Komentáře k článku Bude ČNB kupovat uhlí a brambory?

19. listopadu 2013 09:43:18 | reagovat

Nakoľko patrím k jednoznačným odporcom centrálneho bankovníctva, tak celková pointa článku je pre mna - nič nové. Ale to detailné vysvetlenie súvislostí, to je bezva.
Ale čo s tým dalej ?
Pre bezdomovca a klienta socialneho zaopatrenia je otázka bezpredmetná. A pre zodpovedného človeka ? Nič nové, iba toto :
- neverte štátnym peniazom. Sú dobré ako platidlo, ale zlé ako uchovateľ hodnoty. Nedržte viac, než koľko budete platiť v najbližších týždnoch.
- neverte diverzifikácii do rôznych štátnych mien. Ja som diverzifikoval časť euro-uspor do KČ, a práve ma okradli o pár tisícoviek. Diverzifikácia vás ochráni pred neustálim rýchlym kolísaním, neuchráni pred dlhodobým klesaním.
- verte ...... hm.... ničomu neverte. Dnešní politici vás okradnú vždy, lebo oni tvoria pravidlá tejto hry. Čo prepijete a prežerete, už vám nevezmú. Ale ak máte niekto ozaj spolahlivu radu, poradte!

19. listopadu 2013 11:05:14 | reagovat

Tanguero

výborný článek

Pro ty z vás, kteří v neděli večer na CT2 neviděli, tak doporučuji pozoruhodný dokument RYBA SMRDÍ OD HLAVY.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10439752092-ryba-smrdi-od-hlavy/21238255561/

V podstatě je aplikovatelný i na ČNB, i přes to, že je to kolos zaměstnávající spoustu odborníků, nakonec rozhoduje 7 osob, které jmenuje prezident. Samosebou, že tito lidé jsou vysoce inteligentní, mají za sebou skvělé školy a kariéry, ale pokud se začtete do jejich CV trochu hlouběji, zjistíte, že asi všichni po škole pokračovali ve studiu, často v zahraničí a poté začali sami učit, nebo pracovat přímo v bankovní sféře, případně se dostávali do dozorčích rad. Chybí mi tam člověk, který se po škole vypracovat od píky v soukromé firmě, který by si na vlastní kůži zažil postavení normálního smrtelníka.
Z toho potom pramení jejich pocit "kormidelníků ekonomiky", kteří si můžou dělat co se jim zlíbí.
No a podle toho dokumentu je vysoce pravděpodobné, že aby se člověk do tak vysoké pozice dostal, musí být jistým způsobem psychopat.

19. listopadu 2013 11:25:09 | reagovat

Rob

problém definic úspor a investic

Kde se naráží na problém definice úspor a investic? O slučování úspor s investicemi mezi ekonomy čtu poprvé tady. Národní účty nic takového nedělají. O objektivitě autora, který strká nepravdy do úst protistrany a ty "jakoby" vyvrací, nechť si obrázek utvoří každý sám.

Je tam několik pravd, ale často je tvrzení překrouceno tak, aby autorovi sedělo do příběhu. Třeba symetrie mezi odkladem spotřeby a odkladem prodeje je vtipná. Kde má autor nějaká argumenty na podporu? V recesi je odklad spotřeby a zamrznutí transmise mezi úsporami a investicemi poměrně častým jevem. Jestliže mezi firmami funguje konkurence, tak jak mohou odkládat spekulativně prodej za účelem vyšroubování cen v případě, kdy k jejich nárůstu ještě nedošlo? Firmy jsou vděčné, že mohou starou dovezenou produkci na skladech prodat za staré ceny.

19. listopadu 2013 12:21:32 | reagovat

HynekRk

Výborné

Výborný článek.

19. listopadu 2013 12:39:35 | reagovat

Vladimír Krupa

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Rob napsal:

Kde se naráží na problém definice úspor a investic? O slučování úspor s investicemi mezi ekonomy čtu poprvé tady. Národní účty nic takového nedělají. O objektivitě autora, který strká nepravdy do úst protistrany a ty "jakoby" vyvrací, nechť si obrázek utvoří každý sám.

Problém investice-úspory tady je od doby, kdy Keynes napsal Pojednání o penězích, kde definoval úspory a investice jako dvě rozdílné věci, a pak Obecnou teorii, kde je zase naopak definoval jako dvě shodné věci. Detailně si o tom můžete přečíst tady u Hazlitta:http://www.mises.cz/literatura/selhani-nove-ekonomie-18-kapitola-08-prijmy-uspory-a-investice-12.aspx

V národním účetnictví jsou tyhle dvě kategorie samozřejmě odděleny zcela arbitrárně. V době, kdy to Kuznets dával dohromady, tak to v National income and its composition i přímo píše - že to není nějak ekonomicky ospravedlnitelné dělení, ale je to prakticky rozděleno podle toho, kdo (jaký subjekt) nakupuje, aby se to dalo alespoň nějak podchytit. Takže nákup úplně stejné věci může být zanesen jako investice, když ho provádí firma, nebo jako spotřeba, když ho provádí domácnost atp.

Je tam několik pravd, ale často je tvrzení překrouceno tak, aby autorovi sedělo do příběhu. Třeba symetrie mezi odkladem spotřeby a odkladem prodeje je vtipná. Kde má autor nějaká argumenty na podporu? V recesi je odklad spotřeby a zamrznutí transmise mezi úsporami a investicemi poměrně častým jevem. Jestliže mezi firmami funguje konkurence, tak jak mohou odkládat spekulativně prodej za účelem vyšroubování cen v případě, kdy k jejich nárůstu ještě nedošlo? Firmy jsou vděčné, že mohou starou dovezenou produkci na skladech prodat za staré ceny.

A kde mají argumenty na podporu centrální bankéři? Konkurence tady funguje i mezi zákazníky. Zákazníci jsou vděční, že si mohou nakoupit levně v předvánočním čase. A protože tu spotřebu si každý stejně plánoval na jiný moment v čase, tak ani celkovým posunem nedojde k jejímu poklesu. Opět se tady naráží na to, že o těch věcech přemýšlíte jen v takových hodně vágních a mlhavých pojmech-dojmech: "V recesi je odklad spotřeby a zamrznutí transmise mezi úsporami a investicemi poměrně častým jevem." Samozřejmě jeden z průvodních jevů recese je pokles spotřeby, ale nenapadlo vás někdy jiné vysvětlení, než že se lidi najednou stali šetrnějšími než byli?

19. listopadu 2013 12:59:16 | reagovat

Rob

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Vladimír Krupa napsal:

Uživatel Rob napsal:

...

Problém investice-úspory tady je od doby, kdy Keynes napsal Pojednání o penězích, kde definoval úspory a investice jako dvě rozdílné věci, a pak Obecnou teorii, kde je zase naopak definoval jako dvě shodné věci. Detailně si o tom můžete přečíst tady u Hazlitta:http://www.mises.cz/literatura/selhani-nove-ekonomie-18-kapitola-08-prijmy-uspory-a-investice-12.aspx

V národním účetnictví jsou tyhle dvě kategorie samozřejmě odděleny zcela arbitrárně. V době, kdy to Kuznets dával dohromady, tak to v National income and its composition i přímo píše - že to není nějak ekonomicky ospravedlnitelné dělení, ale je to prakticky rozděleno podle toho, kdo (jaký subjekt) nakupuje, aby se to dalo alespoň nějak podchytit. Takže nákup úplně stejné věci může být zanesen jako investice, když ho provádí firma, nebo jako spotřeba, když ho provádí domácnost atp.

...

A kde mají argumenty na podporu centrální bankéři? Konkurence tady funguje i mezi zákazníky. Zákazníci jsou vděční, že si mohou nakoupit levně v předvánočním čase. A protože tu spotřebu si každý stejně plánoval na jiný moment v čase, tak ani celkovým posunem nedojde k jejímu poklesu. Opět se tady naráží na to, že o těch věcech přemýšlíte jen v takových hodně vágních a mlhavých pojmech-dojmech: "V recesi je odklad spotřeby a zamrznutí transmise mezi úsporami a investicemi poměrně častým jevem." Samozřejmě jeden z průvodních jevů recese je pokles spotřeby, ale nenapadlo vás někdy jiné vysvětlení, než že se lidi najednou stali šetrnějšími než byli?

Když předpokládáme uzavřenou ekonomiku, tak se S a I budou rovnat, protože jde o identitu. Nicméně ekonomiky nejsou uzavřené, takže se v realitě nerovnají. Zadruhé z toho může krásně vyplynout jiný jev, který vy nezmiňujete a to je paradox úspor - jestliže se zvýší úspory, které nejsou proinvestovány, nemohou investice nahradit výpadek spotřeby a klesá Y a S nerostou, mohou dokonce klesnout.

Vy předpokládáte, že odložení spotřeby při deflaci nevadí, protože někdo jiný, který odkládal minule dnes nakupuje. Jenže to předpokládáte konstantní deflaci, nikoli skokovou, kdy dnes subjekty omezí a není zde nikdo, kdo místo nich nakoupí (kromě vlády :). Věřete mi, že o tom nepřemýšlím povrchně a snažím se o objektivní analýzu.

19. listopadu 2013 13:37:20 | reagovat

Vladimír Krupa

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Rob napsal:

Když předpokládáme uzavřenou ekonomiku, tak se S a I budou rovnat, protože jde o identitu. Nicméně ekonomiky nejsou uzavřené, takže se v realitě nerovnají. Zadruhé z toho může krásně vyplynout jiný jev, který vy nezmiňujete a to je paradox úspor - jestliže se zvýší úspory, které nejsou proinvestovány, nemohou investice nahradit výpadek spotřeby a klesá Y a S nerostou, mohou dokonce klesnout.

Vy předpokládáte, že odložení spotřeby při deflaci nevadí, protože někdo jiný, který odkládal minule dnes nakupuje. Jenže to předpokládáte konstantní deflaci, nikoli skokovou, kdy dnes subjekty omezí a není zde nikdo, kdo místo nich nakoupí (kromě vlády :). Věřete mi, že o tom nepřemýšlím povrchně a snažím se o objektivní analýzu.

Zapomeňte na chvíli na nějaké otevřené a uzavřené ekonomiky. Pokud vidíte ten rozdíl mezi úsporami a investicemi, tak mi ta slova nějak definujte a pak ty definice vztáhněte na nějaké základní prosté příklady - jako že když udělám čin X tak je to úspora a když udělám čin Y tak je to investice. Pokud tvrdíte, že "vázne transmisní mechanismus mezi investicemi a úsporami" tak v těch činech musí být nějaký nearbitrární ekonomický rozdíl a v něčem zásadním se liší.

To, že by cenová hladina byla o 1, nebo 1,5 procenta nižší je nějaký skok? Spíš tady vidím poměrně plynulý vývoj. Navíc lidé by se orientovali spíš než podle nějaké celkové hladiny, ale podle konkrétních cen. A způsob intervence, který ČNB zvolila, znamená, že některé ceny vzrostly. Jiné třeba zůstaly ve stejném trendu atd.

19. listopadu 2013 13:47:12 | reagovat

Vladimír Krupa

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Rob napsal:

Když předpokládáme uzavřenou ekonomiku, tak se S a I budou rovnat, protože jde o identitu. Nicméně ekonomiky nejsou uzavřené, takže se v realitě nerovnají.

Ten význam toho, že jde o identitu - to znamená, že není jen jedna hromada stejně velká jako druhá hromada a tak může váznout přehazování z té jedné hromady na druhou. Ono doslova existuje jen jedna jediná hromada, které můžeme říkat buď úspory, nebo investice, ale je to vždycky totéž - a to je identita.
Jinak to vaše tvrzení má implikovat, že by snad v uzavřené ekonomice žádná krize, při které by "vázl transmisní mechanismus mezi úsporami a investicemi" nastat vůbec nemohla?

19. listopadu 2013 13:48:06 | reagovat

gew

jedna (zásadní) poznámka

Vláďo (myslím, že jsme se nikdy osobně nebavili, ale snad ti nebude vadit, když ti budu prostě tykat), hlavní problém v tvém výkladu situace je ten, že buď přesně nechápeš smysl fungování centrální banky, nebo to schválně nepíšeš. Protože ono neplatí, že pro centrální banku růst cen = dobrý, pokles cen = špatný. Trochu matoucí samozřejmě je, že ačkoliv centrální banky vždycky mluví o cenové stabilitě, tak cílují nějakou malou kladnou inflaci, v našem případě 2%.

Existuje řada argumentů, proč se cílují zrovna 2 %, a ne 1 % nebo 0, ale to podle mě není v tomhle případě důležité. V principu je i centrálním bankám jedno, jestli je inflace 2 %, 0 %, nebo -1 %. V každém případě je to prostě jen nějaký průměr, v rámci něhož některé ceny rostou a jiné klesají. Co je ale důležité, je to, že zatímco s kladnou inflací centrální banky umějí operovat a umí dosáhnout toho, aby se pohybovala kolem vytyčeného cíle, tak u záporné inflace rychle dochází k vyčerpání funkčnosti běžných nástrojů, tedy sazeb. Jak ukazuje současná situace, tak uchýlení se k ne-běžným nástrojům, jako jsou devizové intervence s cílem uvolnit měnovou politiku, nebo třeba jiné metody tzv. kvantitativního uvolňování, vyvolávají mezi ekonomickými agenty poprask. Zkrátka proto, že jsou ne-běžné.

Takže právě proto, aby byly aktivity centrální banky pokud možno co nejvíc předvídatelné, cíluje se taková inflace, která umožňuje bance v 99 % případů používat ten jeden obvyklý a dobře zdokumentovaný nástroj - sazby.

A celé tohle stojí na jedné zásadní poznámce: centrální banka necíluje ve skutečnosti inflaci, ale inflační očekávání. Ono to vypadá triviálně a nedůležitě, ale ve skutečnosti na tom stojí veškeré důvody měnové politiky. Když má centrální banka důvěru, ekonomičtí aktéři (zaměstnanci, zaměstnavatelé, investoři, atd.) očekávají, že inflace bude okolo inflačního cíle. Promítnou to do svých investičních projektů, do svých mzdových požadavků a tak podobně. Když pak inflace přesně na cíli nebude, tak to samozřejmě, jak Vláďo sám cituješ v textu, vytváří vítěze a poražené. Nicméně vytváří je to aspoň náhodně, někdy na tu stranu, jindy na druhou stranu. Lidé ale v průměru budou pořád očekávat, že inflace na tom cíli v nějakém střednědobém horizontu (typicky kolem 2 let) bude.

Tedy důvěryhodnost je pro centrální banku vším. Není to tak, jak se teď občas psalo, že ČNB nemusí budovat svou důvěryhodnost, protože za pár let stejně přijmeme euro. Bez důvěryhodnosti by prostě měnové politika nevedla k zamýšlenému cíli - stabilizaci ekonomiky. Ne nadarmo je míra důvěry velmi důležitou složkou všech těch DSGE modelů, které se v centrálních bankách většinou používají pro prognózy. Bankovní rada ČNB se někdy před rokem shodla na tom, že v případě potřeby dalšího uvolnění měnové politiky použije kurz. Tohle rozhodnutí veřejně vyhlásila. Teď je už delší dobu uvolnění nutné, přičemž pro některé členy BR, kteří předtim hlasovali proti intervencím, už asi přesáhlo jejich osobní hranici, kdy byli ještě ochotni to zkusit "vysedět". Protože hrozilo, že ČNB začne ztrácet onu veledůležitou důvěru - nebude se snažit dosáhnout inflačního cíle, ačkoliv nástroj na to má. A pro centrální banku není důležité, jestli je to významné a dlouhodobé přestřelování nebo podstřelování. Zkrátka se netrefuje, její prognóza říká, že se netrefí, a ona se ani nesnaží se trefit! To by bylo v naprostém rozporu se vším, na čem teorie centrálního bankovnictví a monetární ekonomie stojí.

Tož tak. Možná ještě jednu poznámku na konec k té malé kladné inflaci a strachu z poklesu cen. Existuje ohromné (jakože fakt veliké) množství literatury, která je jako celek podle mě poměrně hodně přesvědčivá, a která ukazuje, že z důvodu existence nominálních rigidit zejména (!) při poklesu cenové hladiny nemusí docházet jen k nominálnímu přizpůsobení (= přeceňujeme zboží, snižujeme si mzdy, ale globálně vzato jsme na tom pořád stejně), ale bude docházet i k reálnému přizpůsobení (na úrovni ekonomického výstupu a zaměstnanosti). Což je něco, co logicky nechceme. A když jsme schopni tomu zabránit tím, že budeme držet inflaci a hlavně inflační očekávání v malých kladných hodnotách, tak why the hell not. Jinými slovy když stejně ta centrální banka v současném systému endogenních peněz musí být a musí něco dělat, tak je lepší, aby to dělala s cílem vytvořit očekávání o malé kladné inflaci, než nechat ta očekávání, ať jsou klidně do záporu.

Rád zareaguju na případné komentáře (ale určitě ne hned a rychle a dlouze), ale předem říkám, že se neplánuju hádat o tom, jestli v současné situaci tu centrální banku potřebujeme, nebo ne :) Tedy pro potřeby případné diskuse se mnou předpokládejme, že centrální banka, která nějak reguluje dostupnost peněz, je zkrátka nezbytná.

(Mimochodem, výzva, Vláďo, pro tebe, nebo pro kohokoliv jiného: Kdybyste se někdy nudili, docela by mě zajímala vaše představa, jak zajistit, aby současné bankovnictví v ČR přežilo, žilo a fungovalo bez ČNB. Ve formě nějakého souvislého textu, který by dával praktický návod, jak to udělat. Předpokladem samozřejmě je, že nikdo jiný svou centrální banku nezruší. Nebo jestli už takový text existuje, dejte link. Rád si někdy před spaním přečtu.)

19. listopadu 2013 15:04:55 | reagovat

Rob

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Vladimír Krupa napsal:

Uživatel Rob napsal:

...

Ten význam toho, že jde o identitu - to znamená, že není jen jedna hromada stejně velká jako druhá hromada a tak může váznout přehazování z té jedné hromady na druhou. Ono doslova existuje jen jedna jediná hromada, které můžeme říkat buď úspory, nebo investice, ale je to vždycky totéž - a to je identita.
Jinak to vaše tvrzení má implikovat, že by snad v uzavřené ekonomice žádná krize, při které by "vázl transmisní mechanismus mezi úsporami a investicemi" nastat vůbec nemohla?

Úspora je odložená část důchodu a investice je potom tvorba hrubého kapitálu, tedy faktický nákup fixního aktiva, či zásob. Identita nám říká, že se vždy v uzavřené ekonomice úspory rovnají investicím. Zjednodušeně byste mohl říci, že je to úplně to samé a úsporám byste mohl říkat investice, ale potom by nebylo zřejmé z čeho jsou ty investice financovány - z úspor. Je to stejný podvojný záznam jako v podnikovém účetnictví, kdy zdrojem je úspora a užitím je investice. Neboli zdroj krytí majetku je třeba vlastní kapitál oproti nějakým aktivům. Není užitečné, aby účetní (taky to nedělá) zaměňoval majetek a zdroj krytí, i když jsou vyždy rovny, protože potom odpadne kauzalita, kdy se kapitál snížil díky poklesu hodnoty majetku, nebo naopak vzrostl majetek díky navýšení kapitálu. Stejně tak u úspor, k reálným investicím došlo díky růstu úspor.

Takže mé tvrzení o neproinvestovaných úsporách nemá vazbu na podvojný záznam, ten je vždy vyrovnaný, ale na změny v rozvahách, které nutně v důsledku neproinvestování úspor vznikly - čili, že došlo ke k faktickému paradoxu úspor ve finále v recesi.

19. listopadu 2013 15:12:25 | reagovat

Ivana Ebuová

Re: jedna (zásadní) poznámka

Uživatel gew napsal:

Vláďo (myslím, že jsme se nikdy osobně nebavili, ale snad ti nebude vadit, když ti budu prostě tykat), hlavní problém v tvém výkladu situace je ten, že buď přesně nechápeš smysl fungování centrální banky, nebo to schválně nepíšeš. Protože ono neplatí, že pro centrální banku růst cen = dobrý, pokles cen = špatný. Trochu matoucí samozřejmě je, že ačkoliv centrální banky vždycky mluví o cenové stabilitě, tak cílují nějakou malou kladnou inflaci, v našem případě 2%.

Existuje řada argumentů, proč se cílují zrovna 2 %, a ne 1 % nebo 0, ale to podle mě není v tomhle případě důležité. V principu je i centrálním bankám jedno, jestli je inflace 2 %, 0 %, nebo -1 %. V každém případě je to prostě jen nějaký průměr, v rámci něhož některé ceny rostou a jiné klesají. Co je ale důležité, je to, že zatímco s kladnou inflací centrální banky umějí operovat a umí dosáhnout toho, aby se pohybovala kolem vytyčeného cíle, tak u záporné inflace rychle dochází k vyčerpání funkčnosti běžných nástrojů, tedy sazeb. Jak ukazuje současná situace, tak uchýlení se k ne-běžným nástrojům, jako jsou devizové intervence s cílem uvolnit měnovou politiku, nebo třeba jiné metody tzv. kvantitativního uvolňování, vyvolávají mezi ekonomickými agenty poprask. Zkrátka proto, že jsou ne-běžné.

Takže právě proto, aby byly aktivity centrální banky pokud možno co nejvíc předvídatelné, cíluje se taková inflace, která umožňuje bance v 99 % případů používat ten jeden obvyklý a dobře zdokumentovaný nástroj - sazby.

A celé tohle stojí na jedné zásadní poznámce: centrální banka necíluje ve skutečnosti inflaci, ale inflační očekávání. Ono to vypadá triviálně a nedůležitě, ale ve skutečnosti na tom stojí veškeré důvody měnové politiky. Když má centrální banka důvěru, ekonomičtí aktéři (zaměstnanci, zaměstnavatelé, investoři, atd.) očekávají, že inflace bude okolo inflačního cíle. Promítnou to do svých investičních projektů, do svých mzdových požadavků a tak podobně. Když pak inflace přesně na cíli nebude, tak to samozřejmě, jak Vláďo sám cituješ v textu, vytváří vítěze a poražené. Nicméně vytváří je to aspoň náhodně, někdy na tu stranu, jindy na druhou stranu. Lidé ale v průměru budou pořád očekávat, že inflace na tom cíli v nějakém střednědobém horizontu (typicky kolem 2 let) bude.

