"Inflací tedy budeme v duchu klasiků rozumět růst peněžní zásoby."
Samozřejmě můžeme říct, že za jinak stejných okolností vede růst peněžní zásoby k inflaci. Ale tyhle pojmy bych rozhodně neztotožňoval.
Kdyby se v "duchu klasiků" řeklo, že inflace je růst cenové hladiny, tak už bych s tím byl mnohem spokojenější. :)
Jinak se mi článek moc líbil. Děkuji.
.....
Potom, co USA dospěli k dohodě o zvýšení dluhového stropu, to vidím jasně. Je čas na další nákup zlata, do roka bude za $2000 za unci. .....
zZz napsal:
K ekonomice v deflaci - odkazovaný článek zcela míjí základní problém, respektive ho zmiňuje jednou větou v úvodu: "Odchylky od tohoto stavu, kdy dochází k poklesu cenové hladiny, jsou pak pro nás nečekanou a výjimečnou událostí, která je zpravidla spojena s ekonomickou krizí."
Ono to není spojováno bezdůvodně, protože se ještě afaik nepovedlo empiricky vyvrátit, že neexistuje kauzalita deflace -> krize. A dokud se tohle nestane, tak deflaci žádný policymaker nikdy riskovat nebude...
zZz napsal:
Pěkné cvičení o uzavřené ekonomice. Avšak, od dob klasiků se svět lehce změnil a většina ekonomik je otevřených, takže změna peněžní zásoby není 1:1 změna cen. Proto se peněžní zásoba označuje jako peněžní agregáty (M1, M2...etc) a měří se zvlášť od CPI, kterému se říká inflace. Důvod je, že změna ceny spotřebního koše je lepší odhad "reálné inflace" než změny agregátů.
zZz napsal:
K ekonomice v deflaci - odkazovaný článek zcela míjí základní problém, respektive ho zmiňuje jednou větou v úvodu: "Odchylky od tohoto stavu, kdy dochází k poklesu cenové hladiny, jsou pak pro nás nečekanou a výjimečnou událostí, která je zpravidla spojena s ekonomickou krizí."
Ono to není spojováno bezdůvodně, protože se ještě afaik nepovedlo empiricky vyvrátit, že neexistuje kauzalita deflace -> krize. A dokud se tohle nestane, tak deflaci žádný policymaker nikdy riskovat nebude...
Že pokles CPI (vy to nazýváte deflace) nerovná se krize je možné ilustrovat na příkladech. Např. pokles DPH přinese pokles CPI, ale těžko vyvolá krizi. Pokles ceny počítačů nastává již 50 let a s krizí to nijak nesouvisí. Je tedy zřejmé, že úvodní tvrzení (pokles CPI -> krize) neplatí, ať si „policymaker“ říká co chce. :-)
zZz napsal:
Pěkné cvičení o uzavřené ekonomice. Avšak, od dob klasiků se svět lehce změnil a většina ekonomik je otevřených, takže změna peněžní zásoby není 1:1 změna cen. Proto se peněžní zásoba označuje jako peněžní agregáty (M1, M2...etc) a měří se zvlášť od CPI, kterému se říká inflace. Důvod je, že změna ceny spotřebního koše je lepší odhad "reálné inflace" než změny agregátů.
1:1 to být v reálné ekonomice ani nemůže, protože stále dochází k inovacím a tím i ke zvyšování efektivity. Toto zvýšení efektivity snižuje ceny, inflace je zvyšuje, ale oba vlivy (a máme tu i daně, které mají nezanedbatelný vliv na ceny a další vlivy) působí současně a nelze je oddělit, tedy ani přesně vyčíslit. 1:1 by to možná bylo, kdyby nedocházelo k žádným inovacím a zvyšování efektivity, žádné změně daní, žádné změně regulací .... Protože se článek zabývá pouze inflací (změnou množství peněz), ostatní vlivy neuvažuje, což přispívá k přehlednosti. Nevidím v tom problém.
Uživatel Anderson napsal:
zZz napsal:
K ekonomice v deflaci - odkazovaný článek zcela míjí základní problém, respektive ho zmiňuje jednou větou v úvodu: "Odchylky od tohoto stavu, kdy dochází k poklesu cenové hladiny, jsou pak pro nás nečekanou a výjimečnou událostí, která je zpravidla spojena s ekonomickou krizí."
Ono to není spojováno bezdůvodně, protože se ještě afaik nepovedlo empiricky vyvrátit, že neexistuje kauzalita deflace -> krize. A dokud se tohle nestane, tak deflaci žádný policymaker nikdy riskovat nebude...
Že pokles CPI (vy to nazýváte deflace) nerovná se krize je možné ilustrovat na příkladech. Např. pokles DPH přinese pokles CPI, ale těžko vyvolá krizi. Pokles ceny počítačů nastává již 50 let a s krizí to nijak nesouvisí. Je tedy zřejmé, že úvodní tvrzení (pokles CPI -> krize) neplatí, ať si „policymaker“ říká co chce. :-)
Ne, CPI je změna z roku na rok, takže pouze záporné CPI je deflace. Počítače jsou jedna komodita (a ne příliš významná oproti potravinám, nájmu a energiím), bavíme se o CPI, tedy o celém koši.
zZz napsal:
Pěkné cvičení o uzavřené ekonomice. Avšak, od dob klasiků se svět lehce změnil a většina ekonomik je otevřených, takže změna peněžní zásoby není 1:1 změna cen. Proto se peněžní zásoba označuje jako peněžní agregáty (M1, M2...etc) a měří se zvlášť od CPI, kterému se říká inflace. Důvod je, že změna ceny spotřebního koše je lepší odhad "reálné inflace" než změny agregátů.
1:1 to být v reálné ekonomice ani nemůže, protože stále dochází k inovacím a tím i ke zvyšování efektivity. Toto zvýšení efektivity snižuje ceny, inflace je zvyšuje, ale oba vlivy (a máme tu i daně, které mají nezanedbatelný vliv na ceny a další vlivy) působí současně a nelze je oddělit, tedy ani přesně vyčíslit. 1:1 by to možná bylo, kdyby nedocházelo k žádným inovacím a zvyšování efektivity, žádné změně daní, žádné změně regulací .... Protože se článek zabývá pouze inflací (změnou množství peněz), ostatní vlivy neuvažuje, což přispívá k přehlednosti. Nevidím v tom problém.
Problém je, že autorem použitá definice je dnes k ničemu a může působit silně mystifikačně. Vámi zmiňované inovace jsou toho ostatně i hezký příklad - inflace v moderním pojetí (CPI) je o finální změně cen, takže inovace obsahuje. Stará definice - autorova - právě i kvůli vámi uvedenému příkladu nemá význam, protože bere jenom jeden faktor z mnoha (změnu měnových agregátů) a tedy má pramalou vypovídací hodnotu. Proto se ostatně přestala používat.
Uživatel zZz napsal:Uživatel Anderson napsal:
zZz napsal:
K ekonomice v deflaci - odkazovaný článek zcela míjí základní problém, respektive ho zmiňuje jednou větou v úvodu: "Odchylky od tohoto stavu, kdy dochází k poklesu cenové hladiny, jsou pak pro nás nečekanou a výjimečnou událostí, která je zpravidla spojena s ekonomickou krizí."
