Mýty o anarchokapitalismu - předpokládáme hodné lidi

Mises.cz: 16. května 2018, Matthias Lukl, komentářů: 2

"Anarchokapitalismus je naprostá utopie! To nemůže fungovat. Fungovalo by to jen pokud by všichni lidé byli hodní, ale to nejsou. Vy prostě předpokládáte dobré lidi, kteří nekradou a neloupí a nevraždí. To není realita. Vraťte se zpátky na zem!"

Dnes bych se chtěl věnovat této velice časté námitce proti anarchokapitalismu, podle které předpokládáme dobré lidi, ale protože lidé dobří, spravedliví, hodní, racionální - a tak dále - nejsou, anarchokapitalismus by selhal.

Ve skutečnosti se jedná jen o nepochopení toho, co anarchokapitalismus vlastně je. Lidé, kteří kladou tuto námitku, si myslí, že my anarchokapitalisté tvrdíme něco jako: "Chceme svět bez pravidel a bez zákonů. Chceme svět, kde se lidé mezi sebou mohou klidně bez následků vraždit a znásilňovat, ale prostě věříme, že to nikdo dělat nebude, protože lidi jsou prostě hodní."

My ale ve skutečnosti tvrdíme spíše něco jako: "Věříme, že pravidla a zákony by neměla poskytovat centrální autorita v podobě státu, ale měly by být vynucované na bázi polycentrického práva a nabízené na trhu jako služba, je-li po nich poptávka."

Každopádně si dovolím dva citáty v angličtině (jelikož v češtině nezní tak úderně a překladem se z nich vytrací kouzlo):

“Anarchy doesn’t mean an absence of rules, but an absence of rulers.”

Což znamená, že anarchie nepředstavuje svět bez pravidel, nýbrž svět bez vládců.

“Anarchy is not a lack of order, anarchy is the lack of orders."

A to znamená, že anarchie není svět, kterému chybí řád. Je to svět, kde vzniká řád spontánně a bez útlaku ze strany státu.

Nebudu zde rozepisovat, jak by zákony a jejich vynucování fungovaly v anarchii. Je to téma složité, zabývá se tím mnoho knih (mimo jiné kniha "Anarchokapitalismus aneb Stát je špatný sluha a zlý pán", která vyšla nedávno), zabývá se jím i mnoho článků a textů (třeba i přímo tady na Mises.cz) a také různá videa na YouTube.

Co je ale podstatné a důležité vědět, je, že anarchie neznamená "Každý si může dělat co chce a zabít si koho chce jen tak pro radost bez následků" a není žádný anarchokapitalista, který by něco takového tvrdil.

Ve skutečnosti jsou to etatisté, kdo předpokládá hodné lidi. Když nějaký etatista souhlasí s tím, že má existovat nějaká skupina mocných lidí (stát), evidentně předpokládá, že tito lidí jsou hodní, když je nechává, aby rozhodovali o jeho životě, svěřuje jim své peníze, poskytuje osobní informace, nebojí se, že budou zneužívat svých poslaneckých imunit a mnoho dalších věcí.

Etatisté někdy proti anarchokapitalismu argumentují třeba tak, že nějaký zlý bohatý člověk podplatí všechny security firmy a začne vraždit lidi a projde mu to, protože je bohatý. Oproti tomu stejně extrémní argumenty jdou přece aplikovat také na stát... Mohu říct: "Co když prezident začne zneužívat své moci a imunity a někoho zabije?"

Pokud argumentuju, že firmy se nenechají koupit, protože si musí udržovat své PR, obvykle začnou etatisté s tím, že lidi jsou snadno zmanipulovatelné ovce a prostě by je ty zlé firmy brainwashnuly.

Můj argument s prezidentem odbyjí s tím, že o zrušení jeho imunity mohou hlasovat poslanci a senátoři a ti by ho vydali. Na to bych klidně mohl říct: "Co když ti poslanci a senátoři budou zlí a podrží ho?", tak protiargumentují: "To by je potom lid nevolil!"

Tak počkat, nejsou lidé náhodou snadno zmanipulovatelné ovce?

Takže jak je vidět, veškeré šílené scénáře o tom, jak někdo zlý ovládne v anarchokapitalismu svět, lze vymýšlet i u státu a dá se argumentovat víceméně tím stejným. A pravda to je. V anarchokapitalismu nikdo nemá záruku, že zlí lidé nebudou dělat zlé věci, stejně jako ve státním zřízení. Naopak, v anarchokapitalistické společnosti by lidé typicky nevěřili mocným, takže aby si je tento mocný jedinec získal na svou stranu, musel by postupně vybudovat od nuly mocenské struktury. Ve státním zřízení se prostě napojí na již vybudované struktury a vyšplhá po nich nahorů (třeba jak to udělal Hitler).

Anarchokapitalismus tedy bere lidi víceméně takové, jací jsou (mají své zájmy, jdou za ziskem, dělají, co pro ně má největší subjektivní hodnotu). Naopak jsou to právě sociální inženýři, kteří mají o lidech stále naivní představy.

Zakončím to ještě jedním citátem v angličtině: If you can’t trust people with freedom, how can you trust people with power?