Tedy důvěryhodnost je pro centrální banku vším. Není to tak, jak se teď občas psalo, že ČNB nemusí budovat svou důvěryhodnost, protože za pár let stejně přijmeme euro. Bez důvěryhodnosti by prostě měnové politika nevedla k zamýšlenému cíli - stabilizaci ekonomiky. Ne nadarmo je míra důvěry velmi důležitou složkou všech těch DSGE modelů, které se v centrálních bankách většinou používají pro prognózy. Bankovní rada ČNB se někdy před rokem shodla na tom, že v případě potřeby dalšího uvolnění měnové politiky použije kurz. Tohle rozhodnutí veřejně vyhlásila. Teď je už delší dobu uvolnění nutné, přičemž pro některé členy BR, kteří předtim hlasovali proti intervencím, už asi přesáhlo jejich osobní hranici, kdy byli ještě ochotni to zkusit "vysedět". Protože hrozilo, že ČNB začne ztrácet onu veledůležitou důvěru - nebude se snažit dosáhnout inflačního cíle, ačkoliv nástroj na to má. A pro centrální banku není důležité, jestli je to významné a dlouhodobé přestřelování nebo podstřelování. Zkrátka se netrefuje, její prognóza říká, že se netrefí, a ona se ani nesnaží se trefit! To by bylo v naprostém rozporu se vším, na čem teorie centrálního bankovnictví a monetární ekonomie stojí.

Tož tak. Možná ještě jednu poznámku na konec k té malé kladné inflaci a strachu z poklesu cen. Existuje ohromné (jakože fakt veliké) množství literatury, která je jako celek podle mě poměrně hodně přesvědčivá, a která ukazuje, že z důvodu existence nominálních rigidit zejména (!) při poklesu cenové hladiny nemusí docházet jen k nominálnímu přizpůsobení (= přeceňujeme zboží, snižujeme si mzdy, ale globálně vzato jsme na tom pořád stejně), ale bude docházet i k reálnému přizpůsobení (na úrovni ekonomického výstupu a zaměstnanosti). Což je něco, co logicky nechceme. A když jsme schopni tomu zabránit tím, že budeme držet inflaci a hlavně inflační očekávání v malých kladných hodnotách, tak why the hell not. Jinými slovy když stejně ta centrální banka v současném systému endogenních peněz musí být a musí něco dělat, tak je lepší, aby to dělala s cílem vytvořit očekávání o malé kladné inflaci, než nechat ta očekávání, ať jsou klidně do záporu.

Rád zareaguju na případné komentáře (ale určitě ne hned a rychle a dlouze), ale předem říkám, že se neplánuju hádat o tom, jestli v současné situaci tu centrální banku potřebujeme, nebo ne :) Tedy pro potřeby případné diskuse se mnou předpokládejme, že centrální banka, která nějak reguluje dostupnost peněz, je zkrátka nezbytná.

(Mimochodem, výzva, Vláďo, pro tebe, nebo pro kohokoliv jiného: Kdybyste se někdy nudili, docela by mě zajímala vaše představa, jak zajistit, aby současné bankovnictví v ČR přežilo, žilo a fungovalo bez ČNB. Ve formě nějakého souvislého textu, který by dával praktický návod, jak to udělat. Předpokladem samozřejmě je, že nikdo jiný svou centrální banku nezruší. Nebo jestli už takový text existuje, dejte link. Rád si někdy před spaním přečtu.)

...nenapíšou Vám pane Schwarzi nic. Budou jen odezírat ze rtů pana Klause jako to dělá např. pan M. Pánek....ale to je jen poznámka místního šaška.

19. listopadu 2013 15:13:17 | reagovat

Rob

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Vladimír Krupa napsal:

Uživatel Rob napsal:

...

Zapomeňte na chvíli na nějaké otevřené a uzavřené ekonomiky. Pokud vidíte ten rozdíl mezi úsporami a investicemi, tak mi ta slova nějak definujte a pak ty definice vztáhněte na nějaké základní prosté příklady - jako že když udělám čin X tak je to úspora a když udělám čin Y tak je to investice. Pokud tvrdíte, že "vázne transmisní mechanismus mezi investicemi a úsporami" tak v těch činech musí být nějaký nearbitrární ekonomický rozdíl a v něčem zásadním se liší.

To, že by cenová hladina byla o 1, nebo 1,5 procenta nižší je nějaký skok? Spíš tady vidím poměrně plynulý vývoj. Navíc lidé by se orientovali spíš než podle nějaké celkové hladiny, ale podle konkrétních cen. A způsob intervence, který ČNB zvolila, znamená, že některé ceny vzrostly. Jiné třeba zůstaly ve stejném trendu atd.

Vy jse mi ale vědec, když od stolu řeknete, že pokles cenové hladiny o 1,5 procenta je plynulý vývoj. Může to být plynulý vývoj, ale v rostoucím deflačním trendu a ten může generovat více subjektů dnes odkládajících spekulativně spotřebu. K odkladu spotřeby se přidají i efekty jako je růst reálného úroku, či nominální a reálné rigidity a mezi sebou se mohou znásobit. Vy (všichni rakušané) evidentně trpíte trochu efektem "fallacy of composition", kdy uvažujete jednotlivce a implikujete na celek. Ano u jednotlivce je to malý pokles a můžu omezit nákup třeba jen o pár stovek, což mnoho není, prostě si něco koupím za měsíc atd. Jenže když tohle udělají miliony lidí, tak i tato menší změna může mít makroekonomický dopad.

19. listopadu 2013 15:21:03 | reagovat

HynekRk

Ad gew

gew napsal: A celé tohle stojí na jedné zásadní poznámce: centrální banka necíluje ve skutečnosti inflaci, ale inflační očekávání. Ono to vypadá triviálně a nedůležitě, ale ve skutečnosti na tom stojí veškeré důvody měnové politiky. Když má centrální banka důvěru, ekonomičtí aktéři (zaměstnanci, zaměstnavatelé, investoři, atd.) očekávají, že inflace bude okolo inflačního cíle. Promítnou to do svých investičních projektů, do svých mzdových požadavků a tak podobně. Když pak inflace přesně na cíli nebude, tak to samozřejmě, jak Vláďo sám cituješ v textu, vytváří vítěze a poražené. Nicméně vytváří je to aspoň náhodně, někdy na tu stranu, jindy na druhou stranu. Lidé ale v průměru budou pořád očekávat, že inflace na tom cíli v nějakém střednědobém horizontu (typicky kolem 2 let) bude.
Když jsou ekonomičtí aktéři tak dobří, aby dopoředu odhadli záměry ČNB, tak mi vysvětlete, jaký význam má pak tato politka? Logicky pak případné rigidnosti prostě zůstanou takové jaké jsou a jen se povýší o případnou inflaci. dle R. E. Lucase jr.: pokud ekonomické subjekty vytvářejí správná racionální očekávání, bude se míra očekávané inflace rovnat míře skutečné inflace, HDP poroste přirozeným tempem a míra nezaměstnanosti se stabilizuje na přirozené míře, za této situace pak neexistuje žádná krátkodobá Philipsova křivka (Sojka - Dějiny ekonomických teorií, s. 393). Čili pak je ta politika vcelku k ničemu. Ledaže by ekonomické subjekty nebyly racionální a odhadly špatně inflační očekávání a nechaly se překvapit, pak ale není důvěryhodnost v centrální banku nijak extra důležitá a klidně by bylo žádoucí (z pohledu těcht teoriií), aby se třeba o pár procent inflace odchylovala, protože alespoň dočasně (než na ně tržní subjekty adaptivně zareagují) se mohou takto rigidnosti eliminovat. Pak ovšem nechápu Vaše následující psaní:

gew napsal: Tedy důvěryhodnost je pro centrální banku vším. Není to tak, jak se teď občas psalo, že ČNB nemusí budovat svou důvěryhodnost, protože za pár let stejně přijmeme euro. Bez důvěryhodnosti by prostě měnové politika nevedla k zamýšlenému cíli - stabilizaci ekonomiky. Ne nadarmo je míra důvěry velmi důležitou složkou všech těch DSGE modelů, které se v centrálních bankách většinou používají pro prognózy. Bankovní rada ČNB se někdy před rokem shodla na tom, že v případě potřeby dalšího uvolnění měnové politiky použije kurz. Tohle rozhodnutí veřejně vyhlásila. Teď je už delší dobu uvolnění nutné, přičemž pro některé členy BR, kteří předtim hlasovali proti intervencím, už asi přesáhlo jejich osobní hranici, kdy byli ještě ochotni to zkusit "vysedět". Protože hrozilo, že ČNB začne ztrácet onu veledůležitou důvěru - nebude se snažit dosáhnout inflačního cíle, ačkoliv nástroj na to má. A pro centrální banku není důležité, jestli je to významné a dlouhodobé přestřelování nebo podstřelování. Zkrátka se netrefuje, její prognóza říká, že se netrefí, a ona se ani nesnaží se trefit! To by bylo v naprostém rozporu se vším, na čem teorie centrálního bankovnictví a monetární ekonomie stojí.

Jedna věc je formální stánka věci, druhá věc je neformální stránka věci. Zdá se, že tedy klidně může existovat dvojí standart důvěry u tržních subjektů. Ohledně formální standartu by ČNB mohla ztratit důvěru, tak podnikne akci, která znamená ztrátu neformální důvěry v ČNB. Ostatně v článku to máte napsané: „Že šlo o překvapivou ránu je jasně vidět na grafu kurzu koruna/euro. I přes vyhrožování řada analytiků asi žila v domnění, že většinu v bankovní radě mají rozumní a konzervativně smýšlející lidé, co zůstanou ve vznešené nečinnosti, alespoň dokud nebude hrozit nějaké skutečné nebezpečí přímo v bankovním sektoru.“. Čili důvěryhodnost dostala nafrak, ostatně, že někdo něco prohlásil před rokem, je již docela dlouhá doba.

gew napsal: Tož tak. Možná ještě jednu poznámku na konec k té malé kladné inflaci a strachu z poklesu cen. Existuje ohromné (jakože fakt veliké) množství literatury, která je jako celek podle mě poměrně hodně přesvědčivá, a která ukazuje, že z důvodu existence nominálních rigidit zejména (!) při poklesu cenové hladiny nemusí docházet jen k nominálnímu přizpůsobení (= přeceňujeme zboží, snižujeme si mzdy, ale globálně vzato jsme na tom pořád stejně), ale bude docházet i k reálnému přizpůsobení (na úrovni ekonomického výstupu a zaměstnanosti). Což je něco, co logicky nechceme. A když jsme schopni tomu zabránit tím, že budeme držet inflaci a hlavně inflační očekávání v malých kladných hodnotách, tak why the hell not. Jinými slovy když stejně ta centrální banka v současném systému endogenních peněz musí být a musí něco dělat, tak je lepší, aby to dělala s cílem vytvořit očekávání o malé kladné inflaci, než nechat ta očekávání, ať jsou klidně do záporu.

Žijeme prakticky v trvale inflačních časech, je tedy vcelku logické, že se tomu lidé přizpůsobují. Někteří adaptivně, jiní předvídáním. Důležité také je, že díky tomu, že nové peníze vstupují na trh v určitých místech a rozšiřují se po trhu pozvolně, tak zde stejně dochází k deformacím, které pak musí být odstraněny (sám píšete, že: "Nicméně vytváří je to aspoň náhodně, někdy na tu stranu, jindy na druhou stranu."). To také něco stojí. Pomíjí to také další náklady, jako je možná korupce či politická objednávka (i bankéři jsou obyčejní lidé, že). Vy zde evidentně vycházíte (podobně jako ta hojná literatura) z nějakých cost benefit analýz, které de facto spočívají na porovnávání mezního užitku. Jsou tedy nevědecké a argumetovat zde tím vzhledem k zaměření webu teda nemá asi moc smysl. Mimochodem jeden z důvodů pádu charity ve formě odkazů a nadací bylo ustoupení od komoditního krytí peněz, kdy se úroky staly příliš malými. Zanesli si ti vědátoři tento zničený mezní užitek do svých cost benefot analýz? Pochybuji. Nejspíše o tom ani nic nevědí.

Konečně trh je právě o schopnosti přizpůsobování. Vaše připomínka je docela kuriózní.

Navíc obecně je to velmi sporné z teoretického hlediska (o čemž tu Vladimír již psal v článku o Fungování ekonomiky v podmínkách poklesu cenové hladiny), ale i z historického hlediska (pravda tehdy CB nebyla, ale pozvolnou deflaci to celkem dobře ilustruje):
Friedman a Schwartzová: USA v letech 1865-1879: cenová hladina poklesla na polovinu a růst pokračoval v rychlém tempu (Peníze, banky a hospodářské krize, Jesus Huerta de Soto, s. 331).

Mimochodem CB by musela pořád něco dělat i tehdy, pokud by řekla, že inflace má být kolem -0.5 %, vždyť hospodářský růst je proměnlivý. Dále je CB věřitelem poslední instance, regulátorem komerčních bank a má i jiné úkoly. To ale jistě víte.

19. listopadu 2013 16:57:55 | reagovat

Josef Tětek

Re: jedna (zásadní) poznámka

Uživatel gew napsal:

(Mimochodem, výzva, Vláďo, pro tebe, nebo pro kohokoliv jiného: Kdybyste se někdy nudili, docela by mě zajímala vaše představa, jak zajistit, aby současné bankovnictví v ČR přežilo, žilo a fungovalo bez ČNB. Ve formě nějakého souvislého textu, který by dával praktický návod, jak to udělat. Předpokladem samozřejmě je, že nikdo jiný svou centrální banku nezruší. Nebo jestli už takový text existuje, dejte link. Rád si někdy před spaním přečtu.)
Zajímavá výzva, ovšem myslím, že by to bylo cvičení ve zbytečnosti. Stejně jako u nás nepřežila kolaps centrálního plánování velká část těžkého průmyslu, myslím, že u bankovnictví by to bylo obdobné. S případným pádem současného finančního systému (např. z popudu dominového efektu ztráty důvěry v dolar) by patrně i české bankovnictví prošlo masivními změnami. Jak píšeš, CB si nikdo dobrovolně nezruší, takže se případně uvidí, až to začně padat živelně a hromadně. Návodů si můžeme psát plný internety, ale skutečný vývoj stejně nakonec ovlivní jednání milionů lidí...

19. listopadu 2013 17:09:17 | reagovat

Rob

Re: jedna (zásadní) poznámka

Uživatel Josef Tětek napsal:

Uživatel gew napsal:

...
Zajímavá výzva, ovšem myslím, že by to bylo cvičení ve zbytečnosti. Stejně jako u nás nepřežila kolaps centrálního plánování velká část těžkého průmyslu, myslím, že u bankovnictví by to bylo obdobné. S případným pádem současného finančního systému (např. z popudu dominového efektu ztráty důvěry v dolar) by patrně i české bankovnictví prošlo masivními změnami. Jak píšeš, CB si nikdo dobrovolně nezruší, takže se případně uvidí, až to začně padat živelně a hromadně. Návodů si můžeme psát plný internety, ale skutečný vývoj stejně nakonec ovlivní jednání milionů lidí...

Kdyby v případě krachu bankovního systému lidem zanikla většina peněz na účtech, jakého jednání bychom asi mohli očekávat... Myslím si, že by to byla nejsnadnější cesta k socialismu, či něčemu velmi radikálnímu, rozhodně ne k vyšší míře svobody. Trochu mi připadá, že se jednáním milionů lidí zaštiťuje absence scénářů a argumentů - varianta, že se zde lidé pokojně obejmou a společně vymyslí jiný peněžní systém, případně více systémů je nerespektujcící realitu. Po takovám masovém přerozdělení by se lidé radikalizovali, protože co byste asi cítil, kdybyste najednou přišel jen tak o všechny vklady? To by byl takový zmatek, že následků se můžeme jen hrubě domnívat.

19. listopadu 2013 18:17:29 | reagovat

Tanguero

tato diskuse je cvicenim ve zvaneni

Pritom staci aby si jeden technokrat z bankonvni rady pustil hubu na spacir a uz to lita:

http://www.novinky.cz/ekonomika/319718-koruna-zazila-dalsi-strmy-pad-a-stacilo-par-vet-clena-rady-cnb.html

Pro ty nestastniky co si nedokazou predstavit sbet bez CB, tak si doplnte vzdelani. Dokud byli penize kryty drahym kovem, nebylo potreba CB, to az vznik nekrytych bankocetli si vynutil vznik veritele posledni instance - CB.

19. listopadu 2013 18:47:36 | reagovat

Vladimír Krupa

Re: jedna (zásadní) poznámka

Uživatel gew napsal:

Vláďo (myslím, že jsme se nikdy osobně nebavili, ale snad ti nebude vadit, když ti budu prostě tykat),

Tykání nevadí. Stejně jsme si tykali už kdysi na fóru libinstu. (já tam byl jako Finist)

Já tyhle ty argumenty znám (a doufal jsem, že to bude dostatečně jasné z toho dlouhého úvodu - právě proto jsem ho psal), ale vidím v nich velké slabiny.

Argument očekávané cenové stability - pro lidi i podniky je ve skutečnosti důležitější předvídatelnost konkrétních cen. CPI je celkem nic moc neříkající průměr. To, co by měl peněžní systém dělat je to, nenarušovat moc ty individuální kalkulace. A to je podle mě důležitější cíl, než si splnit agregátní ukazatel, ale za cenu toho, že to právě ty individuální kalkulace naruší.

K čemu to inflační cílení by vlastně v zásadě mělo sloužit? Podle mě by skutečně centrální banky udělaly o něco líp, kdyby ty 2% braly jako horní hranici nad kterou budou utahovat a nevšímaly si toho, co se děje pod ní. Je to jen agregát a tam je vždycky potřeba nějaká větší vůle.

Neběžné nástroje vyvolávají poprask - no bodejť by ne. Tak si je úplně zakázat a na aktivní měnovou politiku rezignovat.

Ještě takovou věc - jak jsem dneska na jedný debatě na VŠE slyšel tu kurzovou intervenci obhajovat Tomšíka (neradíš mu tam náhodou ty?), že kanál přes bankovní úvěrování by byl možný jen za cenu ohrožení stability sektoru - a v tom je i to gró mého článku: Jestliže ten základní důvod proč není inflace 2% v tom, že se snižuje tvorba úvěrů v bankovním sektoru (a M2 nám stagnuje) tak ta se snižuje z nějakých příčin. A jednou z těch příčin je, že teda "chceme" tu větší stabilitu toho sektoru, opatrnější úvěrování a víc vlastního kapitálu.
A jestli tohle chceme, tak je očividné, že ten náklad na dosažení těchhle cílů bude právě ta podstřelená inflace.
Tohle je jen ten začarovaný kruh - jedna intervence vyvolá "potřebu" další intervence a tak dále. ČNB mohla prodat to podstřelení cíle s tímhle zdůvodněním (ještě by to vhodně svedla na požadavky EU) a nikdo by se na ní moc nezlobil.
- Malý růst a deflace jako cena za vyšší stabilitu -
Místo toho dneska slyším od Tomšíka, jak jsme soběstační ve výrobě mléka a mléčných výrobků, takže výpadek dovozu pokryjí naše národní zdroje. :(

19. listopadu 2013 19:11:53 | reagovat

Rob

Re: jedna (zásadní) poznámka

Uživatel Vladimír Krupa napsal:

Uživatel gew napsal:

...

Tykání nevadí. Stejně jsme si tykali už kdysi na fóru libinstu. (já tam byl jako Finist)

Já tyhle ty argumenty znám (a doufal jsem, že to bude dostatečně jasné z toho dlouhého úvodu - právě proto jsem ho psal), ale vidím v nich velké slabiny.

Argument očekávané cenové stability - pro lidi i podniky je ve skutečnosti důležitější předvídatelnost konkrétních cen. CPI je celkem nic moc neříkající průměr. To, co by měl peněžní systém dělat je to, nenarušovat moc ty individuální kalkulace. A to je podle mě důležitější cíl, než si splnit agregátní ukazatel, ale za cenu toho, že to právě ty individuální kalkulace naruší.

K čemu to inflační cílení by vlastně v zásadě mělo sloužit? Podle mě by skutečně centrální banky udělaly o něco líp, kdyby ty 2% braly jako horní hranici nad kterou budou utahovat a nevšímaly si toho, co se děje pod ní. Je to jen agregát a tam je vždycky potřeba nějaká větší vůle.

Neběžné nástroje vyvolávají poprask - no bodejť by ne. Tak si je úplně zakázat a na aktivní měnovou politiku rezignovat.

Ještě takovou věc - jak jsem dneska na jedný debatě na VŠE slyšel tu kurzovou intervenci obhajovat Tomšíka (neradíš mu tam náhodou ty?), že kanál přes bankovní úvěrování by byl možný jen za cenu ohrožení stability sektoru - a v tom je i to gró mého článku: Jestliže ten základní důvod proč není inflace 2% v tom, že se snižuje tvorba úvěrů v bankovním sektoru (a M2 nám stagnuje) tak ta se snižuje z nějakých příčin. A jednou z těch příčin je, že teda "chceme" tu větší stabilitu toho sektoru, opatrnější úvěrování a víc vlastního kapitálu.
A jestli tohle chceme, tak je očividné, že ten náklad na dosažení těchhle cílů bude právě ta podstřelená inflace.
Tohle je jen ten začarovaný kruh - jedna intervence vyvolá "potřebu" další intervence a tak dále. ČNB mohla prodat to podstřelení cíle s tímhle zdůvodněním (ještě by to vhodně svedla na požadavky EU) a nikdo by se na ní moc nezlobil.
- Malý růst a deflace jako cena za vyšší stabilitu -
Místo toho dneska slyším od Tomšíka, jak jsme soběstační ve výrobě mléka a mléčných výrobků, takže výpadek dovozu pokryjí naše národní zdroje. :(

1) očekávaná nízká inflace nijak nenarušuje přizpůsobení relativních cen v ekonomice dle komparativních výhod atd.

