Mises.cz

Mises.cz

Komentáře k článku Nie je všetko zlato, čo je a priori (a nie každý chlap s vidlami je Poseidon)

přidat komentář zpět na článek

Matěj Šuster

"V realitě si tím nevystačíme"

Áno, apriórne tvrdenie bude vždy správne a platné. Ale nadradené empirickej skúsenosti? Alebo, že by takéto poznanie bolo dostatočné? To v žiadnom prípade!

V realite si s tým obvykle nevystačíme.


1/ Autor to určitě nemyslel tak, jak to řekl, ale stejně je třeba poznamenat, že ani ti nejradikálnější přívrženci praxeologie netvrdí, že "apriorní (deduktivně vyvozený) výrok je vždy správný a platný"; člověk samozřejmě může udělat chybu v úsudku, tj. deduktivně odvodí z premis chybný závěr.

Anebo vyvodí sice deduktivně platný závěr, ale z chybných předpokladů.;)

2/ Zrovna tak ani ti nejradikálnější praxeologové netvrdí, že deduktivní teorie je dostačující; při aplikaci teorie na určitou historickou událost je vždy nutné ověřit, zda jsou výchozí předpoklady, na nichž je dotyčná teorie založena, přítomny v realitě (např. zda formální zvýšení minimální mzdy bylo v praxi účinné ("binding"), tj. skutečně zvýšilo náklady na zaměstnávání toho okruhu osob, na něž se zvýšená minimální mzda vztahuje).

3/ Nicméně osobně souhlasím, že ani body 1. a 2. nejsou ani zdaleka plně dostačující:

a) I když vyjdeme z pravdivých premis a vyvodíme z nich správný závěr a ověříme, že výchozí předpoklady naší teorie jsou aplikovatelné na danou historickou událost, může mít daná teorie v praxi mizivou relevanci, protože predikovaný efekt je v praxi kvantitativně téměř bezvýznamný.

Jinak řečeno, nestačí jen kvalitativní efekt (zvýší-li se X, Y se sníží), ale obvykle se neobejdeme bez aspoň přibližného odhadu kvantitativního efektu (zvýší-li se X o 30%, Y se sníží o 10-15%).

Například kdyby zvýšení minimální mzdy fakticky zvýšilo příjem 10 000 osob o 1000 korun a jednomu člověkovi snížilo příjem o 7000 korun (protože ztratí práci), bylo by asi dost těžké někoho přesvědčit o tom, že minimální mzda napáchá "víc škody než užitku". ;)

Totéž se týká třeba hospodářských recesí ... tak např. i kdyby rakouská teorie hospodářských cyklů (ABCT) vycházela za správných předpokladů a z nich vyvodila správné "kvalititativní předpovědi", ještě to neznamená, že ABCT je kvantitativně významnou příčinou většiny nebo téměř všech hospodářských recesí.


b) Leckdy nelze jen na základě deduktivní teorie vytvořit dokonce ani predikci "kvalitativního efektu" (více vs. méně, Y se zmenší vs. zvětší) , protože změna X přivodí aspoň dva efekty, které se pohybují opačným směrem, a lze těžko a priori předvídat, který efekt v praxi převáží.

Dejme tomu - zvýšení daně z příjmu:

(1) Protože pracovat je nyní méně výhodné než předtím, lidé budou méně pracovat a více si užívat volného času. ;)

(2) Protože lidé mají nyní nižší příjem než předtím, budou více pracovat, aby si zachovali svůj navyklý životní styl. ;)

4/ Plus tedy do té míry, do jaké se z "praxeologie" vyvozují poznatky o efektivnosti svobodného trhu, je třeba říct, že modely tržních selhání postavené na veřejných statcích, externalitách, asymetrických informacích a nepříznivém výběru, jsou de facto také "praxeologické", tj. deduktivně odvozené z určitých výchozích předpokladů. ;)

Nebo třeba keynesiánský fiskální stimulus v době hospodářské recese: lze opravdu deduktivně ("praxeologicky") odvodit, že situaci ještě zhorší? Podle mě bohužel ne.

Lze deduktivně odvodit, že veškeré státní regulace vedou k horšímu výsledku, než kdyby tyto regulace nebyly přijaty? Opět mám za to: bohužel ne.

Tomas Lengyel

diky Mateji

Ze si rozpisal, co sa mne uz nechcelo.

Martin Sztefek

Re:

Uživatel Matěj Šuster napsal:


4/ Plus tedy do té míry, do jaké se z "praxeologie" vyvozují poznatky o efektivnosti svobodného trhu, je třeba říct, že modely tržních selhání postavené na veřejných statcích, externalitách, asymetrických informacích a nepříznivém výběru, jsou de facto také "praxeologické", tj. deduktivně odvozené z určitých výchozích předpokladů. ;)

(...)

Lze deduktivně odvodit, že veškeré státní regulace vedou k horšímu výsledku, než kdyby tyto regulace nebyly přijaty? Opět mám za to: bohužel ne.



Pokud definuješ praxeologii jako pouhé odvozování teorií/závěrů z výchozích předpokladů, pak můžeš říct, že skoro všichni ekonomové jsou praxeologové. Problém je, že nikdo takhle nedefinuje praxeologii. Sorry, ale pleteš si logické odvozování s praxeologií.

A k těm regulacím - pokud zhoršení/zlepšení chápeme jako snížení/zvýšení užitku jednotlivých osob, pak ano máš pravdu, že praxeologie k tomu nemá co říci. Nechceš-li se provinit tím, že budeš srovnávat užitek mezi dvěma osobami, tak můžeš říct max říct, že jedna osoba na tom bude líp a jedna zase hůř.

gofry

Re:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

Lze deduktivně odvodit, že veškeré státní regulace vedou k horšímu výsledku, než kdyby tyto regulace nebyly přijaty? Opět mám za to: bohužel ne.

To je ale argument v prospech neprijatia štátnej regulácia. Pokiaľ totiž nie je možné zistiť, či to povedie k horšiemu alebo lepšiemu výsledku (odhliadnúc teda od toho, že jeden a ten istý výsledok môže byť pre jednu skupinu ľudí lepší a pre druhých horší), tak neexistuje žiaden dôvod, prečo danú reguláciu prijímať.

Tomas Lengyel

Re:

Uživatel gofry napsal:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

...

To je ale argument v prospech neprijatia štátnej regulácia. Pokiaľ totiž nie je možné zistiť, či to povedie k horšiemu alebo lepšiemu výsledku (odhliadnúc teda od toho, že jeden a ten istý výsledok môže byť pre jednu skupinu ľudí lepší a pre druhých horší), tak neexistuje žiaden dôvod, prečo danú reguláciu prijímať.

Ale to, co si napisal jen skôr podpora statu quo - nech je akékoľvek (skoro paralýza) "Pretoze nevieme určiť, tak nie je dovod regulácie ani prijímať ani rušiť."

Notaras

Re:

Uživatel Matěj Šuster napsal:



Nebo třeba keynesiánský fiskální stimulus v době hospodářské recese: lze opravdu deduktivně ("praxeologicky") odvodit, že situaci ještě zhorší? Podle mě bohužel ne.



No tak zrovna keynesiánský fiskální stimul v době hospodářské recese lze praxeologicky zpochybnit, jelikož je to stejné, jako by jsi chtěl zvýšit hladinu vody v bazénu tím, že by jsi nabíral vodu do kýble na hlubší straně a na té mělčí ji vyléval.

Veškeré efekty, které keynesiánský fiskální stimul může mít, jsou nezamýšlené efekty z důvodu změn relativních cen, nebo redistribuce vlastnictví. Nejsou způsobeny primárně tím, že vláda uskuteční nějaký výdaj.

HynekRk

Re:

Uživatel Tomas Lengyel napsal:

Uživatel gofry napsal:

...
Ale to, co si napisal jen skôr podpora statu quo - nech je akékoľvek (skoro paralýza) "Pretoze nevieme určiť, tak nie je dovod regulácie ani prijímať ani rušiť."


1. Myslím, že když někdo nutí do něčeho druhé lidi, tak by to měl mít dobře vyargumentované. jinak by do toho druhé neměl nutit.
2. I když je něco dobré pro daného člověk, tak si pořád myslím, že tento člověk by měl mít právo se i této tutové šance na zlepšení svého života neúčastnit.

HynekRk

Re:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

...

Například kdyby zvýšení minimální mzdy fakticky zvýšilo příjem 10 000 osob o 1000 korun a jednomu člověkovi snížilo příjem o 7000 korun (protože ztratí práci), bylo by asi dost těžké někoho přesvědčit o tom, že minimální mzda napáchá "víc škody než užitku". ;)



1. Takové údaje stěží může někdo zjistit. Navíc samotné dané opatření je spojeno s nějakými náklady, i kdyby to měl být jen plat a čas pár poslanců a inspektorů práce.

2. Navíc vůbec se nepočítá s tím, že na trh v podstatě pořád vstupují noví zájemci o práci, kteří často nemají vůbec žádnou praxi a jejich DMVP je tedy velmi nízká až nulová (ba něke i záporná). V podtstě jim škodí každá úroveˇm minimální mzdy.

Robert Chovanculiak

re Matěj Šuster

1/
Ja chapem metodu rakuskej skoly, tak ze tvrdia, ze axiom ludskeho konania nie je len nejaka arbitrarna /nebodaj empiricka/ premisa, ale ze kvalita tohto axiomu je fundamentalnejsia.
"Anebo vyvodí sice deduktivně platný závěr, ale z chybných předpokladů.;)"
Ludske konanie tak nie je len predpoklad, ma inu kvalitu - narozdiel napr. od matematickych axiomov, ci nerealnych predpokladov pozitivizmu.

2/
Ano, RS bere do uvahy aj niektore empiricke axiomy ako napr. disutility of labour

3/
je tak trochu strawman
Ano RS nedokaze _pomocou praxeologie_ povedat nic ku kvantitativnemu vyskumu. Ale to ani nie jej cielom. Jej cielom je povedat, ktory prostriedok vedie k dosiahnutiu ciela a ktory nie.
vid. vas priklad
Rakusak nepovie na minimalnu mzdu, ze napacha ""víc škody než užitku"" (to je ten strawman). Ale ze - ak je vasim cielom zvysit mzdu nizkoprijmovych - hranicnych pracujucich, tak minimalna mzda vytvori tendencie na ich vyhodenie z prace - ich nezamestnanost.

4/
ano no, ak si date ako axiom maximalizovanie spolocenskej funkcie blahobytu, alebo ako normu dokonaly trh, tak jednoducho dedukciu pridete k tymto zaverom, ale ako pisal kolega vyssie, to nie je praxeologie :)

HynekRk

Re:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

...

b) Leckdy nelze jen na základě deduktivní teorie vytvořit dokonce ani predikci "kvalitativního efektu" (více vs. méně, Y se zmenší vs. zvětší), protože změna X přivodí aspoň dva efekty, které se pohybují opačným směrem, a lze těžko a priori předvídat, který efekt v praxi převáží.

Dejme tomu - zvýšení daně z příjmu:

(1) Protože pracovat je nyní méně výhodné než předtím, lidé budou méně pracovat a více si užívat volného času. ;)

(2) Protože lidé mají nyní nižší příjem než předtím, budou více pracovat, aby si zachovali svůj navyklý životní styl. ;)

Lze deduktivně odvodit, že veškeré státní regulace vedou k horšímu výsledku, než kdyby tyto regulace nebyly přijaty? Opět mám za to: bohužel ne.



Problém empirického poznání u tohoto příkladu (a řady jiných, které jsem měl již čest vidět) je ten, že v čase A například toto poznání implikuje (vypočte se), že platí varianta (1), ale v čase B platí, že převažuje varianta (2). Tj. jediné, co víme je, že v historickém čase A se větší část lidí rozhodla k jednání (1) a v čase B se rozhodla větší část lidí k jednání (2). Z toho, ale nejde odvodit žádnou teorii a nelze ani z toho odvodit žádnou hospodářskou nebo i jinou politiku (ta navíc ignoruje stejně menšinové reakce na dané změny). Výsledkem je zajímavý historický údaj - přesněji hypotéza.

HynekRk

Re:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

...

[Nebo třeba keynesiánský fiskální stimulus v době hospodářské recese: lze opravdu deduktivně ("praxeologicky") odvodit, že situaci ještě zhorší? Podle mě bohužel ne.



Popravdě řečeno: Ono nelze deduktivně a ani empicky doložit, že zrovna dnes či zítra provedený keynesiánský stimulus bude mít vůbec nějaký dopad v žádaném čase, a to za:

1. pesimismus podnikatelů je povede k tomu, že tito stejně nebudou si brát levné půjčky v dostatečné míře.
2. dojde ke credit crunchu.
3. některé skupiny budou tušit, co bude dělat centrální banka a dle toho se již zařídí, pokud dojde k tomu, že nastanou body 1 a 2, tak to může být klidně ještě horší (i když zřejmě pravděpodobně tyto skupiny budou tvořit i podnikatelé a banky, tudíž to nemusí být moc významné),
4. tento stimulus sice uspěje, ale zároveň dojde ke vzniku malinvestic (s tím počítají i někteří mainstreamový ekonomové), které se budou časem likvidovat a stáhnou ekonomiku opět do recese nebo deprese a ohrozí frakční bankovní systém.

Otázka je tedy dost zavádějící, protože nejprve je třeba se ptát, zda keynesiánský fiskální stimulus v době hospodářské recese vůbec bude fungovat? Víme to? Spíše ne.

I když to napsal P. Krugman, tak doporučuji k přečtení jeho "Návrat ekonomické krize", který upozorňuje na neúčinnost hospodářských keynesiánských politik na řešení krizí, jmenovitě na příkladu Japonska.

HynekRk

Re:

Ono to není jen zcela o dedukci. Ale to má mnohem širší záběr. Tak mne napadlo, že totéž by mohl říci u soudu v podstatě kterýkoliv zloděj či i jiný zločinec. Nebo i vrah, protože by prohlásil, že zavražděním jednoho člověka, získalo mnoho jeho dědiců nebo těch, co dostanou majetek. I bezohledná vražda přinese někomu prospěch a ne vždy je to pouze vrah. Zloděj by mohl říci obžalobě, že je vhodné udržovat status quo, protože se nepodařilo zcela vyloučit, že by se situace nemohla zlepšit.

Tím chci říci, že utilitarismus evidentně sám o sobě není často moc platný a jeho možnosti jsou dost omezené.

HynekRk

Re:

Uživatel HynekRk napsal:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

...

Popravdě řečeno: Ono nelze deduktivně a ani empicky doložit, že zrovna dnes či zítra provedený keynesiánský stimulus bude mít vůbec nějaký dopad v žádaném čase, a to za:

1. pesimismus podnikatelů je povede k tomu, že tito stejně nebudou si brát levné půjčky v dostatečné míře.
2. dojde ke credit crunchu.
3. některé skupiny budou tušit, co bude dělat centrální banka a dle toho se již zařídí, pokud dojde k tomu, že nastanou body 1 a 2, tak to může být klidně ještě horší (i když zřejmě pravděpodobně tyto skupiny budou tvořit i podnikatelé a banky, tudíž to nemusí být moc významné),
4. tento stimulus sice uspěje, ale zároveň dojde ke vzniku malinvestic (s tím počítají i někteří mainstreamový ekonomové), které se budou časem likvidovat a stáhnou ekonomiku opět do recese nebo deprese a ohrozí frakční bankovní systém.

Otázka je tedy dost zavádějící, protože nejprve je třeba se ptát, zda keynesiánský fiskální stimulus v době hospodářské recese vůbec bude fungovat? Víme to? Spíše ne.

I když to napsal P. Krugman, tak doporučuji k přečtení jeho "Návrat ekonomické krize", který upozorňuje na neúčinnost hospodářských keynesiánských politik na řešení krizí, jmenovitě na příkladu Japonska.


Pznámka: měl jsem na mysli, keynesiánský stimulus ve formě měnové politiky.

HynekRk

Re: re Matěj Šuster

Uživatel Robert Chovanculiak napsal:

3/
Rakusak nepovie na minimalnu mzdu, ze napacha ""víc škody než užitku"" (to je ten strawman). Ale ze - ak je vasim cielom zvysit mzdu nizkoprijmovych - hranicnych pracujucich, tak minimalna mzda vytvori tendencie na ich vyhodenie z prace - ich nezamestnanost.


Ano jde především o tendence, ale to platí v podstatě pro veškerou ekonomii, i tu čistě empirickou.Hospodářská politika na těchto tendencí stavěná (často ani na tom stavěná není) zasahuje často i ty, kteří se dle těchto přvládajících tendencí nechovají. Například někdo může někoho zaměstnat jen z charitativních důvodů a jiný může někoho z práce vyhodit i tehdy, pokud mu tento nese slušný finanční zisk. Toto se v úvahu v teorii nebere a ani se to brát kvůli rozmanitosti lidské psychiky nemůže.

Tibor Mach

Re:

Uživatel Martin Sztefek napsal:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

...

Pokud definuješ praxeologii jako pouhé odvozování teorií/závěrů z výchozích předpokladů, pak můžeš říct, že skoro všichni ekonomové jsou praxeologové. Problém je, že nikdo takhle nedefinuje praxeologii. Sorry, ale pleteš si logické odvozování s praxeologií.

A k těm regulacím - pokud zhoršení/zlepšení chápeme jako snížení/zvýšení užitku jednotlivých osob, pak ano máš pravdu, že praxeologie k tomu nemá co říci. Nechceš-li se provinit tím, že budeš srovnávat užitek mezi dvěma osobami, tak můžeš říct max říct, že jedna osoba na tom bude líp a jedna zase hůř.


Já myslím, že užitek různých lidí porovnáváme neustále všichni každý den - kdykoliv si někdo od někoho jiného něco koupí. A kolik je kdo ochoten (samozřejmě, při svobodné směně, ne když má nařízeno, že si třeba musí zařídit povinné ručení) za co zaplatit je třeba ne zcela přesná, ale pořád dost vypovídající metrika užitku. Utilitarismus má svoje meze, ale jeho paušální odmítáním se člověk připravuje o spoustu informace.

Martin Sztefek

Re:

Uživatel Tibor Mach napsal:

Uživatel Martin Sztefek napsal:

...

Já myslím, že užitek různých lidí porovnáváme neustále všichni každý den - kdykoliv si někdo od někoho jiného něco koupí. A kolik je kdo ochoten (samozřejmě, při svobodné směně, ne když má nařízeno, že si třeba musí zařídit povinné ručení) za co zaplatit je třeba ne zcela přesná, ale pořád dost vypovídající metrika užitku. Utilitarismus má svoje meze, ale jeho paušální odmítáním se člověk připravuje o spoustu informace.


1. O měření užitku bylo napsáno už strašně mnoho, proto pouze poznamenám, že užitek/satisfakce je vždy vnitřní psychickou událostí ("internal psychic event or feeling" viz Lawson, G.: Efficiency and individualism). Jakákoliv vnitřní psychická zkušenost je z definice jedinečná, tj. neporovnatelná s podobnými zkušenostmi jiných lidí. Tržní ceny reflektují užitky jednotlivých lidí, ale nic neměří.

2. Meziosobnímu porovnávání užitku se dá jistě vyhnout např. tím, že nebudeš porovnávat užitek, ale dosadíš si místo toho něco jiného, např. hodnotu (bohatství), která je měřitelná v dolarech (jak to činí Posner a jemu podobní). Fajn, ale to že má někdo víc bohatství, ještě neznamená, že je spokojenější.

3. Tzv. ochota platit (willigness to pay) je největší zrůdnost, se kterou pracuje ekonomická analýza práva, ale nemám teď sílu to řešit. Je to prostě úplně špatně.

4. Z pragmatických důvodů si myslím, že pokud lze svobodu obhajovat i na základě nějakých konsekvencialistických (utilitaristických) argumentů, pak OK. Proč? Jednoduše mnohé lidi jinak nepřesvědčíš. Chybou ale je, pokud jsou používány pouze tyto argumenty.

gofry

Re:

Uživatel Tomas Lengyel napsal:

Uživatel gofry napsal:

...
Ale to, co si napisal jen skôr podpora statu quo - nech je akékoľvek (skoro paralýza) "Pretoze nevieme určiť, tak nie je dovod regulácie ani prijímať ani rušiť."

Nemyslím. Náklady na reguláciu sú do haliera spočítateľné. Výsledok je však na nerozoznanie od situácie kde tieto náklady vynaložené nie sú. Dochádza tak k plýtvaniu zdrojov.

Tibor Mach

Re:

Uživatel Martin Sztefek napsal:

Uživatel Tibor Mach napsal:

...

1. O měření užitku bylo napsáno už strašně mnoho, proto pouze poznamenám, že užitek/satisfakce je vždy vnitřní psychickou událostí ("internal psychic event or feeling" viz Lawson, G.: Efficiency and individualism). Jakákoliv vnitřní psychická zkušenost je z definice jedinečná, tj. neporovnatelná s podobnými zkušenostmi jiných lidí. Tržní ceny reflektují užitky jednotlivých lidí, ale nic neměří.