Ono to není spojováno bezdůvodně, protože se ještě afaik nepovedlo empiricky vyvrátit, že neexistuje kauzalita deflace -> krize. A dokud se tohle nestane, tak deflaci žádný policymaker nikdy riskovat nebude...
Že pokles CPI (vy to nazýváte deflace) nerovná se krize je možné ilustrovat na příkladech. Např. pokles DPH přinese pokles CPI, ale těžko vyvolá krizi. Pokles ceny počítačů nastává již 50 let a s krizí to nijak nesouvisí. Je tedy zřejmé, že úvodní tvrzení (pokles CPI -> krize) neplatí, ať si „policymaker“ říká co chce. :-)
Ne, CPI je změna z roku na rok, takže pouze záporné CPI je deflace. Počítače jsou jedna komodita (a ne příliš významná oproti potravinám, nájmu a energiím), bavíme se o CPI, tedy o celém koši.
Super, vezměme si tedy příklad. Vláda sníží DPH z 19% na 9%. To vyvolá snížení CPI o 10% - tedy ve vašem slovníku, dojde k 10% „deflaci“. Je to krize? Proč?
Komentovat nájmy, energie a potraviny nemá cenu, více regulované (a tedy netržní) oblasti bych těžko hledal. Když už, tak bych se podíval někam, kde je tržní prostředí, můžou tam probíhat inovace a vláda tam zasahuje minimálně. Co třeba dělají ceny telekomunikačních služeb, nábytku nebo vybavení domácností (mikrovlnky, ledničky, pračky), když už se Vám z nějakého neznámého důvodu nelíbí počítače?
zZz napsal:
Pěkné cvičení o uzavřené ekonomice. Avšak, od dob klasiků se svět lehce změnil a většina ekonomik je otevřených, takže změna peněžní zásoby není 1:1 změna cen. Proto se peněžní zásoba označuje jako peněžní agregáty (M1, M2...etc) a měří se zvlášť od CPI, kterému se říká inflace. Důvod je, že změna ceny spotřebního koše je lepší odhad "reálné inflace" než změny agregátů.
1:1 to být v reálné ekonomice ani nemůže, protože stále dochází k inovacím a tím i ke zvyšování efektivity. Toto zvýšení efektivity snižuje ceny, inflace je zvyšuje, ale oba vlivy (a máme tu i daně, které mají nezanedbatelný vliv na ceny a další vlivy) působí současně a nelze je oddělit, tedy ani přesně vyčíslit. 1:1 by to možná bylo, kdyby nedocházelo k žádným inovacím a zvyšování efektivity, žádné změně daní, žádné změně regulací .... Protože se článek zabývá pouze inflací (změnou množství peněz), ostatní vlivy neuvažuje, což přispívá k přehlednosti. Nevidím v tom problém.
Problém je, že autorem použitá definice je dnes k ničemu a může působit silně mystifikačně. Vámi zmiňované inovace jsou toho ostatně i hezký příklad - inflace v moderním pojetí (CPI) je o finální změně cen, takže inovace obsahuje. Stará definice - autorova - právě i kvůli vámi uvedenému příkladu nemá význam, protože bere jenom jeden faktor z mnoha (změnu měnových agregátů) a tedy má pramalou vypovídací hodnotu. Proto se ostatně přestala používat.
A není to náhodou tak, že ke změně názvosloví došlo, protože změna CPI je oproti inflaci (v klasickém slova smyslu) obvykle nižší a zastírá pravý důvod zvýšení CPI? Nebo ještě jinak, lépe se to politicky prodává. On je totiž rozdíl říct „zvýšilo se CPI o X %, protože jsme provedli inflaci X+Y %“, nebo „Zvýšení CPI je normální, dochází k němu ani nevíme proč a tenhle rok jsme to udrželi na X%“.
Nebo vy vidíte pro zvýšení CPI nějaký důvod (např. snižující se efektivitu práce)?
jen poznámka k zZz
- pokud by byla jednotná výše DPH 19% a snížila by se na 9%, tak podle oficiálního výpočtu by to v podstatě za nějakou dobu 10% deflaci znamenalo
- spotřební koš - tak se na něj podívejte, co v něm aktuálně je a jak se to asi všechno věděcky sofistikovaně zjišťuje a vůbec vybírá. Já se podíval... :-))). Opravdové komodity (třeba suroviny) nabírají desítky % ale my máme "inflaci" jen 1,5%. Super, ať žije moderní ekonomie..
Díky zZz si začínám dělat ucelenou ekonomiku.
Je třeba vždy hodně nejasných a mnohoznačných pojmů jako je třeba CPI, navíc vztažených tak nějak relativně.
Připadá mi to jako začít vyučování matematiky u prvňáčků integrálním počtem.
Nechtěl jsem Jakuba chválit aby nezpychl. Leč pokud nebudeme mít elementární a primitivní, axiomatické pojmenování základních vlivových pojmů, dojdeme právě k cenové hladině, agregátům, CPI a podobným nic neříkajícím vztahům. Takové ty krásné politické tanečky s davem.
Inflace jako růst množství jednotek peněz v oběhu jistě není detailně přesný pojem. V každém případě i jen znalý člověk těchto několika pojmů, který uslyší, že USA zvýší současné množství peněz o bilion peněžních jednotek, tak se může pokřižovat a začít pochybovat o schopnostech elitního národa. S CPI může jen moudře pokyvovat hlavou jací jsou to pašáci ti AMÍCI.
CPI je zcela primitivní pojem, který vysvětluje jeho doslovný překlad.
Inflace jako růst množství peněz je asi stejně přesné jako tvrzení, že 3 · 10 = 27. Není to úplně špatný odhad, ale není to celé story.
A na USA je to krásně vidět - od roku 2008 už FED + vláda nalili do ekonomiky nějakých 2.3 trillionu dolarů a furt nic extra - 3.6 % je po opravení jejich metodologie na standardní (myslím, že USA nemají v koši benzín nebo něco takového) něco kolem 5 %, tj pořád málo.
Uživatel zZz napsal:
CPI je zcela primitivní pojem, který vysvětluje jeho doslovný překlad.
Inflace jako růst množství peněz je asi stejně přesné jako tvrzení, že 3 · 10 = 27. Není to úplně špatný odhad, ale není to celé story. A na USA je to krásně vidět - od roku 2008 už FED + vláda nalili do ekonomiky nějakých 2.3 trillionu dolarů a furt nic extra - 3.6 % je po opravení jejich metodologie na standardní (myslím, že USA nemají v koši benzín nebo něco takového) něco kolem 5 %, tj pořád málo.
CPI není žádný překladatelský oříšek (jednoduchý název ještě neznamená akurátnost). Je velmi sporné co je tam a jak klasifikováno a není tam naopak zahrnuta spousta věcí, které spotřebitelé kupují. Což jen podtrhuje jeho absurditu a ještě je jedním z kamenů na níž je vystavěna celá sofistikovaná metoda cílování "inflace".
Rozmnožení peněz znamená naředění jejich kupní síly a především postupné rozlévání se ekonomikou (o co jde hlavně), tudíž podstatný je začátek a ne konec celého procesu, resp. zhodnocení k nějakému okamžiku. Vaše "správná" inflace je velmi sporné a hrubě orientační číslo, přispívající jen k další deformaci již deformovaného trhu a vysílající dost zrádné signály.
Když je to číslo tak sporné, hrubé, desinformační a vysílá zrádné signály, tak proč prakticky celý svět tak strašně zajímá po mnoho desítek let? Zejména když tu vaši "správnou" inflaci mají taky - změny M2, tedy peněžní zásoby, si vede každá CB. Přičemž podotýkám, že odpověď "všichni jsou blbci a já jsem letadlo" většinou není správná....
Když je to číslo tak sporné, hrubé, desinformační a vysílá zrádné signály, tak proč prakticky celý svět tak strašně zajímá po mnoho desítek let?
Přičemž podotýkám, že odpověď "všichni jsou blbci a já jsem letadlo" většinou není správná....
Uživatel zZz napsal:
Když je to číslo tak sporné, hrubé, desinformační a vysílá zrádné signály, tak proč prakticky celý svět tak strašně zajímá po mnoho desítek let? Zejména když tu vaši "správnou" inflaci mají taky - změny M2, tedy peněžní zásoby, si vede každá CB. Přičemž podotýkám, že odpověď "všichni jsou blbci a já jsem letadlo" většinou není správná....
Vy overujete validnost teorie na zaklade rozhodnutia vlad? To je velmi zaujimavy metodologicky pristup (not). Desiatky rokov su v porovnani s historiou penazi nic.
2) CPI je index VŠECH komodit. Na 1 komoditě to z definice nefunguje. Takže nemůžete nějaké vyhodit, že se vám nelíbí a omezit "analýzu" na 1 typ zboží.
Anderson napsal:
.....
Nebo vy vidíte pro zvýšení CPI nějaký důvod (např. snižující se efektivitu práce)?
......
Vidím - náhodné šoky. Na dnešních globalizovaných trzích se šírí velmi rychle a daleko.
zZz napsal:2) CPI je index VŠECH komodit. Na 1 komoditě to z definice nefunguje. Takže nemůžete nějaké vyhodit, že se vám nelíbí a omezit "analýzu" na 1 typ zboží.
Tak proč se Vám nehodí počítače, elektronika, telekomunikační služby, domácí spotřebiče .... a jako příklad dáváte regulované energie, potraviny se státními zásahy a nájmy (i když tam jsem si zdražení nějak nevšiml, pokud se nebavíme o těch regulovaných)?
On je ten index vůbec nějaký divný.Třeba pro zlatníka ve spotřebitelském koši chybí zlato, hutníkovi uhlí, knihovník by tam měl mít větší podíl knih a podobně. Každý je prostě na nějaké statky spotřebitel a na nějaké producent. Celý ten index bere pouze úzkou a arbitrárně vybranou skupinu statků a jako takový nevypovídá vůbec o ničem. K čemu je mi dobré vědět, že CPI stoupl o 3% za rok, když já si chci koupit řetízek, který podražil o 25% za rok nebo počítač, který za rok o 40% zlevnil? Já nekupuji koš, kupuji jednotlivé statky a uplatnění pro souhrn počítačů, řetízků a ledniček moc nevidím. Že je to novodobý ekonomický fetiš nepopírám, jen nějak netuším proč. :-)
Anderson napsal:
.....
Nebo vy vidíte pro zvýšení CPI nějaký důvod (např. snižující se efektivitu práce)?
......
Vidím - náhodné šoky. Na dnešních globalizovaných trzích se šírí velmi rychle a daleko.
(...)
Mě se líbí, pointa byla že nemůžete brát vztahy z trhu jednoho statku a aplikovat je na průměrový index/celý trh. Ideálně se ty individuální rozdíly vykrátí a informace o průměru tak bude zhruba sedět. CPI/Inflace není informace o jednotlivých statcích, ale o průměru - a dělá se ze 2 důvodů:
1) je po té informaci velmi vysoká poptávka ve všech segmentch trhu,
2) na lepší způsob odhadu změn cenové hladiny se zatím nepřišlo.
Tady je důležité odlišit 2 faktory - volatilita a trend. Momentální teorie má v principu za to, že stabilita inflace (že moc neskáče) je důležitější než trend, protože proti známému trendu se každý může pojistit a není problém v něm plánovat investice (racionální očekávání), zatímco proti volatilitě se pojistit nedá. Takže banky drží nějaký cíl a snaží se inflaci zahlazovat kolem toho cíle - tedy reagovat na šoky a snižovat volatilitu. Dlouhodobý růst způsobuje cíl stanovený většinou mezi 1.5 % a 2.5 % a je tak stanovený, protože
a) téměř nikomu to nevadí,
b) držet 0 % cíl má 2 problémy -
1) nikomu se nechce riskovat deflace, protože není dostatek dat na přesnou analýzu dopadů deflace na celou ekonomiku (v drtivé většině případů byla deflace v době recese, takže chybí pozorování kombinace deflace + růst) a dělat politiku na základě logických cvičení (tedy bez empirické analýzy) nejde, respektive jde ale né dobře a obhajitelně.
2) Finanční systém neumí moc (vůbec) operovat se zápornou úrokovou mírou, kterou by CB musela občas nevyhnutelně vyhlásit pro cílování 0 % inflace.
Zrovna USA je tragický příklad chování centrální banky, protože FED v poslední době prakticky pobočkou Goldman Sachs a používá svoji vlastní metodologii (tzv. "Just do it", žádná jiná CB na světě ji nepoužívá), takže co se nějaké teoretické čistoty týče, je na tom FED hůř než centrální banka Makedonie...
Zajímavá diskuse :)
Uživatel zZz napsal:(...)
Mě se líbí, pointa byla že nemůžete brát vztahy z trhu jednoho statku a aplikovat je na průměrový index/celý trh. Ideálně se ty individuální rozdíly vykrátí a informace o průměru tak bude zhruba sedět. CPI/Inflace není informace o jednotlivých statcích, ale o průměru - a dělá se ze 2 důvodů:
1) je po té informaci velmi vysoká poptávka ve všech segmentch trhu,
2) na lepší způsob odhadu změn cenové hladiny se zatím nepřišlo.
Jenže v ideálním světě nežijeme a individuální rozdíly se určitě nevykrátí. Díval jsem se na ten spotřební koš na čsú, a takový koš je mi úplně k ničemu. Když si budu chtít spočítat změnu mojí osobní cenové hladiny, tak to udělám na svých reálných nákladech. A tím se dostávám k 2) a totiž na lepší odhad se přišlo. Počítají si ho firmy samy. Počítají si reálnou změnu nákladů. Neřeknou si, tak vloni jsme zaplatili 100 a "inflace" byla 5%, takže letos jsme museli zaplatit 105.
Už jenom proto, že firmy se specializují a tak jsou jim nějaké agregáty k ničemu.
ad 1) poptávají to především ekonomové, státní instituce a média. Nevím, kolik lidí skutečné poptává číslo o němž neví jak vzniká a podle kterého se stejně neřídí.
Tady je důležité odlišit 2 faktory - volatilita a trend. Momentální teorie má v principu za to, že stabilita inflace (že moc neskáče) je důležitější než trend, protože proti známému trendu se každý může pojistit a není problém v něm plánovat investice (racionální očekávání), zatímco proti volatilitě se pojistit nedá. Takže banky drží nějaký cíl a snaží se inflaci zahlazovat kolem toho cíle - tedy reagovat na šoky a snižovat volatilitu. Dlouhodobý růst způsobuje cíl stanovený většinou mezi 1.5 % a 2.5 % a je tak stanovený, protože
a) téměř nikomu to nevadí,
b) držet 0 % cíl má 2 problémy -
1) nikomu se nechce riskovat deflace, protože není dostatek dat na přesnou analýzu dopadů deflace na celou ekonomiku (v drtivé většině případů byla deflace v době recese, takže chybí pozorování kombinace deflace + růst) a dělat politiku na základě logických cvičení (tedy bez empirické analýzy) nejde, respektive jde ale né dobře a obhajitelně.
2) Finanční systém neumí moc (vůbec) operovat se zápornou úrokovou mírou, kterou by CB musela občas nevyhnutelně vyhlásit pro cílování 0 % inflace.
Zrovna USA je tragický příklad chování centrální banky, protože FED v poslední době prakticky pobočkou Goldman Sachs a používá svoji vlastní metodologii (tzv. "Just do it", žádná jiná CB na světě ji nepoužívá), takže co se nějaké teoretické čistoty týče, je na tom FED hůř než centrální banka Makedonie...
ad b - 1) deflace a krize - myslím, že najdete řadu případů (a na délku let asi vyhrajou) kdy existovala "deflace" a zároveň nebyla krize - je to snad zmíněno pod tím odkazovaným článkem Vládi Krupy
ad b - 2) my si umíme představit i svět bez CB, ale to je nad rámec tohoto článku :)
1) Tak sem s nimi, rád se nechám poučit. V článku, ani pod ním, jsem nic konkrétního nezahlédl.
2) Představit si to také umím. A umím si i představit jak lidstvo kolonizuje Mars. Představa a seriózní predikce reality mají pramálo společného, přičemž rozhodnutí se obhajitelně dají dělat pouze podle toho druhého.
Uživatel Jakub napsal:Zajímavá diskuse :)
Uživatel zZz napsal:(...)
Mě se líbí, pointa byla že nemůžete brát vztahy z trhu jednoho statku a aplikovat je na průměrový index/celý trh. Ideálně se ty individuální rozdíly vykrátí a informace o průměru tak bude zhruba sedět. CPI/Inflace není informace o jednotlivých statcích, ale o průměru - a dělá se ze 2 důvodů:
1) je po té informaci velmi vysoká poptávka ve všech segmentch trhu,
2) na lepší způsob odhadu změn cenové hladiny se zatím nepřišlo.
Jenže v ideálním světě nežijeme a individuální rozdíly se určitě nevykrátí. Díval jsem se na ten spotřební koš na čsú, a takový koš je mi úplně k ničemu. Když si budu chtít spočítat změnu mojí osobní cenové hladiny, tak to udělám na svých reálných nákladech. A tím se dostávám k 2) a totiž na lepší odhad se přišlo. Počítají si ho firmy samy. Počítají si reálnou změnu nákladů. Neřeknou si, tak vloni jsme zaplatili 100 a "inflace" byla 5%, takže letos jsme museli zaplatit 105.
Už jenom proto, že firmy se specializují a tak jsou jim nějaké agregáty k ničemu.
ad 1) poptávají to především ekonomové, státní instituce a média. Nevím, kolik lidí skutečné poptává číslo o němž neví jak vzniká a podle kterého se stejně neřídí.
Eh, řeč byla o investivích takže BUDOUCÍ cenové hladině - ta se na reálných nákladech počítá dost špatně, když ona realita ještě neproběhla.
Uživatel zZz napsal:
1) Tak sem s nimi, rád se nechám poučit. V článku, ani pod ním, jsem nic konkrétního nezahlédl.
Zkuste tyto dva články:
http://mises.org/daily/1583
http://mises.org/daily/1254
2) Představit si to také umím. A umím si i představit jak lidstvo kolonizuje Mars. Představa a seriózní predikce reality mají pramálo společného, přičemž rozhodnutí se obhajitelně dají dělat pouze podle toho druhého.
Jak by tedy podle Vaší představy vypadal svět bez CB?
Uživatel zZz napsal:Uživatel Jakub napsal:Zajímavá diskuse :)
Uživatel zZz napsal:(...)
Mě se líbí, pointa byla že nemůžete brát vztahy z trhu jednoho statku a aplikovat je na průměrový index/celý trh. Ideálně se ty individuální rozdíly vykrátí a informace o průměru tak bude zhruba sedět. CPI/Inflace není informace o jednotlivých statcích, ale o průměru - a dělá se ze 2 důvodů:
1) je po té informaci velmi vysoká poptávka ve všech segmentch trhu,
2) na lepší způsob odhadu změn cenové hladiny se zatím nepřišlo.
Jenže v ideálním světě nežijeme a individuální rozdíly se určitě nevykrátí. Díval jsem se na ten spotřební koš na čsú, a takový koš je mi úplně k ničemu. Když si budu chtít spočítat změnu mojí osobní cenové hladiny, tak to udělám na svých reálných nákladech. A tím se dostávám k 2) a totiž na lepší odhad se přišlo. Počítají si ho firmy samy. Počítají si reálnou změnu nákladů. Neřeknou si, tak vloni jsme zaplatili 100 a "inflace" byla 5%, takže letos jsme museli zaplatit 105.
Už jenom proto, že firmy se specializují a tak jsou jim nějaké agregáty k ničemu.
ad 1) poptávají to především ekonomové, státní instituce a média. Nevím, kolik lidí skutečné poptává číslo o němž neví jak vzniká a podle kterého se stejně neřídí.
Eh, řeč byla o investivích takže BUDOUCÍ cenové hladině - ta se na reálných nákladech počítá dost špatně, když ona realita ještě neproběhla.
Na tu druhou část už reagoval Kosik, takže jen k tomuhle:
Znáte nějakou firmu, která tak funguje (tj. letos naklady 100, odhad inflace 5%, takze naklady za rok 105)? Odhad inflace je společně s odhadem růstu HDP snad nejvíce nespolehlivá veličina, kterými se může řídit snad jen blázen.
"Už jenom proto, že firmy se specializují a tak jsou jim nějaké agregáty k ničemu." - tohle je podle mě klíčové. Firmy nezajímá o kolik vzroste cena spotřebního koše definovaného čsú, ale o kolik se změní jejich náklady. A tady je ten rozdíl výrazně větší než u běžných spotřebitelů.
To je na moc dlouho a záleží na tom, z jakého bodu se vychází. Na "zelené louce" se představuje podstatně lépe...
Uživatel zZz napsal:To je na moc dlouho a záleží na tom, z jakého bodu se vychází. Na "zelené louce" se představuje podstatně lépe...
Tak jinak. Jak by podle Vás vypadal ideální měnový systém? A zapomeňte na současnou situaci a na to, jak se k takovému systému dostat.
Uživatel Kosik napsal:Uživatel zZz napsal:To je na moc dlouho a záleží na tom, z jakého bodu se vychází. Na "zelené louce" se představuje podstatně lépe...
Tak jinak. Jak by podle Vás vypadal ideální měnový systém? A zapomeňte na současnou situaci a na to, jak se k takovému systému dostat.
Jedna měna na celém světě, kterou spravuje vševědoucí, všemocná a dokonale spravedlivá entita, která nemá žádný vlastní zájem.
Jedna měna na celém světě, kterou spravuje vševědoucí, všemocná a dokonale spravedlivá entita, která nemá žádný vlastní zájem.
Uživatel zZz napsal:
Jedna měna na celém světě, kterou spravuje vševědoucí, všemocná a dokonale spravedlivá entita, která nemá žádný vlastní zájem.
Tak teď nevím jestli to je vtip... Sice pěkně znějící utopie, ale myslel jsem něco realistického v našem světě...
Dobře, jsem poučen a deflace a recese nemají dohledatelný link. To pořád neřeší druhý problém - systém neumí pracovat se zápornou úrokovou mírou, takže nejde cílit 0 %. A teda technické problémy - bias v měření inflace, ale to není zas tak důležité.
ahaha,
řeklo se, že nemusím řešit současnou situaci a jak se k tomu dostat. Takže neexistence oné entity a praktická nemožnost vyjmenovaných vlastnotí není problém. Že je to nemožné? Samozřejmě, když se vykašle na omezenost realitou tak jako ideály (to bylo také v zadání) lezou nemožné věci. Jinak tou entitou jsem měl na mysli boha nebo nezávislý superpočítač v plně elektronizovaném světě.
Uživatel zZz napsal:ahaha,
řeklo se, že nemusím řešit současnou situaci a jak se k tomu dostat. Takže neexistence oné entity a praktická nemožnost vyjmenovaných vlastnotí není problém. Že je to nemožné? Samozřejmě, když se vykašle na omezenost realitou tak jako ideály (to bylo také v zadání) lezou nemožné věci. Jinak tou entitou jsem měl na mysli boha nebo nezávislý superpočítač v plně elektronizovaném světě.
To jsme si asi nerozumněli. Když jsem napsal, že máte zapomenout na současnou situaci, myslel jsem situaci měnového systému, ne omezení současného reálného světa. Čeho jste tedy zastáncem? Centrálního bankovnictví, free bankingu nebo bankovnictví 100% rezerv?
Žádného, všechny 3 mají své problémy (u CB nefunguje oddělení od státu, free banking potřebuje mnohem lepší legislativní strukturu + eforcement než momentálně existuje a 100 % reservy jsou nestabilní - nahradí je fractional reserves kvůli vyšší profitabilitě a prakticky stejné kredibilitě) a já jsem příliš líný si nějak seriózně "vybírat", když se o žádnou reálnou volbu nejedná.
Uživatel zZz napsal:
Žádného, všechny 3 mají své problémy (u CB nefunguje oddělení od státu, free banking potřebuje mnohem lepší legislativní strukturu + eforcement než momentálně existuje a 100 % reservy jsou nestabilní - nahradí je fractional reserves kvůli vyšší profitabilitě a prakticky stejné kredibilitě) a já jsem příliš líný si nějak seriózně "vybírat", když se o žádnou reálnou volbu nejedná.
Stránky, jako jsou tyto, usilujou právě o to, aby se o reálnou volbu jednalo, jakkoliv naivně to může znít :)
Podle některých názorů jsou "fractional reserve" formou podvodu, takže ačkoliv to může být pro banku ziskovější alternativa než 100% rezervy, nebyla by to alternativa etická.
K tomu předchozímu, empirická analýza nemůže vyvrátit (ani potvrdit) to, čemu říkáte logická cvičení a co jsou vpodstatě dedukce vybudované na apriorních tvrzeních. Takové dedukce jsou pravdivé samy o sobě. Pokud se dělá nějaká politika v rozporu s touto logikou, dochází dlouhodobě k jevům, které teorie předpokládá a jichž jsme svědky - krize, dluhy, znehodnocování měny, úspor atd. Tím nechci říct, že statistika je k ničemu, ale jako nástroj potvrzení nějakých teorií asi nestačí.
empirie je jediný způsob jak potvrzovat a vyvracet tyto dedukce
Uživatel zZz napsal:empirie je jediný způsob jak potvrzovat a vyvracet tyto dedukce
Ako dokážeš, že meriaš správnym spôsobom a že merania správne interpretuješ?
Tím, že publikuji celou metodologii, takže si to každý může vyzkoušet na vlastním data setu. Teorie nevznikají jendím úspěšným pokusem, ale až stovkami pokusů o jejich vyvrácení.
ahaha,
řeklo se, že nemusím řešit současnou situaci a jak se k tomu dostat. Takže neexistence oné entity a praktická nemožnost vyjmenovaných vlastnotí není problém. Že je to nemožné? Samozřejmě, když se vykašle na omezenost realitou tak jako ideály (to bylo také v zadání) lezou nemožné věci. Jinak tou entitou jsem měl na mysli boha nebo nezávislý superpočítač v plně elektronizovaném světě.
K záporné úrokové míře - ta znamená, že si stejného množství peněz v budoucnosti cením více než dnes. To způsobuje deflaci - v nejjednoduším případě: dnes mám 100 jednotek peněz. Je deflace 50 %. Koloběžka stojí dnes 100 jednotek - můžu si koupit jednu. Po uběhnutí časového období proběhne ona 50 % ní deflace - všechny statky a tedy i koloběžka budou stát 50 jednotek. Mám tedy na 2.
A teď k úrokové míře - mám 0 peněz a chci si koupit koloběžku. Na to potřebuji půjčit 100. Kolik musí být nominální úroková míra, abych reálně v příštím období vrátil věřiteli o 10 % víc, než kolik mi půjčil? - 45 %: vrátím 55, tedy cenu koloběžky + 10 % navíc jako reálný úrok.
A na co potřebuji zápornou úrokovou jako CB (kdokoliv, kdo vydává peníze, jedno jestli státní nebo banka ve free banking systému)? Když chci držet stabilní měnu (čili nízkou volatilitu), musím krátkodobě intervenovat (inflace má i jiné faktory než změnu money supply, například vámi zmiňované inovace nebo mnou zmiňované šoky). Doposud nejlepší způsob, jak intervenovat, je skrze inflation targeting, který funguje skrze manipulaci vyhlášené úrokové míry (opět je lhostejné, jestli vyhlašuje CB interbankovní míru nebo jestli ji vyhlašuje headquarters nějakého bankovního concernu ve free banking). No a abych cílil 0 %, tak se blízko k cíli dostanu do pozice, kde pro další snížení musím vyhlásit nulovou, v krajním bodě nejspíš zápornou úrokovou míru (je to dobře vidět teď na 2009 a 2010 tady v ČR - CB má míry pod 1 % a inflace je 1 %++).
Hmm, dejte vědět až budou mít nějaký reálný dopad. To je ostatně dlouhodobý problém Rakouské školy.
Ale no tak, etika v businessu nikdy neměla místo.
Naopak, empirie je jediný způsob jak potvrzovat a vyvracet tyto dedukce, právě protože jsou "pravdivě samy o sobně". Pravdivá sama o sobě je pouze víra, vše ostatní se může změnit se změnou původních informací. To je ostatně problém těchto dedukcí - bez konfrontace s realitou (== empirickým podkladem) nikdy nezjistíte jestli tato dedukce opravdu platí a neplatit může z neomezeného množství důvodů, ať již chyba v apriorních tvrzeních (velmi časté když nejsou empiricky podložena), chyba v dedukci (jen blázen věří, že v jeho logickém řetězu nemůže být chyba) a především změna proměnných - co platilo v době (či místě) vzniku teorie (ať již na straně apriorních tvrzení nebo v rámci deduktivního řetězce) se může změnit a platit přestat.