2) nebyl jsem tam, ale určitě měl Tomšík na mysli záporné úrokové sazby, což by skutečně mohlo destabilizovat dílčí banky díky úprku k oběživu.

19. listopadu 2013 19:39:56 | reagovat

gew

Re: Ad gew

Když jsou ekonomičtí aktéři tak dobří, aby dopoředu odhadli záměry ČNB, tak mi vysvětlete, jaký význam má pak tato politka? Logicky pak případné rigidnosti prostě zůstanou takové jaké jsou a jen se povýší o případnou inflaci. ... Ledaže by ekonomické subjekty nebyly racionální a odhadly špatně inflační očekávání a nechaly se překvapit, pak ale není důvěryhodnost v centrální banku nijak extra důležitá a klidně by bylo žádoucí (z pohledu těcht teoriií), aby se třeba o pár procent inflace odchylovala, protože alespoň dočasně (než na ně tržní subjekty adaptivně zareagují) se mohou takto rigidnosti eliminovat.
Právě že nikoliv. To, co popisujete, se v literatuře nazývá dynamická nekonzistence. A právě proto, aby k ní nedocházelo, má centrální banka stanovený cíl, kterého se snaží dosáhnout no matter what. Cílem je zkrátka tzv. "ukotvit očekávání". Tedy zajistit, že se lidé budou co nejmíň mýlit a tím zbytečně plýtvat prostředky.

Ostatně v článku to máte napsané: „Že šlo o překvapivou ránu je jasně vidět na grafu kurzu koruna/euro. I přes vyhrožování řada analytiků asi žila v domnění, že většinu v bankovní radě mají rozumní a konzervativně smýšlející lidé, co zůstanou ve vznešené nečinnosti, alespoň dokud nebude hrozit nějaké skutečné nebezpečí přímo v bankovním sektoru.“
Jak jinak by měl graf CZK/EUR vypadat? Předtím nikdy nebylo vyhlášeno, jaký by měl být onen optimální kurz. Teď to vyhlášeno bylo a v důsledku vyhlášení to tam prostě vyskočilo. To jako měla bankovní rada říct, že chce kurz 26,00 další týden to změnit na 26,20, další na 26,50 a tak dále až k 27,00? To by byla přece ještě větší šaškárna. Podle mě prostě neexistuje způsob, jak docílit takového oslabení kurzu bez prudké změny.

Vy zde evidentně vycházíte (podobně jako ta hojná literatura) z nějakých cost benefit analýz, které de facto spočívají na porovnávání mezního užitku. Jsou tedy nevědecké a argumetovat zde tím vzhledem k zaměření webu teda nemá asi moc smysl.
Jinými slovy "literaturu neznám, ale určitě tvrdí, že ..." Prostě se smiřte s tím, že existují všeobecně přijímané způsoby, jak takové jevy na makroekonomické úrovni analyzovat. Na téhle úrovni nemá smysl do diskuse tahat přístup "celá ekonomie je už 100 let špatně".

Konečně trh je právě o schopnosti přizpůsobování. Vaše připomínka je docela kuriózní.
Jenže v současném světě cena peněz (nebo jak tomu chceme říkat: prostě úrokové sazby a vše s tím související) prostě není určována trhem a zatím jsem nikde neviděl praktický a proveditelný způsob přechodu od současného řízeného systému k trhu. Proto taky ta výzva na konci mého příspěvku. Argument je prostě následující: Proč to dělat podle současných ekonomických znalostí víc blbě, když to lze dělat méně blbě :)

19. listopadu 2013 19:57:50 | reagovat

FK

Re: Ad gew

Uživatel gew napsal:

..
Právě že nikoliv. To, co popisujete, se v literatuře nazývá dynamická nekonzistence. A právě proto, aby k ní nedocházelo, má centrální banka stanovený cíl, kterého se snaží dosáhnout no matter what. Cílem je zkrátka tzv. "ukotvit očekávání". Tedy zajistit, že se lidé budou co nejmíň mýlit a tím zbytečně plýtvat prostředky..

Já nechci, aby mě někdo chránil před tím, zda se zmýlím či nikoli. Já chci měnu, která mě nebude znehodnocovat mé úspory, navíc podle uvážení nějakých superchytrolínů.

...
Jinými slovy "literaturu neznám, ale určitě tvrdí, že ..." Prostě se smiřte s tím, že existují všeobecně přijímané způsoby, jak takové jevy na makroekonomické úrovni analyzovat. Na téhle úrovni nemá smysl do diskuse tahat přístup "celá ekonomie je už 100 let špatně".

Zatím to ale vypadá, že to tak skutečně je.

Jenže v současném světě cena peněz (nebo jak tomu chceme říkat: prostě úrokové sazby a vše s tím související) prostě není určována trhem a zatím jsem nikde neviděl praktický a proveditelný způsob přechodu od současného řízeného systému k trhu. Proto taky ta výzva na konci mého příspěvku. Argument je prostě následující: Proč to dělat podle současných ekonomických znalostí víc blbě, když to lze dělat méně blbě :)

Ale otázka na tento argument zní : Komu tenhle stav vyhovuje nejvíc? Většinou se pak v odpovědi vynoří i fakt, proč tomu tak je.

19. listopadu 2013 20:16:29 | reagovat

gew

Re: jedna (zásadní) poznámka

Uživatel Vladimír Krupa napsal:

Argument očekávané cenové stability - pro lidi i podniky je ve skutečnosti důležitější předvídatelnost konkrétních cen. CPI je celkem nic moc neříkající průměr. To, co by měl peněžní systém dělat je to, nenarušovat moc ty individuální kalkulace. A to je podle mě důležitější cíl, než si splnit agregátní ukazatel, ale za cenu toho, že to právě ty individuální kalkulace naruší.
Z mikropohledu máš samozřejmě pravdu, ale makroekonomický pohled, který právě ukazuje ta mnou zmiňovaná literatura, prostě říká, že na inflačních očekávání (i na úrovni CPI) záleží.

K čemu to inflační cílení by vlastně v zásadě mělo sloužit? Podle mě by skutečně centrální banky udělaly o něco líp, kdyby ty 2% braly jako horní hranici nad kterou budou utahovat a nevšímaly si toho, co se děje pod ní. Je to jen agregát a tam je vždycky potřeba nějaká větší vůle.
K tomu nemám co víc napsat, než jsem už napsal. Jsou tam prostě makroekonomické náklady při deviacích oběma směry.

Neběžné nástroje vyvolávají poprask - no bodejť by ne. Tak si je úplně zakázat a na aktivní měnovou politiku rezignovat.
Možná se budeš divit, ale i o tomhle se interně v ČNB diskutovalo. Nakonec se to odmítlo jako příliš riskantní přístup z pohledu komunikace a udržení důvěry.

Jestliže ten základní důvod proč není inflace 2% v tom, že se snižuje tvorba úvěrů v bankovním sektoru (a M2 nám stagnuje) tak ta se snižuje z nějakých příčin. A jednou z těch příčin je, že teda "chceme" tu větší stabilitu toho sektoru, opatrnější úvěrování a víc vlastního kapitálu.
A jestli tohle chceme, tak je očividné, že ten náklad na dosažení těchhle cílů bude právě ta podstřelená inflace.
Nedokážu ti říct, co je skutečná příčina nízké inflace. Imho nelze říct, že by existovala jedna příčina, ale to je fuk. Důležité je, že samotná očekávání nízké inflace (deflace) mohou způsobit nízkou inflaci (deflaci). Tedy čistá psychologie. Potom už to není tak jednoduché, jak píšeš. Nikdo to chtít nemusí, ale protože se všichni budou bát, že to bude, tak to tak nakonec opravdu bude. S náklady, které jsem zmiňoval v minulém příspěvku.

Tohle je jen ten začarovaný kruh - jedna intervence vyvolá "potřebu" další intervence a tak dále.
Samozřejmě. Tak už to bývá. Proto je ale teoreticky zdůvodněno a prakticky zavedeno, že centrální banka sleduje jednoduché pravidlo, drží se ho a je dostatečně transparentní, aby jí to každý věřil. Když jí to lidé věří, často není potřeba nic moc dělat, protože samotná očekávání vedou k cíli.

Tomšíkovi neradím :)

20. listopadu 2013 09:43:00 | reagovat

Notaras

Re: jedna (zásadní) poznámka

Uživatel gew napsal:

(Mimochodem, výzva, Vláďo, pro tebe, nebo pro kohokoliv jiného: Kdybyste se někdy nudili, docela by mě zajímala vaše představa, jak zajistit, aby současné bankovnictví v ČR přežilo, žilo a fungovalo bez ČNB. Ve formě nějakého souvislého textu, který by dával praktický návod, jak to udělat. Předpokladem samozřejmě je, že nikdo jiný svou centrální banku nezruší. Nebo jestli už takový text existuje, dejte link. Rád si někdy před spaním přečtu.)

Za prvé - proč bychom měli chtít, aby přežilo současné bankovnictví?
Za druhé - opravdu jste přesvěčen, že centrální banka je prospěšná, pokud není schopna přežít bez zákonného monopolu, tedy že v případě, že nebude mít zákonný monopol lidé nebudou chtít využívat jí emitované peníze.
Za třetí pokud by ČNB měla dostatečná aktiva na vykoupení veškerých emitovaných peněz (což nemá, ale jedině díky svému špatnému hospodaření - drží aktiva u kterých klesá jejich hodnota vyjádřená v korunách) nepředstavovalo by zrušení jejího monopolu žádný problém, jelikož by mohla udržovat hodnotu koruny prostě prodejem svých aktiv. A pokud by hodnota koruny byla skutečně stabilní, a pokud lidé opravdu preferují mírnou 2% inflaci, jistě by se koruna udržela v oběhu.

20. listopadu 2013 09:43:34 | reagovat

HynekRk

Re: Ad gew

Uživatel gew napsal:

...
Jinými slovy "literaturu neznám, ale určitě tvrdí, že ..." Prostě se smiřte s tím, že existují všeobecně přijímané způsoby, jak takové jevy na makroekonomické úrovni analyzovat. Na téhle úrovni nemá smysl do diskuse tahat přístup "celá ekonomie je už 100 let špatně".

Ale to nevadí, protože na pavědu je potřeba pořád upozorňovat.

20. listopadu 2013 09:52:49 | reagovat

HynekRk

Re: Ad gew

Uživatel gew napsal:

...
Právě že nikoliv. To, co popisujete, se v literatuře nazývá dynamická nekonzistence. A právě proto, aby k ní nedocházelo, má centrální banka stanovený cíl, kterého se snaží dosáhnout no matter what. Cílem je zkrátka tzv. "ukotvit očekávání". Tedy zajistit, že se lidé budou co nejmíň mýlit a tím zbytečně plýtvat prostředky.

Vy jste to nepochopil, já ty teorie nezastávám, jen jsem na ně poukázal a poukázal na vaši nekonzistenci, když považujete za problém rigidity a zároveň tvrdíte, že je nutné, aby politika banky byla důvěryhodná (čili předvídatelná), čímž se však ty rigidity nedají moc dobře eliminovat nedají, protože se tak omezuje možnost vzniku peněžní iluze (která stejně díky adaptabilitě na inflaci zanikne). Co se týče té důvěry, tak zřejmě nedokážate odlišit, že existují minimálně dva typy důvěry. Jedna oficiální a jedna neoficiální. ČNB v tyto dny zahodila tu neoficiální důvěru v ni, proto mne není jasné, proč se tím tak oháníte.

20. listopadu 2013 10:44:04 | reagovat

Notaras

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Rob napsal:

Uživatel Vladimír Krupa napsal:

...

Úspora je odložená část důchodu a investice je potom tvorba hrubého kapitálu, tedy faktický nákup fixního aktiva, či zásob. Identita nám říká, že se vždy v uzavřené ekonomice úspory rovnají investicím. Zjednodušeně byste mohl říci, že je to úplně to samé a úsporám byste mohl říkat investice, ale potom by nebylo zřejmé z čeho jsou ty investice financovány - z úspor. Je to stejný podvojný záznam jako v podnikovém účetnictví, kdy zdrojem je úspora a užitím je investice. Neboli zdroj krytí majetku je třeba vlastní kapitál oproti nějakým aktivům. Není užitečné, aby účetní (taky to nedělá) zaměňoval majetek a zdroj krytí, i když jsou vyždy rovny, protože potom odpadne kauzalita, kdy se kapitál snížil díky poklesu hodnoty majetku, nebo naopak vzrostl majetek díky navýšení kapitálu. Stejně tak u úspor, k reálným investicím došlo díky růstu úspor.

Takže mé tvrzení o neproinvestovaných úsporách nemá vazbu na podvojný záznam, ten je vždy vyrovnaný, ale na změny v rozvahách, které nutně v důsledku neproinvestování úspor vznikly - čili, že došlo ke k faktickému paradoxu úspor ve finále v recesi.

Ekonomika uzavřená je, nebo snad úspory odlétají do vesmíru? Skutečnost, že při sečtení vývozu a dovozu na arbitrárně zvoleném území (nebo množině lidí) se ty dvě čísla nerovnají nemá význam pro nikoho jiného než centrální banku, které může indikovat, že špatně naplánovali směnný kurz.

Poslyšte kefalín, co vy si představujete pod takovými slovy úspora a investice a jak si představujete, že se úspora mění ve fixní kapitál? A co je to odložená část důchodu?

Když dostanete výplatu a okamžitě ji celou neutratíte je to úspora? Do kdy ji musíte utratit, aby to nebyla úspora? Mohou vznikat úspory v ekonomice, kde neexistují oficiální peníze?

Držba peněz není úspora, to by v každém okamžiku musely být v ekonomice úspory nepřeměněné v investice odpovídající hodnotě držených peněz. Když totiž nakoupíte fixní aktivum, tak zase prodejce toho fixního aktiva má neutracené peníze - žádná proměna úspor na investice nenastala.
Pozemky jsou fixní aktivum, z pohledu jednotlivce mohou být investicí, ale z pohledu ekonomiky jako celku nemusela být uskutečněna žádná úspora aby vznikly.

Jedinná smyslupná definice investice je , že se musíte něčeho vzdát teď (= úspora), aby jste něco v budoucnosti získal něco, čeho si ceníte více. Jinými slovy, pokud jste se ničeho nevzdal v očekávání něčeho v budoucnu, neděláte úsporu ani investici.

Pokud jakýmkoliv způsobem spočítáte, že úspory převyšují investice, zřejmě jste si špatně zjistil výši úspor nebo výši investic. Například, když obchodník koupí jablka v létě za x, uskladní je a v zimě prodá za x+y, tak evidentně učinil investici ve výši x a musel se vzdát jiného alternativního využití x. Když totéž udělá zákazník, koupí jablka v létě za x a sní je až v zimě, tak statistiky žádnou investici nezaznamenají, ale výsledek je stejný. Když zámečník vyrobí výtah a prodá ji zedníkovi, statistiky zaznamenají investici, když ho ovšem použije na stavbu vlastního domu, statistiky nezaznamenají nic.

20. listopadu 2013 10:45:11 | reagovat

libertarian

Argumenty centr.bankára

Ked si akakolvek institucia definuje vlastné ciele, a vytvorí si vlastnú teoriu, tak pomocou tých cieľov a tej svojej teorie si celkom dobre obháji svoje konanie a svoju existenciu.
Je len smutné, že spusta ludí takto predhodené ciele a teorie automaticky považuje za "bohom dané" .A že vôbec akceptuje diskusiu založenú na takýchto "bohom daných" argumentoch. A čo moje argumenty : "Nechajte mi majetok a slobodu !" ?

20. listopadu 2013 10:48:12 | reagovat

Didi

Co je vlastně na tom odkládání spotřeby špatného?

Pořád se operuje s tím, že deflace (resp. ve správných termínech pokles spotřebitelských cen) přinese odložení spotřeby a že to bude znamenat naprostý průšvih a zhroucení ekonomiky a všeobecný konec světa. Takže zkusme se zamyslet nad otázkou "Co je vlastně na tom odkládání spotřeby špatného?" resp. "Je odkládání spotřeby vůbec špatné?"
Když je ekonomika efektivní, vyrábí stále levněji a více, cena zboží přirozeně klesá. Jenže lidé a jejich potřeby tímto nezmizí. Mnoho potřeb je konstantních bez ohledu na cenu (jídlo, uhlí na zimu, doprava do práce apod.) Se změnou ceny možná postupně dojde k určitým úpravám ve skladbě zboží, kterým tuto potřebu uspokojujeme (omezím brambory a budu jíst o to více rýže, místo uhlí přejdu na topení dřevem,...), ale celkově se žádný zlom nekoná.
Co se týče zboží u kterého je odklad spotřeby teoreticky možný: Když si místo nové televize nechám tu starou, která pořád normálně funguje, dávám tím najevo, že novou televizi vlastně nepotřebuji. Když místo návštěvy opery zůstanu doma a budu si číst hezkou knížku, opět tím jen dávám najevo, že si volného času a večera stráveného na gauči cením více než šesti hodin v práci a večera v opeře.
Ano časem se zjistí, že není potřeba vyrábět tolik nových televizí a hrát tolik oper. Jejich produkce se tudíž omezí a jejich výrobcům poklesnou platy / sníží se počet pracujících v těchto méně poptávaných odvětvích. Tato informace se bude dálě šířit - montér televizí s nižším platem bude kupovat levnější boty, obuvník si koupí levnější mlíko a mlíkař dostane za mléko méně než předtím, ale tomu to nevadí, protože si večer místo návštěvy opery čte knížky a tudíž tolik peněz nepožaduje. Ale to je jen důsledek přizpůsobení trhu požadavkům zákazníků, kteří preferují více volného času a méně spotřebního zboží. Tak co je na tom špatně?

20. listopadu 2013 11:04:23 | reagovat

libertarian

Re: Co je vlastně na tom odkládání spotřeby špatného?

Uživatel Didi napsal:

Pořád se operuje s tím, že deflace (resp. ve správných termínech pokles spotřebitelských cen) přinese odložení spotřeby a že to bude znamenat naprostý průšvih a zhroucení ekonomiky a všeobecný konec světa. Takže zkusme se zamyslet nad otázkou "Co je vlastně na tom odkládání spotřeby špatného?" resp. "Je odkládání spotřeby vůbec špatné?"
Když je ekonomika efektivní, vyrábí stále levněji a více, cena zboží přirozeně klesá. Jenže lidé a jejich potřeby tímto nezmizí. Mnoho potřeb je konstantních bez ohledu na cenu (jídlo, uhlí na zimu, doprava do práce apod.) Se změnou ceny možná postupně dojde k určitým úpravám ve skladbě zboží, kterým tuto potřebu uspokojujeme (omezím brambory a budu jíst o to více rýže, místo uhlí přejdu na topení dřevem,...), ale celkově se žádný zlom nekoná.
Co se týče zboží u kterého je odklad spotřeby teoreticky možný: Když si místo nové televize nechám tu starou, která pořád normálně funguje, dávám tím najevo, že novou televizi vlastně nepotřebuji. Když místo návštěvy opery zůstanu doma a budu si číst hezkou knížku, opět tím jen dávám najevo, že si volného času a večera stráveného na gauči cením více než šesti hodin v práci a večera v opeře.
Ano časem se zjistí, že není potřeba vyrábět tolik nových televizí a hrát tolik oper. Jejich produkce se tudíž omezí a jejich výrobcům poklesnou platy / sníží se počet pracujících v těchto méně poptávaných odvětvích. Tato informace se bude dálě šířit - montér televizí s nižším platem bude kupovat levnější boty, obuvník si koupí levnější mlíko a mlíkař dostane za mléko méně než předtím, ale tomu to nevadí, protože si večer místo návštěvy opery čte knížky a tudíž tolik peněz nepožaduje. Ale to je jen důsledek přizpůsobení trhu požadavkům zákazníků, kteří preferují více volného času a méně spotřebního zboží. Tak co je na tom špatně?
" Tak co je na tom špatně?"
Tak najprv treba doplniť "Pre koho špatne ?".
A potom je odpoved jednoduchá :
Prakticky všetky príjmy štatu su závislé na spotrebe ludí, na ich zarábaní penazí (DPH, dan z príjmu). Pokiaľ ludia stale viac robia, viac zarábaju a viac míňajú penazí, tak má STAT veľké príjmy z daní. A štat potrebuje tie prašule na mínanie, na rozkrádanie, na platenie svojich dlhov. ALE - ak sa ludia uskromnia, menej mínajú, tak sudruhovi fin.ministrovi sa znížia príjmy v kasičke, a STAT je v prdeli.
Takže takto.
"Pre koho špatne ?". Pre štatnu kasu a pre politikov je to zle.

20. listopadu 2013 11:05:09 | reagovat

peto

Re: Co je vlastně na tom odkládání spotřeby špatného?

Uživatel Didi napsal:

Tak co je na tom špatně?

No predsa že nerastie hádépé.

20. listopadu 2013 11:09:04 | reagovat

Rob

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Notaras napsal:

Uživatel Rob napsal:

...

Ekonomika uzavřená je, nebo snad úspory odlétají do vesmíru? Skutečnost, že při sečtení vývozu a dovozu na arbitrárně zvoleném území (nebo množině lidí) se ty dvě čísla nerovnají nemá význam pro nikoho jiného než centrální banku, které může indikovat, že špatně naplánovali směnný kurz.

Poslyšte kefalín, co vy si představujete pod takovými slovy úspora a investice a jak si představujete, že se úspora mění ve fixní kapitál? A co je to odložená část důchodu?

Když dostanete výplatu a okamžitě ji celou neutratíte je to úspora? Do kdy ji musíte utratit, aby to nebyla úspora? Mohou vznikat úspory v ekonomice, kde neexistují oficiální peníze?