2. Meziosobnímu porovnávání užitku se dá jistě vyhnout např. tím, že nebudeš porovnávat užitek, ale dosadíš si místo toho něco jiného, např. hodnotu (bohatství), která je měřitelná v dolarech (jak to činí Posner a jemu podobní). Fajn, ale to že má někdo víc bohatství, ještě neznamená, že je spokojenější.

3. Tzv. ochota platit (willigness to pay) je největší zrůdnost, se kterou pracuje ekonomická analýza práva, ale nemám teď sílu to řešit. Je to prostě úplně špatně.

4. Z pragmatických důvodů si myslím, že pokud lze svobodu obhajovat i na základě nějakých konsekvencialistických (utilitaristických) argumentů, pak OK. Proč? Jednoduše mnohé lidi jinak nepřesvědčíš. Chybou ale je, pokud jsou používány pouze tyto argumenty.


2. Když mám jablko a někdo ho ode mě koupí za 10 korun, tak to znamená, že z něj má užitek odpovídající alespoň 10 korunám a současně já mám užitek z 10 korun odpovídající alespoň tomu jablku. Jinak by k transakci nedošlo. Není to sice zcela přesný model (jaký model čehokoliv je?), ale i tak se z toho dá leccos odvodit.

3. To by mě zrovna zajímalo proč si to myslíte :) Mě naopak ekonomická analýza práva přijde moc zajímavá. Samozřejmě, pro někoho, kdo zastává "přirozená práva" to asi nebude příliš lákavé.

4. Mě zas přijde dost na vodě většina etických argumentů, především proto, že předpokládá jistou morálku, kterou se (podle mě bezúspěšně) snaží odvozovat z pozorování skutečnosti a vydávat ji za "objektivní". Ale to už jsme tu několikrát řešili, tak bych to nerad znova rozebíral :) A nepovažoval bych čistě ekonomické argumenty za chybu. Dokonce i v případě, že někdo obhajuje svobodu pouze proto, že vede k většímu celkovému užitku, tak v tom nevidím problém. Ostatně myslím, že morálka se evolučně vyvinula právě na základě užitku. Víceméně to, co přinášelo užitek bylo v mozku zakódováno jako morální (i když ne absolutně, lze najít spoustu příkladů, které čistý utilitarista vyřeší jinak než téměř kdokoliv jiný, proto taky říkám, že utilitarismus má svá omezení). A samozřejmě je třeba se omezit na velmi jednoduché a základní situace, kdy je to mozek schopen všechno intuitivně posoudit (tedy nikoliv "socialismus je zlo nebo dobro", ale třeba "vraždit neviňátka je špatně").

Tomas Lengyel

Re:

Uživatel gofry napsal:

Uživatel Tomas Lengyel napsal:

...
Nemyslím. Náklady na reguláciu sú do haliera spočítateľné. Výsledok je však na nerozoznanie od situácie kde tieto náklady vynaložené nie sú. Dochádza tak k plýtvaniu zdrojov.

No, ale v tvojej úvahe by úvaha vypadala takto:
Na jednej strane nejaka neznáma, na druhej strane ina neznáma plus náklad regulácie - ale to ta nikam nepusunie

Martin Sztefek

Re:

Uživatel Tibor Mach napsal:

Uživatel Martin Sztefek napsal:

...

2. Když mám jablko a někdo ho ode mě koupí za 10 korun, tak to znamená, že z něj má užitek odpovídající alespoň 10 korunám a současně já mám užitek z 10 korun odpovídající alespoň tomu jablku. Jinak by k transakci nedošlo. Není to sice zcela přesný model (jaký model čehokoliv je?), ale i tak se z toho dá leccos odvodit.

3. To by mě zrovna zajímalo proč si to myslíte :) Mě naopak ekonomická analýza práva přijde moc zajímavá. Samozřejmě, pro někoho, kdo zastává "přirozená práva" to asi nebude příliš lákavé.


ad 2) Pokud si koupím jablko a zaplatím 10 Kč, tak prostě nemůžu říct, že můj je +- těch 10 korun. Jak tvrdil Rothbard, kdo ví, co se děje na "užitkové škále" každého jednotlivce?

ad 3) Já jsem si taky myslel, že L&E je zajímá, ale pak jsem ji začal studovat :-D Já píšu diplomku na téma rakouské kritiky ek. analýzy práva.

a) Celý problém je v tom, že cílem L&E je, aby právní normy a soudní rozhodnutí byla "společensky efektivní" či aby "maximalizovaly společenský blahobyt". Fajn, a teď kámen úrazu - co to znamená, že je něco efektivní? Současná ek. analýza práva opustila Paretovo kritérium a je založena na Kaldor-Hicksovu kritériu efektivnosti, které zároveň obsahuje Posnerův princip maximalizace bohatství (wealth maximization). Soudce zváží náklady a příjmy všech možných situací/rozhodnutí (!!!) a rozhodne tak, aby maximalizoval společenský blahobyt.

b) Již na první pohled je zřejmé, že pouze transakce, které zahrnují ceny, mohou maximalizovat bohatství, tj. barter nemaximalizuje společenský blahobyt. Navíc hodnocení nákladů je naprosto nesmyslné vzhledem k tomu, že náklady jsou subjektivní.

c) Představte si, že vám neúmyslně zničím hračku. Kdo je za to odpovědný - vy nebo já? Podle Posnera má soudce přisoudit právo tomu, kdo je ochoten za něj více zaplatit (willingness to pay). Pokud já jsem ochoten zaplatit více za zničení, než vy, pak jsem byl v právu. Jenže "willingness to pay" je determinována tzv. "ability to pay" - pokud nemám prachy, mám smůlu. Co z toho plyne? L&E je a priori zaujatá ve prospěch bohatých a chudí mají smůlu. Pokud může boháč zavraždit nějakého ubohého člověka, pak je to OK.

d)Jak může soudce určit tzv. ochotu platit v případě, kdy já jsem zničil hračku? Soudce se může podívat na minulé transakce, kdy jsem tu hračku skutečně koupil. Potíž je v tom, že tyto ceny jsou ceny minulé a neexistuje nic takového jako konstantní preference či konstantní willingness to pay. To, že jsem 3x zaplatil za hračku 100 Kč, ještě neznamená, že budu chtít zaplatit 100 Kč i počtvrté.

Ale co v situaci, kdy žádné ceny nejsou? To, co je tady skutečným problémem, je problém ekonomické kalkulace a informační problém. Prostě soudce nemá jakoukoliv možnost určit něco takového jako willingness to pay, leda že by byl "kognitivním supermanem" (O´Driscoll).

e) A ještě k efektivnosti. Jednání je efektivní, pokud vede k dosažení zvoleného cíle, jinými slovy efektivnost je relativní koncept. Vzhledem k tomu, že cíle jednotlivých lidí jsou navzájem rozporuplné, pak může dojít ke konfliktu. Klíčovou otázkou pak je, čí zájmy mají přednost?

Psal jsem to, jak mě to napadlo, tak snad je ale zřejmé, co jsem tím chtěl říci. Prostě tradiční chicagský přístup v rámci L&E je úplně mimo.


Tibor Mach

Re:

Uživatel Martin Sztefek napsal:

Uživatel Tibor Mach napsal:

...

ad 2) Pokud si koupím jablko a zaplatím 10 Kč, tak prostě nemůžu říct, že můj je +- těch 10 korun. Jak tvrdil Rothbard, kdo ví, co se děje na "užitkové škále" každého jednotlivce?

ad 3) Já jsem si taky myslel, že L&E je zajímá, ale pak jsem ji začal studovat :-D Já píšu diplomku na téma rakouské kritiky ek. analýzy práva.

a) Celý problém je v tom, že cílem L&E je, aby právní normy a soudní rozhodnutí byla "společensky efektivní" či aby "maximalizovaly společenský blahobyt". Fajn, a teď kámen úrazu - co to znamená, že je něco efektivní? Současná ek. analýza práva opustila Paretovo kritérium a je založena na Kaldor-Hicksovu kritériu efektivnosti, které zároveň obsahuje Posnerův princip maximalizace bohatství (wealth maximization). Soudce zváží náklady a příjmy všech možných situací/rozhodnutí (!!!) a rozhodne tak, aby maximalizoval společenský blahobyt.

b) Již na první pohled je zřejmé, že pouze transakce, které zahrnují ceny, mohou maximalizovat bohatství, tj. barter nemaximalizuje společenský blahobyt. Navíc hodnocení nákladů je naprosto nesmyslné vzhledem k tomu, že náklady jsou subjektivní.

c) Představte si, že vám neúmyslně zničím hračku. Kdo je za to odpovědný - vy nebo já? Podle Posnera má soudce přisoudit právo tomu, kdo je ochoten za něj více zaplatit (willingness to pay). Pokud já jsem ochoten zaplatit více za zničení, než vy, pak jsem byl v právu. Jenže "willingness to pay" je determinována tzv. "ability to pay" - pokud nemám prachy, mám smůlu. Co z toho plyne? L&E je a priori zaujatá ve prospěch bohatých a chudí mají smůlu. Pokud může boháč zavraždit nějakého ubohého člověka, pak je to OK.

d)Jak může soudce určit tzv. ochotu platit v případě, kdy já jsem zničil hračku? Soudce se může podívat na minulé transakce, kdy jsem tu hračku skutečně koupil. Potíž je v tom, že tyto ceny jsou ceny minulé a neexistuje nic takového jako konstantní preference či konstantní willingness to pay. To, že jsem 3x zaplatil za hračku 100 Kč, ještě neznamená, že budu chtít zaplatit 100 Kč i počtvrté.

Ale co v situaci, kdy žádné ceny nejsou? To, co je tady skutečným problémem, je problém ekonomické kalkulace a informační problém. Prostě soudce nemá jakoukoliv možnost určit něco takového jako willingness to pay, leda že by byl "kognitivním supermanem" (O´Driscoll).

e) A ještě k efektivnosti. Jednání je efektivní, pokud vede k dosažení zvoleného cíle, jinými slovy efektivnost je relativní koncept. Vzhledem k tomu, že cíle jednotlivých lidí jsou navzájem rozporuplné, pak může dojít ke konfliktu. Klíčovou otázkou pak je, čí zájmy mají přednost?

Psal jsem to, jak mě to napadlo, tak snad je ale zřejmé, co jsem tím chtěl říci. Prostě tradiční chicagský přístup v rámci L&E je úplně mimo.



2. Lze říct, že je to alespoň 10 korun. Kdyby to bylo méně, nekoupil bych si to. Může to být samozřejmě 100 korun nebo 1000 korun, ale kdyby to bylo 9, tak si to jablko za 10 korun prostě nekoupím.

3.

No, od Posnera jsem nic nečetl, veškerá má znalost tématu je odsud (ačkoliv je Posner párkrát krátce zmíněn, není to asi hlavní zdroj):

http://www.daviddfriedman.com/Laws_Order_draft/laws_order_ToC.htm

Přijde mi, že se to od toho přístupu, který jste tu naznačil, docela dost liší. Možná taky dobrý zdroj pro vaši diplomku? :)

Kdyžtak hotová práce je taky na webu, v podstatě se asi neliší, ale je to oskenované, takže v horší kvalitě. Nicméně jsou tam hyperlinkové odkazy:
http://www.daviddfriedman.com/laws_order/index.shtml

Martin Sztefek

Re:

Uživatel Tibor Mach napsal:

Uživatel Martin Sztefek napsal:

...

2. Lze říct, že je to alespoň 10 korun. Kdyby to bylo méně, nekoupil bych si to. Může to být samozřejmě 100 korun nebo 1000 korun, ale kdyby to bylo 9, tak si to jablko za 10 korun prostě nekoupím.

3.

No, od Posnera jsem nic nečetl, veškerá má znalost tématu je odsud (ačkoliv je Posner párkrát krátce zmíněn, není to asi hlavní zdroj):

http://www.daviddfriedman.com/Laws_Order_draft/laws_order_ToC.htm

Přijde mi, že se to od toho přístupu, který jste tu naznačil, docela dost liší. Možná taky dobrý zdroj pro vaši diplomku? :)

Kdyžtak hotová práce je taky na webu, v podstatě se asi neliší, ale je to oskenované, takže v horší kvalitě. Nicméně jsou tam hyperlinkové odkazy:
http://www.daviddfriedman.com/laws_order/index.shtml


ad 2) ex ante máte samozřejmě pravdu
ad 3) díky za připomenutí friedmana, měl jsem v plánu ho číst, ale nějak na to teď nemám čas, tak to doženu během prázdnin...

Matěj Šuster

Re:

Uživatel Martin Sztefek napsal:



Pokud definuješ praxeologii jako pouhé odvozování teorií/závěrů z výchozích předpokladů, pak můžeš říct, že skoro všichni ekonomové jsou praxeologové. Problém je, že nikdo takhle nedefinuje praxeologii. Sorry, ale pleteš si logické odvozování s praxeologií.

A k těm regulacím - pokud zhoršení/zlepšení chápeme jako snížení/zvýšení užitku jednotlivých osob, pak ano máš pravdu, že praxeologie k tomu nemá co říci. Nechceš-li se provinit tím, že budeš srovnávat užitek mezi dvěma osobami, tak můžeš říct max říct, že jedna osoba na tom bude líp a jedna zase hůř.


To jsem rád, že se zde rozběhla živá diskuse:

1/ No jo, ale jakým způsobem je problematika externalit, veřejných statků, výrazně asymetrických informací v rozporu s praxeologií, či "axiomem jednání"?

Jak praxeolog vyvrátí tvrzení, že:

a) Pokud je velký rozdíl mezi soukromými a "společenskými" náklady určité činnosti, budou lidé provozovat dotyčnou činnost ve větším množství, než jaké by bylo společensky optimální. Vždyť pokud např. rakušani argumentují, že bailouty vytvářejí morální hazard, tak je to založeno na přesně tomhle argumentu. ;)

b) Pokud je velký rozdíl mezi soukromým a "společenským" prospěchem určité činnosti, budou lidé danou činnost provozovat v nižším množství, než jaké by bylo společensky optimální.

Tak například jestliže náklady na vývoj nových účinných léků jsou mnohokrát vyšší než náklady na imitaci těchto léků a jestliže imitátor je schopen nový lék okopírovat a uvést trh prakticky okamžitě, tak firmy budou do vývoje nových léků investovat daleko méně, než by bylo optimální, protože nebudou schopné pokrýt náklady na vývoj léku.

Jedním z řešení jsou např. patenty, tj. dočasné monopolní privilégium, které mají právě sloužit k tomu, aby se vývoj nových účinných léků firmám vyplatil.

Jak bys tato tvrzení "praxeologicky" vyvrátil? ;)

2/ "pokud zhoršení/zlepšení chápeme jako snížení/zvýšení užitku jednotlivých osob, pak ano máš pravdu, že praxeologie k tomu nemá co říci"

No, mně osobně připadá absurdní popírat, že když někomu, kdo má příjem 100 miliard dolarů měsíčně, vezmeš tisíc dolarů a dáš je chudému invalidovi, jenž umírá hlady, že subjektivní ztráta miliardáře je velmi pravděpodobně daleko menší než zisk chudého. ;)

Matěj Šuster

Re:

Uživatel Notaras napsal:


No tak zrovna keynesiánský fiskální stimul v době hospodářské recese lze praxeologicky zpochybnit, jelikož je to stejné, jako by jsi chtěl zvýšit hladinu vody v bazénu tím, že by jsi nabíral vodu do kýble na hlubší straně a na té mělčí ji vyléval.

Veškeré efekty, které keynesiánský fiskální stimul může mít, jsou nezamýšlené efekty z důvodu změn relativních cen, nebo redistribuce vlastnictví. Nejsou způsobeny primárně tím, že vláda uskuteční nějaký výdaj.


Kéž by to bylo takhle jednoduché! ;)

Máš tu situaci krize, kdy klesají soukromé výdaje na spotřebu i na investice. Máš navíc "útěk k bezpečným aktivům", tj. mj. ke státním dluhopisům. Stát si v této situaci může na trhu půjčit volné prostředky za velmi nízký úrok (reálná úroková míra může být dokonce i negativní) a těžko lze v této situaci argumentovat, že veřejné výdaje financované půjčkami pouze vytěsní zhruba stejné množství soukromých investic, tj. celkový efekt je téměř nulový.

Tibor Mach

Re:

Uživatel Martin Sztefek napsal:

Uživatel Tibor Mach napsal:

...

ad 2) ex ante máte samozřejmě pravdu
ad 3) díky za připomenutí friedmana, měl jsem v plánu ho číst, ale nějak na to teď nemám čas, tak to doženu během prázdnin...


Nemyslíte spíš ex post?

Jinak když shrnu to, co jsem si já odnesl z té Friedmanovy knihy (což neznamená, že to tak myslí autor, nebo že to tak pochopíte vy), tak je to velmi velmi zjednodušeně "jak najít taková pravidla, která umožní při co nejmenších nákladech alokovat práva účastníkům sporů podle toho jak je to pro ně konkrétně v dané situaci výhodné". Tedy ne tak, že rozhodne soudce podle toho, co si on myslí, že je nejefektivnější rozhodnutí...on soud je málokdy optimální metoda už tím, že to stojí spoustu času a odměn právníkům a škody bývají pro soudce většinou dost obtížně vyčíslitelné.

Docela podrobně rozebírá jednoduchý příklad se železnicí a zemědělci. vlak projíždí kolem polí a lítají kolem jiskry, což občas způsobí požár. Asi nemá smysl, abych to tu rozepisoval.

Hodně zajímavá je část o Coase theorem, která tomu předchází. Tedy alespoň pro někoho, kdo o Coasovi předtím nikdy neslyšel.

Druhá půlka knihy už je víc aplikovaná a pro mě méně zajímavá.

Matěj Šuster

Re: re Matěj Šuster

Uživatel Robert Chovanculiak napsal:

3/
je tak trochu strawman
Ano RS nedokaze _pomocou praxeologie_ povedat nic ku kvantitativnemu vyskumu. Ale to ani nie jej cielom. Jej cielom je povedat, ktory prostriedok vedie k dosiahnutiu ciela a ktory nie.
vid. vas priklad
Rakusak nepovie na minimalnu mzdu, ze napacha ""víc škody než užitku"" (to je ten strawman). Ale ze - ak je vasim cielom zvysit mzdu nizkoprijmovych - hranicnych pracujucich, tak minimalna mzda vytvori tendencie na ich vyhodenie z prace - ich nezamestnanost.


1/ Ano, ale když rakušan např. tvrdí, že ABCT dobře vysvětluje většinu nebo téměř všechny "hospodářské cykly", tak tam máš implicitní kvantitativní předpověď: peněžní expanze je velmi významnou příčinou všech nebo většiny hospodářských cyklů.

Tenhle implicitní kvantitativní předpoklad ale deduktivně nelze odvodit, tj. je nezbytné jej prokázat empiricky (což je samozřejmě v praxi obtížné).

Konkurenční hypotézou je např. to, že trh sám si endogenně vytváří vlny nadměrného optimismu, čímž vznikají neudržitelné úvěrové a akciové boomy.

A tuhle konkurenční hypotézu samozřejmě nevyvrátíš pouze tím, že budeš tvrdit, že k takovému shluku podnikatelských omylů nemůže dojít, "unless objective facts of the market are distorted over a considerable period of time. Such distortion will hobble the objective "signals" of the market abd mislead the great bulk of entrepreneurs." (Rothbard).

2/ "Ale ze - ak je vasim cielom zvysit mzdu nizkoprijmovych - hranicnych pracujucich, tak minimalna mzda vytvori tendencie na ich vyhodenie z prace - ich nezamestnanost."

Problém je v tom, že a priori prostě nevíme, zda vůbec někdo z těch, kdo pobírá aktuální výši minimální mzy, je "hraničním pracovníkem".

Jedna věc je, kdyby se trh nacházel ve všeobecné rovnováze, kdy všechny ceny včetně mezd odpovídají meznímu produktu jednotlivých výrobních faktorů.

Ale v realitě je klidně možné, že i nová výše minimální mzdy bude stále nižší než výše mzdy, za jakou se firmám stále vyplatí dané pracovníky zaměstnávat - a firmy místo toho budou na zvýšení minimální mzdy reagovat tím, že sníží náklady v jiných rozhraních (dejme tomu, omezí plýtvání kancelářským papírem :D).

Koneckonců, jestliže se s firmou dohodnu, že od května se má mzda zvýší o 2000 korun měsíčně, znamená to, že do května byl mezní produkt mé práce o 2000 korun nižší a od května se skokově zvýší o 2000 korun? ;)

Něco jiného jsou jasné případy:
tak například praxeolog by neměl problém ukázat, že nápad vlády, že každého učiní bohatého tím, že stanoví minimální mzdu ve výši 100 tisíc korun měsíčně ... rozhodně nesplní zamýlšený účel. ;)

Martin Sztefek

Re:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

Uživatel Martin Sztefek napsal:

...

To jsem rád, že se zde rozběhla živá diskuse:

1/ No jo, ale jakým způsobem je problematika externalit, veřejných statků, výrazně asymetrických informací v rozporu s praxeologií, či "axiomem jednání"?


