09. ledna 2015 11:01:35 | reagovat
Joe Doe
Honza „ne-ekonomem“
Argumentace vězňovým dilematem není zrovna ideální. Tato hra se dvěmi stranami se hraje obvykle stylem, kde existují celkem tři možnosti tj. např.:A) spolupráce vs. spolupráce - představuje zisk stranám ve stejném pořadí tj. 50:50 (klasicky obě mlčí – v našem případě přispějí).
B) nespolupráce vs. nespolupráce – bodování 10:10 (vzájemně se obviní – nikdo nepřispěje).
C) spolupráce vs. nespolupráce – 0:100 (jeden mlčí, druhý mluví apod.).
Racionální je samozřejmě volba A) z hlediska maximalizace zisku i když hrozí v případě zrady/absence důvěry C). V neznámém prostředí proto obvykle zhroucení do B). Obzvlášť pokud se hraje na více kol, lidé se učí a proto ani křivda nezůstane bez trestu..
Ale zpět k tomu proč není tento typ hry u těchto ekonomických statků použitelný. Z naprosto stejného důvodu je celá Tabulka 1 mylná. Nepočítá se ziskem z odstranění balvanu. Druhý sloupec (přispěje/nepřispěje – 120;-10 je neplatný, navíc nikde není definováno, kolik to přinese straně, která se nakonec dobrovolně rozhodla balvan sólo odstranit. Pokud by přesto platilo 120;-10 není to konzistentní se stavem 100;100 (resp. 0;0).
Poznámka „Vitajte na odvrátenej strane racionality.“ Je opět mimo. Vaše racionalita se ztratila už ve tvrzení 0;0, (kámen na cestě), které dle Vás přechází jedna strana dobrovolně z 0 do stavu -10 (120;-10 – kámen odstraněn) což je samozřejmě nesmysl. Z ekonomického hlediska se tak nikdo svobodně nerozhodne, protože by si vědomě vlastním jednáním pohoršil. Náklady na přepravu po cestě nebo na opravy kol nelze zanedbávat, stejně jako náklady na odstranění překážek. Jinak by cesty ztratily význam a nebo by po nich mohli všichni jezdit např. v tancích..
Uvedený příklad s kamenem na cestě je trochu něco jiného. Odstraněním překážky získávají oba bez ohledu na to kdo kámen odstranil. Opět vůbec nereflektuje Vaše nekonzistentní Tabulka 1. Proto na cestě budou kameny tak dlouho, dokud zisk z jejich odstranění (libovolným způsobem) nepřesáhne ztráty této činnosti obětované (samozřejmě že loupání v kříži bude o to menší čím víc rukou se složí atd.). To věc nijak nemění a naopak jak už správně píšete dál, spolupráce věc pomáhá řešit efektivněji. Proto také v teorii her vítězí na plné čáře v konečném součtu hra nazvaná „půjčka na oplátku“ před „vězňovým dilematem“.
„Na čo mu Obchodník1 odvetil, akoby absolvoval základný kurz teórie hier: „ať to udelá kto chce, já ne!“.[1] Honza tak pochopil, žiadny obchodník nemá podnety k tomu, aby bol on ten, čo bude znášať náklady odpratania kameňov vo forme únavy a bolesti krížov.“
Ale kdepak vězňovo dilema, ani Honza nemusí být génius, ale prostě obchodník si sám cení více potenciální absence bolesti loupání v kříži a dřiny spojené s odstraněním balvanu, než následných výhod, které by mu z toho plynuly, tj. absence oprav, vylomených kol atd. O tuto směnu zkrátka nemá zájem. Pokud je to jinak je adeptem na přívlastek „hloupý“ nikoliv Honza, ale obchodník. Potom si také nemá na co stěžovat.
Takže z ekonomického hlediska o žádný problém černých pasažérů nejde. Jde pouze o analýzu limitních (mezních) zisků a ztrát. Její korektní provedení samozřejmě každé arbitrární a násilné rozhodnutí z vnějšku deformuje a ničí.