Držba peněz není úspora, to by v každém okamžiku musely být v ekonomice úspory nepřeměněné v investice odpovídající hodnotě držených peněz. Když totiž nakoupíte fixní aktivum, tak zase prodejce toho fixního aktiva má neutracené peníze - žádná proměna úspor na investice nenastala.
Pozemky jsou fixní aktivum, z pohledu jednotlivce mohou být investicí, ale z pohledu ekonomiky jako celku nemusela být uskutečněna žádná úspora aby vznikly.

Jedinná smyslupná definice investice je , že se musíte něčeho vzdát teď (= úspora), aby jste něco v budoucnosti získal něco, čeho si ceníte více. Jinými slovy, pokud jste se ničeho nevzdal v očekávání něčeho v budoucnu, neděláte úsporu ani investici.

Pokud jakýmkoliv způsobem spočítáte, že úspory převyšují investice, zřejmě jste si špatně zjistil výši úspor nebo výši investic. Například, když obchodník koupí jablka v létě za x, uskladní je a v zimě prodá za x+y, tak evidentně učinil investici ve výši x a musel se vzdát jiného alternativního využití x. Když totéž udělá zákazník, koupí jablka v létě za x a sní je až v zimě, tak statistiky žádnou investici nezaznamenají, ale výsledek je stejný. Když zámečník vyrobí výtah a prodá ji zedníkovi, statistiky zaznamenají investici, když ho ovšem použije na stavbu vlastního domu, statistiky nezaznamenají nic.

ˇ
Úspora je toková veličina a vztahuje se k reálným tokům důchodů (protipoložka výdajů a přidaných hodnot) v ekonomice. Takže i kdyby neexistovaly peníze a HDP jste počítal třeba v bramborách, tak se na tom nic nemění. Směšuješ úspory a stavovou veličinu peněžních aktiv. To se na mě nezlob, ale pro mě ztráta času při vysvětlování.

Jo a Kefalí, když výtah použiješ na stavbu vlastního domu, tak je to také tvorba hrubého fixního kapitálu obydlí. Máš zcestné výhrady, protože jsi evidentně manuál k systému národních účtů ani neviděl.

20. listopadu 2013 11:13:35 | reagovat

Rob

Re: Co je vlastně na tom odkládání spotřeby špatného?

Uživatel Didi napsal:

Pořád se operuje s tím, že deflace (resp. ve správných termínech pokles spotřebitelských cen) přinese odložení spotřeby a že to bude znamenat naprostý průšvih a zhroucení ekonomiky a všeobecný konec světa. Takže zkusme se zamyslet nad otázkou "Co je vlastně na tom odkládání spotřeby špatného?" resp. "Je odkládání spotřeby vůbec špatné?"
Když je ekonomika efektivní, vyrábí stále levněji a více, cena zboží přirozeně klesá. Jenže lidé a jejich potřeby tímto nezmizí. Mnoho potřeb je konstantních bez ohledu na cenu (jídlo, uhlí na zimu, doprava do práce apod.) Se změnou ceny možná postupně dojde k určitým úpravám ve skladbě zboží, kterým tuto potřebu uspokojujeme (omezím brambory a budu jíst o to více rýže, místo uhlí přejdu na topení dřevem,...), ale celkově se žádný zlom nekoná.
Co se týče zboží u kterého je odklad spotřeby teoreticky možný: Když si místo nové televize nechám tu starou, která pořád normálně funguje, dávám tím najevo, že novou televizi vlastně nepotřebuji. Když místo návštěvy opery zůstanu doma a budu si číst hezkou knížku, opět tím jen dávám najevo, že si volného času a večera stráveného na gauči cením více než šesti hodin v práci a večera v opeře.
Ano časem se zjistí, že není potřeba vyrábět tolik nových televizí a hrát tolik oper. Jejich produkce se tudíž omezí a jejich výrobcům poklesnou platy / sníží se počet pracujících v těchto méně poptávaných odvětvích. Tato informace se bude dálě šířit - montér televizí s nižším platem bude kupovat levnější boty, obuvník si koupí levnější mlíko a mlíkař dostane za mléko méně než předtím, ale tomu to nevadí, protože si večer místo návštěvy opery čte knížky a tudíž tolik peněz nepožaduje. Ale to je jen důsledek přizpůsobení trhu požadavkům zákazníků, kteří preferují více volného času a méně spotřebního zboží. Tak co je na tom špatně?

Je na tom špatně to, že produkce televizí nebude nahrazena něčím jiným a vzniknou nevyužité zdroje a nedobrovolná nezaměstnanost. Bavíme se zde o poptávkovém šoku. Kdyby lidé preferovali více volného času a méně vyráběli, dojde k poklesu nabídky (potenciálního produktu) a potom je to skutečně jejich preference.

20. listopadu 2013 11:14:16 | reagovat

libertarian

Re: Co je vlastně na tom odkládání spotřeby špatného?

Uživatel libertarian napsal:

Uživatel Didi napsal:

...
" Tak co je na tom špatně?"
Tak najprv treba doplniť "Pre koho špatne ?".
A potom je odpoved jednoduchá :
Prakticky všetky príjmy štatu su závislé na spotrebe ludí, na ich zarábaní penazí (DPH, dan z príjmu). Pokiaľ ludia stale viac robia, viac zarábaju a viac míňajú penazí, tak má STAT veľké príjmy z daní. A štat potrebuje tie prašule na mínanie, na rozkrádanie, na platenie svojich dlhov. ALE - ak sa ludia uskromnia, menej mínajú, tak sudruhovi fin.ministrovi sa znížia príjmy v kasičke, a STAT je v prdeli.
Takže takto.
"Pre koho špatne ?". Pre štatnu kasu a pre politikov je to zle.

"Pre koho špatne ?". Pre štatnu kasu a pre politikov je to zle..
Už som len zabudol dodať :
- je logické, že pracovník centr. banky, teda štatny zamestnanec , nemôže TAKTO vysvetliť, povedať, prečo to jeho inštitucia robí, čo robí. CB je spoluzodpovedná za to, aby sa statna kasička nevyprázdnila. A robia to ešte horšie (alebo lepšie ?) - FED kupuje priamo vládne dlhopisy, ECBečka už tiež, iba oklukou. Proste, CB su najdôležitejším ministerstvom každej vlády. "Nezávislé"

20. listopadu 2013 12:19:04 | reagovat

Ivana Ebuová

Re: Co je vlastně na tom odkládání spotřeby špatného?

Uživatel libertarian napsal:

Uživatel Didi napsal:

...
" Tak co je na tom špatně?"
Tak najprv treba doplniť "Pre koho špatne ?".
A potom je odpoved jednoduchá :

Prakticky všetky príjmy štatu su závislé na spotrebe ludí, na ich zarábaní penazí (DPH, dan z príjmu). Pokiaľ ludia stale viac robia, viac zarábaju a viac míňajú penazí, tak má STAT veľké príjmy z daní. A štat potrebuje tie prašule na mínanie, na rozkrádanie, na platenie svojich dlhov. ALE - ak sa ludia uskromnia, menej mínajú, tak sudruhovi fin.ministrovi sa znížia príjmy v kasičke, a STAT je v prdeli.

Takže takto.
"Pre koho špatne ?". Pre štatnu kasu a pre politikov je to zle.

...jenže to souvisí (laicky řečeno) právě s tou důvěrou lidí ve stabilitu peněz a bankovního sektoru vůbec. Jedna věc je znehodnocení vkladů a jiná věc ochota tyto znehodnocené vklady utrácet. Podle mne se obyčejní lidé cuknou a začnou šetřit ještě víc. Vývoz nevydělá, tak jak se předpokládá, naopak růst domácích cen ještě víc utlumí spotřebu. A to, že se k tomuto kroku ČNB odhodlala právě před Vánoci jen ukazuje, že jde o sprosté sociální inženýrství a hokus pokus. Pokud to nevyjde, tak se CB spoléhá alespoň na lokální výkyv nákupní horečky před Vánoci - což bude obratem interpretováno jako úspěch kroku CB. Já například koupím jen to, (už jsem dávno koupila) co jsem koupit chtěla. A po Vánocích, pokud vše zdraží, tak utáhnu šrouby hospodaření s penězi ještě víc než dosud. V průběhu roku 2014 se opět přejde plynule a do ztracena k plovoucímu kurzu jelikož se ukáže, že šlo o krok kontraproduktivní.

20. listopadu 2013 12:58:28 | reagovat

Didi

Re: Co je vlastně na tom odkládání spotřeby špatného?

Uživatel libertarian napsal:
" Tak co je na tom špatně?"
Tak najprv treba doplniť "Pre koho špatne ?".
A potom je odpoved jednoduchá :
Prakticky všetky príjmy štatu su závislé na spotrebe ludí, na ich zarábaní penazí (DPH, dan z príjmu). Pokiaľ ludia stale viac robia, viac zarábaju a viac míňajú penazí, tak má STAT veľké príjmy z daní. A štat potrebuje tie prašule na mínanie, na rozkrádanie, na platenie svojich dlhov. ALE - ak sa ludia uskromnia, menej mínajú, tak sudruhovi fin.ministrovi sa znížia príjmy v kasičke, a STAT je v prdeli.
Takže takto.
"Pre koho špatne ?". Pre štatnu kasu a pre politikov je to zle.
Máte pravdu, měl jsem otázku upřesnit, takže znova "Tak co je na tom poklesu spotřebitelských cen pro řadového občana (ať už dítě, pracujícího nebo penzistu) špatně?" :-))
Jasně, jak napsal peto: "No predsa že nerastie hádépé." a z toho plyne i "...ludia sa uskromnia, menej mínajú, tak sudruhovi fin.ministrovi sa znížia príjmy v kasičke, a STAT je v prdeli." To první je mi jako řadovému občanu přinejmenším lhostejné a to druhé bych skoro označil za přínos.
Mimochodem v neděli jsem si nenajal zahradníka, kterému bych kromě ceny jeho práce zaplatil i DPH, tudíž zahradník ani neměl důvod z této nevyplacené ceny odvést daň z příjmu a daň sociální a daň zdravotní. Tím, že jsem si na zahradě pohrabal listí svépomocí, jsem je vlastně dopustil trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. To jsem padouch asociální :-)

Uživatel Rob napsal:
Je na tom špatně to, že produkce televizí nebude nahrazena něčím jiným a vzniknou nevyužité zdroje a nedobrovolná nezaměstnanost. Bavíme se zde o poptávkovém šoku. Kdyby lidé preferovali více volného času a méně vyráběli, dojde k poklesu nabídky (potenciálního produktu) a potom je to skutečně jejich preference.
Proč by mělo dojít k nějakému šoku? To se jako deset miliónů čechů sejde na náměstí a všichni se domluví, že od 8.11.2013 už žádné nové televize a žádná opera? Jen tak, naráz z ničeho nic? Nebo to bude spíše proces postupný, podobně jako CRT obrazovky byly v průběhu cca uplynulých deseti let nahrazeny obrazovkami LCD?
Ad: nevyužité zdroje a nedobrovolná nezaměstnanost. Mě by například bavilo vyrábět parní lokomotivy. Problém je, že je nikdo nechce kupovat. Ani němci, ani francouzi a japonci už vůbec ne. Mám teda zkusit ukecat členy bankovní rady, ať s tím kurzem koruny pohnou ještě více, přece není možné, aby ty lokomotivy svět nekupoval, když pro ně budou skoro zadarmo. Fungl nová lokomotiva za jedno euro, no neberte to.

20. listopadu 2013 14:30:10 | reagovat

Rob

Re: Co je vlastně na tom odkládání spotřeby špatného?

Uživatel Didi napsal:

Uživatel libertarian napsal:
...
Máte pravdu, měl jsem otázku upřesnit, takže znova "Tak co je na tom poklesu spotřebitelských cen pro řadového občana (ať už dítě, pracujícího nebo penzistu) špatně?" :-))
Jasně, jak napsal peto: "No predsa že nerastie hádépé." a z toho plyne i "...ludia sa uskromnia, menej mínajú, tak sudruhovi fin.ministrovi sa znížia príjmy v kasičke, a STAT je v prdeli." To první je mi jako řadovému občanu přinejmenším lhostejné a to druhé bych skoro označil za přínos.
Mimochodem v neděli jsem si nenajal zahradníka, kterému bych kromě ceny jeho práce zaplatil i DPH, tudíž zahradník ani neměl důvod z této nevyplacené ceny odvést daň z příjmu a daň sociální a daň zdravotní. Tím, že jsem si na zahradě pohrabal listí svépomocí, jsem je vlastně dopustil trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. To jsem padouch asociální :-)

Uživatel Rob napsal:
...
Proč by mělo dojít k nějakému šoku? To se jako deset miliónů čechů sejde na náměstí a všichni se domluví, že od 8.11.2013 už žádné nové televize a žádná opera? Jen tak, naráz z ničeho nic? Nebo to bude spíše proces postupný, podobně jako CRT obrazovky byly v průběhu cca uplynulých deseti let nahrazeny obrazovkami LCD?
Ad: nevyužité zdroje a nedobrovolná nezaměstnanost. Mě by například bavilo vyrábět parní lokomotivy. Problém je, že je nikdo nechce kupovat. Ani němci, ani francouzi a japonci už vůbec ne. Mám teda zkusit ukecat členy bankovní rady, ať s tím kurzem koruny pohnou ještě více, přece není možné, aby ty lokomotivy svět nekupoval, když pro ně budou skoro zadarmo. Fungl nová lokomotiva za jedno euro, no neberte to.

Na náměstí se scházet ani nemusí, řeknou si to každý pro sebe a své rodiny. Nebavíme se tu o ničem novém, prohloubení propadu v recesi není ničím neobvyklým a je celkem neprůstřelně empiricky zdokumentován.
Mluvíte o něčem jiném. CB se jen snaží zabránit deflaci a zmírnit propad poptávky, neříká lidem, aby vyráběli zastaralé výrobky přeci. Navíc kdby to přestřelila a intervenovala třeba na kurz za 40 czk/eur, tak reálný kurz apreciuje zpět přes cenovou hladinu.

20. listopadu 2013 15:44:02 | reagovat

Didi

Re: Co je vlastně na tom odkládání spotřeby špatného?

Uživatel Rob napsal:
Na náměstí se scházet ani nemusí, řeknou si to každý pro sebe a své rodiny. Nebavíme se tu o ničem novém, prohloubení propadu v recesi není ničím neobvyklým a je celkem neprůstřelně empiricky zdokumentován.
Mluvíte o něčem jiném. CB se jen snaží zabránit deflaci a zmírnit propad poptávky, neříká lidem, aby vyráběli zastaralé výrobky přeci. Navíc kdby to přestřelila a intervenovala třeba na kurz za 40 czk/eur, tak reálný kurz apreciuje zpět přes cenovou hladinu.
Když se každý rozhoduje za sebe, pak intervence centrální banky ztrácí účinek. Jediné co snad ovlivní je posunutí (naakumulování a tím zdánlivé navýšení) spotřeby v čase. Stejně jako tomu bylo se šrotovným - navýšení prodejů v daném roce se událo na úkor prodejů v letech dalších.
Dále zaleží na úhlu pohledu, podle mě se nejedná o "prohloubení propadu", ale o "plné projevení hloubky propadu" ke kterému už došlo vlivem chybných investic v minulosti.
Ty parní lokomotivy jsem uvedl záměrně, při chybné investici do výroby, o kterou následně není zájem, totiž vůbec nezáleží, jestli ten nezájem byl způsoben zastaralostí výrobku nebo jiným důvodem, kvůli kterému lidé změnili své preference. Jako investor jsem špatně odhadl budoucnost a musím nyní nést následky tohoto svého chybného rozhodnutí.

Tuhle se s velkou slávou zvyšovala minimální mzda z 8000 na 8500 Kč/měsíc, tj. o 6 % a teď se problém nemožnosti snížit nominální mzdy na úrověň odpovídající poptávce hasí změnou kurzu z 25,70 na 27,20 Kč/Euro, tj. o 6 %. Podobnost čistě náhodná?
Nejvíce na celé šarádě tratí zodpovědný občan, který celou výplatu pravidelně nepropije, ale něco si odkládá jako rezervu na nejistou budoucnost. Jenže právě takového občana je nutno potrestat, jelikož jeho chování je v rozporu se zásadou sociálního státu - udělat ze všech občanů sociální případy plně závislé na dávkách.

20. listopadu 2013 16:38:05 | reagovat

Rob

Re: Co je vlastně na tom odkládání spotřeby špatného?

Uživatel Didi napsal:

Uživatel Rob napsal:
...
Když se každý rozhoduje za sebe, pak intervence centrální banky ztrácí účinek. Jediné co snad ovlivní je posunutí (naakumulování a tím zdánlivé navýšení) spotřeby v čase. Stejně jako tomu bylo se šrotovným - navýšení prodejů v daném roce se událo na úkor prodejů v letech dalších.
Dále zaleží na úhlu pohledu, podle mě se nejedná o "prohloubení propadu", ale o "plné projevení hloubky propadu" ke kterému už došlo vlivem chybných investic v minulosti.
Ty parní lokomotivy jsem uvedl záměrně, při chybné investici do výroby, o kterou následně není zájem, totiž vůbec nezáleží, jestli ten nezájem byl způsoben zastaralostí výrobku nebo jiným důvodem, kvůli kterému lidé změnili své preference. Jako investor jsem špatně odhadl budoucnost a musím nyní nést následky tohoto svého chybného rozhodnutí.

Tuhle se s velkou slávou zvyšovala minimální mzda z 8000 na 8500 Kč/měsíc, tj. o 6 % a teď se problém nemožnosti snížit nominální mzdy na úrověň odpovídající poptávce hasí změnou kurzu z 25,70 na 27,20 Kč/Euro, tj. o 6 %. Podobnost čistě náhodná?
Nejvíce na celé šarádě tratí zodpovědný občan, který celou výplatu pravidelně nepropije, ale něco si odkládá jako rezervu na nejistou budoucnost. Jenže právě takového občana je nutno potrestat, jelikož jeho chování je v rozporu se zásadou sociálního státu - udělat ze všech občanů sociální případy plně závislé na dávkách.

Kdyby se nechávaly opotřebit špatné investice z minula, tak dojde ceteris paribus k poklesu nabídky a zdražení. Peněžní zásoba a poptávka by měla být pořád stejná. Jenže rychlost obratu peněz se v recesi snižuje a nové úvěry se netvoří, což vytváří deflační tlaky. Jinak růst minimální mzdy tady v žádném případě neobhajuji. CB nemůže za to, co vláda udělá.

20. listopadu 2013 17:24:51 | reagovat

SPA

Re: Co je vlastně na tom odkládání spotřeby špatného?

Uživatel Rob napsal:

Kdyby se nechávaly opotřebit špatné investice z minula, tak dojde ceteris paribus k poklesu nabídky a zdražení. Peněžní zásoba a poptávka by měla být pořád stejná. Jenže rychlost obratu peněz se v recesi snižuje a nové úvěry se netvoří, což vytváří deflační tlaky. Jinak růst minimální mzdy tady v žádném případě neobhajuji. CB nemůže za to, co vláda udělá.

http://www.mises.cz/clanky/keynesiansky-recept-na-hladomor-jist-vice-675.aspx

20. listopadu 2013 17:26:13 | reagovat

Notaras

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Rob napsal:

Uživatel Notaras napsal:

...
ˇ
Úspora je toková veličina a vztahuje se k reálným tokům důchodů (protipoložka výdajů a přidaných hodnot) v ekonomice. Takže i kdyby neexistovaly peníze a HDP jste počítal třeba v bramborách, tak se na tom nic nemění. Směšuješ úspory a stavovou veličinu peněžních aktiv. To se na mě nezlob, ale pro mě ztráta času při vysvětlování.

Jo a Kefalí, když výtah použiješ na stavbu vlastního domu, tak je to také tvorba hrubého fixního kapitálu obydlí. Máš zcestné výhrady, protože jsi evidentně manuál k systému národních účtů ani neviděl.

OK, jestli jsem to já kdo směšuje úspory s peněžními aktivy, tak mi teda dej jeden jediný příklad, kdy byla učiněna úspora a nebyla zároveň učiněna investice.

20. listopadu 2013 17:33:33 | reagovat

libertarian

Re: Co je vlastně na tom odkládání spotřeby špatného?

Uživatel Rob napsal:

Uživatel Didi napsal:

...

Na náměstí se scházet ani nemusí, řeknou si to každý pro sebe a své rodiny. Nebavíme se tu o ničem novém, prohloubení propadu v recesi není ničím neobvyklým a je celkem neprůstřelně empiricky zdokumentován.
Mluvíte o něčem jiném. CB se jen snaží zabránit deflaci a zmírnit propad poptávky, neříká lidem, aby vyráběli zastaralé výrobky přeci. Navíc kdby to přestřelila a intervenovala třeba na kurz za 40 czk/eur, tak reálný kurz apreciuje zpět přes cenovou hladinu.
"prohloubení propadu v recesi není ničím neobvyklým ....."
- je ovšem diskutabilné, či je recesia DôSLEDKOM zníženia nákupov, alebo či je zníženie nákupov dôsledkom (reakciou) na recesiu.
Samotné obmedzenie nákupov NEMôŽE byť príčinou krízy , pretože ludia istotne dlhodobejšie nedržia svoje peniaze v punčoche. Veď preto ich zarábajú, aby si za ne niečo kupili. A ak ekonomika štátu nezvládne ani krátkodobý pokles nákupov, tak je čosi zhnilé v štáte (nielen) dánskom. A navyše : Pokles nákupov má za dôsledok nárast úspor, a úspory su energiou nutnou pre investovanie. Čo je zasa pozitívom - a ekonomika sa iste poteší prílivu noveho investičneho kapitálu.
Sráči ekonomovia nariekaju, ked je málo kapitálu, a sučasne nariekajú, ked ludia zvýšením úspor zvyšuju inv. kapitál. Sráči ekonomovia nariekaju, aby zdôvodnili a zamaskovali to, že škodia ludom.

20. listopadu 2013 17:34:25 | reagovat

Notaras

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Rob napsal:

Uživatel Notaras napsal:

...
ˇ
Úspora je toková veličina a vztahuje se k reálným tokům důchodů (protipoložka výdajů a přidaných hodnot) v ekonomice. Takže i kdyby neexistovaly peníze a HDP jste počítal třeba v bramborách, tak se na tom nic nemění. Směšuješ úspory a stavovou veličinu peněžních aktiv. To se na mě nezlob, ale pro mě ztráta času při vysvětlování.

Jo a Kefalí, když výtah použiješ na stavbu vlastního domu, tak je to také tvorba hrubého fixního kapitálu obydlí. Máš zcestné výhrady, protože jsi evidentně manuál k systému národních účtů ani neviděl.

Jo a manuálem k systému národních účtů mě neohromíš, jedna věc je manuál a druhá skutečné zjištění statistických veličin. Takže výtah, který použiju na výstavbu svého obydlí je TEORETICKY fixní kapitál na tvorbu fixního kapitálu obydlí, ale PRAKTICKY budou statistiky zahrnovat vlastní výstavbu domu maximálně nějakým hrubým odhadem a nějaký výtah bude pod hranicí statistické chyby.

20. listopadu 2013 18:08:53 | reagovat

gew

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Notaras napsal:

OK, jestli jsem to já kdo směšuje úspory s peněžními aktivy, tak mi teda dej jeden jediný příklad, kdy byla učiněna úspora a nebyla zároveň učiněna investice.
Já jsem asi blbej, ale proč by se musely rovnat úspory (=mám nějaký disponibilní důchod, část spotřebuju a zbytek nechám v bance nebo v šuplíku) a investice (=nějaké firmy mají investiční příležitosti, tak je využijí pomocí vlastních peněz, nebo bankovního úvěru). Protože tohle je podle mě to, co je myšleno tvrzením "úspory nejsou přetavovány v investice".

20. listopadu 2013 18:56:34 | reagovat

libertarian

Re: Co je vlastně na tom odkládání spotřeby špatného?

Uživatel Ivana Ebuová napsal:

Uživatel libertarian napsal:

...
.... Podle mne se obyčejní lidé cuknou a začnou šetřit ještě víc. ...... A po Vánocích, pokud vše zdraží, tak utáhnu šrouby hospodaření s penězi ještě víc než dosud.

Hele, vy ste názorný príklad, že argumenty pracovníka CB su klam. Že reakcie ludí su iné.

V průběhu roku 2014 se opět přejde plynule a do ztracena k plovoucímu kurzu jelikož se ukáže, že šlo o krok kontraproduktivní.
Nuž, v ekonomike nič nie je kontraproduktivní. Všetko je výhodné - pre niekoho, a nevýhodné - pre iného. CB robí to, čo je výhodné pre statnu kasičku. Však je to logické - politici, teda parlament, dali CB zákon, ktorý im dáva ich obrovskú moc. Bez zákona o CB by bola CB iba obrovskou penazokazeckou dielnou. Teraz síce tiež kazí peniaze, ale s povolením od politikov.

20. listopadu 2013 20:23:29 | reagovat

Rob

Re: problém definic úspor a investic

20. listopadu 2013 22:40:24 | reagovat

Tom

+++

Velmi dobře shrnuto, díky

20. listopadu 2013 23:16:31 | reagovat

Vladimír Krupa

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Rob napsal:

Uživatel Vladimír Krupa napsal:

...

Úspora je odložená část důchodu a investice je potom tvorba hrubého kapitálu, tedy faktický nákup fixního aktiva, či zásob. Identita nám říká, že se vždy v uzavřené ekonomice úspory rovnají investicím. Zjednodušeně byste mohl říci, že je to úplně to samé a úsporám byste mohl říkat investice, ale potom by nebylo zřejmé z čeho jsou ty investice financovány - z úspor. Je to stejný podvojný záznam jako v podnikovém účetnictví, kdy zdrojem je úspora a užitím je investice. Neboli zdroj krytí majetku je třeba vlastní kapitál oproti nějakým aktivům. Není užitečné, aby účetní (taky to nedělá) zaměňoval majetek a zdroj krytí, i když jsou vyždy rovny, protože potom odpadne kauzalita, kdy se kapitál snížil díky poklesu hodnoty majetku, nebo naopak vzrostl majetek díky navýšení kapitálu. Stejně tak u úspor, k reálným investicím došlo díky růstu úspor.

Takže mé tvrzení o neproinvestovaných úsporách nemá vazbu na podvojný záznam, ten je vždy vyrovnaný, ale na změny v rozvahách, které nutně v důsledku neproinvestování úspor vznikly - čili, že došlo ke k faktickému paradoxu úspor ve finále v recesi.

Vidím, že debata odběhla i v tomhle bodě, kdy jsem neměl čas sepsat další reakce a ani úplně detailně pročítat všechno, co tady bylo řečeno. Ale i za cenu, že se něco třeba bude opakovat -

V určitém kontextu je možné si "úspory" definovat jako peněžní zůstatky a "investice" jako nějaký fyzický kapitál. Tedy jako dvě radikálně odlišné věci, kde jako nemá cenu postulovat nějakou možnou rovnost, protože tyhle dvě věci se očividně nerovnají. Pak mají jistí lidé tendence postulovat to, že zvýšená poptávka po peněžních zůstatcích vede k hromadění peněz a to vede k tomu, že něco zůstane neprodáno atd... Jestli máte na mysli tenhle směr argumentace, tak skončíme myslím u toho, jestli je cenový systém dostatečně pružný nebo ne. Protože s pružnými cenami tak nějak nezáleží na tom, jaké bude celkové množství peněžních jednotek - fyzicky se vždycky prodá stejný objem jak spotřebních tak investičních statků, protože poměr toku peněz, co jde na investice a co jde na spotřebu zůstane relativně stejný. A v reálném vyjádření by investice byly stejně velké. To je nepřímý mechanismus investování.

Korektním vyjádřením toho problému, o kterém asi Holubovi s Králem šlo, by bylo: "Vzhledem k předpokládané cenové nepružnosti by nedošlo k vyčištění trhu investičních statků."
To by mohlo otevřít debatu o tom, jestli má politika centrální banky suplovat nějaké odstraňování institucionálních překážek, které tu cenovou nepružnost způsobují. A já si myslím, že nemá.

Druhou možností je říci si, že držení peněžních zůstatků je prostě investicí do držení peněžních zůstatků. Čili když bych si já dal peníze do slamníku, tak prostě investuju do držení peněžních zůstatků a to je investice ve stejném smyslu, jako je investicí nákup čehokoliv, co není zařazeno do kolonky "spotřební statek".
A to je případ, kdy by ta účetní identita byla platná. Jakákoliv koruna, kterou jsem neutratil za spotřební zboží, se totiž automaticky ocitne v té bilanci jako investice. Pak tu ale neexistuje žádný "mechanismus přeměny úspor na investice", který by se mohl nějak zadrhnout - ani reálně, ani metaforicky. Cokoliv, co není spotřebováno, je tak investicí prostě z definice.
Korektní vyjádření toho problému krize v takovém případě je:
"Lidé podnikli/podnikají špatné investice. Místo aby investovali do něčeho výnosnějšího, investují a investovali do ztrátových věcí." A otázkou je: může centrální banka dát lidem nějaký impuls, aby investovali správně?

Mimochodem na to, co nutí lidi ke špatným investicím, mají právě rakušané docela dobrou teorii.

Tohle jsou dvě korektní vyjádření toho problému úpor a investic, na která já jsem schopen přijít a přistoupit.
Vyjádření "úspory nejsou přetavovány v investice" je prostě buď hloupost nebo naprostý zmatek.

20. listopadu 2013 23:17:22 | reagovat

Vladimír Krupa

Re: problém definic úspor a investic

20. listopadu 2013 23:37:43 | reagovat

Vladimír Krupa

K úsporám peněz v šuplíku

a proč jsou investicí ve stejném smyslu, jako jakákoliv jiná investice viz
http://library.mises.org/books/William%20H%20Hutt/The%20Theory%20of%20Idle%20Resources.pdf

Pokud si ovšem někdo chce definovat úspory jako peněžní zůstatky a investice jako všechny ostatní aktiva (která by šla kategorizovat jako investiční statky), tak beze všeho může - ale pak samozřejmě vezme za své nějaká účetní identita I=S, minimálně z toho důvodu, že pokud není peněžní zůstatek utracen, tak těžko spekulovat, jestli bude utracen za spotřební nebo investční statky.

A jak jsem řekl - taková definice vede v každém případě jen k debatě o cenové strnulosti. Pročpak se nám trh investičních statků nečistí, když k němu směřuje o něco slabší proud peněžních jednotek, než směřoval před tím? To je ta jedniná záhada a pojmenovat jí "úspory se nepřetavují v investice" je podle mě pěkně matoucí pro všechny okolo.

21. listopadu 2013 09:11:36 | reagovat

Notaras

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel gew napsal:

Uživatel Notaras napsal:

...
Já jsem asi blbej, ale proč by se musely rovnat úspory (=mám nějaký disponibilní důchod, část spotřebuju a zbytek nechám v bance nebo v šuplíku) a investice (=nějaké firmy mají investiční příležitosti, tak je využijí pomocí vlastních peněz, nebo bankovního úvěru). Protože tohle je podle mě to, co je myšleno tvrzením "úspory nejsou přetavovány v investice".

Jestliže prohlásíte, že peněžní zůstatky, které aktuálně držíte, jsou úspory, tak v ekonomice musí být neustále úspory nepřeměněné v investice a to ve výši všech peněžních zústatků, které drží všichni lidé. A jelikož peněžní zůstatky vždy někdo fyzicky drží, tak není možné je "přetavit" na investice. I když ty peníze nedám do matrace, ale půjčím je nějakému podnikateli a ten za ně nakoupí stroje, tak v ten samý okamžik zase bude jiný člověk, který bude držet peněžní zůstatky nepřetavené v investice.

Držba peněz neznamená odkládání produkce kamsi mimo ekonomiku do jiných dimenzí, ale racionální rozhodnutí dotyčného člověka o využití výsledků své práce. Je to úplně stejné, jako když bude držet zlato, umělecké dílo, prostě cokoliv co okamžitě nepoužije takovým způsobem, že to již v budoucnu nebude mít žádný užitek.

Skutečnost, že člověk si peníze nechá a nepůjčí je někomu dalšímu, má pouze ten důsledek, že je nížší poptávka po penězích (= ten člověk nechce peníze, preferuje pohledávku), což samozřejmě má dopady na ekonomiku a zejména když má centrální banku, která kryje vydané peníze pohledávkami za těmito penězi (to ale spíš naznačuje, že by mohla být chyba mít takovou banku).

Tvrzení někoho třetího, že dotyčný nepřeměnil své úspora na investice, se rovná tvrzení, že dotyčný je hlupák a neví, že by pro něj bylo lepší nedržet hotové peníze , ale vyměnit je za něco jiného (to může být pravda, ale lidé se mýlí ve spoustě jiných věcí a tyto omyly nikdo ze způsobení deprese neobviňuje).

21. listopadu 2013 09:39:41 | reagovat

Didi

Re: K úsporám peněz v šuplíku

Uživatel Vladimír Krupa napsal:
...
Pročpak se nám trh investičních statků nečistí, když k němu směřuje o něco slabší proud peněžních jednotek, než směřoval před tím? To je ta jediná záhada a pojmenovat jí "úspory se nepřetavují v investice" je podle mě pěkně matoucí pro všechny okolo.
Část vysvětlení by mohla být v tom, že zatímco s peněžními jednotkami lze manipulovat ze dne na den (jak jsme názorně viděli před čtrnácti dny), vymyslet a zrealizovat rozumnou investici trvá roky.
Konkrétně v oboru, kde se pohybuji, běžně trvá celý cyklus od úvodního nápadu přes interní konzultace, studii technické proveditelnosti, posouzení návratnosti, poptávky, nabídky, výběrové řízení, EIA, stavební povolení, realizační projekt, výrobní dokumentaci, výrobu, montáž, zkoušky a uvedení do provozu třeba i deset let. Kolikrát za tu dobu se změní vlády a hospodářské politiky? A není vyjímkou, že se rozpracovaný projekt proto zastaví a znovu se přepočítává návratnost a znovu se zvažuje, zda projekt realizovat, případně jak ho přepracovat v závislosti na změněných vstupech.
A není to jen problém velkých investičních celků. I prosté montovny mají nasmlouvané dodávky v pořadované kvalitě od prověřených subdodavatelů na delší čas dopředu. Najít náhradu není tak jednoduché, jak si někteří myslí. Očekávat tedy, že se zásah do peněžní politiky projeví okamžitě i v hospodářství, je tudíž nereálné. I ono Lomikarovo "do roka a do dne" je pro mnoho změn příliš krátká doba.

21. listopadu 2013 10:55:48 | reagovat

Notaras

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Rob napsal:

Uživatel gew napsal:

...

Teď jste přesně popsal novodobou transmisi "přetavení úspor v investice" v dnešním systému tvorby nekrytých peněz.

Jenže z pohledu úspor a investic je jedno, jestli jsou ty peníze kryté nebo nekryté (z pohledu kvality peněz to už tak jedno není). Peníze jsou aktivum, a někdo si musel dát práci s tím ,aby vzniklo (papírové peníze se netvoří bez nákladů, mají sice velice nízké variabilní náklady, ale doce vysoké fixní - musíte donutit jejich uživatele, aby je využívali a zamezit jim aby využívali jiné a to dá sakra práci). Jakmile někdo vydá práci, která nemá žádný užitek teď , ale přinese ho až budoucnosti, uskutečňuje úspory a zároveň investici. Koupě nějakého stroje je výměna jednoho aktiva za druhé, nedochází k přeměně úspor na investice. Investice (a i úspora) vznikla v okamžiku, kdy byly vytvořeny peníze a v okamžiku, kdy byl postaven stroj.

Vy asi budete argumentovat, že stroj by nevznikl, kdyby někdo nebyl ochoten dát za něj peníze, jenže ten kdo staví stroj by nebyl ochoten začít stroj stavět a vyměnit ho za peníze, kdyby ty peníze neměly nějakou hodnotu už před tím, než začal ten stroj stavět.

Vy asi podléháte iluzi, že peníze jsou neproduktivní a stroj produktivní, ale "produktivnost" stroje spočívá ne v jeho fyzických schopnostech, ale v hodnotě toho co se s ním produkuje. Pokud se ukáže, že "investice" do stroje byla ztrátová (hodnota jeho produkce je nižší, než hodnota materiálu a práce potřebná k jeho postavení), přehodnotíte zpětně, že to nebyla investice, jelikož stroj byl vlastně neproduktivní? Naopak držba peněz může být jednoduše produktivní, když věci které si koupím v budoucnu budou mít pro mě mnohem větší hodnotu, než věci, které si mohu koupit dnes.

Představte si, že je strom a na něm tři jablka, na dvě dosáhnu, ale třetí je moc vysoko. Mohu sníst jedno jablko a odpočívat a druhé sníst zítra. Nebo sníst obě jablka a najít dlouhý klacek, kterým zítra srazím to třetí jablko. Pokud mi ovšem to druhé jablko, které sním už dnes, nedodá dostatek energie aby vynahradila práci s hledáním a lámáním klacku, je lepší to jablko nesníst a schovat si ho na zítra. To uspořené jablko je investice a dokonce produktivnější než klacek. I když díky klacku sním celkově více jablek.

21. listopadu 2013 11:06:05 | reagovat

Notaras

Re: K úsporám peněz v šuplíku

Uživatel Didi napsal:

Uživatel Vladimír Krupa napsal:
...
Část vysvětlení by mohla být v tom, že zatímco s peněžními jednotkami lze manipulovat ze dne na den (jak jsme názorně viděli před čtrnácti dny), vymyslet a zrealizovat rozumnou investici trvá roky.
Konkrétně v oboru, kde se pohybuji, běžně trvá celý cyklus od úvodního nápadu přes interní konzultace, studii technické proveditelnosti, posouzení návratnosti, poptávky, nabídky, výběrové řízení, EIA, stavební povolení, realizační projekt, výrobní dokumentaci, výrobu, montáž, zkoušky a uvedení do provozu třeba i deset let. Kolikrát za tu dobu se změní vlády a hospodářské politiky? A není vyjímkou, že se rozpracovaný projekt proto zastaví a znovu se přepočítává návratnost a znovu se zvažuje, zda projekt realizovat, případně jak ho přepracovat v závislosti na změněných vstupech.
A není to jen problém velkých investičních celků. I prosté montovny mají nasmlouvané dodávky v pořadované kvalitě od prověřených subdodavatelů na delší čas dopředu. Najít náhradu není tak jednoduché, jak si někteří myslí. Očekávat tedy, že se zásah do peněžní politiky projeví okamžitě i v hospodářství, je tudíž nereálné. I ono Lomikarovo "do roka a do dne" je pro mnoho změn příliš krátká doba.

Tohle vysvětlení, ale ukazuje na špatnou peněžní jednotku, nikoliv na obecný problém přeměny úspor na investice.
Vysvětlení by muselo znít, že obecně změny v hodnotě peněžní jednotky způsobují problémy při přeměně úspor na investice. Jenže hodnota peněžní jednotky je vlastně směnný kurs mezi peněžní jednotkou a něčím jiným a ten se mění pořád. Je takříkajíc hlavní znak tržního hospodářství.

21. listopadu 2013 11:44:35 | reagovat

Anderson

Re: jedna (zásadní) poznámka

Uživatel gew napsal:

Existuje ohromné (jakože fakt veliké) množství literatury, která je jako celek podle mě poměrně hodně přesvědčivá, a která ukazuje, že z důvodu existence nominálních rigidit zejména (!) při poklesu cenové hladiny nemusí docházet jen k nominálnímu přizpůsobení (= přeceňujeme zboží, snižujeme si mzdy, ale globálně vzato jsme na tom pořád stejně), ale bude docházet i k reálnému přizpůsobení (na úrovni ekonomického výstupu a zaměstnanosti).

To je opravdu bezva argument. V 16 století se takhle mohlo argumentovat pro absolutní moc krále. Existuje ohromné (jakože fakt veliké) množství literatury, která uvádí nezpochybnitelnou moc krále.... Proti teorii relativity bylo ohromné (jakože fakt veliké) množství vědců a kupodivu se ohromně, jako že fakt velice, mýlili. O pravdě se nehlasuje, není závislá na mínění většiny. ;-)

Vypůjčím si údaje od HynekRk:
Friedman a Schwartzová: USA v letech 1865-1879: cenová hladina poklesla na polovinu a růst pokračoval v rychlém tempu (Peníze, banky a hospodářské krize, Jesus Huerta de Soto, s. 331).

Jak vůbec mohlo lidstvo přežít tak trýznivé období? Při existenci deflace (ve smyslu poklesu cenové hladiny) a bez jakýchkoliv vyhlídek na možné zlepšení musela přeci (dle mainstream ekonomie) existovat masivní nezaměstnanost, investice se zcela zastavit, pesimistická očekávání nutila lidi šetřit a tím se spotřeba musela takřka vytratit. Nebo ne?

Mimochodem, přibližně stejná cenová hladina zůstávala v období 1750 až 1913, s epizodkami inflace způsobenými státem a jeho emisemi nekryté měny (přibližně: 1775 až 1780 - tisk continentalů, přelom 18. a 19. století – privilegované banky mohou tisknou nekryté peníze, 1862 až 1865 – tisk greenbacků).

Proč v minulosti zcela běžná a neškodící záležitost (pokles cenové hladiny) se dnes stává největším strašákem lidstva?

...Ne nadarmo je míra důvěry velmi důležitou složkou všech těch DSGE modelů, které se v centrálních bankách většinou používají pro prognózy...

Jak může být „míra důvěry“ v nějakém modelu? Čím se to měří? Jak se to zjišťuje? Jaké to má jednotky?

Mimochodem, pokud je důvěra tak důležitá, tak bychom se mohli podívat na dosavadní úspěchy ČNB ve „stabilizaci“ cenové hladiny na těch magických 2 %.

rok / inflace v %/ odchylka v % / odchylka v %

1997 / 8,5 / 6,5 / 325 %
1998 / 10,7 / 8,7 / 435 %
1999 / 2,1 / 0,1 / 5 %
2000 / 3,9 / 1,9 / 95 %
2001 / 4,7 / 2,7 / 135 %
2002 / 1,8 / -0,2 / -10 %
2003 / 0,1 / -1,9 / -95 %
2004 / 2,8 / 0,8 / 40 %
2005 / 1,9 / -0,1 / -5 %
2006 / 2,5 / 0,5 / 25 %
2007 / 2,8 / 0,8 / 40 %
2008 / 6,3 / 4,3 / 215 %
2009 / 1 / -1 / -50 %
2010 / 1,5 / -0,5 / -25 %
2011 / 1,9 / -0,1 / -5 %
2012 / 3,3 / 1,3 / 65 %

Ve světle dosavadních „úspěchů“ ČNB se zdá být hysterická reakce na možnost nižší než 2% inflace značně přehnaná. Jak se buduje důvěra, když svoje cíle plníte v rozmezí -95 % až +325 % je mi skutečnou záhadou.

21. listopadu 2013 12:16:34 | reagovat

libertarian

Re: jedna (zásadní) poznámka

Uživatel Anderson napsal:

Uživatel gew napsal:

...