Ad asymetrické informace - nejenom že jsou v souladu s axiomem lidského jednání, ale jsou dokonce základem lidské společnosti a dělby práce. Viz DiLorenzo kritizuje velmi slavný Akerlofův článek "Market for lemons". DiLorenzo píše:

The point of these rhetorical questions is that all information about all products and services is asymmetrical in successful, capitalist economies because of the division of knowledge (and labor) in society. If we all had symmetrical information about all of the above tasks, none of the above-mentioned businesses and occupations would exist. It is neither desirable nor possible for everyone to have symmetrical information. To paraphrase Mises, what distinguishes man from animals is the insight into the advantages that can be derived from cooperation under the existence of asymmetric information and the division of knowledge in society.


Jak praxeolog vyvrátí tvrzení, že:

a) Pokud je velký rozdíl mezi soukromými a "společenskými" náklady určité činnosti, budou lidé provozovat dotyčnou činnost ve větším množství, než jaké by bylo společensky optimální. Vždyť pokud např. rakušani argumentují, že bailouty vytvářejí morální hazard, tak je to založeno na přesně tomhle argumentu. ;)

b) Pokud je velký rozdíl mezi soukromým a "společenským" prospěchem určité činnosti, budou lidé danou činnost provozovat v nižším množství, než jaké by bylo společensky optimální.


Náklady jsou subjektivní a vždy je nese jednotlivec. Povahu nákladu brilantně shrnul Buchanan (Cost and Choice, tuším kolem strany 41)

ad a) Dále, pokud jde o tzv. negativní externality či obecně aktivity, které mají negativní důsledky na jiné, pak je problém v tom, že nejsou dodržována/vynucována vlastnická práva.

ad b) u pozitivních externalit není žádný problém...

Resp. vidím problém u obou tvrzení v tom, když se řekne, že se produkuje nadoptimální nebo naopak suboptimální množství nějakého statku. Tento názor je totiž ve skutečnosti založen na neoklasické teorii externalit, která vychází z dokonalé tržní rovnováhy, které je prostě k ničemu. Tím, že srovnáváš nějaký utopický stav s reálným světem a pak řekneš, že reálný svět je v rozporu s utopickým ideálem, se dopouštíš Nirvana fallacy.

Pokud tedy k transakci nedojde z důvodu vysokých "transakčních nákladů" a tedy bude podle tebe produkováno subobtimální množství, pak prostě nebude produkováno. Pokud není produkováno, pak jako praxeolog můžu alespon říct, že nedojde ke snížení "blahobytu".


Tak například jestliže náklady na vývoj nových účinných léků jsou mnohokrát vyšší než náklady na imitaci těchto léků a jestliže imitátor je schopen nový lék okopírovat a uvést trh prakticky okamžitě, tak firmy budou do vývoje nových léků investovat daleko méně, než by bylo optimální, protože nebudou schopné pokrýt náklady na vývoj léku.

Jedním z řešení jsou např. patenty, tj. dočasné monopolní privilégium, které mají právě sloužit k tomu, aby se vývoj nových účinných léků firmám vyplatil.


Já bych to nazval konkurencí. Co chceš patentovat? Firmy si mají dobře střežit své informace. Co když jiná firma ve stejný čas bude vyvíjet velmi podobný lék - a kvůli patentu je ji to prodraží a nebude moct pokračovat? Navíc (myslím, že to psal někde Kinsella) - pokud firmy "kopírují" od jiných, tak nikdy neuvedou na trh totožný produkt, ale vždy tam něco svého přidají. A i kdyby uvedla totožný produkt, tak co? Ty přece nevlastníš své zákazníky.



2/ "pokud zhoršení/zlepšení chápeme jako snížení/zvýšení užitku jednotlivých osob, pak ano máš pravdu, že praxeologie k tomu nemá co říci"

No, mně osobně připadá absurdní popírat, že když někomu, kdo má příjem 100 miliard dolarů měsíčně, vezmeš tisíc dolarů a dáš je chudému invalidovi, jenž umírá hlady, že subjektivní ztráta miliardáře je velmi pravděpodobně daleko menší než zisk chudého. ;)


No, praxeologie k tomu opravdu nemá co říci. Až dokážeš, že existuje nějaká společenská užitková škála či škála preferencí, pak ti to tvrzení potvrdím. Ale představ si, že ten miliardář potřebuje veškeré prachy světa k tomu, aby postavil elektrárnu založenou na termojaderné fúzi, která bude dodávat mnohem levnější elektřinu mnoha lidem. Budeš i pak obhajovat to, že by se miliardáři vzalo 1000 dolarů a daly se chudákovi? "Whose ends should rule?" To není otázka pro ekonomickou efektivitu, to je otázka pro etiku.

Martin Sztefek

Re:

Uživatel Tibor Mach napsal:

Uživatel Martin Sztefek napsal:

...

Nemyslíte spíš ex post?

Jinak když shrnu to, co jsem si já odnesl z té Friedmanovy knihy (což neznamená, že to tak myslí autor, nebo že to tak pochopíte vy), tak je to velmi velmi zjednodušeně "jak najít taková pravidla, která umožní při co nejmenších nákladech alokovat práva účastníkům sporů podle toho jak je to pro ně konkrétně v dané situaci výhodné". Tedy ne tak, že rozhodne soudce podle toho, co si on myslí, že je nejefektivnější rozhodnutí...on soud je málokdy optimální metoda už tím, že to stojí spoustu času a odměn právníkům a škody bývají pro soudce většinou dost obtížně vyčíslitelné.

Docela podrobně rozebírá jednoduchý příklad se železnicí a zemědělci. vlak projíždí kolem polí a lítají kolem jiskry, což občas způsobí požár. Asi nemá smysl, abych to tu rozepisoval.

Hodně zajímavá je část o Coase theorem, která tomu předchází. Tedy alespoň pro někoho, kdo o Coasovi předtím nikdy neslyšel.

Druhá půlka knihy už je víc aplikovaná a pro mě méně zajímavá.


Myslím skutečně ex ante. Co když to jablko je uvnitř zhnilé, i pak je můj užitek víc než 10 kč?

To by mě zajímalo, co Friedman píše o Coaseho teorému (btw furt nevím, jestli se správně česky píše Coasův nebo Coaseho teorém - nevíte někdo?). Přečetl jsem toho v poslední době dost a dospěl jsem k názoru, že Coasův článek (the problem of social cost) je zaprvé irelevantní či dokonce škodlivý.
- irelevantní proto, že tzv Coaseho teorém je Coasovou kritikou pigouviánského řešení externalit a nikoliv jeho názorem, jak by měly být externality řešeny ve světě transakčních nákladů; navíc aby byl teorém koherentní, pak musí říkat toto: "Není-li ve světě vzácnost, pak nezáleží na tom, kdo co vlastní a tedy nezáleží na vlastnických právech"
- škodlivý kvůli Coasovu názoru o recipročním charakteru škody a názoru ohledně řešení externalit (Doporučuji Gary North - Coase theorem http://www.garynorth.com/freebooks/docs/pdf/the_coase_theorem.pdf)

Matěj Šuster

Re:

Uživatel HynekRk napsal:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

...

Problém empirického poznání u tohoto příkladu (a řady jiných, které jsem měl již čest vidět) je ten, že v čase A například toto poznání implikuje (vypočte se), že platí varianta (1), ale v čase B platí, že převažuje varianta (2). Tj. jediné, co víme je, že v historickém čase A se větší část lidí rozhodla k jednání (1) a v čase B se rozhodla větší část lidí k jednání (2). Z toho, ale nejde odvodit žádnou teorii a nelze ani z toho odvodit žádnou hospodářskou nebo i jinou politiku (ta navíc ignoruje stejně menšinové reakce na dané změny). Výsledkem je zajímavý historický údaj - přesněji hypotéza.


I kdyby to tak bylo, tak máme pak situaci, kdy praxeologie není schopna vyslovit žádný jednoznačný závěr a empirické studie nejsou rovněž schopny dospět k jednoznačnému závěru.

Nicméně pokud praxeolog například tvrdí, že čím vyšší zdanění, tím nižší hospodářský růst, a pokud (dobře provedené) empirické studie ukáží, že toto tvrzení nelze potvrdit ani na časových řadách, ani porovnáním tempa hospodářského růstu na současných datech ze zemí s různou mírou zdanění, tak holt musí praxeolog svoji hypotézu přeformulovat. ;)

OK, takže praxeolog řekne cosi jako "za jinak stejných okolností platí, že vyšší zdanění snižuje hospodářský růst".

Fajn, tohle tvrzení by pravděpodobně šlo obhájit; potíž je ale v tom, tohle "ceteris paribus" není v praxi nikdy splněno, takže taková predikce má velmi omezenou aplikovatelnost.

Martin Sztefek

Re:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

Uživatel HynekRk napsal:

...

I kdyby to tak bylo, tak máme pak situaci, kdy praxeologie není schopna vyslovit žádný jednoznačný závěr a empirické studie nejsou rovněž schopny dospět k jednoznačnému závěru.

Nicméně pokud praxeolog například tvrdí, že čím vyšší zdanění, tím nižší hospodářský růst, a pokud (dobře provedené) empirické studie ukáží, že toto tvrzení nelze potvrdit ani na časových řadách, ani porovnáním tempa hospodářského růstu na současných datech ze zemí s různou mírou zdanění, tak holt musí praxeolog svoji hypotézu přeformulovat. ;)

OK, takže praxeolog řekne cosi jako "za jinak stejných okolností platí, že vyšší zdanění snižuje hospodářský růst".

Fajn, tohle tvrzení by pravděpodobně šlo obhájit; potíž je ale v tom, tohle "ceteris paribus" není v praxi nikdy splněno, takže taková predikce má velmi omezenou aplikovatelnost.


Vždyť Hulsmann tenhle předpoklad "ceteris paribus" kritizuje (Facts and Counterfactuals in Economic Law) - nebo svůj názor změnil?

Matěj Šuster

Re:

Uživatel Martin Sztefek napsal:


Ad asymetrické informace - nejenom že jsou v souladu s axiomem lidského jednání, ale jsou dokonce základem lidské společnosti a dělby práce. Viz DiLorenzo kritizuje velmi slavný Akerlofův článek "Market for lemons". DiLorenzo píše:

The point of these rhetorical questions is that all information about all products and services is asymmetrical in successful, capitalist economies because of the division of knowledge (and labor) in society. If we all had symmetrical information about all of the above tasks, none of the above-mentioned businesses and occupations would exist. It is neither desirable nor possible for everyone to have symmetrical information. To paraphrase Mises, what distinguishes man from animals is the insight into the advantages that can be derived from cooperation under the existence of asymmetric information and the division of knowledge in society.


Asi bys měl hodit link na ten článek ... tohle je příliš obecné a nedá se to zrovna označit za rigorozní argumentaci.

Resp. nic z toho se nijak netýká tvrzení, že pokud smluvní strany mají výrazně asymetrické informace o skutečné kvalitě daného výrobku či služby, značně se tím oslabuje předpoklad, že očekávané zvýšení užitku kupujícího se promítne i do jeho skutečně (ex post) zvýšeného užitku. Jinými slovy, uskuteční směnu, která jeho užitek ve skutečnosti nezvýší, ale sníží.

Podstatnou otázkou je pak hlavně to, zda trh a soukromé instituce, které garantují kvalitu zboží, fungují lépe, než státní regulace a kontrola kvality.

Já se domnívámn, že většinou ano, ale k tomu, aby to člověk přesvědčivě ukázal, potřebuje jak dobrou teorii, tak kvalitní empirické studie.

Protože praxeologie sama o sobě toho o této problematice bohužel moc neřekne.

Praxeologie sama o sobě (= to, co lze odovdit z ůaxiomu jednání") je plně slučitelná i s tím, že lidé se systematicky mýlí, nedokážou se poučit z vlastních chyb a neustále činí směny, od nichž si sice slibují zvýšení užitku, ale jejich skutečný užitek se pokaždé sníží. ;)

Výsledek: ex ante je každá směna "optimální" (praxeologie), ale ex post každá směna užitek zúčastněných stran snižuje (hypotetický empirický poznatek, který by nebyl v rozporu s předchozím "praxeologickým poznatkem").

Náklady jsou subjektivní a vždy je nese jednotlivec. Povahu nákladu brilantně shrnul Buchanan (Cost and Choice, tuším kolem strany 41)

ad a) Dále, pokud jde o tzv. negativní externality či obecně aktivity, které mají negativní důsledky na jiné, pak je problém v tom, že nejsou dodržována/vynucována vlastnická práva.

ad b) u pozitivních externalit není žádný problém...

Resp. vidím problém u obou tvrzení v tom, když se řekne, že se produkuje nadoptimální nebo naopak suboptimální množství nějakého statku. Tento názor je totiž ve skutečnosti založen na neoklasické teorii externalit, která vychází z dokonalé tržní rovnováhy, které je prostě k ničemu. Tím, že srovnáváš nějaký utopický stav s reálným světem a pak řekneš, že reálný svět je v rozporu s utopickým ideálem, se dopouštíš Nirvana fallacy.

Pokud tedy k transakci nedojde z důvodu vysokých "transakčních nákladů" a tedy bude podle tebe produkováno subobtimální množství, pak prostě nebude produkováno. Pokud není produkováno, pak jako praxeolog můžu alespon říct, že nedojde ke snížení "blahobytu"..


Takže když někdo tvrdí, že současný pseudokapitalismus vede k "privatizaci zisků a socializaci ztrát", takže z toho důvodu přináší nepříliš uspokojivé výsledky, tak bys jako praxeolog označil toto tvrzení za nepravdivé? ;)

Negativní externality: ano, můžeš prohlásit, že "problém (je) v tom, že nejsou dodržována/vynucována vlastnická práva", ale není to pak stejné srovnání "utopického stavu s reálným světem" jako u "dokonale konkurenční rovnováhy"? Dokonale konkurenční rovnováha je nedosažitelná a zrovna tak nedosažitelné je dokonalé vymezení, dodržování či vynucování vlastnických práv.

Prostě víme, že negativních externalit je více, než by bylo optimální (třeba i z pohledu dokonalého vynucování vlastnických práv) a je pak otázkou, zda je žádoucí ty negativní externality snížit a jakým způsobem.

Jeden způsob je pomocí decentralizovaného vynucování vlastnických práv, druhým způsobem je třeba uvalení daně na tyto externality nebo nebo jejich snižování prostřendictvím ochodovatelných emisních povolenek.

Jinak řečeno: známe směr, jímý se máme pohybovat, ale musíme porovnat různé způsoby, jak se cíli nejlépe přiblížit. ;)


Já bych to nazval konkurencí. Co chceš patentovat? Firmy si mají dobře střežit své informace. Co když jiná firma ve stejný čas bude vyvíjet velmi podobný lék - a kvůli patentu je ji to prodraží a nebude moct pokračovat? Navíc (myslím, že to psal někde Kinsella) - pokud firmy "kopírují" od jiných, tak nikdy neuvedou na trh totožný produkt, ale vždy tam něco svého přidají. A i kdyby uvedla totožný produkt, tak co? Ty přece nevlastníš své zákazníky. .

Nic z toho, co říkáš, nevyvrací teorii, na které jsou patenty založeny.

Teorie říká: pokud je snadné a relativně málo nákladné imitovat technologické inovace, které byly vyvinuty s vynaložením vysokých nákladů, tak firmy budou investovat do vývoje těchto inovací podstatně méně, než by bylo optimální.

Tj. důsledkem je, z pohledu tržních aktérů samotných by bylo z dlouhodobého hlediska výhodnější, kdyby inovátorovi umožnili, aby si přivlastnil větší podíl na prospěchu z inovace, než jaký mu nabízí konkurenční trh.

Praxeolog má jedinou možnost, jak tuto úvahu vyvrátit: tj. prokázat, že autor úvahy učinil logickou chybu v úsudku.

Naproti tomu skutečný ekonom :) může připustit, že daná teorie jako taková dává smysl, nicméně následně může empiricky ukázat, že není v praxi příliš relevantní, protože (např.):

1/ technologické inovace nelze tak snadno kopírovat, tj. inovátor získává i na konkurenční trhu dočasný monopolní zisk, který je víceméně dostatečnou motivací k technologickým inovacím

2/ patenty ve skutečnosti inovace nestimulují, ale naopak je snižují, neboť většina inovací je kumulativních, tj. inovátoři navazují na a využívají předchozí inovace, čemuž patenty do značné míry brání.



No, praxeologie k tomu opravdu nemá co říci. Až dokážeš, že existuje nějaká společenská užitková škála či škála preferencí, pak ti to tvrzení potvrdím. Ale představ si, že ten miliardář potřebuje veškeré prachy světa k tomu, aby postavil elektrárnu založenou na termojaderné fúzi, která bude dodávat mnohem levnější elektřinu mnoha lidem. Budeš i pak obhajovat to, že by se miliardáři vzalo 1000 dolarů a daly se chudákovi? "Whose ends should rule?" To není otázka pro ekonomickou efektivitu, to je otázka pro etiku.

Já jen říkám, že ve většině případů můžeme již na základě zdravého rozumu oprávněně předpokládat, že "přerozdělení" 1000 dolarů od někoho, kdo má měsíční mzdu 100 miliard dolarů, k invalidnímu chudému, jenž umírá hlady, zvýší blahobyt chudého daleko více, než sníží blahobyt miliardáře.

Nicméně souhlasím s tím, že jde primárně o etickou otázku, resp. ekonomickou otázkou je spíš to, jaké instituce a míra přerozdělování je z hlediska členů společnosti a chudých lidí dlouhodobě nejlepší .. ;)

Matěj Šuster

Re:

Uživatel Martin Sztefek napsal:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

...

Vždyť Hulsmann tenhle předpoklad "ceteris paribus" kritizuje (Facts and Counterfactuals in Economic Law) - nebo svůj názor změnil?


Ano, kritizuje, ale nahrazuje jej "předpokladem" "než by tomu bylo jinak".

Tj. například: vyšší daně vedou k nižšímu hospodářskému růstu, než by tomu bylo jinak (kdyby daně zvýšeny nebyly).

Je velkou otázkou, zda je v těchto dvou formulacích opravdu (z praktického hlediska) nějaký významný rozdíl.

Mám za to, Mateusz Machaj nedávno na toto téma napsal nějaké článek v QJAE.

Tibor Mach

Re:

Uživatel Martin Sztefek napsal:

Uživatel Tibor Mach napsal:

...

Myslím skutečně ex ante. Co když to jablko je uvnitř zhnilé, i pak je můj užitek víc než 10 kč?

To by mě zajímalo, co Friedman píše o Coaseho teorému (btw furt nevím, jestli se správně česky píše Coasův nebo Coaseho teorém - nevíte někdo?). Přečetl jsem toho v poslední době dost a dospěl jsem k názoru, že Coasův článek (the problem of social cost) je zaprvé irelevantní či dokonce škodlivý.
- irelevantní proto, že tzv Coaseho teorém je Coasovou kritikou pigouviánského řešení externalit a nikoliv jeho názorem, jak by měly být externality řešeny ve světě transakčních nákladů; navíc aby byl teorém koherentní, pak musí říkat toto: "Není-li ve světě vzácnost, pak nezáleží na tom, kdo co vlastní a tedy nezáleží na vlastnických právech"
- škodlivý kvůli Coasovu názoru o recipročním charakteru škody a názoru ohledně řešení externalit (Doporučuji Gary North - Coase theorem http://www.garynorth.com/freebooks/docs/pdf/the_coase_theorem.pdf)


1) Jasně. Já jsem myslel, že je možné to pozorovat ex post (protože ex ante lidé řeknou leccos, aby snížili nabízenou cenu co nejníž). Každopádně pokud kupující předpokládá, že je jablko v pořádku, tak to nic nemění na tom, že dobré jablko mu přináší cca takový užitek. Jak říkám, model je vždycky jen aproximací skutečnosti a přesně funguje jen ve zjednodušených příkladech (třeba pro ten příklad předpokládáme, že všechna jablka jsou stejná, nebo že kupující i prodávající ví přesně co je to za jablko).

1) Co je špatně na "není-li ve světě vzácnost, pak není potřeba soukromé vlastnictví?" Pokud by neexistovala vzácnost, budu levicovým anarchistou :D Pokud je něčeho dost na to, aby to mohl každý v libovolném množství spotřebovávat, tak je dokonce lepší, pokud se toho institut soukromého vlastnictví netýká. Pouze by zbytečně vytvářel transakční náklady. Nicméně takových statků moc není. Kromě vzduchu mě toho moc nenapadá. A i to je trochu sporné. Ale třeba vzduch před 1000 lety ano. Tehdy neexistoval způsob jak z něj udělat vzácný statek, dnes by to asi teoreticky šlo. Ale dokud se tak nestane, tak nemá soukromé vlastnictví vzduchu smysl.
Ten reciproční charakter škody mi přijde právě jako netriviální (člověku to nedojde), ale zcela smyslupný.
Příklad (viz Friedman): Když bude někde stát 20 let továrna, co vydává hluk, i když ne nijak extrémní a já si teď metr od ní postavím nahrávací studio, které jsem si mohl postavit o 500 metrů dál, kde by to nebyl problém, a budu se dožadovat zavření továrny nebo finanční kompenzace, protože mi ruší nahrávání, tak lze těžko říct, že já jsem "oběť" hluku továrny.

