto druhu o pokus ospravedlnit jednu či druhou stranu? Podle jakého kritéria bude tak rozhodnuto? O kolik více nebo méně nevinných zabitých na jedné či druhé straně ospravedlňuje vraždu jiných nevinných? Kolik nevinných je “právem” dovoleno zavraždit, aby bylo možno předejít potenciálnímu zabití jiných lidí? Hodnotu lidského života nelze kumulativně “sčítat”.

Zkusme se zamyslet v širších souvislostech. Co vlastně může lidi dovést až do bodu, kdy se začnou navzájem vraždit, aniž by kdykoli předtím jeden druhého poznali, natož aby si měli šanci nějakým způsobem ublížit? Proč by tisíce lidí na jedné straně usilovalo o život tisíců lidí na druhé straně zeměkoule? Odpověď zní – protože jim to tak bylo řečeno autoritou. Ale ne jen tak ledajakou autoritou, ale politickou autoritou, ke které jsme byli naučeni pociťovat morální povinnost respektu. Nejzákeřnějším důsledkem tohoto jevu je, že mozek jednotlivce v tom okamžiku přechází do módu “vypnout a plnit příkazy”.

Ale proč by lidský mozek v rozhodujících situacích, kdy je ho zapotřebí nejvíc, takto fatálně selhal a nechal se “přepnout” do režimu plnění příkazů autorit? Je to výsledek toho, že byla soustavně zanedbávána důležitá, čistě lidská komponenta bytí. Jeho vnitřní cítění. Bez něj je lidský mozek, i přes svou úchvatnou rozumovou brilantnost, zranitelný a zkorumpovatelný. Lidská schránka je tak k dispozici jiným. Stává se rovněž otrokem materializmu. Pod příslibem materiálních odměn a prestiže doslova “jde přes mrtvoly”.

Zákeřná víra v autoritu je důsledkem zanedbaných duchovních hodnot jednotlivce a následně celé společnosti. Buďme k sobě upřímní a řekněme si to narovinu: korporátní vojensko-industriální elity u moci byly schopny takové moci nabýt jen díky naší vlastní lhostejnosti, nás “obyčejných” lidí. Díky lhostejnosti a otupělosti mas, slyšících pouze na přísliby vlastního prospěchu v budoucnu, nebo ze strachu o zachování momentálního luxusu a prosperity, jsou “uplacené k poslušnosti”. Výsledkem víry v autoritu je současný militaristický a korporátní státismus – realita naší domněle “civilizované” společnosti tohoto století. Ve skutečnosti nejde o nic civilizovanějšího než o drancování v minulých stoletích, např. pod rouškou institucionalizované církve v době křížových výprav. Úplně stejná dynamika a principy byly ve hře tehdy a jsou i teď.

Víra v politickou autoritu je odrazem našich hodnot. Státismus je odrazem existence víry v autoritu. Války jsou odrazem státismu. Válka je naším moderním kultem – stačí se rozhlédnout kolem sebe, na každém rohu oslavujeme válečné snažení nějakým sousoším nebo památníkem, a každý voják je bez debat národním hrdinou. Je velmi těžké si představit, že by moderní válčení v měřítku, v jakém jsme tomu byli svědky během dvacátého století, vůbec existovalo, nebýt národních států. Totiž, co jiného než hloupá nacionalistická propaganda (mimo jiné ve formě příslibů větší materiální prosperity státních ekonomik) může přimět tisíce lidí jedné geografické oblasti vraždit tisíce lidí na druhé straně zeměkoule? Válka je zdrojem moci států ovládaných zájmy vojensko-industriálního komplexu. Krutou pravdou je, že bez naší lhostejnosti a pasivní podpory by tento systém nemohl existovat.

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed