07. ledna 2015 13:06:55 | reagovat
Ctibor
Současnost
Zajímavé, ale v kontextu se současností u mě ten článek vyvolává jen otázky. Nemám příliš přehled o tom, jak probíhalo irské národně osvobozenecké hnutí v průběhu 20. století, tedy hlavně kdy vznikla IRA a kdy dosáhly její praktiky nejvyšší brutality. Tedy zda autorova úvaha bere v potaz i tyto, dost možná pozdější skutečnosti (atentát na Tatcherovou třeba). Podobně případ Baskicka a ETA. Prostě jde o to, že národněosvozenecká hnutí se často uchylují k poměrně brutálnímu násilí. Je ovšem pravda, že je to často dáno totožným násilím z druhé strany, těžko ale odpovídat na otázku, kdo si s tím vlastně začal.A stejně brutální či horší jsou národněosvobozenecká hnutí v současných islámských státech (jak ISIL, tak třeba Taliban, který je přece jen typištější zástupce této kategorie - vznikl jako odboj proti okupaci SSSR, teď bojuje proti silám NATO, respektive vlastní vládě Afghánistánu a Pákistánu). Mířím tím k tomu, že určitě nejde obhájit z libertariánských pozic podporu takových hnutí, u nichž je jasné, že pokud zvítězí, nastolí dost možná ve výsledku nesvobodnější režim než je ten, který panuje. Ostatně lze od někoho, kdo prosazuje své požadavky pácháním násilí, očekávat, že po svém vítězství se takových metod (byť v měkčejší podobě) vzdá? Zvýší se pak svoboda nebo alespoň potenciál jejího zvýšení?
Celé mi to vychází, že článek je 50 let starou úvahou, ale svět se už posunul dál a národněosvobozenecké boje jsou dnes už někde jinde jak co do svých metod tak i cílů.