Nicméně podívám se ještě na ten odkaz, co píšete. Jen to chvíli potrvá než projdu těch 140 stran. Taky píšu diplomku, ale matematickou, takže bych ani před sebou nemohl předstírat, že se to týká práce :)) A navíc ji odevzdávám už teď v létě.

Martin Sztefek

Asymetrické informace, Externality, Patenty

1. ASYMETRICKÉ INFORMACE
https://mises.org/journals/qjae/pdf/qjae14_2_6.pdf

2. EXTERNALITY

Negativní externality: ano, můžeš prohlásit, že "problém (je) v tom, že nejsou dodržována/vynucována vlastnická práva", ale není to pak stejné srovnání "utopického stavu s reálným světem" jako u "dokonale konkurenční rovnováhy"? Dokonale konkurenční rovnováha je nedosažitelná a zrovna tak nedosažitelné je dokonalé vymezení, dodržování či vynucování vlastnických práv.

Negativní externalita je situace, kdy tvoje činnost má nějaké škodlivé důsledky na jiné lidi, i.e. dochází k porušení vlastnických práv. To není srovnávání s nějakým vysněným stavem, to je analýza problému. A jeho řešení? Vynucovat vlastnická práva. Příklad: Soused pálí listí a kouř jde na můj pozemek. Co udělám? Buď to budu tolerovat, protože to tak bývá, že na vesnici se na podzim pálí listí a kouř odchází z jednoho pozemku na jiný, NEBO prostě zajdu za sousedem, at toho nechá, protože moje malé dítě spí v kočárku na zahradě a dusí se kouřem, tj. budu vynucovat své vlastnické právo. O žádném optimální stavu nemluvím. Záleží na konkrétních vlastnících pozemků.

Prostě víme, že negativních externalit je více, než by bylo optimální (třeba i z pohledu dokonalého vynucování vlastnických práv) a je pak otázkou, zda je žádoucí ty negativní externality snížit a jakým způsobem.

Jeden způsob je pomocí decentralizovaného vynucování vlastnických práv, druhým způsobem je třeba uvalení daně na tyto externality nebo nebo jejich snižování prostřendictvím ochodovatelných emisních povolenek.



NIC TAKOVÉHO JAKO OPTIMÁLNÍ MNOŽSTVÍ NEGATIVNÍCH EXTERNALIT NEEXISTUJE!
A jinak - typická Coasova analýza - někdy je žádoucí porušovat vlastnická práva, protože to povede k nějakému optimálnímu či efektivnímu uspořádání. Takže problém externalit je v podstatě jenom empirickým problémem - je třeba učinit důkladné empirické analýzy a tam, kde se prokáže, že soukromé instituce nevedou k optimálnímu řešení, ale naopak státní intervence by vedla k efektivnějšímu výsledku, pak je intervence "ospravedlněna"; jestli by naopak intervence vedla k daleko větším nákladům, pak je to "tržní selhání" taky optimální. Panečku, to je ale nějaký empirický problém. Ty chceš hodnotit subjektivní náklady ve dvou alternativních stavech světa - na jedné straně? Good luck :-D Block má ve své podstatě pravdu, že Pigou je větším ochráncem vlastnických práv než Coase :-D (http://www.law.nyu.edu/ecm_dlv3/groups/public/@nyu_law_website__journals__journal_of_law_and_liberty/documents/documents/ecm_pro_060926.pdf)

3. PATENTY

Nic z toho, co říkáš, nevyvrací teorii, na které jsou patenty založeny.

Teorie říká: pokud je snadné a relativně málo nákladné imitovat technologické inovace, které byly vyvinuty s vynaložením vysokých nákladů, tak firmy budou investovat do vývoje těchto inovací podstatně méně, než by bylo optimální.

Tj. důsledkem je, z pohledu tržních aktérů samotných by bylo z dlouhodobého hlediska výhodnější, kdyby inovátorovi umožnili, aby si přivlastnil větší podíl na prospěchu z inovace, než jaký mu nabízí konkurenční trh.

Praxeolog má jedinou možnost, jak tuto úvahu vyvrátit: tj. prokázat, že autor úvahy učinil logickou chybu v úsudku.


Tvé logické usuzování má tuto konstrukci
Premisa 1: Existuje nějaké optimální množství X statku Z (vychází z teorie dokonalé tržní rovnováhy).
Premisa 2: V reálném světě se produkuje množství Y téhož statku, které je menší než množství X.
Závěr: Produkuje se suboptimální množství, což je třeba nějak řešit.

Premisa 1 je chybná, neboť podmínky obecné tržní rovnováhy jsou nedosažitelné a nelze tedy říct, zda se produkuje optimální či suboptimální množství. Tj. tvůj argument je možná platný, ale je určitě nepravdivý (nerealistický). A jen tak mimochodem - je to vůbec platný argument - skutečně závěr "je třeba tuto situaci nějak řešit" vyplývá z premis? Já je jestli to nejde proti dikci Humovy teze ;-)

A k patentům: Patenty jsou založeny na tezi, že vlastníš svoje myšlenky a práci. Obojí je nesmysl. Tečka ;-)

Jinak já nejsem apriori proti empirickým studiím, např. studie typu "jaké formy vlastnických (či obecně majetkových) práv existovaly, jaké bylo jejich vynucování, správa tzv. commons, problematika semi-commons, apod. jsou velmi zajímavé. Problém pak je, že tyto studie nemusí být úplné a odvozují se z nich nesmysly.

4. COASEHO TEORÉM

Uživatel Tibor Mach napsal:Co je špatně na "není-li ve světě vzácnost, pak není potřeba soukromé vlastnictví?"

Ve světě je vzácnost, proto jsou vlastnická práva nutná. To činí z Coaseho teorému triviální pravdu, která je v reálném světě irelevantní. Nic víc, nic míň.


Matěj Šuster

Re: Asymetrické informace, Externality, Patenty

Uživatel Martin Sztefek napsal:

1. ASYMETRICKÉ INFORMACE
https://mises.org/journals/qjae/pdf/qjae14_2_6.pdf


OK, zkouknu to. ;)

2. EXTERNALITY

Negativní externalita je situace, kdy tvoje činnost má nějaké škodlivé důsledky na jiné lidi, i.e. dochází k porušení vlastnických práv. To není srovnávání s nějakým vysněným stavem, to je analýza problému. A jeho řešení? Vynucovat vlastnická práva. Příklad: Soused pálí listí a kouř jde na můj pozemek. Co udělám? Buď to budu tolerovat, protože to tak bývá, že na vesnici se na podzim pálí listí a kouř odchází z jednoho pozemku na jiný, NEBO prostě zajdu za sousedem, at toho nechá, protože moje malé dítě spí v kočárku na zahradě a dusí se kouřem, tj. budu vynucovat své vlastnické právo. O žádném optimální stavu nemluvím. Záleží na konkrétních vlastnících pozemků..


No, a co v případě továrny, která vypouští kouř do ovzduší? Dospějeme pak třeba k závěru, že pokud tam ta továrna stála jako první, tak si legitimně přivlastnila právo znečišťovat ovzduší? A naopak pokud tam byli vlastníci sousedních pozemků jako první, znamená to, že pak lze továrnu v daném městě vybudovat jen tehdy, když s tím dosavadní vlastníci, kteří by byli kouřem z továrny sebe nepatrněji dotčeni, ji mohou vybudovat pouze s jejich souhlasem?

Co když je teorie globálního oteplování správná: byl by pak jediný přípustný způsob, jak (právně) řešit emise skleníkových plynů, pomocí soukromých žalob proti konkrétním firmám atd. u soudů?


NIC TAKOVÉHO JAKO OPTIMÁLNÍ MNOŽSTVÍ NEGATIVNÍCH EXTERNALIT NEEXISTUJE!
A jinak - typická Coasova analýza - někdy je žádoucí porušovat vlastnická práva, protože to povede k nějakému optimálnímu či efektivnímu uspořádání. Takže problém externalit je v podstatě jenom empirickým problémem - je třeba učinit důkladné empirické analýzy a tam, kde se prokáže, že soukromé instituce nevedou k optimálnímu řešení, ale naopak státní intervence by vedla k efektivnějšímu výsledku, pak je intervence "ospravedlněna"; jestli by naopak intervence vedla k daleko větším nákladům, pak je to "tržní selhání" taky optimální. Panečku, to je ale nějaký empirický problém. Ty chceš hodnotit subjektivní náklady ve dvou alternativních stavech světa - na jedné straně? Good luck :-D Block má ve své podstatě pravdu, že Pigou je větším ochráncem vlastnických práv než Coase :-D (http://www.law.nyu.edu/ecm_dlv3/groups/public/@nyu_law_website__journals__journal_of_law_and_liberty/documents/documents/ecm_pro_060926.pdf)


Jaktože optimální množství externalit neexistuje? Vždyť i v tom tvém jednoduchém příkladu s kouřem ze spalování listí je evidentně optimálním množstvím externalit takové, který soused raději strpí, než aby se sousedem vyjednával nebo vymáhal svůj nárok soudně. ;)

Jestliže máš ale situaci, kdy je prohibitivně nákladné jak 1/ je soukromé vyjednávání (např. kvůli počtu zúčastněných osob), tak 2/ soukromé vymáhání práva, tak tu máš v principu prostor pro nějakou právní reformu, která napomůže tomu, že se množství externalit přiblíží teoretickému optimu - a lidi se pak díky této reformě posunou z horší situace do lepší. ;)

3. PATENTY

Tvé logické usuzování má tuto konstrukci
Premisa 1: Existuje nějaké optimální množství X statku Z (vychází z teorie dokonalé tržní rovnováhy).
Premisa 2: V reálném světě se produkuje množství Y téhož statku, které je menší než množství X.
Závěr: Produkuje se suboptimální množství, což je třeba nějak řešit.

Premisa 1 je chybná, neboť podmínky obecné tržní rovnováhy jsou nedosažitelné a nelze tedy říct, zda se produkuje optimální či suboptimální množství. Tj. tvůj argument je možná platný, ale je určitě nepravdivý (nerealistický). A jen tak mimochodem - je to vůbec platný argument - skutečně závěr "je třeba tuto situaci nějak řešit" vyplývá z premis? Já je jestli to nejde proti dikci Humovy teze ;-)

A k patentům: Patenty jsou založeny na tezi, že vlastníš svoje myšlenky a práci. Obojí je nesmysl. Tečka ;-)

Jinak já nejsem apriori proti empirickým studiím, např. studie typu "jaké formy vlastnických (či obecně majetkových) práv existovaly, jaké bylo jejich vynucování, správa tzv. commons, problematika semi-commons, apod. jsou velmi zajímavé. Problém pak je, že tyto studie nemusí být úplné a odvozují se z nich nesmysly. .


1/ To, že je nějaký teoretický ideál v praxi nedosažitelný, ještě neznamená, že je nesmyslné se mu pokusit přiblížit. Tak např. dejme tomu, že teoretickým optimem je to, aby nikdo nekradl ani nepodváděl, resp. aby byl okamžitě za krádež či podvod "potrestán" (to je myslím celkem rozumný předpoklad). Shodneme se nepochybně na tom, že tento ideál je v praxi nedosažitelný. Znamená to ale, že nemá smysl se pokoušet o to, aby se méně kradlo a podvádělo? ;)

2/ Podle mě ale není pravdou dokonce ani to, že to vychází z teorie dokonalé konkurenční rovnováhy; v dokonalé konkurenční rovnováze ostatně žádné inovátory ani nemáš. ;)

Můžeš argumentovat takto:

1/ Lze vyvinout lék, který by spotřebitelům zvýšil blahobyt natolik, že by byli ochotni firmu za náklady inovace kompenzovat.

2/ Z mnoha důvodů je ale prakticky nemožné, aby se tito spotřebitelé s danou firmou předem dohodli, že jí tyhle náklady na vývoj léku kompenzují.

3/ Pokud ale firma očekává, že jakmile tenhle lék uvede na trh, jiná firma jej prakticky ihned s daleko nižšími náklady imituje a začne jí konkurovat (tj. cena klesne zhruba k mezním nákladům na výrobu těchto nových léků), tak se do vývoje tohoto léku ani nepustí, protože se jí taková investice nevyplatí.

Výsledek: ačkoliv tu byl prostor pro oboustranně výhodnou směnu, nedojde k ní, protože spotřebitelé nejsou schopni ex ante se zavázat, že firmu za náklady inovace kompenzují.

Možné řešení: Rozumně nastavený patent spotřebitelům umožní, aby firmu adekvátně za náklady inovace kompenzovali v podobě dočasného monopolního zisku, takže tyhle oboustranně výhodné směny proběhnou a situace se k všeobecné spokojenosti zúčastněných stran zlepší.

Tolik teorie - jak sám vidíš, není to potřebný žádný argument založený na dokonalé konkureční rovnováze. ;)

Podle mě tahle teorie dává dobrý smysl, otázkou ale je, nakolik je relevantní v praxi. ;) A k tomu potřebuješ kvalitní empirické studie.

Matěj Šuster

Re: Asymetrické informace, Externality, Patenty

Uživatel Martin Sztefek napsal:

A jen tak mimochodem - je to vůbec platný argument - skutečně závěr "je třeba tuto situaci nějak řešit" vyplývá z premis? Já je jestli to nejde proti dikci Humovy teze ;-)


Viz výše ... z těch premis nevyplývá NORMATIVNÍ závěr, že je třeba tuto situaci nějak řešit, nýbrž POZITIVNÍ závěr, že je tam v principu prostor pro opatření, které by situaci mohlo zlepšit.

Stále můžeš tedy proti tomu argumentovat:

1/ Eticky: tj. např. že i když sami spotřebitelé na tom budou díky dobře nastavanému patentu lépe (než kdyby dotyčné lék vůbec neexistoval), jde o porušení vlastnických práv té firmy, která by jinak lék okopírovala a uvedla na trh. To je ovšem poněkud podivná argumentace v situaci, kdy dostupnými alternativami jsou buď (a) inovátor je za náklady inovace kompenzován a inovace vznikne, anebo (b) inovátor za náklady inovace kompenzován není a inovace nevznikne (tudíž není ani co okopírovat). ;)

2/ Ekonomicky: vše, co bylo řečeno již v předchozích příspěvcích a co snižuje praktickou relevanci této teorie (např. empirické zjištění, že ve většině případů jsou náklady na imitaci jen nepatrně nižší než náklady na inovaci; anebo že tzv. "first-mover advantage" je natolik velká, že firmy jsou relativně dostatečně za inovátorství kompenzovány) - plus k tomu můžeš přidat i poznatky z public choice, tj. že je nepravděpodobné, že by patenty v praxi byly nastaveny tak, aby inovátory jen kompenzovali za náklady inovace, navíc jakmile zavedeš patenty, je pravděpodobné, že v důsledku dobývání renty bude patentová ochrana postupně stále více posilována, takže dospějeme k situaci, kdy patenty spíš škodí než že by pomáhali.

Každopádně pouhý praxeolog nám tady moc nepomůže. ;)

Didi

Re: Asymetrické informace, Externality, Patenty

Uživatel Matěj Šuster napsal:
....
Výsledek: ačkoliv tu byl prostor pro oboustranně výhodnou směnu, nedojde k ní, protože spotřebitelé nejsou schopni ex ante se zavázat, že firmu za náklady inovace kompenzují.
....

Spotřebitelé nejsou schopni? Nebo spíše nejsou ochotni? Kdo ví, jetli ten lék bude fungovat, za jak dlouho bude k dispozici, jestli se toho vůbec dožiju,....Tím, že se spotřebitelé předem neupíší k pozdějšímu nákupu, dávají najevo svou preferenci, že takové podnikatelské riziko nést nehodlají.

Matěj Šuster

Re: Asymetrické informace, Externality, Patenty

Uživatel Didi napsal:

Uživatel Matěj Šuster napsal:
...
Spotřebitelé nejsou schopni? Nebo spíše nejsou ochotni? Kdo ví, jetli ten lék bude fungovat, za jak dlouho bude k dispozici, jestli se toho vůbec dožiju,....Tím, že se spotřebitelé předem neupíší k pozdějšímu nákupu, dávají najevo svou preferenci, že takové podnikatelské riziko nést nehodlají.


No to je přece podstatou problému, že by takový kontrakt museli uzavřít ti (dnes neznámí) spotřebitelé, kteří v budoucnu v příslušném období budou z nového léku profitovat, s kteroukoliv (dnes neznámou) firmou, které se povede daný lék úspěšně vyvinout.

Dobře nastavený patent je rovnocenný tomu, jako kdyby ti, kdo během platnosti patentu budou z léku profitovat (zvýší se jejich blahobyt), uzavřeli kontrakt s úspěšným inovátorem, že mu náklady na vývoj inovace kompenzují.

HynekRk

Re:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

Uživatel HynekRk napsal:

...

I kdyby to tak bylo, tak máme pak situaci, kdy praxeologie není schopna vyslovit žádný jednoznačný závěr a empirické studie nejsou rovněž schopny dospět k jednoznačnému závěru.

Nicméně pokud praxeolog například tvrdí, že čím vyšší zdanění, tím nižší hospodářský růst, a pokud (dobře provedené) empirické studie ukáží, že toto tvrzení nelze potvrdit ani na časových řadách, ani porovnáním tempa hospodářského růstu na současných datech ze zemí s různou mírou zdanění, tak holt musí praxeolog svoji hypotézu přeformulovat. ;)

OK, takže praxeolog řekne cosi jako "za jinak stejných okolností platí, že vyšší zdanění snižuje hospodářský růst".

Fajn, tohle tvrzení by pravděpodobně šlo obhájit; potíž je ale v tom, tohle "ceteris paribus" není v praxi nikdy splněno, takže taková predikce má velmi omezenou aplikovatelnost.


No praxeologie je alespoň schopna v tomto případě poskytnout dílčí závěry, empirické studium nikoliv, to není schopno říci v této situaci vůbec nic.

Empirické studie musí vlivy některých proměných zanedbat a některé vlivy ani nejsou známy anebo není známa jejich kvantita - tj. v podstatě se pracuje také s ceteris paribus.

Porovnávat jen tak zplacu země s různou mírou zdanění je ve skutečnosti nedostatečné, jinak empirik v podstatě také říká, že "za jinak stejných okolností platí", protože je nutné zvážit i míru regulace, úspor atd. atd. Tudíž praxeolog nemusí svoji hypotézu reformulovat.

Hospodářský růst je jen růst odhadů HDP nebo HNP, nikoliv tvrdá data.

Notaras

Re:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

Uživatel Notaras napsal:

...

Kéž by to bylo takhle jednoduché! ;)

Máš tu situaci krize, kdy klesají soukromé výdaje na spotřebu i na investice. Máš navíc "útěk k bezpečným aktivům", tj. mj. ke státním dluhopisům. Stát si v této situaci může na trhu půjčit volné prostředky za velmi nízký úrok (reálná úroková míra může být dokonce i negativní) a těžko lze v této situaci argumentovat, že veřejné výdaje financované půjčkami pouze vytěsní zhruba stejné množství soukromých investic, tj. celkový efekt je téměř nulový.


Ale ono to tak jednoduché je. :-)

Máme situaci, tak jak ji popisuješ, ale proč? Co to znamená? Znamená to, že lidé nevědí jaká investice bude zisková a navíc se obávají, že se v budoucnu budou mít hůře a snaží se vytvořit si rezervy, uchovat bohatství na později.

Stát tedy hodlá udělat nějaké opatření, kterým zabrání, aby pokleslo množství investic (jelikož produktivita záleží na množství naakumulovaného kapitálu).

Chce to tedy dokázat tím, že si půjčí prostředky na úvěrovém trhu ( jelikož klesá požadovaná úroková míra tak úvěr bude levný) ale jaký uskuteční výdaj, aby dosáhl svého cíle?

a) Investice do ...... čeho? Lidé (včetně podnikatelů) nevědí do čeho investovat, ale úředníci státu to ví? A lépe než lidé, kteří se tím dosud živili? Těžko, ve skutečnosti investice státu bude ztrátová, tedy stát svého cíle nedosáhne a sníží se množství bohatství.

b) Spotřeba..... čeho? Lidé se obávají spotřebovávat, naopak snaží se investovat, neboli vynaložit své bohatství tak, aby v budoucnu měli více, pouze mají problém, že neví do čeho investovat. (neexistuje nic takového jako zaručeně zisková investice, investice bude zisková, jedině, když investor dokáže správně odhadnout budoucí podmínky a to je v této situaci ztíženo tím, že lidé neznají ani minulé ceny - respektive je znají, ale ví že byly špatné a v důsledku toho došlo k depresi).

Stát tedy za prvé promění půjčku lidí, kteří chtěli investovat v současnou spotřebu, a za druhé dá cenový signál, že je poptávka po zboží, které preferují úředníci (zřejmě to bude jiné zboží, než které by preferovali ti lidé). Takže bude podnikateli provedena mylná investice (v budoucnu opět ztrátová) a navíc lze v budoucnu očekávat vyšší zdanění (aby bylo možno zaplatit ten úvěr) tudíž to samo o sobě odrazuje od investic- stát tedy opět nedosáhl svého cíle.

Aby bylo dosaženo cíle, tedy zvýšení investic, je nutné aby se přizpůsobila cenová struktura a to tak, že ceny, za které se na trhu prodávají investiční statky relativně poklesnou na takovou úroveň, že podnikatelé objeví ziskovou příležitost.
Neexistuje způsob, jakým by stát mohl tomuto procesu přizpůsobení napomoci. Efekt vytěsnění tu samozřejmě funguje a ne jen díky tomu, že se zvýší úroková míra (dejme tomu, že se ani nezvýší), ale tím, že stát svými zásahy neumožňí přizpůsobení cenové struktury skutečným preferencím spotřebitelů, tím že nabízí "bezpečnou investici" (jelikož má moc zdaňovat a věřitelé na ni dosud spoléhají/li).

"Stát" tvrdí, že nízká spotřeba a investice je chyba, ale v situaci, kdy nevím jaká investice bude zisková a čelím obrovskému riziku, že bude ztrátová, může být rozhodnutí hromadit zásoby to nejlepší. A tedy i když je celá ekonomika v situaci, kdy se snižuje spotřeba, nevyužívají se stroje, tak to může být (a podle mě je) správná reakce na aktuální podmínky.

Tudíž tebou uvedený problém má stejné řešení ( v zásadě kvalitativní - praxeologické) bez ohledu na kvantitativní podmínky jako je výše úrokové míry, výše nezaměstnanosti, procentního poklesu HDP ... atd.


Problémem je frakční bankovnictví na legálním platidle. I kdyby kapitalismus trpěl exogeními šoky, které způsobují všeobecný optimismus a všeobecný pesimismus, tak nebýt frakčního bankovnictví, tak by v období exogeně způsobeného boomu musely ceny klesat a v období bustu růst. Stát provádí regulaci, která ničí cenové signály a tudíž kordinaci. Je tedy možné, že opatření, které v období bustu zvýší ceny, situaci v daném okamžiku zlepší, ale zároveň vždy přidává další špatné cenové signály. Kvantitativní ukazatele prostě potřebuje pouze regulátor, který má za cíl něco jiného, než je optimální rovnováhu.

HynekRk

Matěj Šustr napsal:

Matěj napsal: „No, a co v případě továrny, která vypouští kouř do ovzduší? Dospějeme pak třeba k závěru, že pokud tam ta továrna stála jako první, tak si legitimně přivlastnila právo znečišťovat ovzduší? A naopak pokud tam byli vlastníci sousedních pozemků jako první, znamená to, že pak lze továrnu v daném městě vybudovat jen tehdy, když s tím dosavadní vlastníci, kteří by byli kouřem z továrny sebe nepatrněji dotčeni, ji mohou vybudovat pouze s jejich souhlasem?“
Jenže ti lidé by musely prokázat, že jim to skutečně škodí. Je tedy nepravděpodobné, že by u soudu uspěli s nepatrným dotčením. Aby byla pravda, co píšeš musela by být zavedena presumce viny.

Matěj napsal: „Jaktože optimální množství externalit neexistuje? Vždyť i v tom tvém jednoduchém příkladu s kouřem ze spalování listí je evidentně optimálním množstvím externalit takové, který soused raději strpí, než aby se sousedem vyjednával nebo vymáhal svůj nárok soudně. ;)

Jestliže máš ale situaci, kdy je prohibitivně nákladné jak 1/ je soukromé vyjednávání (např. kvůli počtu zúčastněných osob), tak 2/ soukromé vymáhání práva, tak tu máš v principu prostor pro nějakou právní reformu, která napomůže tomu, že se množství externalit přiblíží teoretickému optimu - a lidi se pak díky této reformě posunou z horší situace do lepší. ;)

Ale to jsou jenom spekulace. Můžeš se dohadovat, že jsi ty lidi přiblížil k teoretickému optimu, ale ve skutečnosti to nevíš, protože ti lidé svým jednám ten problém ani nedemostrovali. Musel bys znát mezní užitky lidí. Navíc právní reforma sama stojí na vyjednávání! A proces kterým se přijímá je sám náchylný k negativním externalitám.


Matěj napsal: „1/ Lze vyvinout lék, který by spotřebitelům zvýšil blahobyt natolik, že by byli ochotni firmu za náklady inovace kompenzovat.

2/ Z mnoha důvodů je ale prakticky nemožné, aby se tito spotřebitelé s danou firmou předem dohodli, že jí tyhle náklady na vývoj léku kompenzují.

3/ Pokud ale firma očekává, že jakmile tenhle lék uvede na trh, jiná firma jej prakticky ihned s daleko nižšími náklady imituje a začne jí konkurovat (tj. cena klesne zhruba k mezním nákladům na výrobu těchto nových léků), tak se do vývoje tohoto léku ani nepustí, protože se jí taková investice nevyplatí.

Výsledek: ačkoliv tu byl prostor pro oboustranně výhodnou směnu, nedojde k ní, protože spotřebitelé nejsou schopni ex ante se zavázat, že firmu za náklady inovace kompenzují.

Možné řešení: Rozumně nastavený patent spotřebitelům umožní, aby firmu adekvátně za náklady inovace kompenzovali v podobě dočasného monopolního zisku, takže tyhle oboustranně výhodné směny proběhnou a situace se k všeobecné spokojenosti zúčastněných stran zlepší.

Tolik teorie - jak sám vidíš, není to potřebný žádný argument založený na dokonalé konkureční rovnováze. ;)

Podle mě tahle teorie dává dobrý smysl, otázkou ale je, nakolik je relevantní v praxi. ;) A k tomu potřebuješ kvalitní empirické studie.


1/ Čistě teoreticky to dopředu nemůžeš vědět. Je to jen tvoje spekulace. Navíc by si to mohl každý myslet, že zrovna jeho produkt spadne do této kategorie a žádat monopol. Je navíc zvláštní, že někdo, kdo argumentuje asymetrií informací zavede předpoklad, že: „jakmile tenhle lék uvede na trh, jiná firma jej prakticky ihned s daleko nižšími náklady imituje a začne jí konkurovat“. Samozřejmě s asymetrickým i informacemi se potýká i rozhodnutí o případné právní reformě a celý proces, který tuto reformu přijímá. Asymetrie informací platí pro všechno lidské jednání a ne jen pro to dobrovolné.
2/ To platí u každého výrobku, v podstatě vše se dá kopírovat.
3/ Existují určité možnosti jak tomuto zabránit. Dále co to je rozumně nastavený patent? Pro koho rozumný? Ten který přinese největší teoretické optimum (mezní užitek)? To ale neznáš a navíc vyjednání a vynucení těchto patentů je spojeno s náklady, které by mohly být použity alternativně jinde – tj. musel by si prokázat, že toto alternativní užití je lidmi ceněno méně než vyjednání a vynucení těchto patentů. Empirické studie na téma duševní vlastnictví a patenty zrovna patří k těm, co dávají naprosto rozdílné výsledky. Stejné je to v případě kouření apod.

„Dle Kinselly: Utilitaristický pohled také stojí na nepřípustném meziosobním srovnávání užitku. A navíc je empiricky neprokazatelný: "...při zapojení standardních utilitaristických měřících technik není vůbec jasné, zda duševní vlastnictví vede k nějaké změně - ať nárůstu nebo poklesu - celkového bohatství. Je diskutabilní, zda jsou patenty a copyrighty skutečně nezbytné k podpoře tvorby a výzkumu, popř. zda přírůstek inovací převáží ohromné náklady systému duševního vlastnictví. Ekonometrické studie neukazují přesvědčivě čistý nárůst bohatství." [4]. [5]

[4] Ibid, s. 14-5
[5] Účinné zákony o copyrightu se objevily až kolem roku 1840 v severní Itálii (dle wikipedie.cz existoval autorský zákon v Anglii již od roku 1709). Pro příklad s vážnou hudbou a logické vysvětlení proč může být klidně výstup umělců a vynálezců nižší než za neexistence zákonů o copyrightu a patentech viz Kovanda, s. 70.

1. Kinsella, N. S. Obžaloba duševního vlastnictví. Praha: Ludwig von Mises Institut Česko & Slovensko 2011, ISBN 978-80-905068-0-0.
2. Kovanda, L. Příběh dluhové smršti: a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o dopadech finanční krize. Praha: Mediacop s. r. o. 2011, ISSN 1804+1701.

Ke kouření zde: http://daviddfriedman.blogspot.cz/2013/02/blowing-second-hand-smoke.html

Dedukce a ani empirismus nám tu nepomáhají.
Tvoje možné řešení spočívá na srovnání odhadů mezního užitku zúčastněných stran. Já to beru, možná, že je to někdy nutné, ale nevydával bych to zrovna za vědu a zdá se mi, že tyto stránky se tímto ani nezabývají – respektive toto v podstatě zřejmě odmítají.

Matěj Šuster

Re: Matěj Šustr napsal:

Uživatel HynekRk napsal:


Jenže ti lidé by musely prokázat, že jim to skutečně škodí. Je tedy nepravděpodobné, že by u soudu uspěli s nepatrným dotčením. Aby byla pravda, co píšeš musela by být zavedena presumce viny.


Pokud si dobře pamatuji, co na toto téma napsal Rothbard, tak u fyzické invaze přes hranici tvého vlastnictví (např. kouř) žádnou objektivní újmu prokazovat nemusíš; stačí, že prokážeš, že k této fyzické invazi došlo / dochází.

Újmu musíš podle Rothbarda prokázat tam, kde nejde o fyzickou invazi - např. rádiové vlny.


Ale to jsou jenom spekulace. Můžeš se dohadovat, že jsi ty lidi přiblížil k teoretickému optimu, ale ve skutečnosti to nevíš, protože ti lidé svým jednám ten problém ani nedemostrovali. Musel bys znát mezní užitky lidí. Navíc právní reforma sama stojí na vyjednávání! A proces kterým se přijímá je sám náchylný k negativním externalitám.


Pokud vznikne politická poptávka po právní reformě, tak se domnívám, že významné množství lidí navenek demonstruje, že danou situaci pociťují jako problém, který je vhodné řešit. ;)




1/ Čistě teoreticky to dopředu nemůžeš vědět. Je to jen tvoje spekulace. Navíc by si to mohl každý myslet, že zrovna jeho produkt spadne do této kategorie a žádat monopol. Je navíc zvláštní, že někdo, kdo argumentuje asymetrií informací zavede předpoklad, že: „jakmile tenhle lék uvede na trh, jiná firma jej prakticky ihned s daleko nižšími náklady imituje a začne jí konkurovat“. Samozřejmě s asymetrickým i informacemi se potýká i rozhodnutí o případné právní reformě a celý proces, který tuto reformu přijímá. Asymetrie informací platí pro všechno lidské jednání a ne jen pro to dobrovolné.
2/ To platí u každého výrobku, v podstatě vše se dá kopírovat.
3/ Existují určité možnosti jak tomuto zabránit. Dále co to je rozumně nastavený patent? Pro koho rozumný? Ten který přinese největší teoretické optimum (mezní užitek)? To ale neznáš a navíc vyjednání a vynucení těchto patentů je spojeno s náklady, které by mohly být použity alternativně jinde – tj. musel by si prokázat, že toto alternativní užití je lidmi ceněno méně než vyjednání a vynucení těchto patentů. Empirické studie na téma duševní vlastnictví a patenty zrovna patří k těm, co dávají naprosto rozdílné výsledky. Stejné je to v případě kouření apod.

„Dle Kinselly: Utilitaristický pohled také stojí na nepřípustném meziosobním srovnávání užitku. A navíc je empiricky neprokazatelný: "...při zapojení standardních utilitaristických měřících technik není vůbec jasné, zda duševní vlastnictví vede k nějaké změně - ať nárůstu nebo poklesu - celkového bohatství. Je diskutabilní, zda jsou patenty a copyrighty skutečně nezbytné k podpoře tvorby a výzkumu, popř. zda přírůstek inovací převáží ohromné náklady systému duševního vlastnictví. Ekonometrické studie neukazují přesvědčivě čistý nárůst bohatství." [4]. [5]

[4] Ibid, s. 14-5
[5] Účinné zákony o copyrightu se objevily až kolem roku 1840 v severní Itálii (dle wikipedie.cz existoval autorský zákon v Anglii již od roku 1709). Pro příklad s vážnou hudbou a logické vysvětlení proč může být klidně výstup umělců a vynálezců nižší než za neexistence zákonů o copyrightu a patentech viz Kovanda, s. 70.

1. Kinsella, N. S. Obžaloba duševního vlastnictví. Praha: Ludwig von Mises Institut Česko & Slovensko 2011, ISBN 978-80-905068-0-0.
2. Kovanda, L. Příběh dluhové smršti: a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o dopadech finanční krize. Praha: Mediacop s. r. o. 2011, ISSN 1804+1701.

Ke kouření zde: http://daviddfriedman.blogspot.cz/2013/02/blowing-second-hand-smoke.html

Dedukce a ani empirismus nám tu nepomáhají.
Tvoje možné řešení spočívá na srovnání odhadů mezního užitku zúčastněných stran. Já to beru, možná, že je to někdy nutné, ale nevydával bych to zrovna za vědu a zdá se mi, že tyto stránky se tímto ani nezabývají – respektive toto v podstatě zřejmě odmítají.


Rozumně nastavený patentový systém je takový, který tuto dočasnou monopolní výsadu uděluje jen na přiměřeně krátké období, a to v těch odvětvích a u takového typu inovací, kde lze na základě empirických poznatků důvodně předpokládat, že předpoklady, z nichž vychází teorie patentů, jsou splněny. ;)

Viz též Alex Tabarrok, Patent Theory versus Patent Law, http://mason.gmu.edu/~atabarro/PatentPublished.pdf

Dle empirických studií existují zhruba tři až čtyři odvětví, kde jsou patenty velmi pravděpodobně prospěšné, tj. bez patentů by v těchto oborech tempo inovací výrazně pokleslo. Jedním z těchto oborů je právě vývoj nových léčiv.

Co ale nechápu, je, proč se rakušané-praxeologové tak křečovitě snaží popírat, že v principu existuje poměrně velká množina státních zásahů, které mohou fungování trhu zlepšit. A zrovna tak existuje velká množina reforem, které mohou zlepšit fungování politického procesu a právního systému.

Přitom pokud tvrdí, že žádné utilitární srovnání prospěšnosti toho či onoho institucionálního uspořádání není možné (protože by šlo o meziosobní srovnání užitku), pak v tom případě praxeolog nemá zrovna tak jediný argument ve prospěch tvrzení, že svobodnější trh je lepší než méně svobodný trh. ;)

kdyby toto stanovisko přijali všichni příznivci svobodného trhu, tak potom by diskuse vypadaly asi takto:

Intervencionista: "Je třeba zavést přísné antimonopolní zákonodárství, protože monopolní síla velkých firem neustále vzrůstá a je tím stále více poškozován blahobyt spotřebitelů."

Libertarián: "To je ale nepřípustné srovnání meziosobního užitku! Antimonopolní zákonodárství je nelegitimní útok na vlastnická práva monopolisty. "

Tibor Mach

Re: Asymetrické informace, Externality, Patenty

Uživatel Martin Sztefek napsal:

1. ASYMETRICKÉ INFORMACE
https://mises.org/journals/qjae/pdf/qjae14_2_6.pdf

2. EXTERNALITY

...

Negativní externalita je situace, kdy tvoje činnost má nějaké škodlivé důsledky na jiné lidi, i.e. dochází k porušení vlastnických práv. To není srovnávání s nějakým vysněným stavem, to je analýza problému. A jeho řešení? Vynucovat vlastnická práva. Příklad: Soused pálí listí a kouř jde na můj pozemek. Co udělám? Buď to budu tolerovat, protože to tak bývá, že na vesnici se na podzim pálí listí a kouř odchází z jednoho pozemku na jiný, NEBO prostě zajdu za sousedem, at toho nechá, protože moje malé dítě spí v kočárku na zahradě a dusí se kouřem, tj. budu vynucovat své vlastnické právo. O žádném optimální stavu nemluvím. Záleží na konkrétních vlastnících pozemků.

...


NIC TAKOVÉHO JAKO OPTIMÁLNÍ MNOŽSTVÍ NEGATIVNÍCH EXTERNALIT NEEXISTUJE!
A jinak - typická Coasova analýza - někdy je žádoucí porušovat vlastnická práva, protože to povede k nějakému optimálnímu či efektivnímu uspořádání. Takže problém externalit je v podstatě jenom empirickým problémem - je třeba učinit důkladné empirické analýzy a tam, kde se prokáže, že soukromé instituce nevedou k optimálnímu řešení, ale naopak státní intervence by vedla k efektivnějšímu výsledku, pak je intervence "ospravedlněna"; jestli by naopak intervence vedla k daleko větším nákladům, pak je to "tržní selhání" taky optimální. Panečku, to je ale nějaký empirický problém. Ty chceš hodnotit subjektivní náklady ve dvou alternativních stavech světa - na jedné straně? Good luck :-D Block má ve své podstatě pravdu, že Pigou je větším ochráncem vlastnických práv než Coase :-D (http://www.law.nyu.edu/ecm_dlv3/groups/public/@nyu_law_website__journals__journal_of_law_and_liberty/documents/documents/ecm_pro_060926.pdf)

3. PATENTY

...

Tvé logické usuzování má tuto konstrukci
Premisa 1: Existuje nějaké optimální množství X statku Z (vychází z teorie dokonalé tržní rovnováhy).
Premisa 2: V reálném světě se produkuje množství Y téhož statku, které je menší než množství X.
Závěr: Produkuje se suboptimální množství, což je třeba nějak řešit.

Premisa 1 je chybná, neboť podmínky obecné tržní rovnováhy jsou nedosažitelné a nelze tedy říct, zda se produkuje optimální či suboptimální množství. Tj. tvůj argument je možná platný, ale je určitě nepravdivý (nerealistický). A jen tak mimochodem - je to vůbec platný argument - skutečně závěr "je třeba tuto situaci nějak řešit" vyplývá z premis? Já je jestli to nejde proti dikci Humovy teze ;-)

A k patentům: Patenty jsou založeny na tezi, že vlastníš svoje myšlenky a práci. Obojí je nesmysl. Tečka ;-)

Jinak já nejsem apriori proti empirickým studiím, např. studie typu "jaké formy vlastnických (či obecně majetkových) práv existovaly, jaké bylo jejich vynucování, správa tzv. commons, problematika semi-commons, apod. jsou velmi zajímavé. Problém pak je, že tyto studie nemusí být úplné a odvozují se z nich nesmysly.

4. COASEHO TEORÉM

...

Ve světě je vzácnost, proto jsou vlastnická práva nutná. To činí z Coaseho teorému triviální pravdu, která je v reálném světě irelevantní. Nic víc, nic míň.



Ona je otázka, co všechno zahrnout do vlastnických práv. Coase (tak jak to já chápu) v podstatě říká - je podstatné nastavit pravidla tak, aby vznikly co nejmenší transakční náklady a jednotlivá práva mohla přecházet mezi účastníky tak, aby se maximalizoval užitek, respektive minimalizoval celkové náklady. V určitých případech je striktní soukromé vlastnictví něčeho na škodu. Místo toho je lepší třeba pravidlo umožňující požadovat po druhé straně náhradu škod, ale ne kompletní zamezení aktivit. Pokud je to situace jeden na jednoho, tak většinou není problém. Ale když je účastníků víc, tak do toho vstupují v závislosti na tom, jak jsou právní normy (vlastnické právo/ právo nanáhradu škody a která strana to právo má) další vlivy (nevím správné české termíny) - holdout problem, public good problem, náklady (a chyba v odhadu) soudů.

Podrobněji je to (se železnicí od které odskakují jiskry a zemědělci na jejichž pole ty jiskry odskakují) rozebráno tady (je to poměrně krátká kapitola):

http://www.daviddfriedman.com/Laws_Order_draft/laws_order_ch_5.htm

gofry

Re:

Uživatel Tomas Lengyel napsal:

Uživatel gofry napsal:

...
No, ale v tvojej úvahe by úvaha vypadala takto:
Na jednej strane nejaka neznáma, na druhej strane ina neznáma plus náklad regulácie - ale to ta nikam nepusunie

Práveže na oboch stranách je tá istá neznáma - nedokážeš totiž jednu odlíšiť od druhej - to je priamo definícia "ekvivalencie". Do počiatočného stavu vložíš nejaké zdroje ale výsledný stav je na nerozoznanie od počiatočného. Takže tie zdroje netrebalo vôbec vkladať.

Martin Sztefek

Externality a patenty podruhé

Uživatel Matěj Šuster napsal:

Jaktože optimální množství externalit neexistuje? Vždyť i v tom tvém jednoduchém příkladu s kouřem ze spalování listí je evidentně optimálním množstvím externalit takové, který soused raději strpí, než aby se sousedem vyjednával nebo vymáhal svůj nárok soudně. ;)

Já nevím jak ty, ale pojem optimální množství představuje nějakou agregátní veličinu. To je ale v rozporu s principy metodologického individualismu a taky singularismu. Fajn, takže máme dva lidi a ty mají své dva pozemky - můžeš říct ex ante, že strpění kouře je optimální? Nemůžeš, protože, jak psal Hynek, musíš dopředu znáš jejich užitkové škály. To je absolutní nesmysl.

Výsledek: ačkoliv tu byl prostor pro oboustranně výhodnou směnu, nedojde k ní, protože spotřebitelé nejsou schopni ex ante se zavázat, že firmu za náklady inovace kompenzují.

Možné řešení: Rozumně nastavený patent spotřebitelům umožní, aby firmu adekvátně za náklady inovace kompenzovali v podobě dočasného monopolního zisku, takže tyhle oboustranně výhodné směny proběhnou a situace se k všeobecné spokojenosti zúčastněných stran zlepší.


Spotřebitelé jednoduše demonstrovali preference, že taková transakce by byla pro ně příliš nákladná, riziková, a proto k transakci nedojde. To znamená, že "společenský blahobyt" se nezvýšil, ani nesnížil. Nic víc, nic míň. Ty naopak tvrdíš (aspon mi to tak připadá), že došlo ke snížení blahobytu oproti nějakému ideálnímu stavu, k němuž se máme přibližovat.

Jinak podepisuji, co napsal Hynek. V žádném případě nevíš, jestli ses k tomu ideálu přiblížil, protože musíš porovnávat proměnné z několika možných stavů světa. A vůbec, jistě jsi četl Strighamům článek o K-H efektivnosti, takže ty výtky znáš.

Pokud vznikne politická poptávka po právní reformě, tak se domnívám, že významné množství lidí navenek demonstruje, že danou situaci pociťují jako problém, který je vhodné řešit. ;)

To, že existuje problém, neznamená, že musí být řešen tak, že bude centrálně přijato nějaké opatření - zákon. Nejprve je třeba analyzovat příčinu problému - a přiznejme si to, drtivá většina problému plyne z nedostatečného vynucování vlastnických práv.

Vezměme si problém asymetrických informací. Je zřejmé, že prodávající a kupující mají rozdílné informace o kvalitě produktu. V rámci L&E se často uvádí příklad se vzácným obrazem. Prodávající se domnívá, že prodává nějakou levnou čmáranici, kdežto kupující moc dobře ví, že kupuje velmi vzácného Picassa. Po uzavření smlouvy se prodávající dozví, že vlastnil Picassa a že mohl utržit daleko více. Je to důvod pro to, aby se do občanského zákoníku dalo pravidlo o zveřejňování podstatných informací či dokonce možnost zpětně revokovat smlouvu? Podle mě ne, je to jeho hloupost, že si to nezjistil.

Nebo naopak - kupující kupuje Picassa, ale pak zjistí, že jde o falzum, pak záleží, zda byl kupující ujišťován v tom, že kupuje Picassa nebo mu prodávající řekl, že si není jistý. Pokud byl utvrzen v tom, že kupuje Picassa, ale je to falzum, pak jde o podvod a máš právo na vrácení kupní ceny.

Matěj Šuster

Re:

Uživatel Notaras napsal:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

Ale ono to tak jednoduché je. :-)

Máme situaci, tak jak ji popisuješ, ale proč? Co to znamená? Znamená to, že lidé nevědí jaká investice bude zisková a navíc se obávají, že se v budoucnu budou mít hůře a snaží se vytvořit si rezervy, uchovat bohatství na později.

atd. atd. atd. atd.


Tady trochu opomíjíš, že individuální snaha každého omezit výdaje, vytvořit si rezervy a "uchovat si bohatství" může snadno kolektivně vést k tomu, že vznikne spirála klesajících výdajů a příjmů a klesající produkce, takže v rozporu s cílem, který každý individuálně sleduje, bude skutečným výsledkem průběžný pokles jejich rezerv i bohatství. ;)

Jinak se mi zdá, že tvé argumenty jsou z valné části založené na apriorním přesvědčení, že cokoliv, co stát udělá, může situaci jen zhoršit - což je ale přesně to, co by mělo být nejprve prokázáno.

Nicméně i kdybych tvé argumenty bez výhrad přijal, závěrem by mohlo být nanejvýš to, že není moc pravděpodobné, že by stát mohl fiskálním stimulem situaci výrazně zlepšit a napomoci hospodářskému oživení.

Ono také záleží na tom, jak je ta krize hluboká - proto také Hayek ve 30. letech výslovně uznal, že za dané krizové situaci byly v mnohých zemích veřejné výdaje, které vytvářely pracovní místa pro nezaměstnané, nezbytné, přinejmenším z politického hlediska (alternativa: kolaps demokratického režimu a nastoletí fašistického nebo nějakého podobného autoritativního režimu).
http://socialdemocracy21stcentury.blogspot.cz/2011/09/did-hayek-advocate-public-works-in.html

"A more striking statement by Hayek on public works can be found in another passage in Hayek’s essay “The Gold Problem” (originally published in 1937 as “Das Goldproblem,” but available in an English translation in Hayek 1999: 169–185):

“Even though there are many concerns about organizing public works ad hoc during a depression, everything speaks in favour of having public agencies perform during a depression whatever investment activities need to be carried out in any case and can possibly be postposed until then. It is the timing of these expenses that presents a problem, since funds are often extremely hard to raise in the midst of a severe depression and the accumulation of reserves in good times generally faces the objections mentioned above. There is little question that in times of general unemployment the state must intervene to mitigate genuine hardship either by disbursing unemployment compensation or, as in earlier times, by legislation to help the poor. (Hayek 1999 [1937]: 184)."

Matěj Šuster

Re: Externality a patenty podruhé

Je to strašně časově náročné, furt na něco odpovídat, když je na to člověk sám a drtivá většina ostatních furt jen opakuje standardní praxeologické "poučky", který každý z nás zná nazpaměť odpředu dozadu a nazpátek. ;))

Takže jen stručně k tomu nejpodstatnějšímu:

Uživatel Martin Sztefek napsal:


Spotřebitelé jednoduše demonstrovali preference, že taková transakce by byla pro ně příliš nákladná, riziková, a proto k transakci nedojde. To znamená, že "společenský blahobyt" se nezvýšil, ani nesnížil. Nic víc, nic míň. Ty naopak tvrdíš (aspon mi to tak připadá), že došlo ke snížení blahobytu oproti nějakému ideálnímu stavu, k němuž se máme přibližovat.


Tenhle neuvěřitelně přehnaný důraz na tzv. "demonstrované preference", to je s odpuštěním neskutečná intelektuální a argumentační hrůza. ;)

Pokud někoho zavraždím, tak ten zavražděný nemůže pochopitelně nijak demonstrovat, že utrpěl újmu, resp. že jeho blahobyt se snížil. ;)

Jestliže nějaké regulace uměle bráni v tom, aby lidé uzavřeli oboustraně výhodné směny, tak také lidé nemohou demonstrovat preferenci tuhle směnu uzavřít - znamená to, že jeho blahobyt se nezvýšil, ani nesnížil?

Prostě nejednáním nikdy žádnou preferenci nemůžeš demonstrovat, ale sám fakt, že něco neuděláš, ještě neznamená, že bys na tom nebyl lépe, kdybys to býval udělal, nebo (za předpokladu, že té dobrovolné směně bránila nějaká odstranitelná překážka), že bys na tom nebyl lépe, kdyby tato překážka byla odstraněna a tys dotyčnou směnu mohl uskutečnit.. ;)

Zrovna tak, pokud nějaké množině oboustranně výhodných směn brání vysoké transakční náklady, které ale lze prostřednictvím právní reformy podstatně snížit, těžko může tvrdit, že by tahle právní reforma zhoršila situaci dotčených osob.

Můžeš tak maximálně tvrdit (např.), že když vezmeš v úvahu celkové náklady této reformy, tak by tato reforma ve skutečnosti nebyla prospěšná.

Martin Sztefek

Coase

Tibor Mach napsal:

Ten reciproční charakter škody mi přijde právě jako netriviální (člověku to nedojde), ale zcela smyslupný.
Příklad (viz Friedman): Když bude někde stát 20 let továrna, co vydává hluk, i když ne nijak extrémní a já si teď metr od ní postavím nahrávací studio, které jsem si mohl postavit o 500 metrů dál, kde by to nebyl problém, a budu se dožadovat zavření továrny nebo finanční kompenzace, protože mi ruší nahrávání, tak lze těžko říct, že já jsem "oběť" hluku továrny.


Ten reciproční charakter již ale není součástí teorému. Btw Walter Block k tomu má skvělou (neotřelou) poznámku, když reaguje na Deirdru McCloskey:

McCloskey: "A better example is noise pollution around airports. We usually think of airplanes as the cause. But wait. Suppose that there were no ears close to the airport. (Or that the ears were easily protected from the noise.) In that case the noise would be harmless and it would be silly to curb it. So the presence of the "ears" is as much a cause as the vibrations of the planes´ motors."

Block: "I will tell you what, Professor McCloskey. I will box your ears with my fist, and then you can tell me that your ear is just as much a causal agent of this collision as my fist. This is dangerous nonsense."

Jinak Gary North napsal článek, který (po velmi rychlém přečtení) vypadá jako kratší verze toho 140stránkového dokumentu, na který jsem odkazoval výše.
https://mises.org/journals/jls/16_4/16_4_5.pdf

Matěj Šuster

Re: Externality a patenty podruhé

Uživatel Martin Sztefek napsal:

To, že existuje problém, neznamená, že musí být řešen tak, že bude centrálně přijato nějaké opatření - zákon.

Já nevím, proč pořád musíme i v takovéhle diskusi "mezi námi liberály" furt opakovat takovéto triviální argumenty, na nichž se očividně všichni shodujeme.

Předmětem sporu přece je to, zda z hlediska čisté ekonomické teorie můžeme bez výjimky a priori vyloučit, že by někdy mohl nastat případ, kdy státní zásah (nebo vůbec jakákoliv státní aktivita, třeba i jen lepší definování vlastnických práv) prokazatelně zlepší situaci.

Nicméně někteří praxeo-libertariáni mají zřejmě pocit, že jakmile připustí, že existuje byť jen jeden jediný případ, kdy by státní zásah mohl zlepšit situaci, otevírají tím dveře dokořán k prakticky neomezenému intervencionismu.

Tak tomu přece vůbec není.

Mně jde hlavně o to, aby liberální závěry byly založeny na silných a přesvědčivých argumentech ... a demonstrované preference a ex ante užitek moc silným ani přesvědčivým argumentem zrovna nejsou.

Matěj Šuster

Shrnutí a několik závěrečných otázek

Dotaz - shodneme se alespoň na těchto bodech?:

1/ Co se týče ekonomických argumentů ve prospěch svobodného trhu, musí vycházet jak z kvalitní teorie, tak kvalitní empirických výzkumů, plus zejména je zapotřebí mít aspoň přibližný (ale dobře podložený) kvantitativní odhad, jak moc jsou ty či ony státní intervence v praxi škodlivé?

2/ Praxeologické argumenty samy o sobě nejsou schopny vyloučit, že existuje jistá množina případů (popř. i poměrně rozsáhlá), kdy státní regulace mohou fungování trhu (včetně svobodného trhu) zlepšit.

3/ Demonstrované preference a ex ante užitek toho samy o sobě moc nevypovídají o tom, jak dobře to či ono institucionální uspořádání ve skutečnosti slouží lidskému blahobytu.


Plus dovětek: nemáte pocit, že to nejradikálněji praxeologické křídlo rakouské školy z hlediska vědeckého pokroku a postupné kumulace poznatků poměrně silně stagnuje - např. v oblasti peněz a bankovnictví?

Martin Sztefek

Re: Shrnutí a několik závěrečných otázek

Uživatel Matěj Šuster napsal:

Dotaz - shodneme se alespoň na těchto bodech?:

1/ Co se týče ekonomických argumentů ve prospěch svobodného trhu, musí vycházet jak z kvalitní teorie, tak kvalitní empirických výzkumů, plus zejména je zapotřebí mít aspoň přibližný (ale dobře podložený) kvantitativní odhad, jak moc jsou ty či ony státní intervence v praxi škodlivé?

2/ Praxeologické argumenty samy o sobě nejsou schopny vyloučit, že existuje jistá množina případů (popř. i poměrně rozsáhlá), kdy státní regulace mohou fungování trhu (včetně svobodného trhu) zlepšit.

3/ Demonstrované preference a ex ante užitek toho samy o sobě moc nevypovídají o tom, jak dobře to či ono institucionální uspořádání ve skutečnosti slouží lidskému blahobytu.


Plus dovětek: nemáte pocit, že to nejradikálněji praxeologické křídlo rakouské školy z hlediska vědeckého pokroku a postupné kumulace poznatků poměrně silně stagnuje - např. v oblasti peněz a bankovnictví?


Ad 1) Souhlasím, že je důležitá praxeologická teorie + empirické studie o např. soukromoprávních institucích (např. majetková práva, jejich typy, fungování, apod.), jejich fungování, apod. Jakožto zastánce ancapu mě ted makroekonomie vůbec nezajímá. A pokud myslíš kvantitativním odhadem např zkoumání, jak velké nedostatky vznikají při ren-control apod., pak souhlasím.

ad 2) Praxeologie či praxeologická ekonomická teorie nemůže říct, že státní intervence povede k zvýšení společenského blahobytu. Chceš-li být value-neutral a nedělat meziosobní porovnávání užitku, pak prostě nic takového z hlediska praxeologie nelze. To co může říct, a sorry za opakování, je, že jeden je na tom líp, druhý hůř. Nic víc, nic míň.

ad 3) Mám rád Rothbardovu welfare economics (ostatně i tu Kirznerovu, která je dle mého doplněním Rothbardovy teorie), ale všeobecně považuji welfare economics za "joke". Koncept demonstrovaných preferencí je skvělý a ex ante Ale to rozhodně není jediný, ba dokonce ani hlavní argument, ve prospěch svobodného trhu. Stringham cituje Rothbarda:

"Unfortunately I have been accused, or I won´t say accused, it has been maintained that my whole my whole basis for laissez faire rests on this whole social utility nonsense (emphasis added). Of course it really doesn´t. It’s all really a gimmick (emphasis added) to show that if you really go along with this whole Pareto-optimality-social-utility then you have to confine yourself to laissez faire. It´s not my major argument for laissez faire. At any rate, the trouble with those people who think it’s my major argument are so inamorate that that´s all they can focus on." (Economic costs and value are subjective)

Proto taky Rothbard nepřikládal velkou váhu tomuhle argumentu ve prospěch svobodného trhu, ale založil svoji obhajobu svobodného trhu na etických argumentech.

A ještě jeden citát: the free market always benefits every participant, and it maximizes social utility ex ante; it also tends to do so ex post, since it works for the rapid conversion of anticipations into realizations" ( Rothbard, MES, 1073)

Podle mě cílem ekonomie je zkoumat nutné důsledky lidského jednání, které je vedeno ekonomickou kalkulací a vzhledem k tomu, že trh je proces, pak je cílem vysvětlit povahu tohoto procesu, který směřuje k maximalizaci bohatství (fuj, musel jsem to říct :-D)

Ale jak říkám, to, že se neprodukuje urč. množství konkrétního statku, než by tomu bylo v nějakém nedosažitelném equilibriu, není v žádném případě základem pro tvrzení, že je třeba to řešit.

Ad dovětek - ohledně bankovnictví ti moc neřeknu, protože tuhle oblast moc neznám. Na druhou stranu co říkáš na práci P.G. Kleina v oblasti podnikatelství/teorii firmy?

To, co mě ted zajímá, je zda praxeologie má význam v právu - zda je možné podobně jako ekonomickou teorii odvodit základní právní principy z axiomu lidského jednání.

Tibor Mach

Re: Coase

Uživatel Martin Sztefek napsal:

Tibor Mach napsal:

...

Ten reciproční charakter již ale není součástí teorému. Btw Walter Block k tomu má skvělou (neotřelou) poznámku, když reaguje na Deirdru McCloskey:

McCloskey: "A better example is noise pollution around airports. We usually think of airplanes as the cause. But wait. Suppose that there were no ears close to the airport. (Or that the ears were easily protected from the noise.) In that case the noise would be harmless and it would be silly to curb it. So the presence of the "ears" is as much a cause as the vibrations of the planes´ motors."

Block: "I will tell you what, Professor McCloskey. I will box your ears with my fist, and then you can tell me that your ear is just as much a causal agent of this collision as my fist. This is dangerous nonsense."

Jinak Gary North napsal článek, který (po velmi rychlém přečtení) vypadá jako kratší verze toho 140stránkového dokumentu, na který jsem odkazoval výše.
https://mises.org/journals/jls/16_4/16_4_5.pdf


No, to jsou ale dvě dost odlišné věci. Je rozdíl mezi tím, když někomu vrazím pěstí a když mi někdo naběhne na mou pěst a pak se dožaduje odškodného. V tom druhém případě a priori on ví, že tam ta pěst bude a že se o ni vrazí. Pak je on tzv. lowest cost avoider.

Tibor Mach

Re: Coase

Uživatel Tibor Mach napsal:

Uživatel Martin Sztefek napsal:

...

No, to jsou ale dvě dost odlišné věci. Je rozdíl mezi tím, když někomu vrazím pěstí a když mi někdo naběhne na mou pěst a pak se dožaduje odškodného. V tom druhém případě a priori on ví, že tam ta pěst bude a že se o ni vrazí. Pak je on tzv. lowest cost avoider.


Jinak už na první odstavec toho odkazovaného článku musím reagovat. Já jsem četl o Coasově práci zprostředkovaně přes Friedmana (který sám uvádí "this is how I understand it" nebo něco podobného). Takže nevím co píše Coase doslova. Ale rozhodně nejde o to, aby soudce vymýšlel co je nejefektivnější řešení v konkrétním případě. Už proto, že soudní spory jsou nákladné a soudce má většinou dost špatnou informaci o tom, jaká škoda vznikla které straně. Vtip je spíš v tom nastavit obecně taková pravidla, která umožní dosáhnout nejefektivnějšího řešení. Často to znamená vlastnická práva. Někdy to znamená právo nárokovat utrpěnou škodu, protože vlastnická práva vedou v tom případě buď na public good problém (budu se držet toho příkladu se železnicí - tak když má železnice vlastnické právo vytvářet jiskry ze kterých vznikají požáry), nebo holdout problém (když se snaží každý zemědělec za povolení průjezdu železnice vytřískat co nejvíc a nakonec díky tomu nedojde k dohodě). Od toho je ekonomická analýza práva. Myslím, že dobře to rozebírá Friedman v té páté kapitole, na kterou jsem se tu odkazoval. Ještě si to ale dočtu :)

Tibor Mach

Re: Coase

Uživatel Tibor Mach napsal:

Uživatel Tibor Mach napsal:

...

Jinak už na první odstavec toho odkazovaného článku musím reagovat. Já jsem četl o Coasově práci zprostředkovaně přes Friedmana (který sám uvádí "this is how I understand it" nebo něco podobného). Takže nevím co píše Coase doslova. Ale rozhodně nejde o to, aby soudce vymýšlel co je nejefektivnější řešení v konkrétním případě. Už proto, že soudní spory jsou nákladné a soudce má většinou dost špatnou informaci o tom, jaká škoda vznikla které straně. Vtip je spíš v tom nastavit obecně taková pravidla, která umožní dosáhnout nejefektivnějšího řešení. Často to znamená vlastnická práva. Někdy to znamená právo nárokovat utrpěnou škodu, protože vlastnická práva vedou v tom případě buď na public good problém (budu se držet toho příkladu se železnicí - tak když má železnice vlastnické právo vytvářet jiskry ze kterých vznikají požáry), nebo holdout problém (když se snaží každý zemědělec za povolení průjezdu železnice vytřískat co nejvíc a nakonec díky tomu nedojde k dohodě). Od toho je ekonomická analýza práva. Myslím, že dobře to rozebírá Friedman v té páté kapitole, na kterou jsem se tu odkazoval. Ještě si to ale dočtu :)


Dost velká část toho článku mi přijde jako straw man argumentace. Ale možná se pletu, přímo od Coase jsem nic nečetl, takže možná to sedí. V zásadě se to dlouho drží toho prvního odstavce. Pak autor jakoby přepdokládá, že vlastnická práva jsou vždycky neefektivní a v disputaci. No, občas to tak je, třeba s tím jednoduchým příkladem se železnicí není vlastnické právo zabránit železnici v průjezdu efektivní. To ale neznamená, že to tak je vždy. Příklady s probouzením ve 2 ráno a podobně zní samozřejmě tak, že Coase vymyslel nesmysl, ale implicitně se přepokládá, že vlastnictví v tomhle případě není efektivní pravidlo. Což by v tomhle případě někdo obhajoval asi velmi obtížně. V podstatě je smysluplné uvažovat o jiném pravidle pouze v podobných asymetrických situacích jako s železnicí a zemědělci. Extrémní příklad, kdy je asi zcela zjevné, že vlastnické právo je nesmysl je s autodopravou. Kdybych měl vlastnické právo na to, že do mě někdo může nabourat (místo práva vymáhat škodu jako dnes), tak by to znamenalo, že pokaždé, když budu chtít jet kolem cizích aut, tak musím každého majitele požádat o svolení. To znamená obří transakční náklady a nejspíš žádnou dopravu. S železnicí a zemědělci je to v principu to samé. Nebo s tou Matějovou továrnou a okolními majiteli domů.