Uživatel zZz napsal:ahaha,
řeklo se, že nemusím řešit současnou situaci a jak se k tomu dostat. Takže neexistence oné entity a praktická nemožnost vyjmenovaných vlastnotí není problém. Že je to nemožné? Samozřejmě, když se vykašle na omezenost realitou tak jako ideály (to bylo také v zadání) lezou nemožné věci. Jinak tou entitou jsem měl na mysli boha nebo nezávislý superpočítač v plně elektronizovaném světě.
K záporné úrokové míře - ta znamená, že si stejného množství peněz v budoucnosti cením více než dnes. To způsobuje deflaci - v nejjednoduším případě: dnes mám 100 jednotek peněz. Je deflace 50 %. Koloběžka stojí dnes 100 jednotek - můžu si koupit jednu. Po uběhnutí časového období proběhne ona 50 % ní deflace - všechny statky a tedy i koloběžka budou stát 50 jednotek. Mám tedy na 2.
A teď k úrokové míře - mám 0 peněz a chci si koupit koloběžku. Na to potřebuji půjčit 100. Kolik musí být nominální úroková míra, abych reálně v příštím období vrátil věřiteli o 10 % víc, než kolik mi půjčil? - 45 %: vrátím 55, tedy cenu koloběžky + 10 % navíc jako reálný úrok.
A na co potřebuji zápornou úrokovou jako CB (kdokoliv, kdo vydává peníze, jedno jestli státní nebo banka ve free banking systému)? Když chci držet stabilní měnu (čili nízkou volatilitu), musím krátkodobě intervenovat (inflace má i jiné faktory než změnu money supply, například vámi zmiňované inovace nebo mnou zmiňované šoky). Doposud nejlepší způsob, jak intervenovat, je skrze inflation targeting, který funguje skrze manipulaci vyhlášené úrokové míry (opět je lhostejné, jestli vyhlašuje CB interbankovní míru nebo jestli ji vyhlašuje headquarters nějakého bankovního concernu ve free banking). No a abych cílil 0 %, tak se blízko k cíli dostanu do pozice, kde pro další snížení musím vyhlásit nulovou, v krajním bodě nejspíš zápornou úrokovou míru (je to dobře vidět teď na 2009 a 2010 tady v ČR - CB má míry pod 1 % a inflace je 1 %++).
naprosta ignorace mikroekonomických základu... ta stabilizace nikdy nebude neutrální jasně kašleme na změny relativních cen a distribuční kanaly
Uživatel zZz napsal:Hmm, dejte vědět až budou mít nějaký reálný dopad. To je ostatně dlouhodobý problém Rakouské školy.
Snažíme se, ale máme velice silného soupeře. Jelikož rakouská škola nekompromisně a nevyvratitelně kritizuje každý státní zásah do trhu a mnoho příznivců jsou anarchisté, tak pak není divu, že nemá reálný dopad, když stát ovládá téměř celé školství...
Ale no tak, etika v businessu nikdy neměla místo.
Tady jistě nebyla myšlena nějaká podnikatelská etika. V těchto pojmech je zmatek, ale myslím, že Roman měl na mysli prostě etiku (ethics), neboli základní morální pravidla, mezi která patří zákaz porušování vlastnických práv a zákaz iniciace násilí, což "částečné rezervy" porušují, tudíž by měly být vždy nezákonné a trestné, stejně jako jakýkoliv jiný podvod.Naopak, empirie je jediný způsob jak potvrzovat a vyvracet tyto dedukce, právě protože jsou "pravdivě samy o sobně". Pravdivá sama o sobě je pouze víra, vše ostatní se může změnit se změnou původních informací. To je ostatně problém těchto dedukcí - bez konfrontace s realitou (== empirickým podkladem) nikdy nezjistíte jestli tato dedukce opravdu platí a neplatit může z neomezeného množství důvodů, ať již chyba v apriorních tvrzeních (velmi časté když nejsou empiricky podložena), chyba v dedukci (jen blázen věří, že v jeho logickém řetězu nemůže být chyba) a především změna proměnných - co platilo v době (či místě) vzniku teorie (ať již na straně apriorních tvrzení nebo v rámci deduktivního řetězce) se může změnit a platit přestat.
Myslím, že podceňujete neskutečnou komplexnost tržní ekonomiky s milióny jednajících lidí. Navíc data jsou pouze malou částí celého obrazu, neboť zachycují pouze to, co lze měřit a to ještě nemusí být přesná a mohou být zmanipulovaná. Proto je testování ekonomických teorií značně problematické, a jak už zde bylo napsáno, také zbytečné, neboť takové teorie nelze empirickými daty vyvrátit ani potrvrdit.
K rakouské metodologii doporučuji tuto knihu: http://mises.org/books/esam.pdf
Např. pokud bude zvýšena minimální mzda na 100 000 Kč měsíčně, za předpokladu přísné kontroly, ceteris paribus vysoce vzroste nezaměstnanost... podle mě se jedná o a priori platné tvrzení, které nelze vyvrátit empirickými daty... nebo to potřebujete testovat?
stejně tak když Mises přišel v roce 1920 s neprůstřelným argumentem proti socialismu... potřebujete reálně zavést socialismus, abyste tuto teorii otestoval?
Mises přišel s neprůstřelným argumentem a socialismus se stal jako kdyby žádný Mises nepřišel - empiricky nepodpořená teorie prostě není důvěryhodná, bez ohledu na možnou pravdivost.
Uživatel zZz napsal:Mises přišel s neprůstřelným argumentem a socialismus se stal jako kdyby žádný Mises nepřišel - empiricky nepodpořená teorie prostě není důvěryhodná, bez ohledu na možnou pravdivost.
Kvůli tomuto přístupu zemřelo naprosto zbytečně několik desítek miliónů lidí. Tady už přestává všechna legrace, tady jde o lidské životy.
To mi chcete tvrdit, že socialismus nelze jednoznačně vyvrátit na teoretické úrovni? Že se musí testovat? A kolik milionů životů je potřeba, abyste empiricky dokázal, že na tom Misesově argumentu asi něco bude??
Představte si dva lidi na pustém ostrově debatující o tom, který systém dokáže lépe zvýšit životní úroveň co nejvíce lidem, jestli kapitalismus nebo socialismus. Opět mi chcete tvrdit, že tato debata nemůže být jednoznačně rozhodnuta, protože nemají empirická data?
No, dále se již nebudu namáhat. Pokud Vás to zajímá a jste ochoten připustit, že byste se mohl mýlit, tak si přečtěte tu knihu od Hoppeho. Pokud jste o své pravdě přesvědčen, tak diskuze nemá dále smysl...
Nevrdím, že nelze na teoretické úrovni vyvrátit. Tvrdím, že na empiricky nepodloženou teorii se v realitě skoro vždycky kašle. A Mises je toho skvělým příkladem - na teoretické úrovni byl jeho argument perfektní, debatu rozhodl a vyhrál. Na teoretické úrovni.
Co změnil v reálu?