Proč v minulosti zcela běžná a neškodící záležitost (pokles cenové hladiny) se dnes stává největším strašákem lidstva?
.
Tak najprv treba doplniť "Pre koho sa pokles cien stáva strašiakom ?".
A potom je odpoved jednoduchá :
Prakticky všetky príjmy štatu su závislé na spotrebe ludí, na ich zarábaní penazí (DPH, dan z príjmu). Pokiaľ ceny rastú, ludia stale viac robia, viac zarábaju a viac míňajú penazí, tak má STAT veľké príjmy z daní. A štat potrebuje tie prašule na mínanie, na rozkrádanie, na platenie svojich dlhov. ALE - ak sa ceny znižujú, ludom postačujú menšie príjmy, ludia nominálne minú menej penazí, tak sudruhovi fin.ministrovi sa znížia príjmy v kasičke, a STAT je v prdeli.
Takže takto.
"Pre koho je pokles cien strašiakom ?". Pre štatnu kasu a pre politikov je to zle.
Lenže nemožno očakávať takuto odpoved od pracovníka centr. banky. A preto je akakolvek diskusia na tuto temu so spriaznencami štatu iba mrhaním času.
Toto nie je o "pravde". Toto je o "záujmoch" ludí.

21. listopadu 2013 13:38:43 | reagovat

SPA

Re: K úsporám peněz v šuplíku

Uživatel Didi napsal:

Část vysvětlení by mohla být v tom, že zatímco s peněžními jednotkami lze manipulovat ze dne na den (jak jsme názorně viděli před čtrnácti dny), vymyslet a zrealizovat rozumnou investici trvá roky....

Vidím v tom ešte jeden paradox - ak sa aj držiteľ peňazí rozhodne tú svoju kôpku spáliť, v princípe sa nič nedeje. Je to akoby rozdelil svoju čiastku úspor medzi všetkých ostatných držiteľov peňazí. Množstvo "nakupovaťeľných" statkov sa jeho činom nijako nezmení.

21. listopadu 2013 13:46:33 | reagovat

Didi

Re: K úsporám peněz v šuplíku

Uživatel Notaras napsal:
Tohle vysvětlení, ale ukazuje na špatnou peněžní jednotku, nikoliv na obecný problém přeměny úspor na investice.
Vysvětlení by muselo znít, že obecně změny v hodnotě peněžní jednotky způsobují problémy při přeměně úspor na investice. Jenže hodnota peněžní jednotky je vlastně směnný kurs mezi peněžní jednotkou a něčím jiným a ten se mění pořád. Je takříkajíc hlavní znak tržního hospodářství.
Šlo mi hlavně o ukázání obrovské setrvačnosti, kterou investiční výstavba má.
Samozřejmě počítání návratnosti v jednotkách nepodléhajících politickému rozhodování mnoho výpočtů návratnosti zjednoduší, resp. stabilizuje jejich výsledky.
Co se týče poměrů cen různých statků: Ano, jejich ceny se neustále mění, avšak na volném trhu jsou tyto změny v naprosté většině případů plynulé, případné "panické" výkyvy jsou krátkodobé a rychle odezní. Dají se proto predikovat, navíc množství spekulantů na trhu působicích pomáhá stabilizovat poměr cen.
Oproti tomu zásah centrálního plánovače vnáší do ekonomiky změnu skokovou, která škodí všem. Přinejmenším tím, že zvyšuje "koeficient strachu" o náklady na zajištění se proti následkům těchto potenciálně možných skokových změn. Ty malé jednotky případů, kdy někdo na centrálním plánovačem vyvolané skokové změně vydělá díky úniku insider informací či přímo ovlivněním centrálního plánovače, teď s dovolením pomiňme.

21. listopadu 2013 14:13:35 | reagovat

gew

Re: jedna (zásadní) poznámka

Uživatel Anderson napsal:

Ve světle dosavadních „úspěchů“ ČNB se zdá být hysterická reakce na možnost nižší než 2% inflace značně přehnaná. Jak se buduje důvěra, když svoje cíle plníte v rozmezí -95 % až +325 % je mi skutečnou záhadou.
Já už fakt nevím, jak jinak mám ještě napsat, že jsou pro ČNB důležitá inflační očekávání, nikoliv samotná inflace. Vzhledem k tomu, že plný účinek měnové politiky do cen se projevuje až se zpožděním 12-18 měsíců, je pochopitelné, že se těžko dá v každém okamžiku (nebo v průměru za rok) přesně trefit stanovený cíl. Důležité ale je, aby ČNB byla důvěryhodná v tom, že se bude snažit držet inflaci co nejblíže cíle.

Mimochodem, 2% inflaci ČNB cíluje až od roku 2010. Viz http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html

O pravdě se nehlasuje, není závislá na mínění většiny.
Statistické zkoumání vztahů mezi nějakými jevy není hlasování. To se snad učí v základech statistiky na každé ekonomické fakultě, ne?

21. listopadu 2013 14:48:37 | reagovat

Rob

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Notaras napsal:

Uživatel Rob napsal:

...

Jenže z pohledu úspor a investic je jedno, jestli jsou ty peníze kryté nebo nekryté (z pohledu kvality peněz to už tak jedno není). Peníze jsou aktivum, a někdo si musel dát práci s tím ,aby vzniklo (papírové peníze se netvoří bez nákladů, mají sice velice nízké variabilní náklady, ale doce vysoké fixní - musíte donutit jejich uživatele, aby je využívali a zamezit jim aby využívali jiné a to dá sakra práci). Jakmile někdo vydá práci, která nemá žádný užitek teď , ale přinese ho až budoucnosti, uskutečňuje úspory a zároveň investici. Koupě nějakého stroje je výměna jednoho aktiva za druhé, nedochází k přeměně úspor na investice. Investice (a i úspora) vznikla v okamžiku, kdy byly vytvořeny peníze a v okamžiku, kdy byl postaven stroj.

Vy asi budete argumentovat, že stroj by nevznikl, kdyby někdo nebyl ochoten dát za něj peníze, jenže ten kdo staví stroj by nebyl ochoten začít stroj stavět a vyměnit ho za peníze, kdyby ty peníze neměly nějakou hodnotu už před tím, než začal ten stroj stavět.

Vy asi podléháte iluzi, že peníze jsou neproduktivní a stroj produktivní, ale "produktivnost" stroje spočívá ne v jeho fyzických schopnostech, ale v hodnotě toho co se s ním produkuje. Pokud se ukáže, že "investice" do stroje byla ztrátová (hodnota jeho produkce je nižší, než hodnota materiálu a práce potřebná k jeho postavení), přehodnotíte zpětně, že to nebyla investice, jelikož stroj byl vlastně neproduktivní? Naopak držba peněz může být jednoduše produktivní, když věci které si koupím v budoucnu budou mít pro mě mnohem větší hodnotu, než věci, které si mohu koupit dnes.

Představte si, že je strom a na něm tři jablka, na dvě dosáhnu, ale třetí je moc vysoko. Mohu sníst jedno jablko a odpočívat a druhé sníst zítra. Nebo sníst obě jablka a najít dlouhý klacek, kterým zítra srazím to třetí jablko. Pokud mi ovšem to druhé jablko, které sním už dnes, nedodá dostatek energie aby vynahradila práci s hledáním a lámáním klacku, je lepší to jablko nesníst a schovat si ho na zítra. To uspořené jablko je investice a dokonce produktivnější než klacek. I když díky klacku sním celkově více jablek.

Ve vašem pohledu je i cesta do práce autem investicí, protože tam budu dříve. Nechci zabředávat to takovéto debaty, protože potom bychom jako investici mohli posuzovat jakoukoli alternativu oproti obětované příležitosti. Viz. oblíbené tvrzení, investoval jsem do nové televize - ve skutečnosti myslí dotyčný spotřebu.

Vy i Vladimír mícháte tokový a stavový pohled na úspory a investice. Nákup již exitujícího fixního aktiva z makro pohledu skutečně není investicí, protože jednomu se zvýší THFK a druhému sníží THFK. Pouze si přeprodali stávající kapitálovou zásobu. Stejně tak míchat finanční aktiva (třeba peníze, které používáme na spotřební transakce) a zásobu kapitálu je nesmyslné z hlediska jakékoli analýzy faktických úspor. Úspora je odložená část běžného důchodu. To, kolik potom můžete proinvestovat do fixních aktiv je dáno nabídkou úspor, protože díky odložené spotřebě mohou být kapacity věnovány i výrobě fixních aktiv, které zvyšují kapaictu ekonomiky. Když budou úspory malé, tak bude kapitál drahý (vyšší úrok, požadovaný zisk). V tom uvažování teď abstrahujte od jakýchkoli peněz v oběhu. A nyní bych prosil ještě jednou přečíst můj předchozí příspěvek o identitě úspor a investic.

21. listopadu 2013 15:16:39 | reagovat

SPA

Re: jedna (zásadní) poznámka

Uživatel gew napsal:

...
Statistické zkoumání vztahů mezi nějakými jevy není hlasování. To se snad učí v základech statistiky na každé ekonomické fakultě, ne?

Viete, on je na to jeden vtip. Aké existujú stupne lži: lož prostá, krivá prísaha a štatistika.
Samozrejme je to silne zľahčujúce, ale na druhej strane to poukazuje na veľkú slabinu štatistiky: napríklad dva javy môžu korelovať iba zdanlivo; v skutočnosti spolu vôbec nemusia súvisieť. Okrem toho štatistika je veľmi presná veda s veľmi nepresnými číslami - inak povedané, je veľmi podstatné, ako k štatistickému skúmaniu pristupujeme. Takže vhodná štatistika nám zdôvodní akékoľvek hlasovanie.

21. listopadu 2013 16:05:45 | reagovat

Vladimír Krupa

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Rob napsal:

Vy i Vladimír mícháte tokový a stavový pohled na úspory a investice. Nákup již exitujícího fixního aktiva z makro pohledu skutečně není investicí, protože jednomu se zvýší THFK a druhému sníží THFK. Pouze si přeprodali stávající kapitálovou zásobu. Stejně tak míchat finanční aktiva (třeba peníze, které používáme na spotřební transakce) a zásobu kapitálu je nesmyslné z hlediska jakékoli analýzy faktických úspor. Úspora je odložená část běžného důchodu. To, kolik potom můžete proinvestovat do fixních aktiv je dáno nabídkou úspor, protože díky odložené spotřebě mohou být kapacity věnovány i výrobě fixních aktiv, které zvyšují kapaictu ekonomiky. Když budou úspory malé, tak bude kapitál drahý (vyšší úrok, požadovaný zisk). V tom uvažování teď abstrahujte od jakýchkoli peněz v oběhu. A nyní bych prosil ještě jednou přečíst můj předchozí příspěvek o identitě úspor a investic.

No přece jen se třeba někam posuneme, protože ten pohled na toky a pod peněžní závoj je osvětlující. Takže máme v ekonomice nějaké množství zdrojů. Ty zdroje můžou buď 1) produkovat spotřební stakty; 2) produkovat kapitálové statky; 3) zůstat nevyužity. O tom, kolik z těch zdrojů bude využito na možnost (1) a kolik na možnost (2) rozhoduje peněžní tok - když z celkového množství utracených peněz 50% jich jde na spotřební statky a 50% na kapitálové statky, tak 50% zdrojů ekonomiky bude využito na produkci spotřebních statků a 50% na produkci kapitálových statků.
To dejme tomu platí za nějakých ideálních podmínek. Za reálných podmínek nám zůstanou nějaké zdroje nevyužité a neprodukují ani jedno.

A hlavní otázka tedy je - proč některé zdroje zůstanou nevyužité?
První naivní odpověď: Lidé za měřené období utratili celkově méně peněžních jednotek než v odbobí před tím. (ať už utratili méně na spotřebu, nebo na investice).

Námitka: Máme cenový systém. Kdyby lidé v jednom roce utratili celkem 2 000 000 a v druhém roce jen 2 000, tak v prvním roce sice jde na spotřebu 1 000 000, na investice 1 000 000; v druhém roce na spotřebu 1 000; na investice 1 000. Ale - podnikatelé to předvídali, ceny faktorů adekvátně klesly a reálné využití a výroba jsou požád stejné = pořád 50% ekonomických zdrojů je plně zaměstnáno výrobou spotřebních statků a 50% zdrojů výrobou kapitálových statků.

Jediná možná protinámitka - cenová nepružnost a jsme u té debaty u které jsme byli.

Druhá odpověď na problém nevyužitých zdrojů - jejich vytvoření je výsledkem chybných investičních rozhodnutí z minulosti. Někdo se rozhodl postavit nějaký stroj specializovaný na výrobu něčeho a posléze se ukázalo, že po tom něčem není poptávka.
K chybným rozhodnutím tohoto druhu samozřejmě dochází pořád, protože lidé nejsou neomylní, ale v nějakých cyklických návalech k nim dochází víc, než v jiných dobách. A hle - teorie cyklu.

Jestli "problémem přeměny úspor na investice" něco jiného, co by nepokryly tyhle dvě možnosti, tak vás vážně nechápu. A to ať se na to dívám tokově, nebo stavově, na reálný kapitál nebo na peněžní pohyby. Problém přeměny úspor na investice podle mě buď neexistuje, nebo je to nešťastné a chybné vyjádření pro jednu ze dvou výše popsaných alternativ.

21. listopadu 2013 18:03:39 | reagovat

Rob

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Vladimír Krupa napsal:

Uživatel Rob napsal:

...

No přece jen se třeba někam posuneme, protože ten pohled na toky a pod peněžní závoj je osvětlující. Takže máme v ekonomice nějaké množství zdrojů. Ty zdroje můžou buď 1) produkovat spotřební stakty; 2) produkovat kapitálové statky; 3) zůstat nevyužity. O tom, kolik z těch zdrojů bude využito na možnost (1) a kolik na možnost (2) rozhoduje peněžní tok - když z celkového množství utracených peněz 50% jich jde na spotřební statky a 50% na kapitálové statky, tak 50% zdrojů ekonomiky bude využito na produkci spotřebních statků a 50% na produkci kapitálových statků.
To dejme tomu platí za nějakých ideálních podmínek. Za reálných podmínek nám zůstanou nějaké zdroje nevyužité a neprodukují ani jedno.

A hlavní otázka tedy je - proč některé zdroje zůstanou nevyužité?
První naivní odpověď: Lidé za měřené období utratili celkově méně peněžních jednotek než v odbobí před tím. (ať už utratili méně na spotřebu, nebo na investice).

Námitka: Máme cenový systém. Kdyby lidé v jednom roce utratili celkem 2 000 000 a v druhém roce jen 2 000, tak v prvním roce sice jde na spotřebu 1 000 000, na investice 1 000 000; v druhém roce na spotřebu 1 000; na investice 1 000. Ale - podnikatelé to předvídali, ceny faktorů adekvátně klesly a reálné využití a výroba jsou požád stejné = pořád 50% ekonomických zdrojů je plně zaměstnáno výrobou spotřebních statků a 50% zdrojů výrobou kapitálových statků.

Jediná možná protinámitka - cenová nepružnost a jsme u té debaty u které jsme byli.

Druhá odpověď na problém nevyužitých zdrojů - jejich vytvoření je výsledkem chybných investičních rozhodnutí z minulosti. Někdo se rozhodl postavit nějaký stroj specializovaný na výrobu něčeho a posléze se ukázalo, že po tom něčem není poptávka.
K chybným rozhodnutím tohoto druhu samozřejmě dochází pořád, protože lidé nejsou neomylní, ale v nějakých cyklických návalech k nim dochází víc, než v jiných dobách. A hle - teorie cyklu.

Jestli "problémem přeměny úspor na investice" něco jiného, co by nepokryly tyhle dvě možnosti, tak vás vážně nechápu. A to ať se na to dívám tokově, nebo stavově, na reálný kapitál nebo na peněžní pohyby. Problém přeměny úspor na investice podle mě buď neexistuje, nebo je to nešťastné a chybné vyjádření pro jednu ze dvou výše popsaných alternativ.

Ano, už to má jasnější obrysy :) To, co popisujete, není nic jiného, než to, že bylo z oběhu staženo určitě množství peněz, což by v ideálním světě (ekonomie 1 na bakaláři) snížilo pouze nominální výstup, nikoli ten reálný. Strukturu mezi výdaji na spotřebu a na investice (např. pokles spotřeby) by potom probíhal plynule přes pokles úrokové míry, růst THK a pokles VKS. Úspory se ihned mění v investice, trhy vyčištěny. Ideální svět.

Reálnější kontury dostaneme, když předpokládáme nějakou krátkodobě cenovou a mzdovou strnulost, asymetrii vnímání cenové hladiny, růst rizikové přirážky, zvýšení reálný IR více než v prvním případě díky očekávané deflaci atd. Už Keynes v Obecné teorii předpokládal model pro recesi na bázi neproinvestovaných úspor, jinak by logicky nemohly multiplikátory pro ekonomiku jako celek existovat - byly by nekonečno. Onen pokles spotřeby není vyvážen adekvátním růstem investic, což při oněch rigiditách znamená pokles nominálního HDP a ve stejné výši reálného HDP. Zase model.

Realita je však někde mezi, v běžných dobách jsou úspory vcelku pružně proinvestovány a ekonomika jen tak malinko osciluje kolem potenciálu. Ale v hlubších krizích převládá onen Keynesovský model a skutečně se ekonomika může dostat až do deflační spirály a paradoxu úspor. Proto jsem zmiňoval fallacy of composition, kterého se zde někteří silně dopouští.

Snažím se být objektivní a diskutovat, takže jestli mě někdo bude napadat, typu Kefalí prober se, tak končím v diskusi.

21. listopadu 2013 20:52:44 | reagovat

Vladimír Krupa

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Rob napsal:

Ano, už to má jasnější obrysy :) To, co popisujete, není nic jiného, než to, že bylo z oběhu staženo určitě množství peněz, což by v ideálním světě (ekonomie 1 na bakaláři) snížilo pouze nominální výstup, nikoli ten reálný. Strukturu mezi výdaji na spotřebu a na investice (např. pokles spotřeby) by potom probíhal plynule přes pokles úrokové míry, růst THK a pokles VKS. Úspory se ihned mění v investice, trhy vyčištěny. Ideální svět.

Reálnější kontury dostaneme, když předpokládáme nějakou krátkodobě cenovou a mzdovou strnulost, asymetrii vnímání cenové hladiny, růst rizikové přirážky, zvýšení reálný IR více než v prvním případě díky očekávané deflaci atd. Už Keynes v Obecné teorii předpokládal model pro recesi na bázi neproinvestovaných úspor, jinak by logicky nemohly multiplikátory pro ekonomiku jako celek existovat - byly by nekonečno. Onen pokles spotřeby není vyvážen adekvátním růstem investic, což při oněch rigiditách znamená pokles nominálního HDP a ve stejné výši reálného HDP. Zase model.

Realita je však někde mezi, v běžných dobách jsou úspory vcelku pružně proinvestovány a ekonomika jen tak malinko osciluje kolem potenciálu. Ale v hlubších krizích převládá onen Keynesovský model a skutečně se ekonomika může dostat až do deflační spirály a paradoxu úspor. Proto jsem zmiňoval fallacy of composition, kterého se zde někteří silně dopouští.

Snažím se být objektivní a diskutovat, takže jestli mě někdo bude napadat, typu Kefalí prober se, tak končím v diskusi.

Jestli něco, co jsem napsal já, berete jako nějakou osobní urážku - tak se omlouvám a nemyslel jsem to tak. Za ostatní tady v debatě ručit nemůžu.

Co je možné - jestli jde v zásadě jenom o cenovou strnulost, tak o tom lze vést nějakou poměrně srozumitelnou debatu a v jasných termínech, kterým by rozuměli ekonomové už dávno před Keynesem. Máme se spíš snažit o odbourávání institucionálních překážek tomu, aby ceny klesly a trhy se vyčistili - nebo to suplovat monetární politikou, co slubuje udržet navždy ceny mírně rostoucí? To by mohl být obrys té debaty.

Co nechápu - znamenají "neproinvestované úspory" něco jiného než "nevyužitá kapacita" nebo "zahálející zdroje?" Jestli ne, tak vám navrhuji ten první termín úplně opustit a používat některé ze zbylých dvou. Věřte - já jsem Keynesovu Obecnou teorii i z velké části překládal z angličtiny do češtiny a tyhle jeho termíny, jako "neproinvestované úspory" používany napříč tou knihou naprosto nekonzistentně a rozporně. Stejně tak jako "past likvidity" a pod. Tím opravdu jen matete sám sebe a všechny okolo. A k debatě o cenové strnulosti to vůbec není třeba.

22. listopadu 2013 01:17:47 | reagovat

Robert Antonio

Otázky poučeného amatéra

...zejména pro gewa:

1. Píšete, že cílení inflace na 0% nelze provádět standardní manipulací s úrokovou sazbou. Nicméně musíte sám uznat, že s „nestandardními“ prostředky, jako j tisk peněz a devizové intervence, můžete srazit libovolně vysokou deflaci. Takže jak to je oficiálně? Pokud jsou nestandardní prosťředky v pořádku, pak padá důvod proč udržovat malou inflaci. Pokud v pořádku nejsou, jaktože je ČNB vůbec používá, jak právě před pár dny ukázala?

2. Z jakého důvodu je potřebné nutit občany devizovým zákonem používat české koruny a zakazovat jim vytvářet konkurenční měny? Jak konkurenční měny destabilizují českou korunu a proč ji stejně tak nedestabilizuje třeba euro a dolar? Ptám se proto, že se už v pohybujeme na tenké hranici mezi ekonomií-vědou a ekonomií-dogmatickou naukou.

22. listopadu 2013 09:25:13 | reagovat

gew

Re: Otázky poučeného amatéra

Uživatel Robert Antonio napsal:

...zejména pro gewa:

1. Píšete, že cílení inflace na 0% nelze provádět standardní manipulací s úrokovou sazbou. Nicméně musíte sám uznat, že s „nestandardními“ prostředky, jako j tisk peněz a devizové intervence, můžete srazit libovolně vysokou deflaci. Takže jak to je oficiálně? Pokud jsou nestandardní prosťředky v pořádku, pak padá důvod proč udržovat malou inflaci. Pokud v pořádku nejsou, jaktože je ČNB vůbec používá, jak právě před pár dny ukázala?

2. Z jakého důvodu je potřebné nutit občany devizovým zákonem používat české koruny a zakazovat jim vytvářet konkurenční měny? Jak konkurenční měny destabilizují českou korunu a proč ji stejně tak nedestabilizuje třeba euro a dolar? Ptám se proto, že se už v pohybujeme na tenké hranici mezi ekonomií-vědou a ekonomií-dogmatickou naukou.