Martin Sztefek

Re: Coase

1. RECIPROČNÍ POVAHA ŠKODA

Samozřejmě, jakýkoliv delikt je v úzkém slova smyslu reciproční, neboť bez majetku by nebyly krádeže a bez lidských obětí by nebyly vraždy. Tady už nejde o zkoumání viny a kauzality. Prostě obě strany jsou viny, jak majitel továrny, které vypouští škodlivé zplodiny a způsobuje škodu majitelům přilehlých ovocných sadů. Tradiční (či libertariánský) názor o příčině a následku je tak hozen přes palubu. Vše, oč tu běží, je otázka, zda zisk, který plyne ze zabránění "škodlivé" činnosti, je větší než ztráta, kterou by někdo utrpěl právě v důsledku, že by této činnosti bylo zabráněno.

2. Soudcovský aktivismus/vládní intervence

Glenn Fox shrnuje (a dle mého velmi přesně): "In a world with positive transaction costs, judicial activism or legislative action has the potential to increase efficiency by reallocating property to higher valued uses when transaction costs prevent this occurring through voluntary exchange." Viz http://www.cato.org/sites/cato.org/files/serials/files/cato-journal/2007/11/cj27n3-5.pdf

Podobně Calabresi:
This question depends in large part on the relative cost of reaching the correct result by each of these means (an empirical problem which probably could be resolved, at least approximately, in most instances), and the relative chances of reaching a widely wrong result depending on the method used (also an empirical problem but one as to which it is hard to get other than ´guess´ type data). The resolution of these two problems and their interplay is the problem of accomplishing optimal resource allocations."

Jak poznamenává North, tento pouhý empirický problém nemůže být vědecky (ekonomicky) vyřešen, neboť soudce nemá potřebné informace a ve skutečnosti se pak jeho role podobá centrálnímu plánovači. Dobrý den, jmenuji se "problém ekonomické kalkulace", těší mě! :-D To není ekonomický problém ale etický a epistemologický problém!

Calabresi (mimochodem od něho pochází to zrůdné rozdělení na 1) property rule, 2) liability rule, a 3) inalieability) tomu dává korunu, když tvrdí: "It is precisely the province of good government to make guesses as to what laws are likely to be worth their costs." To se vztahuje stejně na soudce. Fajn, ale já nechci, aby můj soudce hádal.

Tento přístup má i hlubší společenské důsledky: "The initial reaction of anyone of the victims, if he knows that the civil law does not protect his ownership rights automatically, may be to blow up the factory or murder its owner. The multiplication of acts of violence would be assured under such a non-liability legal order." North, The Coase Theorem

atd. atd. ještě je dobrý článek od Martina Froňka a Josefa Šímy v Hoppeho Festschriftu (http://mises.org/daily/3802/Contra-Law-and-Economics).



Tomas Lengyel

utekate od nosnej myslienky

Vezmime si iba uplne čistú (skoro az naivnu) prezentáciu:
Apriori: dokáže pre jeden jav a jednostr anný efekt dat znalosť, ktora hovori, ze ak sa stane A, tak to bude mat vplyv na B najneskôr v nekonečne a zaroven vypúšťa z uvahy o tom (ignoruje), ze existuju dalsie vplyvy

Uznávam, preháňam. Ale toto ma stačiť? Teoria sa moze tváriť ako dokonalá, ale ak ju netestujeme v realite (ano aj to ma samozrejme svoje medze), tak mozeme príst kludne k tomu, ze "v mojej tlačiarni su škriatkovia s pastelkami, ktori dokážu prispôsobiť prostredie tak, ze sa mi javí ako valec a toner".

Takisto je tu zaľudnost, ked nárast A tlači na pokles B, ale zároveň nárast A tlači cez C na nárast B. A sme v koncoch.

Alebo co ked je po náraste A zaznamenaný narozdiel od teorie pokles B. Co teraz? Bad for theory or bad for reality? Co ked je to opakovane?

Preco vobec stavať empiriu a teóriu proti sebe, ked ich mozes spájať. Empirické dôkazy proti zapracovať do vylepšenéj teorie. Tolko moje násilne volanie Bayesovi na záver, preco nie Bayesianska indukcia?

Tomas Lengyel

Lott on Rothbard on Coase

Kritika Rothbardovi pre nepochopenie Coase Theorem
http://pdf.ebooks6.com/Introduction-The-Coase-Theorem-download-w17297.pdf
Je to kratucke. Blockova odpoved sa da okamžite najst na google je hlavne takou sémantickou hracíckou.

Sorry za chyby atp. Mobil :(

Inak Matej Šuster cca 17:50 - velky suhlas

Notaras

Re:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

Uživatel Notaras napsal:

...

Tady trochu opomíjíš, že individuální snaha každého omezit výdaje, vytvořit si rezervy a "uchovat si bohatství" může snadno kolektivně vést k tomu, že vznikne spirála klesajících výdajů a příjmů a klesající produkce, takže v rozporu s cílem, který každý individuálně sleduje, bude skutečným výsledkem průběžný pokles jejich rezerv i bohatství. ;)

Jinak se mi zdá, že tvé argumenty jsou z valné části založené na apriorním přesvědčení, že cokoliv, co stát udělá, může situaci jen zhoršit - což je ale přesně to, co by mělo být nejprve prokázáno.

....


Lidé nemají snahu omezit výdaje, ale uchovat bohatsví do budoucnosti, což podle mě právě různé fiskální stimuly lidem maří (z důvodů, které jsem popsal).

Spirála všeobecného poklesu výdajů (tedy dlouhodobý pokles všech cen) je důsledkem kontrakce peněžní zásoby, což je důsledkem neschopnosti bank vytvářet peněžní substituty pomocí frakčního bankovnictví v situaci, kdy klesají ceny. Přizpůsobení trvá dlouho, jelikož minulé ceny a kapitálové statky se hodně odchýlily od preferencím a běží proces hledání, který je tím složitěší a delší , čím více se struktura cen a kapitálových statků odchýlila.

Jinak si nemyslím, že argumenty jsou založené na předpokladu, že stát může vše jen zhoršit, ale jen na předpokladu, že nemůže znát preference ostatních lidí. Tenhle předpoklad myslím vyvrácen nikým nebyl.

Notaras

Re: Shrnutí a několik závěrečných otázek

Uživatel Matěj Šuster napsal:

Dotaz - shodneme se alespoň na těchto bodech?:

1/ Co se týče ekonomických argumentů ve prospěch svobodného trhu, musí vycházet jak z kvalitní teorie, tak kvalitní empirických výzkumů, plus zejména je zapotřebí mít aspoň přibližný (ale dobře podložený) kvantitativní odhad, jak moc jsou ty či ony státní intervence v praxi škodlivé?

2/ Praxeologické argumenty samy o sobě nejsou schopny vyloučit, že existuje jistá množina případů (popř. i poměrně rozsáhlá), kdy státní regulace mohou fungování trhu (včetně svobodného trhu) zlepšit.

3/ Demonstrované preference a ex ante užitek toho samy o sobě moc nevypovídají o tom, jak dobře to či ono institucionální uspořádání ve skutečnosti slouží lidskému blahobytu.


Plus dovětek: nemáte pocit, že to nejradikálněji praxeologické křídlo rakouské školy z hlediska vědeckého pokroku a postupné kumulace poznatků poměrně silně stagnuje - např. v oblasti peněz a bankovnictví?


Ad 1) V čem by jsi chtěl škodlivost státních intervencí kvantitativně vyjádřit? V penězích? Co když je to třeba zákaz kouření? Jak by jsi chtěl peněžně vyjádřit újmu? Cena dříve prodaných cigaret? Zisky výrobců (více méně pokles HDP)?

Ad 2) No to se vlastně rovná tvrzení, že existují situace, kdy spolupráci mezi dvěma lidmi zlepší, když někdo třetí vůči nim použije násilí a zároveň ani jeden z těch dvou si to nepřeje. Na rovinu, nějak si nedokážu takovou situaci představit.

Respektive může to nastat ex post, když ti dva si to neuvědomují, ale po násilném zásahu toho třetího, který je donutí zkusit spolupracovat, ti dva prozřou. Ale stejně, co když ne? Když ani expost ti dva nepovažují tu situaci za lepší... ?
Vlastně předpokládáš, že většina lidí jsou blbci a musí na ně někdo dohlížet .

Ad 3) Záleží na tom, jak moc se ten užitek ex ante liší od toho užitku ex post.
Pokud jen trochu s přihlédnutím k tomu, že je člověk omylný a nikdo není vševědoucí, tak demonstrovaný užitek ex ante vypovídá dost přesně.

Pokud se však užitek ex post liší od užitku ex ante výrazně, ..trvale,.. systémově, tak to by zpochybňovalo vůbec základní předpoklad, že člověk jedná, jelikož by toho nebyl schopen, v zásadě by člověk nemohl vidět kauzalitu mezi svými činy a jejich následky.

Matěj Šuster

Re: Shrnutí a několik závěrečných otázek

Uživatel Martin Sztefek napsal:


ad 2) Praxeologie či praxeologická ekonomická teorie nemůže říct, že státní intervence povede k zvýšení společenského blahobytu. Chceš-li být value-neutral a nedělat meziosobní porovnávání užitku, pak prostě nic takového z hlediska praxeologie nelze. To co může říct, a sorry za opakování, je, že jeden je na tom líp, druhý hůř. Nic víc, nic míň. .


Nj, ale to přece můžeš říct i u krádeže, že jeden je na tom líp, druhý hůř ... nic víc, nic míň.

A každá změna na trhu jedné skupině osob prospívá a druhou skupinu osob (např. tu, které tato změna aspoň krátkodobě sníží příjem) poškozuje. Takže Rothbard ve skutečnost nemůže říct dokonce ani to, že svobodný trh ex ante "maximalizuje" společenský blahobyt.

V porovnání s tím je K-H kompenzační princip nesrovnatelně lepší aspoň jako hrubé měřítko.

ad 3) Mám rád Rothbardovu welfare economics (ostatně i tu Kirznerovu, která je dle mého doplněním Rothbardovy teorie), ale všeobecně považuji welfare economics za "joke". Koncept demonstrovaných preferencí je skvělý a ex ante Ale to rozhodně není jediný, ba dokonce ani hlavní argument, ve prospěch svobodného trhu. Stringham cituje Rothbarda:
(...)

Proto taky Rothbard nepřikládal velkou váhu tomuhle argumentu ve prospěch svobodného trhu, ale založil svoji obhajobu svobodného trhu na etických argumentech.


To ano, ale mám za to, že jeho etické argumenty jsou ještě méně uspokojivější obhajobou svobodného trhu než Misesova verze utilitarismu. Vždyť by se člověk třeba takovou "Etiku svobody" vyloženě styděl dát do ruky někomu, kdo klasickým liberálem ještě není (liberál, i když třeba s Rothbardovými závěry tam či onde nesouhlasí, aspoň není šokován a nebude považovat autora za totálního blázna ;D) . ;)

A ještě jeden citát: the free market always benefits every participant, and it maximizes social utility ex ante; it also tends to do so ex post, since it works for the rapid conversion of anticipations into realizations" ( Rothbard, MES, 1073)

Tvrzení, že ex ante užitek se obvykle promítá i do ex post užitku, není praxeologické, ale ryze empirické (vyplývá ze zkušenosti). A tím spíše to platí o tvrzení, že dochází k "rapid conversion of anticipations into realizations".

Rothbard se tu spoléhá hlavně na to, že spotřebitel po zakoupení ihned dostává zpětnou vazbu, tj. může na základně osobní zkušenosti posoudit, zda se mu dobrovolná směna vyplatila, anebo zda udělal chybu.

Dejme tomu, že tomu tak je; ale protože je praxeologická teorie racionality ryze formální, je plně slučitelná např. i s následujícím scénářem:

Spotřebitel po každé dobrovolné směně dostane zpětnou vazbu, že učinil chybu (tj. jeho blahobyt se ve skutečnosti snížil), nicméně tato zpětná vazba mu nijak nepomůže v tom, aby se při příští příležitost rozhodl lépe - takže si opět vybere špatné zboží, které jeho blahobyt znovu sníží. atd. atd. - neustále dokola. ;)

Jinými slovy, bez určitých (implicitních / zamlčených) předpokladů o tom, jak dobře se lidé v praxi rozhodují a jak dobře jsou schopni se poučit z chyb, nemůžeš k tomuhle citovanému Rothbardovu závěru dospět.

A zdrojem tohoto předpokladu může být jen zkušenost, tj. empirické pozorování včetně introspekce.

U mnohých výrobků a služeb navíc tahle zpětná vazba přichází až po mnoha letech či desetiletích. Např. soukromé penzijní spoření na svobodném trhu: uzvařu smlouvu ve 25 letech, za 20 let penzijní fond zkrachuje, přijdu o podstatnou část úspor ... a když teď uzavřu smlouvu s jiným penzijním fondem, tak se mi úspory již nerozmnoží ani zdaleka do takové míry, jako kdybych měl před těmi šťastnější ruku s výběrem penzijního fondu (viz složené úročení).

Nebo třeba kouření - začnu kouřit v 15 letech a zpětnou vazbu v podobě zdravotních potíží, popř. rakoviny, dostanu (obvykle) nejdřív až za několik desetiletí.

Ale jak říkám, to, že se neprodukuje urč. množství konkrétního statku, než by tomu bylo v nějakém nedosažitelném equilibriu, není v žádném případě základem pro tvrzení, že je třeba to řešit.

Souhlas za předpokladu, že výrok "základem pro tvrzení, že je třeba to řešit", změníme na "dostatečným důvodem pro tvrzení, že je třeba to řešit".


Ad dovětek - ohledně bankovnictví ti moc neřeknu, protože tuhle oblast moc neznám. Na druhou stranu co říkáš na práci P.G. Kleina v oblasti podnikatelství/teorii firmy?


No, tak to máme přesně opačně, protože já zase moc neznám tuhle oblast teorie firmy. ;) Ale to, co jsem od Petera Kleina četl, mi připadá dobré, ale není to podle mě nějaký typický praxeolog ... od mainstreamového pojetí tohoto specializovaného oboru se asi odlišuje hlavně tím, že větší měrou klade důraz na rakouská témata (rozptýlené informace, heterogenní kapitál, ekonomická kalkulace atd.).

Matěj Šuster

Re: Shrnutí a několik závěrečných otázek

Uživatel Notaras napsal:

Ad 1) V čem by jsi chtěl škodlivost státních intervencí kvantitativně vyjádřit? V penězích? Co když je to třeba zákaz kouření? Jak by jsi chtěl peněžně vyjádřit újmu? Cena dříve prodaných cigaret? Zisky výrobců (více méně pokles HDP)?

No tak zrovna kouření je dost specifické, protože argumenty pro jeho omezování / daňové zatížení jsou zčásti založeny na 1/ negativní externalitách kouření a zčásti na 2/ patenalismu, popř. "internalitách" (tj. že kuřákovo "současné Já" systematicky a výrazně podceňuje rizikovost kouření a tudíž nadměrně diskontuje újmu, kterou tím uvalí na své "budoucí Já" třeba za 40 let). ;)

Takže tady jde spíš o to se patřičně vypořádat s těmito argumenty - teoreticky i empiricky. ;)

Lepší příklad by bylo zkoumání škodlivosti vysoké míry zdanění: praxeolog - dejme tomu - může říct, že hospodářský růst je "o něco" nižší, než jaký by jinak by byl, ale nemá žádný podklad pro to, aby mohl posoudit, zda je hospodářský růst nižší třeba jen o pouhou korunu ročně (= kvantitativně zcela zanedbatelné), anebo naopak
třeba vysoká úroveň zdanění snižuje hospodářský růst v dané zemi o 1 procentní bod ročně (z 3% ročně na 2% ročně).

Empirické studie by postupně mohly praxeologovu kvantitativně extrémně neurčitou předpověď podstatně zpřesnit, tj. mohou nastínit nejpravděpobnější kvantitativní rozmezí, v němž se tenhle efekt pohybuje.


Ad 2) No to se vlastně rovná tvrzení, že existují situace, kdy spolupráci mezi dvěma lidmi zlepší, když někdo třetí vůči nim použije násilí a zároveň ani jeden z těch dvou si to nepřeje. Na rovinu, nějak si nedokážu takovou situaci představit.

Respektive může to nastat ex post, když ti dva si to neuvědomují, ale po násilném zásahu toho třetího, který je donutí zkusit spolupracovat, ti dva prozřou. Ale stejně, co když ne? Když ani expost ti dva nepovažují tu situaci za lepší... ?
Vlastně předpokládáš, že většina lidí jsou blbci a musí na ně někdo dohlížet .


No, když si moc nedovedeš představit, co třeba zcela svobodný trh s heroinem, kde je heroin několikanásobně levnější a snadno dostupný a může si jej klidně koupit i 11 leté děcko? ;)

Za předpokladu, že by to vedlo k značnému nárůstu závislosti na heroinu, tak je podle mě dost spornou otázkou, zda by nějaká forma regulovaného prodeje drog nebyla lepší.

Nebo svobodný trh s dětmi. ;) taky asi docela "hard case". ;)

Nebo nějaký normálnější příklad: státní regulace léčiv, kdy je třeba nejprve prokázat "bezpečnost" léku, než je vpuštěn na trh.

Tady si spíš myslím, že snaha firem zachovat si dobrou pověst + následná finanční újma, pokud by na trh uvedli zdravotně škodlivý lék (včetně nutnosti vyplatit odkškodnění obětem léku), byla dostatečná.

Ale nedivím, že je to v praxi velmi sporná otázka.


Ad 3) Záleží na tom, jak moc se ten užitek ex ante liší od toho užitku ex post.
Pokud jen trochu s přihlédnutím k tomu, že je člověk omylný a nikdo není vševědoucí, tak demonstrovaný užitek ex ante vypovídá dost přesně.

Pokud se však užitek ex post liší od užitku ex ante výrazně, ..trvale,.. systémově, tak to by zpochybňovalo vůbec základní předpoklad, že člověk jedná, jelikož by toho nebyl schopen, v zásadě by člověk nemohl vidět kauzalitu mezi svými činy a jejich následky.


Nezpochybňovalo by to předpoklad, že člověk jedná, zpochybňovalo by to předpoklad (či spíše závěr), že člověk jedná úspěšně, tj. dosahuje těch cílů, kterých svým jednáním dosáhnout chtěl. ;)

Ale jasně, čím více by ty chyby byly výrazné ... trvalé a systematické, tím méně by byla praxeologie užitečná byť jen jako první, hrubá aproximace k analýze trhu. ;)

Matěj Šuster

Re:

Uživatel Notaras napsal:


Problémem je frakční bankovnictví na legálním platidle. I kdyby kapitalismus trpěl exogeními šoky, které způsobují všeobecný optimismus a všeobecný pesimismus, tak nebýt frakčního bankovnictví, tak by v období exogeně způsobeného boomu musely ceny klesat a v období bustu růst. Stát provádí regulaci, která ničí cenové signály a tudíž kordinaci. Je tedy možné, že opatření, které v období bustu zvýší ceny, situaci v daném okamžiku zlepší, ale zároveň vždy přidává další špatné cenové signály. Kvantitativní ukazatele prostě potřebuje pouze regulátor, který má za cíl něco jiného, než je optimální rovnováhu.


Máš třeba delší období stabilního hospodářského růstu, takže stále více zesilují optimistické vyhlídky tržních aktérů do budoucna ("nová éra trvale rostoucí prosperity"). Optimismus jedněch živí a dále posiluje optimismus druhých. Ceny akcií a jiných finančních aktiv stále rostou, takže se lidé cítí stále bohatšími. V jistém bodě tento optimismus ztratí kontakt s realitou, nicméně ceny aktiv rostou dál, protože jednak na trh vstupují "naivní investoři", kteří si myslí, že ceny aktiv porostou i nadále, jakož i "spekulanti", kteří sice třeba předpokládají, že tenhle boom dříve nebo později musí skončit, ale očekávají, že v mezidobí na této rostoucí "bublině" bohatě vydělají, pokud se jim podaří správně odhadnout bod zvratu.