Nevrdím, že nelze na teoretické úrovni vyvrátit. Tvrdím, že na empiricky nepodloženou teorii se v realitě skoro vždycky kašle. A Mises je toho skvělým příkladem - na teoretické úrovni byl jeho argument perfektní, debatu rozhodl a vyhrál. Na teoretické úrovni.
Co změnil v reálu?
Uživatel zZz napsal:Nevrdím, že nelze na teoretické úrovni vyvrátit. Tvrdím, že na empiricky nepodloženou teorii se v realitě skoro vždycky kašle. A Mises je toho skvělým příkladem - na teoretické úrovni byl jeho argument perfektní, debatu rozhodl a vyhrál. Na teoretické úrovni.
Co změnil v reálu?
A záleží na tom? Hlavní přeci je, jestli je ten argument pravdivý nebo ne. Že ve své době neměl reálný dopad je věc druhá a můžeme diskutovat o tom, proč tomu tak bylo, ale na jeho pravdivosti to nic nezmění.
Stále Vás nechápu. Obhajujete tady empiricismus v ekonomii a teď napíšete, že Mises debatu na teoretické úrovni vyhrál...
Ano, záleží - cíl dělání ekonomické teorie je ovlivnit realitu. "Mít pravdu" nemá samo o sobě žádnou hodnotu, pokud o tom není člověk schopen přesvědčit ostatní. Dobrá ilustrace mojí pointy je rozdíl mezi vlivem Hajeka a Friedmana.
Uživatel zZz napsal:Ano, záleží - cíl dělání ekonomické teorie je ovlivnit realitu. "Mít pravdu" nemá samo o sobě žádnou hodnotu, pokud o tom není člověk schopen přesvědčit ostatní. Dobrá ilustrace mojí pointy je rozdíl mezi vlivem Hajeka a Friedmana.
To je zajímavý přístup. Pokud je pravda nepříjemná a nepopulární, tak by měl ekonom lhát sám sobě a zastávat nějaké kompromisy, které budou příjatelnější? To už ale pak není věda ale ubohý vědecký populismus (jehož typickým příkladem v oblasti ekonomie je Paul Krugman).
Ne, takhle ne. Ve vědě je nejvyšší hodnotou "pursuit of truth", i když může být velice nepříjemná a nepopulární.
Uživatel Kosik napsal:Uživatel zZz napsal:Ano, záleží - cíl dělání ekonomické teorie je ovlivnit realitu. "Mít pravdu" nemá samo o sobě žádnou hodnotu, pokud o tom není člověk schopen přesvědčit ostatní. Dobrá ilustrace mojí pointy je rozdíl mezi vlivem Hajeka a Friedmana.
To je zajímavý přístup. Pokud je pravda nepříjemná a nepopulární, tak by měl ekonom lhát sám sobě a zastávat nějaké kompromisy, které budou příjatelnější? To už ale pak není věda ale ubohý vědecký populismus (jehož typickým příkladem v oblasti ekonomie je Paul Krugman).
Ne, takhle ne. Ve vědě je nejvyšší hodnotou "pursuit of truth", i když může být velice nepříjemná a nepopulární.
To nemá s kompromisy a (ne)příjemností nic společného. Jde o sílu argumentu - argument empiricky podložený je silnější než argument nepodložený. Omezení se realitou není kompromis, ale ztížení podmínek.
Uživatel zZz napsal:Uživatel Kosik napsal:Uživatel zZz napsal:Ano, záleží - cíl dělání ekonomické teorie je ovlivnit realitu. "Mít pravdu" nemá samo o sobě žádnou hodnotu, pokud o tom není člověk schopen přesvědčit ostatní. Dobrá ilustrace mojí pointy je rozdíl mezi vlivem Hajeka a Friedmana.
To je zajímavý přístup. Pokud je pravda nepříjemná a nepopulární, tak by měl ekonom lhát sám sobě a zastávat nějaké kompromisy, které budou příjatelnější? To už ale pak není věda ale ubohý vědecký populismus (jehož typickým příkladem v oblasti ekonomie je Paul Krugman).
Ne, takhle ne. Ve vědě je nejvyšší hodnotou "pursuit of truth", i když může být velice nepříjemná a nepopulární.
To nemá s kompromisy a (ne)příjemností nic společného. Jde o sílu argumentu - argument empiricky podložený je silnější než argument nepodložený. Omezení se realitou není kompromis, ale ztížení podmínek.
myslím, že nemusím empiricky testovat výrok, že součet úhlu v trojuhelníku dává 180 stupnu
stejně nechápu jak jde v reálnem světe docílit stabilních peněz... bez dokonalých inforamci a možnosti měnit stav peněžních učtu vybraným jedincům v jednu chvíli...
Uživatel denis napsal:Uživatel zZz napsal:Uživatel Kosik napsal:Uživatel zZz napsal:Ano, záleží - cíl dělání ekonomické teorie je ovlivnit realitu. "Mít pravdu" nemá samo o sobě žádnou hodnotu, pokud o tom není člověk schopen přesvědčit ostatní. Dobrá ilustrace mojí pointy je rozdíl mezi vlivem Hajeka a Friedmana.
To je zajímavý přístup. Pokud je pravda nepříjemná a nepopulární, tak by měl ekonom lhát sám sobě a zastávat nějaké kompromisy, které budou příjatelnější? To už ale pak není věda ale ubohý vědecký populismus (jehož typickým příkladem v oblasti ekonomie je Paul Krugman).
Ne, takhle ne. Ve vědě je nejvyšší hodnotou "pursuit of truth", i když může být velice nepříjemná a nepopulární.
To nemá s kompromisy a (ne)příjemností nic společného. Jde o sílu argumentu - argument empiricky podložený je silnější než argument nepodložený. Omezení se realitou není kompromis, ale ztížení podmínek.
myslím, že nemusím empiricky testovat výrok, že součet úhlu v trojuhelníku dává 180 stupnu
http://www.sos-souhtyn.cz/esf/files/trojuhelniky.pdf Bod 1)
Uživatel denis napsal:stejně nechápu jak jde v reálnem světe docílit stabilních peněz... bez dokonalých inforamci a možnosti měnit stav peněžních učtu vybraným jedincům v jednu chvíli...
Dokonale stabilních? Nijak. Přiblížit se ke stabilitě? Momentálně vede inflační cílování.
Uživatel denis napsal:
myslím, že nemusím empiricky testovat výrok, že součet úhlu v trojuhelníku dává 180 stupnu
http://www.sos-souhtyn.cz/esf/files/trojuhelniky.pdf Bod 1)
Uživatel zZz napsal:Uživatel denis napsal:
myslím, že nemusím empiricky testovat výrok, že součet úhlu v trojuhelníku dává 180 stupnu
http://www.sos-souhtyn.cz/esf/files/trojuhelniky.pdf Bod 1)
Uživatel zZz napsal:Uživatel denis napsal:
myslím, že nemusím empiricky testovat výrok, že součet úhlu v trojuhelníku dává 180 stupnu
http://www.sos-souhtyn.cz/esf/files/trojuhelniky.pdf Bod 1)
Problém s empirismem je tento:
I při empirických měřeních už musí existovat nějaká apriorní znalost, která je prostě tak a nedá se popřít, aby taková měření mohla vůbec o něčem vypovídat. Empiricky se nedá ověřit třeba kauzalita. Kauzalitu musíme už PŘEDPOKLÁDAT, abychom ji mohli nalézt v realitě. Kauzalita je také předpokladem pro jakékoliv empirické měření. Z toho vyplývá, že empirismus je poněkud sporný.
