Nejnebezpečnější aspekt státní moci

Mises.cz: 22. října 2015, Přemysl Holub, komentářů: 19

Vypadá to, že většina lidí, která vyvine alespoň minimální úsilí k hloubějšímu zamyšlení nad povahou státní moci, dochází k nevyhnutelnému závěru, a to, že stát je pouze gigantickým gangem mafiánského charakteru. Původ státní moci je při dalším kritickém zamyšlení odhalen v pravém světle jako jedna velká nesmyslná bublina lží, pověr, nelogických smyček a politických rituálů. Člověk, schopen tímto způsobem zauvažovat svou vlastní hlavou, má, z pochopitelných důvodů, problém najít alespoň jedinou principiální odlišnost mezi státem a mafií. Rozluštěním státem používaných eufemismů a nalezení pravých pojmenování přijde následně docela přirozeně (výpalné a zdanění budiž příkladem za všechny).

Přesto, existuje jeden zásadní rozdíl, který dělá stát státem a nikoliv mafií. Na tomto, často nedostatečně zdůrazňovaném a někdy zcela přehlíženém aspektu, stojí většina jeho domnělé moci k vládnutí. Je zjevně důvodem, proč žádný pouliční gang nebo mafie nebyly schopny nabýt takové moci jako státy.

Tímto aspektem, který nakonec dělá (z definice) stát státem, je jeho domnělé morální právo vládnout ostatním a určovat pravidla. Na druhou stranu, z takového práva plyne domnělá morální povinnost občanů uposlechnout. Splnění této podmínky je nutným a nezbytným předpokladem k tomu, aby se dalo hovořit o státu. Tato skutečnost také odlišuje stát od mafie. Organizovaný zločin ve formě mafie nazýváme mafií právě proto, že podmínka tohoto domnělého práva není splněna. Občané v praxi sice platí výpalné stejně jako daně a nemají na výběr, ale v případě mafie by nikdo neargumentoval, že mafiánská organizace má na výpalné morální právo. Platí, protože tak činí z pudu sebezáchovy. Při první příležistosti k neplacení přestanou platit.

U státu je tomu jinak. Lidé platí daně, jelikož cítí morální povinnost tak činit. Platit daně je “správné”. Neplatit daně je “nesprávné” a jakýkoliv neplatič je označen jako kriminálník, stejně jako ten, kdo se uchýlil k vraždě nebo krádeži. Neplatič výpalného, na druhé straně, není nikdy v tomto smyslu označován za zločince. Byl by spíše označen za rebela, což automaticky neznamená, že je “dobrým” a nebo “špatným” člověkem, tak jak je tomu u “zločince” neplatícího státní daně. A to je zásadní rozdíl.

Vidíme, že víra občanů určité geografické oblasti ve státní autoritu je tím zásadním mocenským a existenčním nástrojem státní moci. Morální právo vládnout – politická autorita – neexistuje, a to lze logicky ukázat (nikdo nemůže delegovat práva, která sám nemá). Zločinecké organizace, které jsou schopny různými politickými rituály indoktrinovat populaci, že právo vládnout mají, se tak stávají státy. Domnělá politická autorita k vládnutí potom otevírá vládnoucí vrstvě nové, do té doby nevídané a nepředstavitelné, možnosti. Těmito novými možnostmi jsou například: otevřeně okrást jednu skupinu obyvatel ve prospěch jiné a ještě si přitom připsat kladné body (státní školství, veškerá sociální schémata, podpora podnikatelů, podpora zaměstnanců, a mnoho dalších); otevřeně a bez jakýchkoliv přetvářek pravidelně ožebračovat všechny obyvatele a připsat si kladné body (inflace); otevřeně a bez nutnosti přetvářky používat plody produktivní aktivity obyvatel k vyprovokování a financování téměř nepřetržitých válek a konfliktů a ještě tím zvýšit svou moc a přispěvky; otevřeně používat obyvatele jako nájemné vrahy jiných lidí, které sami nikdy neviděli, a způsobit, že se tím zvýší jejich poslušnost a hrdost k příslušnosti státu (armáda); atd.

Jakýkoliv pouliční gang nebo mafie by teoriticky mohly výše uvedené aktivity také zrealizovat, ale nikdy ne ve svůj vlastní prospěch a bez obrovských nákladů na fyzickou represi obyvatel (v případě, že by se jim takové konání nepodařilo udržet v tajnosti). A to z definice. Dokud je totiž mafie mafií, tak at’už provede cokoliv, bez ohledu na to, jestli šlo náhodou o něco v souladu s mými osobními preferencemi, tak to nikdy nebudu schvalovat. Vím totiž, že šlo jen o náhodu, a příště takové štěstí mít nebudu.

Schopnost překroutit realitu a přejmenovat mafii na stát má, z pohledu vládnucí vrstvy, další obrovskou výhodu. Tou je možnost zavedení demokratických voleb, které jsou ve skutečnosti jen dalším dobře vykalkulovaným trikem, jak oblbnout nebohé obyvatele, upevnit moc, a navodit dojem, že si vládnou sami. Důkazem tohoto tvrzení nechť je následující úvaha: pokud by za námi přišel zástupce místní mafie s volebním lístkem, kterým nám údajně dává na vybranou, kdo bude v čele gangu na následující období, kolik z nás by se začalo zajímat o “politický program” jednotlivých kandidátu? Pokud vím, že se bavíme o mafii, je mi jejich program ukradený. Z definice je totiž jakýkoliv mafiánský program nelegitimním násilím. Nyní si představme, že jeden z mafiánských lídrů má v programu jen a pouze to, co zcela do detailu odpovídá mým osobním preferencím. Nyní je zcela evidentní, že pokud ho zvolím, stávám se sám součástí této mafie. Svou participací se stávám jednoznačně jedním z těch, kteří upevňují moc takové organizace. To je přesně to, čeho chtěli mafiánští lídři dosáhnout, a je zcela nepodstatné, jestli z mého pohledu volím jaksi definované “menší zlo”. Jakákoliv participace je totiž, v tomto příkladě konečně zcela očividně, oním samotným zlem. Odvolili bychom pravděpodobně pouze z pudu sebezáchovy s pistolí u hlavy, ale jaký význam má potom zvažování “menšího zla”? Všimněme si ale, jak markantně se pohled na situaci změní ve chvíli, kdy je mafie přejmenována na stát a politickými rituály je státu přiřazen status “legitimní” organizace.

Víra v politickou státní autoritu způsobí velký rozdíl v percepci demokratických voleb. Rázem jsou demokratické volby v očích občanů něčím legitimním, správným a normálním. Nástrojem k zodpovědné občanské participaci ve společnosti. Víra v autoritu udělá z voleb něco, čeho se budou občané dobrovolně a aktivně účastnit. Jejich konkrétní volba je nepodstatná, důležité je, že otevřená účast ve volbách přestala býti “kolaborací s nepřítelem”, ale stala se vznešenou politickou občanskou uvědomělostí, známkou vzdělanosti a zájmu o “politické dění”. Nic lepšího si vládnoucí elita nemůže přát.

Víra v politickou autoritu je, jak jsme si ukázali, jádrem státní moci. Zopakujme, že politická autorita je pouze iluzí a nemůže existovat, a její ospravedlnění není v jediném detailu o nic robustnější, než ospravedlnění moci mafiánského gangu nad určitým územím. Rozdíl v percepci povahy organizovaného zločineckého gangu a státu, způsobený vírou v politickou autoritu, je tím nejzákeřnějším nebezpečím. Na této víře je postaven celý státní aparát určený k násilí, zhmotněný v reálném světě.