Tak kdyby byly nestandardní prostředky standardní, neříká se jim nestandardní, že? Prostě nejlépe prozkoumaná a zdokumentovaná je funkčnost úrokového nástroje. Navíc jsou na to trhy nejlépe připraveny, takže je nemusíme překvapovat. A překvapovat centrální banka nechce, proto taky snaží o co největší transparenci. Používání jiných nástrojů s sebou nese různé nepříjemnosti, proto se běžně nepoužívají. Nevím, co je na tom podivného :) Je to jako když člověk běžně jezdí do Ostravy vlakem, případně autem, ale v případě nouze tam prostě může letět vrtulníkem.

Vytvářet konkurenční měny nikdo nezakazuje, pouze existuje povinnost (stanovená státem, nikoliv centrální bankou) přijmout zákonné platidlo - v našem případě korunu. Když ti to bude dělat radost, můžeš si s kámošema platit třeba cvaklejma lístkama na mhd. Proč existuje zákonné platidlo? To se ptej jinde, to je věc politická, nikoliv ekonomická.

22. listopadu 2013 09:27:52 | reagovat

qed

Re: Otázky poučeného amatéra

Uživatel gew napsal:

Prosím ťa, ty už choď do pekla pracovať a nestraš tu. Mám ťa plné zuby, klamár a zlosyn. Toto nie je web pre morálne hovná ako ty.

22. listopadu 2013 09:47:31 | reagovat

Rob

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Vladimír Krupa napsal:

Uživatel Rob napsal:

...

Jestli něco, co jsem napsal já, berete jako nějakou osobní urážku - tak se omlouvám a nemyslel jsem to tak. Za ostatní tady v debatě ručit nemůžu.

Co je možné - jestli jde v zásadě jenom o cenovou strnulost, tak o tom lze vést nějakou poměrně srozumitelnou debatu a v jasných termínech, kterým by rozuměli ekonomové už dávno před Keynesem. Máme se spíš snažit o odbourávání institucionálních překážek tomu, aby ceny klesly a trhy se vyčistili - nebo to suplovat monetární politikou, co slubuje udržet navždy ceny mírně rostoucí? To by mohl být obrys té debaty.

Co nechápu - znamenají "neproinvestované úspory" něco jiného než "nevyužitá kapacita" nebo "zahálející zdroje?" Jestli ne, tak vám navrhuji ten první termín úplně opustit a používat některé ze zbylých dvou. Věřte - já jsem Keynesovu Obecnou teorii i z velké části překládal z angličtiny do češtiny a tyhle jeho termíny, jako "neproinvestované úspory" používany napříč tou knihou naprosto nekonzistentně a rozporně. Stejně tak jako "past likvidity" a pod. Tím opravdu jen matete sám sebe a všechny okolo. A k debatě o cenové strnulosti to vůbec není třeba.

Nevím, co Vás na spojení neproinvestovaných úspor tak pobouzí, protože ony za výše zmíněných reálných předpokladů v recesi skutečně neproinvestované budou. Teď se prosím nešťourejte v identitě, protože účetně samozřejmě klesnou v důsledku propadu ekonomiky, taktéž zmíněný paradox úspor. Podstatné je, že si už trochu rozumíme. Děkuji za diskusi a přeji hezký den.

22. listopadu 2013 10:32:34 | reagovat

libertarian

Re: Otázky poučeného amatéra

Uživatel gew napsal:

..........
Když ti to bude dělat radost, můžeš si s kámošema platit třeba cvaklejma lístkama na mhd. Proč existuje zákonné platidlo? To se ptej jinde, to je věc politická, nikoliv ekonomická.
Toto je už fakticky navádzanie na trestný čin krátenia dane. Vystaviť daňový doklad na platbu "5 ks cvaklých lístkov" , a potom odviesť DPH "1 ks cvaklý lístok" , ......hm....

22. listopadu 2013 11:48:01 | reagovat

Josef Tětek

Re: Otázky poučeného amatéra

Uživatel gew napsal:

Uživatel Robert Antonio napsal:

...
Proč existuje zákonné platidlo? To se ptej jinde, to je věc politická, nikoliv ekonomická.
Zajímalo by mě, zda bys tedy neměl problém s případným zrušením Části čtvrté v zákoně o ČNB:
http://www.cnb.cz/cs/legislativa/zakony/download/zakon_o_cnb.pdf
Zejména pak:
§ 12
Česká národní banka má výhradní právo vydávat bankovky a mince, jakož i mince
pamětní (dále jen „bankovky a mince“).
§ 16
(1) Platné bankovky a mince vydané Českou národní bankou jsou zákonnými penězi ve své nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky.
-
Domnívám se totiž, že s totou "věcí politickou" by velmi rychle padla i tvá "věc ekonomická".

22. listopadu 2013 12:15:12 | reagovat

gew

Re: Otázky poučeného amatéra

Uživatel Josef Tětek napsal:

Zajímalo by mě, zda bys tedy neměl problém s případným zrušením Části čtvrté v zákoně o ČNB
Mně je to ouplně fuk :) Jen by pak asi ČNB měla složitější úlohu při plnění svých zákonných povinností, protože by musela při zajišťování cenové a finanční stability nějak sledovat víc měn :) Nebo by třeba zajišťovala jen stabilitu Kč a s tím zbytkem ... děj se vůle Boží...

22. listopadu 2013 12:30:27 | reagovat

Notaras

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Rob napsal:

Uživatel Notaras napsal:

...

Ve vašem pohledu je i cesta do práce autem investicí, protože tam budu dříve. Nechci zabředávat to takovéto debaty, protože potom bychom jako investici mohli posuzovat jakoukoli alternativu oproti obětované příležitosti. Viz. oblíbené tvrzení, investoval jsem do nové televize - ve skutečnosti myslí dotyčný spotřebu.

Vy i Vladimír mícháte tokový a stavový pohled na úspory a investice. Nákup již exitujícího fixního aktiva z makro pohledu skutečně není investicí, protože jednomu se zvýší THFK a druhému sníží THFK. Pouze si přeprodali stávající kapitálovou zásobu. Stejně tak míchat finanční aktiva (třeba peníze, které používáme na spotřební transakce) a zásobu kapitálu je nesmyslné z hlediska jakékoli analýzy faktických úspor. Úspora je odložená část běžného důchodu. To, kolik potom můžete proinvestovat do fixních aktiv je dáno nabídkou úspor, protože díky odložené spotřebě mohou být kapacity věnovány i výrobě fixních aktiv, které zvyšují kapaictu ekonomiky. Když budou úspory malé, tak bude kapitál drahý (vyšší úrok, požadovaný zisk). V tom uvažování teď abstrahujte od jakýchkoli peněz v oběhu. A nyní bych prosil ještě jednou přečíst můj předchozí příspěvek o identitě úspor a investi.

Já abstrahuji od peněz v oběhu, protože to je nesmysl, žádné peníze se v oběhu nenacházejí, ale vždy se nacházejí u nějakého konkrétního subjektu, který je chce držet.
Já se z vás neustále snažím vydolovat vaši představu (nebo vysvětlení či definici) jak vypadá ta odložená a neinvestovaná spotřeba, jak se jako odlišuje od odložené a investované.

Vy nechcete zabředávat do debaty co je investice, ale pokud nemáme vzájeně jasno co si kdo představuje pod termínem investice, tak v zásadě žádná debata není možná. A jak jsem psal výše, definice investice jako něčeho, co zvyšuje fyzickou produkci statků je problematická, jelikož nebere ohled na základní ekonomickou poučku, že člověk neposuzuje věci podle fyzikálních vlastností, ale podle jejich hodnoty.
Ale i kdyby proč třeba televize není investice, ale budova kina, nebo promítačka ano?

Omlouvám se za kefalína, ale proč vás to tak rozčililo? V černých baronech tu otázku položil major terazky, kefalínovi, protože (majot terazky) neměl ponětí co znamená slovo absurdní, ne? Takže jsem to myslel jako vtipné naznačení, že mi není vůbec jasné co pod si pod těmi termíny představujete.

22. listopadu 2013 12:36:35 | reagovat

Notaras

Re: Otázky poučeného amatéra

Uživatel gew napsal:

Uživatel Josef Tětek napsal:

...
Mně je to ouplně fuk :) Jen by pak asi ČNB měla složitější úlohu při plnění svých zákonných povinností, protože by musela při zajišťování cenové a finanční stability nějak sledovat víc měn :) Nebo by třeba zajišťovala jen stabilitu Kč a s tím zbytkem ... děj se vůle Boží...

No a proč by to jako mělo vadit? Každý kdo poslechne moudrých rad ČNB , bude mít stabilní korunu a ostatní si mohou dělat co chtějí. Tomu se říká svoboda.

Taky (zatím) nemáme centrální úřad pro zásobování zdravou výživou, a ten bychom museli mít, kdyby bylo zákonem stanoveno, že stát dohlíží na zdravou výživu obyvatelstva.

22. listopadu 2013 12:42:49 | reagovat

Notaras

Re: Otázky poučeného amatéra

Uživatel libertarian napsal:

Uživatel gew napsal:

...
Toto je už fakticky navádzanie na trestný čin krátenia dane. Vystaviť daňový doklad na platbu "5 ks cvaklých lístkov" , a potom odviesť DPH "1 ks cvaklý lístok" , ......hm....

Takhle to nefunguje.
Klidně můžete vystavit doklad na platbu ve stříbrných mincích (nebo cvaklých jízdenkách), ale bere se to pak tak, jako kdyby jste si vzájemně prodali ty věci za peníze , spočtete z jejich odhadní ceny DPH a to odvedete státu v Kč - oba dva , takže používání jiné měny než KČ je v zásadě zatíženo dvojnásobnou DPH.

22. listopadu 2013 13:28:31 | reagovat

gew

Re: Otázky poučeného amatéra

Uživatel Notaras napsal:

No a proč by to jako mělo vadit? Každý kdo poslechne moudrých rad ČNB , bude mít stabilní korunu a ostatní si mohou dělat co chtějí. Tomu se říká svoboda.

Taky (zatím) nemáme centrální úřad pro zásobování zdravou výživou, a ten bychom museli mít, kdyby bylo zákonem stanoveno, že stát dohlíží na zdravou výživu obyvatelstva.
Hele já s tebou úplně souhlasím, ale nechtěl bych být zaměstnancem ČNB - a vlastne ani občanem ČR - v době, kdy se s takovou svobodnou měnou, ve které budou mít svobodní lidé svobodně uložené své celoživotní úspory, něco stane. Protože pak by svobodný, ale bohužel prostý lid demonstroval Na Příkopě, lynčoval bankovní radu a v předčasných volbách by zvolil komunisty, Okamuru a nacionální sociality, kteří by svorně slíbili, že udělaj pořádek a všechny ty odporný kapitalisty zakážou...

Je to smutné, ale je to podle mě tak.

22. listopadu 2013 14:24:51 | reagovat

Rob

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Notaras napsal:

Uživatel Rob napsal:

...

Já abstrahuji od peněz v oběhu, protože to je nesmysl, žádné peníze se v oběhu nenacházejí, ale vždy se nacházejí u nějakého konkrétního subjektu, který je chce držet.
Já se z vás neustále snažím vydolovat vaši představu (nebo vysvětlení či definici) jak vypadá ta odložená a neinvestovaná spotřeba, jak se jako odlišuje od odložené a investované.

Vy nechcete zabředávat do debaty co je investice, ale pokud nemáme vzájeně jasno co si kdo představuje pod termínem investice, tak v zásadě žádná debata není možná. A jak jsem psal výše, definice investice jako něčeho, co zvyšuje fyzickou produkci statků je problematická, jelikož nebere ohled na základní ekonomickou poučku, že člověk neposuzuje věci podle fyzikálních vlastností, ale podle jejich hodnoty.
Ale i kdyby proč třeba televize není investice, ale budova kina, nebo promítačka ano?

Omlouvám se za kefalína, ale proč vás to tak rozčililo? V černých baronech tu otázku položil major terazky, kefalínovi, protože (majot terazky) neměl ponětí co znamená slovo absurdní, ne? Takže jsem to myslel jako vtipné naznačení, že mi není vůbec jasné co pod si pod těmi termíny představujete.

V pohodě. Já se tu v argumentaci pohybuji v nějaké celosvětově přijímané terminologii a definici vycházející ze SNA. Aby vůbec bylo možné dělat nějakou agregaci, tak bylo nutné stanovit si hranice pro zařazení do dané kategorie a vyjasnit definice. Třeba to, na co narážíte, že není možné brát za THFK pouze nová hmotná aktiva je řešeno v novém Manual SNA 2008, kdy i výzkum zvyšuje investice a odepisuje se. Ale nechci zabředávat do dílčí problematiky. O SNA bychom si mohli povídat týdny.

Jak vypadá úspora proinvestovaná a neproinvestovaná jsem tu už několikrát psal. Proinvestovaná vypadá normálně - úspora a proti ní THFK místo spotřeby. Naopak zase zvýšení spotřeby. Když nedojde k proinvestování, tak to vyvolá "únik" peněz z ekonomiky a ta se musí vyrovnat deflací cen i mezd. Na konci tohoto procesu by reálné úspory a spotřeba nebyly změněny v případě, že by skutečně nevzrostla míra časové preference. Nicméně žijeme ve světě reálném a ve velmi krátkém obodobí jsou ceny fixní (menu costs), v krátkém období začnou klesat v reakci na pokles AD a až s odstupem reagují mzdy poklesem (dlouhé období). Proto fakticky klesne reálná spotřeba a reálné úspory a investice třeba vůbec nevzrostou, děje-li se tento proces někde zkraje recese.

I kdyby jsme odstranili odbory, což je nereálné, protože i na dobrovolné bázi zde nějaké budou a kolektivní vyjednávání stojí nějaký čas a není hned, tak pořád máme implicitní cenové dohody, kdy si zaměstnanec nenechá plně promítnout vliv cen produkce podnikatele do své mzdy zkrátka proto, že nenese podnikatelské riziko a není vkladatelem kapitálu. O cenové hladině se subjekty dozvídají s odstupem, nejdříve hodnotí pokles mezd vždy jako zchudnutí, na které reagují. Až ex post jim může dojít, že jim pokles nom. mezd vykryl pokles cenové hladiny. Variabilita deflace zvyšuje rizika v ekonomice. Navíc při nulových úrocích zvyšuje nepřiměřeně reálný úrok a působí procyklicky. Dalším odkladem spotřeby kruh uzavíráme.

Proto jsem za jedno s Gewem, že je v realitě lepší mít nějakou centrální banku, která nějakou široce definovanou cenovou hladinu na nízké hodnotě cílí.

22. listopadu 2013 14:29:25 | reagovat

libertarian

Re: Otázky poučeného amatéra

Uživatel gew napsal:

Uživatel Notaras napsal:

...
......... Protože pak by svobodný, ale bohužel prostý lid demonstroval Na Příkopě, lynčoval bankovní radu a v předčasných volbách by zvolil komunisty, Okamuru a nacionální sociality, kteří by svorně slíbili, že udělaj pořádek a všechny ty odporný kapitalisty zakážou...

Je to smutné, ale je to podle mě tak.
- hezký. A preto, aby tu neobmedzovali slobodu občanov hnusní komunisti a Okamura, preto musí už teraz obmedzovať slobodu ludí demokratická vláda za pomoci ČNB.

22. listopadu 2013 14:41:37 | reagovat

libertarian

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Rob napsal:

Uživatel Notaras napsal:

...
....
Jak vypadá úspora proinvestovaná a neproinvestovaná jsem tu už několikrát psal. Proinvestovaná vypadá normálně - úspora a proti ní THFK místo spotřeby. Naopak zase zvýšení spotřeby. Když nedojde k proinvestování, tak to vyvolá "únik" peněz z ekonomiky a ta se musí vyrovnat deflací cen i mezd............í.

- aha, .... keď sa úspora nespotrebuje (neprežerie) , ale sa preinvestuje, je to bezva. Lenže - ak sa väčšina úspor nespotrebuje (neprežerie), ale sa preinvestuje, tak klesne predaj tovarov, klesne HDP, klesnú DPH, a to už nie je bezva. Takže je to súčasne bezva aj blbé..... Fajn by bolo. keby sa tá istá koruna prežrala, a zároveň preinvestovala.

22. listopadu 2013 15:09:27 | reagovat

Notaras

Re: problém definic úspor a investic

Uživatel Rob napsal:

Uživatel Notaras napsal:

...

V pohodě. Já se tu v argumentaci pohybuji v nějaké celosvětově přijímané terminologii a definici vycházející ze SNA. Aby vůbec bylo možné dělat nějakou agregaci, tak bylo nutné stanovit si hranice pro zařazení do dané kategorie a vyjasnit definice. Třeba to, na co narážíte, že není možné brát za THFK pouze nová hmotná aktiva je řešeno v novém Manual SNA 2008, kdy i výzkum zvyšuje investice a odepisuje se. Ale nechci zabředávat do dílčí problematiky. O SNA bychom si mohli povídat týdny.

Ale to není na co se ptám, to co vy popisujete není definice investice v ekonomii jako vědě, ale definice investice pro účely statistiky - neboli pro účely zjištění nějakého rozumně přesného odhadu v rozumné časové lhůtě s rozumnými náklady.

Jak vypadá úspora proinvestovaná a neproinvestovaná jsem tu už několikrát psal. Proinvestovaná vypadá normálně - úspora a proti ní THFK místo spotřeby. Naopak zase zvýšení spotřeby. Když nedojde k proinvestování, tak to vyvolá "únik" peněz z ekonomiky a ta se musí vyrovnat deflací cen i mezd. Na konci tohoto procesu by reálné úspory a spotřeba nebyly změněny v případě, že by skutečně nevzrostla míra časové preference. Nicméně žijeme ve světě reálném a ve velmi krátkém obodobí jsou ceny fixní (menu costs), v krátkém období začnou klesat v reakci na pokles AD a až s odstupem reagují mzdy poklesem (dlouhé období). Proto fakticky klesne reálná spotřeba a reálné úspory a investice třeba vůbec nevzrostou, děje-li se tento proces někde zkraje recese.

Já si pod neproinvestováním úspor a tím spíše "únikem" peněz z ekonomiky nedokážu nic představit. Má to snad znamenat , že peníze budou držet cizozemci? Pak ale zase nechápu proč a jak by to mělo vadit? Proč toho cizozemce vylučujeme z ekonomiky?

(PS:Já samozřejmě chápu, že když si někdo dá peníze do matrace místo uložení peněz do banky a banka je nepůjčí podnikateli, dojde ke kontrakci peněžní zásoby a tím ke změně většiny cen (pro vás cenové hladiny). Což samozřejmě může vyvolat problémy napříč celou ekonomikou, protože peníze používá prakticky každý. Jenže jsme zase u toho, jestli je problém nepřeměnění úspor na investice (ať už je to cokoliv), nebo ta kontrakce peněžní zásoby. A jestli ta kontrakce není způsobena spíš obavou lidí z krachu bank, a obava není způsobena způsobem jakým banky hospodaří (frakční bankovnictví). Opravdu stále se nevidím žádné nepřeměňování úspor na investice, ale pouze problémy vzniklé díky změnám v množství peněz v ekonomice. Skutečnost, že se měnila cenová hladina v době neexistence centrálních bank jen málo a jak výrazně se mění za doby jejich existence, je docela slušný empirický důkaz, že centrální banky cenovou hladinu v ekonomice nestabilizují, ale spíš naopak. )

22. listopadu 2013 15:16:08 | reagovat

Notaras

Re: Otázky poučeného amatéra

Uživatel gew napsal:

Uživatel Notaras napsal:

...
Hele já s tebou úplně souhlasím, ale nechtěl bych být zaměstnancem ČNB - a vlastne ani občanem ČR - v době, kdy se s takovou svobodnou měnou, ve které budou mít svobodní lidé svobodně uložené své celoživotní úspory, něco stane. Protože pak by svobodný, ale bohužel prostý lid demonstroval Na Příkopě, lynčoval bankovní radu a v předčasných volbách by zvolil komunisty, Okamuru a nacionální sociality, kteří by svorně slíbili, že udělaj pořádek a všechny ty odporný kapitalisty zakážou...

Je to smutné, ale je to podle mě tak.

Zajímavé, že když komunisti centrálně organizovali výrobu všeho včetně potravin, tak přechod svobodnou výrobu neznamenal, že by lidé přišli o možnost zásobovat se potravinami ani ničím jiným a i když došlo k poklesu výroby (měřeno HDP) žádné demonstrace se nekonaly a i když lidé přišli při 200 % inflaci během několika málo let o 2/3 svých úspor nikdo nedemonstroval.

Zdá se mi, že jim obecně mnohem víc vadí, že nejsou potrestaní podvodníci a že někteří mají nespravedlivé výhody oproti jiným (to jako ta korupce).

22. listopadu 2013 15:21:21 | reagovat

Anderson

Re: jedna (zásadní) poznámka

Uživatel gew napsal:
Mimochodem, 2% inflaci ČNB cíluje až od roku 2010. Viz http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html

A na kolik % cílovala předtím? To jako před rokem 2000 cílovala na 10 %, pak se rozhodla, že 3 % je pro „stabilitu měny“ to pravé ořechové, pak jim přišlo, že těch 10 nebylo vůbec špatných aby to následně změnili na 2 %?

Hodnotu inflace, na kterou se bude ČNB cílovat, tahá papoušek z klobouku, nebo za tím stojí nějaké, alespoň trochu zdůvodnitelné, rozhodnutí?

Já už fakt nevím, jak jinak mám ještě napsat, že jsou pro ČNB důležitá inflační očekávání, nikoliv samotná inflace. Vzhledem k tomu, že plný účinek měnové politiky do cen se projevuje až se zpožděním 12-18 měsíců, je pochopitelné, že se těžko dá v každém okamžiku (nebo v průměru za rok) přesně trefit stanovený cíl. Důležité ale je, aby ČNB byla důvěryhodná v tom, že se bude snažit držet inflaci co nejblíže cíle.