Taky stojí za úvahu, že ty, co rozhodují o podstatných věcech, o empirické metodě přesvědčuje nikoliv to, že je nějak z principu přesvědčivější, ale spíš to, že se jim hodí do krámu víc než nějaké předem dané a nezpochybnitelné pravdy.
re Kosik a Josef Tětek:
Co se etiky a bankovnictví týká, díky za upřesnění.
nezpochybnitelné pravdy zná pouze náboženství, věda nikoliv.
O žádné "hození se do krámu" nejde
Uživatel zZz napsal:nezpochybnitelné pravdy zná pouze náboženství, věda nikoliv.
Aha, a co je tedy "2+2=4"?O žádné "hození se do krámu" nejde
Samozřejmě, že jde. Opět děláte tu stejnou chybu jakou jsem popisoval v komentáři výše (1.8.2011 20:04:54). Pokud si přečtete tu knihu od Hoppeho, zjistíte, že ekonomie byla až do 30. let převážně apriorní vědou, která pracovala s logickou dedukcí. Od 30. let ale začaly státy čím dál tím více zasahovat do trhu, čímž vznikla poptávka po ekonomickém ospravedlnění takové politiky a díky tomu se proslavil lord Keynes, který zničil celou po staletí budovanou ekonomickou tradici, ve které dnes pokračuje jen rakouská škola....
Tenhle úryvek z předmulvy to přesně vystihuje
"It was a tragic day when economics, the queen of the social sciences, adopted the methods associated with the natural sciences: empiricism and positivism. In the sweep of economic thought, this change occurred-not coincidentally-about the same time that intellectuals and politicians came to believe in the efficacy of government planning. Despite their failures, both doctrines remain godless faiths of our age."
Pomocí empirie nelze odpovědět na tzv kontrafaktuální (counterfactual) otázky, která jsou v ekonomické historie poměrně důležité, zejména v oblasti hospodářské politiky. Např. pomohl New Deal americké ekonomice nebo jí naopak uškodil? (zde musíme na teoretické úrovni ukázat, co by stalo, pokud by New Deal uskutečněn nebyl)
nebo když je uskutečněna nějaká hospodářská politika a následně HDP vzroste o 1%. Pokud by tato politika nebyla uskutečněna, vzrostlo by HDP více nebo méně? Na to prostě nelze jen s pomocí empirických dat odpovědět. Nebo to dokážete?
Že 2 + 2 = 4 vychází z toho, že 2 + 2 = (1 +1) + (1 + 1) a důkaz, že 1 + 1 = 2 je například tady: http://mathforum.org/library/drmath/view/51551.html .
Hoppe tomu říká "greatest tragedy", většinové označení je pokrok/evoluce/..etc - společenskovědní přístup přestal stačit, tak se přešlo na fyzikální přístup a to exaktnost, tedy empirismus a positivismus.
No to je převelice zajímavé. 1+1=2 a dokázal to. On je to, nebo alespoň v několika tisíc let zpět byl, axiom.
Trochu jsem nepochopil „(inflační cílování je zatraceně složitý model) „. Předně jednu troufalost. CNB má na inflaci vliv asi tak, jak na loňský sníh.
Inflace je protichůdný vztah lití peněz do ekonomiky(úvěrů) a technologického pokroku. Ani na jedno nemá CNB ani ten nejmenší vliv. To, že se o to politicky snaží, ještě neznamená, že toho taky dosahuje.
Uživatel zZz napsal:Že 2 + 2 = 4 vychází z toho, že 2 + 2 = (1 +1) + (1 + 1) a důkaz, že 1 + 1 = 2 je například tady: http://mathforum.org/library/drmath/view/51551.html .
Napsal jste: "nezpochybnitelné pravdy zná pouze náboženství, věda nikoliv."
Je "2+2=4" nezpochybnitelná pravda? a je matematika věda? pokud ano, tak ten Váš výrok je nepravdivý...
Nebo výrok z oblasti ekonomie, že "lidé jednají", je také nezpochybnitelná pravda.Hoppe tomu říká "greatest tragedy", většinové označení je pokrok/evoluce/..etc - společenskovědní přístup přestal stačit, tak se přešlo na fyzikální přístup a to exaktnost, tedy empirismus a positivismus.
Zkuste tento starší článek:
http://mises.org/freemarket_detail.aspx?control=295
Ohledně metodologie s diskuzí končím. Pokud Vás to opravdu zajímá, přečtěte si tu knihu....
Eh, ne, ty nevyužiteš mentální kapacitu mozku na odvození ale dříve dokázané zákonitosti - nic nevymýšlíš, pouze skládáš již dříve dokázané věci. Empirismus je snaha se matematickým důkazům přiblížit - seberou se data jako nejjistější obraz reality a na nich se skládáním již dříve dokázaných postupů (statistické/ekonometrické metody) dojde až k otestování původní hypotézy.
A empirismus je přesvědčivější v tom, že si ho kdokoliv může zkusit na vlastním data setu a tak kdykoliv zkontrolovat platnost pro danou situaci a především aktuálnost - je spousta teorií, které dlouho platily a až s postupem let přestaly platit, protože přestaly vycházet.
2 + 2 = 4 (respektive 1 + 1 = 2) není nezpochybnitelná pravda - kdyby byla, nemusel by na to existovat důkaz. A zpochybnitelná je například otázkou na použitou číselnou soustavu - 1 + 1 není 2 v binární soustavě...
Asi máte pravdu s tím „inflační cílování je zatraceně složitý model “. Určitě teď dnem i nocí krmí ČNB onen složitý model daty aby vyplivl číslo, které se opět nezmění a bude zase 0.75.
Taky vidím ty zástupy podnikatelů jak zarmouceně sedí , píší poslední vůli, a natahují kohoutek zbraně, aby ukončili pod tíhou té zprávy svůj bídný podnikatelský život.
Dokonce intuitivně cítím jak se mašina nakrmená složitým modelem a daty rozhoduje zdali má příště plknout -0, což způsobí zajistě rozvrat v ekonomii.
Chce to víc do terénu, mezi lidi. V knihách jsou jen teoretické závěry odporující praktickému životu.
Tyto nekonečné diskuze, kdy jsou obě strany přesvědčeny o své pravdě mě dost unavují. Já jsem přesvědčen o tom, že ekonomie je stejně jako matematika apriorní vědou a Vaše komentáře mě v tom jen utvrdiliy.
A ještě poslední poznámka. Lidé jako Vy přiživují zlo, které páchájí státy po celém světě. Jen poskytujete intelektuální zástěrku destruktivním státním zásahům do trhu. Pokud z toho máte osobní prospěch, tak to chápu, ale pokud ne, tak byste se nad sebou měl zamyslet, neboť v sázce je toho opravdu hodně...
.......
A ještě poslední poznámka. Lidé jako Vy přiživují zlo, které páchájí státy po celém světě. Jen poskytujete intelektuální zástěrku destruktivním státním zásahům do trhu. Pokud z toho máte osobní prospěch, tak to chápu, ale pokud ne, tak byste se nad sebou měl zamyslet, neboť v sázce je toho opravdu hodně...