Inflační očekávání? To jako že stačí, aby ČNB očekávala 2 % inflaci a je úplně jedno, kolik je skutečně? .... to vlastně ne, protože to hned v druhé větě vyvracíte: „...Důležité ale je, aby ČNB byla důvěryhodná v tom, že se bude snažit držet inflaci co nejblíže cíle...“. Takže je důležité očekávání, je důležité držet se cíle, ale když se k cíli nepřiblížím, tak se vůbec nic neděje, protože stačí, že se nějaká hodnota očekávala. :-)

Bylo by fajn si ujasnit, co je tedy skutečným cílem. Jestli si vytýčit hodnotu a tu ignorovat (a pak se může hodnotit, jaká je vytýčená hodnota bez ohledu na realitu), nebo se k nějaké hodnotě přiblížit (a pak hodnotit, jak přesně se jí držím).

Statistické zkoumání vztahů mezi nějakými jevy není hlasování. To se snad učí v základech statistiky na každé ekonomické fakultě, ne?

Statistikou se vztah mezi jevy zjistit nedá, to snad také učí v základech statistiky na každé fakultě, ne? :-)

Mě by spíš zajímalo, v jakých jednotkách se dosazuje „důvěra“ do těch „modelů“. A čím to, že v minulosti nebyl pokles cenové hladiny (mainstream deflace) problém a běžně se vyskytoval, ale teď najednou je to démon?

22. listopadu 2013 15:43:30 | reagovat

Anderson

Re: jedna (zásadní) poznámka

Uživatel libertarian napsal:

Tak najprv treba doplniť "Pre koho sa pokles cien stáva strašiakom ?".
A potom je odpoved jednoduchá :
Prakticky všetky príjmy štatu su závislé na spotrebe ludí, na ich zarábaní penazí (DPH, dan z príjmu). Pokiaľ ceny rastú, ludia stale viac robia, viac zarábaju a viac míňajú penazí, tak má STAT veľké príjmy z daní. A štat potrebuje tie prašule na mínanie, na rozkrádanie, na platenie svojich dlhov. ALE - ak sa ceny znižujú, ludom postačujú menšie príjmy, ludia nominálne minú menej penazí, tak sudruhovi fin.ministrovi sa znížia príjmy v kasičke, a STAT je v prdeli.

Což není problém. Nominálně stát vybere méně*, ale reálně vybere stejně. Neboli, za měně peněz pořídí stejně muziky, jako před tím.

Jediné, kde může být problém, je že by se nedostal k penězům před tím, než dojde k jejich znehodnocení a ztratil by možnost vytvářet „inflační daň“.

*) Mimochode, on stát vybere nominálně stejně. Ono sice dojde k poklesu cenové hladiny, ale zvýší se objem prodaných výrobků (protože bez zvýšení nabídky by nedošlo k poklesu ceny), případně si za ušetřené peníze lidé koupí něco jiného. Stát tedy vybere nominálně stejně, reálně si ale polepší o deflaci (v mainsteam smyslu toho slova).

22. listopadu 2013 15:45:10 | reagovat

denis M

Re: jedna (zásadní) poznámka

lituju Gewa ... se tady něco snaží vysvětlit a je napadán z naprostých nesmyslů ...

22. listopadu 2013 16:20:46 | reagovat

Anderson

Re: jedna (zásadní) poznámka

Uživatel denis M napsal:

lituju Gewa ... se tady něco snaží vysvětlit a je napadán z naprostých nesmyslů ...

Nejprve Gew prohlásí, že 2 % inflace* jsou ok, protože na 0 % cílovat nejde a že je důležitá důvěra. Tak vytáhnu statistiky, kde se ukáže, že ta inflace ČNB létá jak na tobogánu a najednou se cíluje na 2 % jen poslední 2 roky. Přijde mi celkem rozumné se ptát, co se tedy v roce 2010 změnilo a proč se necílovalo na 2 % stále.

Pokud nějaký model pracuje s „důvěrou“, tak je třeba jí nějak číselně vyjádřit. Matematické modely prostě zpracovávají čísla. Neznám žádný model, do kterého lze nasypat pocity - protože mě nenapadá žádný způsob, jak je tam dostat. Pokud někdo zmíní takový model, zajímám se o podrobnosti.

Pokud někdo tvrdí, že deflace* je pro ekonomiku katastrofa a přitom v minulosti existují období, kdy k deflaci* běžně docházelo bez negativních dopadů, přijde mi relevantní na tuto neshodu teorie a praxe upozornit. Ve vědě se obecně nesoulad teorie a měření považuje za známku chybnosti teorie.

*) deflace/inflace ve smyslu změny cenové hladiny

Oceňuji, že se snaží něco vysvětlit, je to rozhodně zajímavé, ale dovolil bych si upozornit na poněkud slabší místa, pokud je tam najdu. Ostatně, on se také nezdráhá upozornit na slabá místa článku (ze svého pohledu). Nevidím na tom nic špatného.

22. listopadu 2013 16:21:39 | reagovat

libertarian

Re: jedna (zásadní) poznámka

Uživatel Anderson napsal:

Uživatel libertarian napsal:

...

Což není problém. Nominálně stát vybere méně*, ale reálně vybere stejně. Neboli, za měně peněz pořídí stejně muziky, jako před tím.

Jediné, kde může být problém, je že by se nedostal k penězům před tím, než dojde k jejich znehodnocení a ztratil by možnost vytvářet „inflační daň“.

*) Mimochode, on stát vybere nominálně stejně. Ono sice dojde k poklesu cenové hladiny, ale zvýší se objem prodaných výrobků (protože bez zvýšení nabídky by nedošlo k poklesu ceny), případně si za ušetřené peníze lidé koupí něco jiného. Stát tedy vybere nominálně stejně, reálně si ale polepší o deflaci (v mainsteam smyslu toho slova).
" Nominálně stát vybere méně*, ale reálně vybere stejně. Neboli, za měně peněz pořídí stejně muziky, jako před tím."
- nuž, zdaleka nie. Stat ma obrovské výdavky na splátku dlhu, a splatky su v nominálnych sumách, podľa urokov za dlh. Stat má spustu výdavkov nominálne definovaných - mzdy štatnych zamestnancov, kadejaké dávky, dôchodky (ručí štátnej dôchodkovej spoločnosti).
A je reálne, že pri deflácii znížia zamestnavatelia nominálne mzdy - však hodnota mzdy zostane.

Pokiaľ ludia minú VŠETKY svoje príjmy, celkový výber DPH sa zrejme zachová (teda-pokiaľ neklesli mzdy). Lenže - kopá ludí pri výraznejšom zlacnení môže znížiť svoju snahu zarábať, lebo im menšie príjmy vyhovujú, a získaju viac voľna, menej námahy,.... Kopa ludí celkove prestane zarábať, a pôjdu si užívať, skôr do dôchodku- lebo sa im zhodnotili úspory. Hm... zložité...

22. listopadu 2013 16:43:13 | reagovat

gew

Re: jedna (zásadní) poznámka

Uživatel Anderson napsal:

A na kolik % cílovala předtím? To jako před rokem 2000 cílovala na 10 %, pak se rozhodla, že 3 % je pro „stabilitu měny“ to pravé ořechové, pak jim přišlo, že těch 10 nebylo vůbec špatných aby to následně změnili na 2 %?

Hodnotu inflace, na kterou se bude ČNB cílovat, tahá papoušek z klobouku, nebo za tím stojí nějaké, alespoň trochu zdůvodnitelné, rozhodnutí?
Vše se dozvíš na té stránce, kterou jsem linkoval, případně v dalších materiálech, které jsou na té stránce odkázané.

Inflační očekávání? To jako že stačí, aby ČNB očekávala 2 % inflaci a je úplně jedno, kolik je skutečně?
Inflační očekávání neznamená, jakou inflaci očekává ČNB, ale jakou inflaci očekávají ostatní. Ke zbytku platí totéž, co už jsem psal. Hodnocení míry dosažení/nedosažení cíle je součástí každé Zprávy o inflaci, které, v případě zájmu, najdeš na cnb.cz.

Mě by spíš zajímalo, v jakých jednotkách se dosazuje „důvěra“ do těch „modelů“. A čím to, že v minulosti nebyl pokles cenové hladiny (mainstream deflace) problém a běžně se vyskytoval, ale teď najednou je to démon?
Míra důvěry je tam zachycena prostřednictvím parametrů, které ovlivňují rychlost a míru transmise měnověpolitického nástroje (typicky sazeb) do cen, rychlost návratu ekonomiky na rovnovážné růstové trajektorie (ceteris paribus, samozřejmě), atd. Zjednodušeně řečeno, míra kredibility centrální banky je odražena právě v inflačních očekávání - čím jsou dál od bankou vytyčeného cíle, tím menší je (demonstrovaná) důvěra lidí ve schopnost umístit budoucí inflaci na cíl.

Obávám se, že v dobách, kdy pokles cenové hladiny nebyl démon, ještě neexistovala v současnosti všeobecně přijímaná ekonomická teorie, podle které to je démon. Třeba to bylo tím, že neexistovaly centrální banky dnešního typu? Nebo neexistovaly rigidity, které existují dnes? Nebo nebyly tak silné? Nevím a asi je mi to jedno.

22. listopadu 2013 23:14:09 | reagovat

Robert Antonio

Re: Otázky poučeného amatéra

Uživatel gew napsal:

A překvapovat centrální banka nechce, proto taky snaží o co největší transparenci. Používání jiných nástrojů s sebou nese různé nepříjemnosti, proto se běžně nepoužívají.
ČNB nám ukázala, že při cílování inflace na 2% klidně zcela neočekávaně znehodnotí korunu o 5%. Co horšího by mohla dělat při cílování inflace na 0%?

Obávám se, že v dobách, kdy pokles cenové hladiny nebyl démon, ještě neexistovala v současnosti všeobecně přijímaná ekonomická teorie, podle které to je démon. Třeba to bylo tím, že neexistovaly centrální banky dnešního typu? Nebo neexistovaly rigidity, které existují dnes? Nebo nebyly tak silné?
Jak tomu mám rozumět? Jako že démona deflace vytvořila až mainstreamová ekonomie – dokud tu nebyla, tak deflace nikomu nevadila? Nebo že démon deflace je tu jen kvůli existenci centrálních bank? To už se ale točíme v kruhu.

27. listopadu 2013 14:26:07 | reagovat

Notaras

Rozvaha ČNB

Když si prohlížím rozvahu ČNB, tak mi vůbec nepřijde, že by ovlivňování kurzu mělo mít primárně za cíl zvýšení inflace (či že se to alespoň daří).

ČNB sice nakoupila zahraniční cenné papíry a jiná aktiva v cizích měnách za 160 mld, korun, ale zdroje na to nezískala vydáním dalších peněz, ale vypůjčením si od tuzemských bank 148 mld (případně se stalo to, že peníze, který šly do oběhu si komerční banky obratem uložily na účtech ČNB).

Tak jako tak, výsledek je , že se nemění množství peněz v oběhu, tudíž by se neměla měnit inflace.

A vůbec když si vezmete, že množství vydaných bankovek a mincí je cca 400 mld a zároveň ČNB si vypůjčila od komerčních bank cca 600 mld, tak tvrzení, že má ČNB problém dostat peníze do oběhu je pustá lež, jelikož by stačilo těch 600 mld komerčním bankám vrátit (nebo si je nepůjčovat) a hnedle se objem peněz v oběhu více než zdvojnásobí, což by jistě na vyvolání 2% inflace stačilo.

03. prosince 2013 16:24:09 | reagovat

gew

Re: Rozvaha ČNB

Uživatel Notaras napsal:

Když si prohlížím rozvahu ČNB, tak mi vůbec nepřijde, že by ovlivňování kurzu mělo mít primárně za cíl zvýšení inflace (či že se to alespoň daří).

ČNB sice nakoupila zahraniční cenné papíry a jiná aktiva v cizích měnách za 160 mld, korun, ale zdroje na to nezískala vydáním dalších peněz, ale vypůjčením si od tuzemských bank 148 mld (případně se stalo to, že peníze, který šly do oběhu si komerční banky obratem uložily na účtech ČNB).

Tak jako tak, výsledek je , že se nemění množství peněz v oběhu, tudíž by se neměla měnit inflace.

A vůbec když si vezmete, že množství vydaných bankovek a mincí je cca 400 mld a zároveň ČNB si vypůjčila od komerčních bank cca 600 mld, tak tvrzení, že má ČNB problém dostat peníze do oběhu je pustá lež, jelikož by stačilo těch 600 mld komerčním bankám vrátit (nebo si je nepůjčovat) a hnedle se objem peněz v oběhu více než zdvojnásobí, což by jistě na vyvolání 2% inflace stačilo.
Jenže ČNB si vědomě od bank nic nepůjčuje, naopak banky si u ČNB peníze samy ukládají. To by se musela zrušit REPO facilita :) Prostě v českém bankovním sektoru je přebytek likvidity, banky ji nepotřebují a ukládají si ji u ČNB. To není fenomén poslední doby, takhle to funguje prakticky neustále. Proto by taky nefungovalo kvantitativní uvolňování v té podobě, jak jej provádějí jiné centrální banky.

Jinak to, že se mění/nemění množství peněz v oběhu, nemusí mít na inflaci žádný vliv. To jsme tu myslím řešili už několikrát v minulosti. Vztah peníze-inflace (=změny cenové hladiny) obecně moc nefunguje, a už vůbec ne v kratším období.

Jinými slovy, primárním cílem devizových intervencí není dodat na trh likviditu.

04. prosince 2013 09:38:02 | reagovat

Notaras

Re: Rozvaha ČNB

Uživatel gew napsal:

Uživatel Notaras napsal:

...
Jenže ČNB si vědomě od bank nic nepůjčuje, naopak banky si u ČNB peníze samy ukládají. To by se musela zrušit REPO facilita :) Prostě v českém bankovním sektoru je přebytek likvidity, banky ji nepotřebují a ukládají si ji u ČNB. To není fenomén poslední doby, takhle to funguje prakticky neustále. Proto by taky nefungovalo kvantitativní uvolňování v té podobě, jak jej provádějí jiné centrální banky.

Jinak to, že se mění/nemění množství peněz v oběhu, nemusí mít na inflaci žádný vliv. To jsme tu myslím řešili už několikrát v minulosti. Vztah peníze-inflace (=změny cenové hladiny) obecně moc nefunguje, a už vůbec ne v kratším období.

Jinými slovy, primárním cílem devizových intervencí není dodat na trh likviditu.

Za prvé by mohla ČNB snížit úrokovou sazbu na REPO facilitu až na nulu, pak by u ní peníze nikdo neukládal.
Za druhé za přebytek likvidity může ČNB sama.
Za třetí ČNB neplánuje inflaci na krátké období.
Za čtvrté, ano diskuse o vztahu množství peněz a inflace proběhla mockrát, a v zásadě je shoda na tom, že ten vztah moc nefunguje kvůli existenci frakčního bankovnictví krytého centrální bankou, neshoda je pouze v tom, zda je to dobře nebo špatně :-).

05. prosince 2013 08:49:00 | reagovat

libertarian

Re: Rozvaha ČNB

Uživatel Notaras napsal:

Uživatel gew napsal:

...
.................
Za čtvrté, ano diskuse o vztahu množství peněz a inflace proběhla mockrát, a v zásadě je shoda na tom, že ten vztah moc nefunguje kvůli existenci frakčního bankovnictví krytého centrální bankou, neshoda je pouze v tom, zda je to dobře nebo špatně :-).
Z neznámych dôvodov sa vôbec ignoruje, pre koho je to dobře nebo špatně.
Myslím, že je absolutne isté, že pre niekoho to dobre je. A pre niekoho špatne.
A už absolutne nechápem, prečo sa ekonomovia tvária, že všetci sme na jednej lodi, a máme zhodné ciele : politici, občania, bankári, nezamestnaní, podnikatelia,.......
Bez toho " pre koho" je káždá otázka bez zmyslu.

06. prosince 2013 08:50:19 | reagovat

Martin

Oslabení koruny a zdražení

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10175540660-mate-slovo/ 07:00min hovoří Pavel Kohout o dvou druzích deflace o tzv. zlé a hodné deflaci, může mi nějaký zdejší ekonom tuto problematiku ozřejmit? :-) Já myslel, že je jenom jeden druh deflace :-) Btw,. 33:40min kde jsou ostatní členové mises institutu? :-))

06. prosince 2013 11:13:54 | reagovat

Notaras

Re: Oslabení koruny a zdražení

Uživatel Martin napsal:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10175540660-mate-slovo/ 07:00min hovoří Pavel Kohout o dvou druzích deflace o tzv. zlé a hodné deflaci, může mi nějaký zdejší ekonom tuto problematiku ozřejmit? :-) Já myslel, že je jenom jeden druh deflace :-) Btw,. 33:40min kde jsou ostatní členové mises institutu? :-))

Řekl bych, že je tím myšleno, že ne vždy je deflace (definovaná jako pokles cen) špatná. Normálně pokles cen signalizuje růst produktivity (větší produktivita = mohu prodávat za nižši ceny a stejně se mi to vyplatí).

Zlou deflací je myšlen pokles cen v důsledku snižování množství peněz a jich substitutů, což je zase způsobeno poklesem množství bankovních úvěrů (běžné účty jsou substitutem peněz, v případě, že banka ty peníze nedrží jako rezervu v trezoru nebo u centrální banky, ale vypůjčí je dalšímu subjektu - nejčastěji podnikatelům).

Jak v důsledku inflace, tak deflace dochází k přesunu bohatství (od věřitelů k dlužnkům nebo naopak), ale hlavně k narušení koordinace ekonomických aktivit mezi lidmi (koordinaci zajišťují ceny a ty se mění v důsledku inflace nebo deflace nikoliv jen vlivem poptávky a nabídky). Problémem je zejména, že inflace a deflace se neprojevuje v celé ekonomice rovnoměrně (například, když se nové peníze "dostávají do ekonomiky" prostřednictvím hypotečních úvěrů poskytovaných bankami, tak se růst cen projeví nejdříve u nemovitostí, a jelikož nelze rozlišit růst ceny v důsledku inflace a v důsledku nárůstu poptávky třeba po bytech, může dojít k přílišnému množství investic, což se nakonec projeví prudkým poklesem cen v daném odvětví, ale hlavně to znamená znehodnocení těch investic a tudíž pokles produktivity ekonomiky jako celku).

Když klesne produktivita ekonomiky jako celku, očekávaný cenový signál by měl být všeobecný růst cen (klesá nabídka), ale protože nové peníze a jejich substituty se dostávají do ekonomiky skrze úvěry a při recesi ekonomiky (způsobené narušením koordinace a špatnými investicemi) jsou podnikatelé nejistí do čeho investovat, spotřebitelé se obávají o budoucí příjmy a obávají se zadlužit, tak zároveň klesá i množství úvěrů a tím pádem i peněz. Což může způsobit, že nedojde k růstu cen, ale naopak zase k poklesu cen (jako při růstu produktivity).

Podle mě prostě ČNB (a ostatní centrální banky emitující pohledávkami krytou měnu) produkuje špatné peníze, jelikož se prudce mění jejich množství, a navíc změna jejich množství má kladnou zpětnou vazbu na hospodářský cyklus.

Je to podobné jako kdyby jako peníze sloužilo obilí, v roce, kdy je dobrá úroda by bylo peněz spoustu a v roce neúrody by bylo peněz málo - půjčování takových peněz by bylo problematické, jelikož by jste nevěděl, jak lehké nebo těžké bude příští rok vrátit půjčku a každý rok by jste musel znovu zjišťovat (metodou pokus omyl, jinak to nejde) za jaké ceny prodávat vaši produkci, jelikož hodnota peněz by byla každý rok jiná, podle úrody.

06. prosince 2013 16:42:21 | reagovat

libertarian

Re: Oslabení koruny a zdražení

Uživatel Notaras napsal:

Uživatel Martin napsal:

...
......
Podle mě prostě ČNB (a ostatní centrální banky emitující pohledávkami krytou měnu) produkuje špatné peníze, jelikož se prudce mění jejich množství, a navíc změna jejich množství má kladnou zpětnou vazbu na hospodářský cyklus.
.....
No jo. Ale prečo CB koná niečo, čo je ZLÉ ? A prečo politici umožnuju, aby CB konala ZLO ? Alebo su v CB takí hlupáci, že nevidia to ZLO ?
Hlupáci iste nie sú. Takže ?

07. prosince 2013 08:04:02 | reagovat

Notaras

Re: Oslabení koruny a zdražení

Uživatel libertarian napsal:

Uživatel Notaras napsal:

...
No jo. Ale prečo CB koná niečo, čo je ZLÉ ? A prečo politici umožnuju, aby CB konala ZLO ? Alebo su v CB takí hlupáci, že nevidia to ZLO ?
Hlupáci iste nie sú. Takže ?

Tak za prvé zákonná povinnost přijímat inflační měnu umožňuje centrálním bankám slušné zisky , které jsou příjmem státu.
A za druhé "odborníci" jsou bývalí bankéři a mají "pochopení" pro své bývalé kolegy.
A možná ještě další důvody co mě zrovna nenapadají.

07. prosince 2013 17:54:31 | reagovat

libertarian

Re: Oslabení koruny a zdražení

Uživatel Notaras napsal:

Uživatel libertarian napsal:

...

Tak za prvé zákonná povinnost přijímat inflační měnu umožňuje centrálním bankám slušné zisky , které jsou příjmem státu.
A za druhé "odborníci" jsou bývalí bankéři a mají "pochopení" pro své bývalé kolegy.
A možná ještě další důvody co mě zrovna nenapadají.
Zisky ? Myslím, že CB neprodukuje (reálne) zisky. iba prerozdeluje peniaze ne-daňovým mechanizmom.
A ten druhý dôvod je dosť slabý na to, aby CB konala zlo. Furt si myslí, že CB koná DOBRO. Lenže - pre KOHO je to dobro ? A kto to ods**ie ?

přidat komentář zpět na článek