Pak jednoho dne k onomu "krachu" skutečně dojde a bude tak spektukulární, že masy lidí, kteří si předtím počínaly téměř bezstarostně a byly pod vlivem značně přehnaného optimismu, najednou přejdou z extrému do extrému a začnou si naopak počínat přehnaně opatrně a jejich vyhlídky do budoucnosti začnou být nadměrně pesimistické. ;)

Připadá mi, že apriori to není nějaký scénář vyloženě přitažený za vlasy. Mohl bys sice třeba tvrdit, že k ničemu takovému nemůže dojít, kdyby neexistovalo bankovnictví částečných rezerv, jenže:

1/ Mám za to, že existují silné argumenty ve prospěch závěru, že bankovnictví částečných rezerv by bylo dominantní formou depozitního bankovnictví i na svobodném trhu - takže by tak jako tak šlo o "tržní selhání". ;)

2/ Dokonce i kdyby bylo zavedeno bankovnictví 100% rezerv, tak by k takovému scénáři mohlo dojít, protože trh si dokáže vytvořit likvidní prostředky ("near-money") endogenně, tj. byl by si je schopen vytvořit a financovat z nich akciový či úvěrový boom i bez bankovnictví částečných rezerv.

Martin Sztefek

Re: Shrnutí a několik závěrečných otázek

Matěji, je asi zřejmé, že se ohledně Rothbardovy welfare economics neshodneme. Jenom bych doplnil, že (opět) dle mého zapomínáš na koncept demonstrovaných preferencí (i přesto, že to povahužeš za intelektuální hrůzu). Jak poškodí tržní transakce jiné strany? Tak že budou závidět nebo je podle nich transakce nemorální (např. eutanazie)? Nás nezajímá, co si někdo na svém písečku myslí. Že transakce sníží klientelu konkurentovi? Fajn, ale to bys nejprve musel prokázat, že konkurent vlastní svoje zákazníky. Podle mě je nutné rozlišovat, jak to činí Hoppe, mezi "change in the PHYSICAL INTEGRITY of anyone else´s property" a "change in the VALUE of anyone else´s property".


Tvrzení, že ex ante užitek se obvykle promítá i do ex post užitku, není praxeologické, ale ryze empirické (vyplývá ze zkušenosti). A tím spíše to platí o tvrzení, že dochází k "rapid conversion of anticipations into realizations".

Rothbard se tu spoléhá hlavně na to, že spotřebitel po zakoupení ihned dostává zpětnou vazbu, tj. může na základně osobní zkušenosti posoudit, zda se mu dobrovolná směna vyplatila, anebo zda udělal chybu.

Dejme tomu, že tomu tak je; ale protože je praxeologická teorie racionality ryze formální, je plně slučitelná např. i s následujícím scénářem:

Spotřebitel po každé dobrovolné směně dostane zpětnou vazbu, že učinil chybu (tj. jeho blahobyt se ve skutečnosti snížil), nicméně tato zpětná vazba mu nijak nepomůže v tom, aby se při příští příležitost rozhodl lépe - takže si opět vybere špatné zboží, které jeho blahobyt znovu sníží. atd. atd. - neustále dokola. ;)

Jinými slovy, bez určitých (implicitních / zamlčených) předpokladů o tom, jak dobře se lidé v praxi rozhodují a jak dobře jsou schopni se poučit z chyb, nemůžeš k tomuhle citovanému Rothbardovu závěru dospět.


Souhlasím, že to není praxeologické, ale empirické tvrzení. Ale není to, jak mylně tvrdíš, implicitní či zamlčený předpoklad. Rothbard explicitně tvrdí, že trh je konstruován tak, že chyby jsou redukovány na minimum. Takže tvůj imaginární scénář je prostě nerealistický.

Já mám trochu pocit, že si kritici praxeologie (možná i Ty?) myslí, že si praxeologickou teorii můžeš vycucat z prstu a nepotřebuješ vůbec žádné empirické poznání. To je prostě blbost a k tomu citát z Hoppeho TSC (s. 130-1):

"It seems to be of great importance to first rid oneself of the notion that aprioristic knowledge has anything to do with “innate ideas” or with “intuitive” knowledge which would not have to be discovered somehow or learned. Innate or not, intuitive or not: these are questions that concern the psychology of knowledge. In comparison, epistemology is concerned exclusively with the question of the validity of knowledge and of how to ascertain validity—and, to be sure, the problem of aprioristic knowledge is solely an epistemological one. Aprioristic knowledge can be, and in fact quite often is, very similar to empirical knowledge from a psychological point of view, in that both types of knowledge must be acquired, discovered, earned. The process of discovering aprioristic knowledge might and very often indeed seems to be even more difficult and painstaking than that of acquiring empirical knowledge, which frequently enough simply seems to press itself onto us without our having done much about it; and also, it might well be the case genetically that the acquisition of aprioristic knowledge requires one’s having previously had some sort of experience. But all this, it should be repeated, does not affect the question of the validation of knowledge, and it is precisely and exclusively in this regard that aprioristic and empirical knowledge differ categorically."


Martin:. Ale jak říkám, to, že se neprodukuje urč. množství konkrétního statku, než by tomu bylo v nějakém nedosažitelném equilibriu, není v žádném případě základem pro tvrzení, že je třeba to řešit.

Matěj:Souhlas za předpokladu, že výrok "základem pro tvrzení, že je třeba to řešit", změníme na "dostatečným důvodem pro tvrzení, že je třeba to řešit".


Já to napsal asi nepřesně. Tady se zase neshodneme. Já tvrdím, že analýza equilibria, kde neexistují podnikatelé a není v podstatě nutnost práva, je k ničemu; ty to naopak považuješ ze "cíl", kterému je vhodné se přibližovat, a to i "rozumnými intervencemi." Fajn, ale podle mě to je absolutní nesmysl. Jenom ve zkratce - problém informací (epistemologický problém), kalkulační problém, a hlavně - etický problém.

Ad dovětek - ohledně bankovnictví ti moc neřeknu, protože tuhle oblast moc neznám. Na druhou stranu co říkáš na práci P.G. Kleina v oblasti podnikatelství/teorii firmy?

Zkusím to podruhé podruhé - co jsem tak četl ohledně bankovnictví podle rakušanů, tak mě přijdou, že jsou naopak hodně napřed ve srovnání s mainstreamem. Mimo bankovnictví, myslím, že by prospělo, kdyby celý mainstream přestal vymýšlet jakékoliv krávoviny a přečetl si Human Action (aspon 2x). :-D


Matěj Šuster

Re: Shrnutí a několik závěrečných otázek

Uživatel Martin Sztefek napsal:

Matěji, je asi zřejmé, že se ohledně Rothbardovy welfare economics neshodneme. Jenom bych doplnil, že (opět) dle mého zapomínáš na koncept demonstrovaných preferencí (i přesto, že to povahužeš za intelektuální hrůzu). Jak poškodí tržní transakce jiné strany? Tak že budou závidět nebo je podle nich transakce nemorální (např. eutanazie)? Nás nezajímá, co si někdo na svém písečku myslí. Že transakce sníží klientelu konkurentovi? Fajn, ale to bys nejprve musel prokázat, že konkurent vlastní svoje zákazníky. Podle mě je nutné rozlišovat, jak to činí Hoppe, mezi "change in the PHYSICAL INTEGRITY of anyone else´s property" a "change in the VALUE of anyone else´s property".

Šmarjá, na to, abych řekl, že prakticky každá změna na trhu (přinejmenším z krátkodobého pohledu) zvyšuje blahobyt jedné skupiny osob a snižuje blahobyt jiné skupiny osob (v porovnání se stavem, kdyby k této změně nedošlo), přece nepotřebuju "demonstrované preference", ale bohatě tu stačí logika a zdravý rozum.

Příklad:
Otevřu si nový obchod s potravinami ve stejné ulici, kde už existuje jiný obchod s potravinami. Do té míry, do jaké u mě začnou nakupovat lidé, kteří by předtím nakupovali v onom druhém obchodě, je jasné:

1/ Situace některých osob se zlepšila (řekněme: blahobyt můj a těch, kdo začali nakupovat u mě místo u konkurenta)

2/ Situace jiných osob se zhoršila (minimálně majitele toho původního obchodu, jemuž jsem přetáhl část klientely).

Já samozřejmě souhlasím s tím, že tohle není ETICKY relevantní újma (viz Hoppe), nicméně těžko lze popírat, že některým lidem se blahobyt zvyšuje a jiným (aspoň krátkodobě) snižuje.

Dokonce můžeme říct, že když kvůli mimořádné úspěšnosti nového konkurenta zkrachuji, můžeme si být daleko více jisti, že se můj skutečný (ex post) blahobyt snížil, než si může být a priori jisti tím, že u té či oné dobrovolné směny se ex ante užitek promítne i do ex post užitku. A z hlediska lidského blahobytu je navíc jednoznačně důležitější skutečný (ex post) subjektivní užitek, než to, jaký užitek pouze očekávám. ;)

Jinými slovy, pokud bereme nepřípustnost "mezisobního srovnání užitku" vážně, tak potom u žádné změny, díky níž jedna skupina získává a druhá skupina ztrácí, nemůžeme říct, zda zvyšuje blahobyt, nebo ne. A to bez ohledu, zda k takové změně došlo v rámci dobrovolných směn na trhu, nebo v důsledku státní regulace.

Btw, Rothbard se s touto otázkou vůbec nevypořádává, zabývá se tam jen "argumentem závisti" třetích stran a tvrdí, že závist nejde jednáním demonstrovat navenek, a proto je irelevantní.

Nicméně to, že v důsledku skoro všech tržních změn dochází ke změně relativního příjmu různých osob (jedněm se zvyšuje, jiným snižuje), přece plyne přímo z logiky věci.






Souhlasím, že to není praxeologické, ale empirické tvrzení. Ale není to, jak mylně tvrdíš, implicitní či zamlčený předpoklad. Rothbard explicitně tvrdí, že trh je konstruován tak, že chyby jsou redukovány na minimum. Takže tvůj imaginární scénář je prostě nerealistický.

Já mám trochu pocit, že si kritici praxeologie (možná i Ty?) myslí, že si praxeologickou teorii můžeš vycucat z prstu a nepotřebuješ vůbec žádné empirické poznání. To je prostě blbost a k tomu citát z Hoppeho TSC (s. 130-1):


No, Rothbard sám to tak popsuje = stačí "axiom jednání" a několik podpůrných empirických předpokladů typu "disutility of labor". ;) Mezi těmito pomocnými empirickými předpoklady neuvádí předpoklad, že spotřebitelé mají vysokou schopnost rozeznat kvalitní a méně kvalitní výrobek a jsou schopni se rychle poučit z chyb.

Ad.:
"Rothbard explicitně tvrdí, že trh je konstruován tak, že chyby jsou redukovány na minimum."

Ano, to TVRDÍ. Ale co to znamená "minimum"? Chyby jsou redukovány na tak nízkou úroveň, že další redukce chyb by se jednajícím osobám již ani nevyplatila?

Myslíš si, že třeba v oblasti finančních produktů jsou spotřebitelé již natolik sofistikovaní, že jsou jejich chyby redukovány na minimum (ať už to znamená cokoliv)?

Já to napsal asi nepřesně. Tady se zase neshodneme. Já tvrdím, že analýza equilibria, kde neexistují podnikatelé a není v podstatě nutnost práva, je k ničemu; ty to naopak považuješ ze "cíl", kterému je vhodné se přibližovat, a to i "rozumnými intervencemi." Fajn, ale podle mě to je absolutní nesmysl. Jenom ve zkratce - problém informací (epistemologický problém), kalkulační problém, a hlavně - etický problém.

Tak podle mě pokud empiricky zjištíš, že továrny uvalují na ostatní ve značném množství negativní externality (např. proto, že individuální, soukromé vymáhání vlastnických práv je v této oblasti velmi neúčinné), tak víš, že čistě z ekonomického hlediska bys zlepšil situaci tím, že ty negativní externality omezíš.

A když se budeš držet patřičně konzervativního odhadu, tak je poměrně solidní šance, že velikost těch negativních externalit "nepřestřelíš". ;) V tomhle směru to je dokonce možná i menší epistemologický problém, než když firma zvažuje, zda má učinit rozsáhlou investici, která se jí vyplatí, jenž když správně odhadne budoucí poptávku spotřebitelů během příštích 15 let. ;)




Zkusím to podruhé podruhé - co jsem tak četl ohledně bankovnictví podle rakušanů, tak mě přijdou, že jsou naopak hodně napřed ve srovnání s mainstreamem. Mimo bankovnictví, myslím, že by prospělo, kdyby celý mainstream přestal vymýšlet jakékoliv krávoviny a přečetl si Human Action (aspon 2x). :-D


Kteří rakušané? Selgin, White, Schuler asi ano (svobodné bankovnictví a vůbec protržní pohled na problematiku peněz).

Naopak ten praxeologický tábor, který si myslí, že ze všeho nejlepší by bylo zavedení 100% zlatého standardu ... tam by bylo zapotřebí hodně výrazně ubrat na rétorice a etické stránce věci a naopak přidat na teorii a hlavně empirii.

Notaras

Re:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

Uživatel Notaras napsal:

...

Máš třeba delší období stabilního hospodářského růstu, takže stále více zesilují optimistické vyhlídky tržních aktérů do budoucna ("nová éra trvale rostoucí prosperity"). Optimismus jedněch živí a .................
......
Připadá mi, že apriori to není nějaký scénář vyloženě přitažený za vlasy. Mohl bys sice třeba tvrdit, že k ničemu takovému nemůže dojít, kdyby neexistovalo bankovnictví částečných rezerv, jenže:

1/ Mám za to, že existují silné argumenty ve prospěch závěru, že bankovnictví částečných rezerv by bylo dominantní formou depozitního bankovnictví i na svobodném trhu - takže by tak jako tak šlo o "tržní selhání". ;)

2/ Dokonce i kdyby bylo zavedeno bankovnictví 100% rezerv, tak by k takovému scénáři mohlo dojít, protože trh si dokáže vytvořit likvidní prostředky ("near-money") endogenně, tj. byl by si je schopen vytvořit a financovat z nich akciový či úvěrový boom i bez bankovnictví částečných rezerv.


Samozřejmě, že k takovému scénáři může dojít, ale
1)frakční bankovnictví všechny tendence z tohohle scénáře posiluje.
2)ztráty by nesli banky i vkladatelé
3)předpokládáš, že aktéři na svobodném trhu jako celek budou méně úspěšní v předpovědi, než regulátor. Kdyby existoval někdo, kdo dokáže tak přesně jako regulátor odhadnout, že je trh příliš optimistický, nebo příliš pesimistický, měl by jedinečnou příležitost vydělat na tom a jeho činnost by právě působila proti všeobecnému pesimismu nebo optimismu.
Kdyby někdo takový existoval, mohl by ho stát najmout a nechat ho dělat regulaci, nenásilně, ale naopak způsobem, na kterém by stát ještě vydělal.

Jinými slovy, pokud skutečně existuje situace, kterou popisuješ a stát ji skutečně je schopen identifikovat, tak je taky schopen jí zabránit efektivněji bez užití násilí.

Notaras

Re: Shrnutí a několik závěrečných otázek

Uživatel Matěj Šuster napsal:

Lepší příklad by bylo zkoumání škodlivosti vysoké míry zdanění: praxeolog - dejme tomu - může říct, že hospodářský růst je "o něco" nižší, než jaký by jinak by byl, ale nemá žádný podklad pro to, aby mohl posoudit, zda je hospodářský růst nižší třeba jen o pouhou korunu ročně (= kvantitativně zcela zanedbatelné), anebo naopak
třeba vysoká úroveň zdanění snižuje hospodářský růst v dané zemi o 1 procentní bod ročně (z 3% ročně na 2% ročně).

Empirické studie by postupně mohly praxeologovu kvantitativně extrémně neurčitou předpověď podstatně zpřesnit, tj. mohou nastínit nejpravděpobnější kvantitativní rozmezí, v němž se tenhle efekt pohybuje.


Ano, pro liberála je praxeologie dostačující, jelikož ví, že produkce je nižší, než optimální a násilnou redistribuci neschvaluje jako takovou, takže zdanění může vše jen zhoršit.

Pro toho, kdo chce něco někomu sebrat prostřednictvím zdanění, je empirická studie nepostradatelná, jelikož chce zjistit, zda tím že někoho zdaní se nepoškodí více, než kolik zdaněním získává.

Ano souhlasím ve smyslu, že z pohledu jednotlivce, nebo nějaké skupiny je třeba zkoumat kvantitativní dopady, ale z pohledu společnosti jako celku (jako třeba zjišťování společensky optimální výše daní) je to nesmysl (nic takového jako optimální výše daní z pohledu celé společnosti nemůže existovat - pouze z pohledu nějaké části).


Notaras napasal:

Pokud se však užitek ex post liší od užitku ex ante výrazně, ..trvale,.. systémově, tak to by zpochybňovalo vůbec základní předpoklad, že člověk jedná, jelikož by toho nebyl schopen, v zásadě by člověk nemohl vidět kauzalitu mezi svými činy a jejich následky.

Matěj Šuster napsal:
Nezpochybňovalo by to předpoklad, že člověk jedná, zpochybňovalo by to předpoklad (či spíše závěr), že člověk jedná úspěšně, tj. dosahuje těch cílů, kterých svým jednáním dosáhnout chtěl. ;)


Zpochybňovalo by to, že člověk vůbec jedná. Bez toho, aby si člověk dokázal spojit příčinu a následek, by nemohl jednat, neviděl by možnost jak zlepšit svoji situaci. Dejme tomu, že by mohl pracovat, ale v zásadě by zcela náhodně vybíral způsob práce a náhodně by dosahoval zlepšení nebo zhoršení svého stavu. Člověk může jednat, jen v situaci, kdy je alespoň schopen se učit - postupně získat informaci, o tom které jednání povede k jakému užitku, pokud by toho nebyl schopen, nemohl vidět ve své činnosti účel, nejednal by.


No, když si moc nedovedeš představit, co třeba zcela svobodný trh s heroinem, kde je heroin několikanásobně levnější a snadno dostupný a může si jej klidně koupit i 11 leté děcko? ;)

Za předpokladu, že by to vedlo k značnému nárůstu závislosti na heroinu, tak je podle mě dost spornou otázkou, zda by nějaká forma regulovaného prodeje drog nebyla lepší.

Nebo svobodný trh s dětmi. ;) taky asi docela "hard case". ;)

Nebo nějaký normálnější příklad: státní regulace léčiv, kdy je třeba nejprve prokázat "bezpečnost" léku, než je vpuštěn na trh.


Ve všech případech, které uvádíš je rozdíl mezi regulací- zákazem té činosti jako takové - a mezi aktivitou některých lidí, kteří ji považují za agresi.
Zatímco prodej drog dětem si někdo jako agresi vykládat může (prodej jedovaté- škodlivé látky, někomu kdo si toho není vědom), prodej neschváleného léku může být agresí jen těžko. Opět předpoklá dáš u dospělých lidí takovou míru nesvéprávnosti, že nejen že nejsou schopní posoudit riziko svých činů, ale ani nejsou schopní se sami aktivně poradit s někým, kdo toho schopen je.
Takže efekt státní regulace je, že někomu zakážeš zlepšit svůj stav, a jinak redistribuuješ náklady na snížení rizika agrese protistrany od těch kteří to chtějí k těm co o to nemají zájem.

Tomas Lengyel

Re:

Uživatel Notaras napsal:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

...
Jinými slovy, pokud skutečně existuje situace, kterou popisuješ a stát ji skutečně je schopen identifikovat, tak je taky schopen jí zabránit efektivněji bez užití násilí.

nemas pocit, ze pokladas nasilie vcelku neopravnene za neefektivne?

Martin Sztefek

Re:

Uživatel Tomas Lengyel napsal:

Uživatel Notaras napsal:

...
nemas pocit, ze pokladas nasilie vcelku neopravnene za neefektivne?


Ve vztahu k čemu? Já to prostě musím zopakovat, ale EFEKTIVNOST JE RELATIVNÍ KONCEPT. Vždycky musíš říct, že něco je efektivní ve vztahu k nějakému cíli. Pokud si dáš jako cíl nějaké ekvilibrium, pak ano, násilí může být efektivní. Ale koho to sakra zajímá? Abys mohl argumentovat efektivností, musíš nejprve odpovědět na otázku, jaký cíl kterého jednotlivce se má sledovat. A to je etická otázka, nikoliv ekonomická.

Martin Sztefek

Re: Shrnutí a několik závěrečných otázek

Uživatel Matěj Šuster napsal:

Btw, Rothbard se s touto otázkou vůbec nevypořádává, zabývá se tam jen "argumentem závisti" třetích stran a tvrdí, že závist nejde jednáním demonstrovat navenek, a proto je irelevantní.

Nicméně to, že v důsledku skoro všech tržních změn dochází ke změně relativního příjmu různých osob (jedněm se zvyšuje, jiným snižuje), přece plyne přímo z logiky věci.


Tak jasně, souhlasím, že to může vést ke snížení jejich příjmů. Ale jak říkám - u st. intervence nejsi schopen zjistit ex ante, že povede k zvýšení a už vůbec ne, zda vůbec došlo ex post ke zvýšení. Naproti tomu praxeologicky lze říct, že volný trh ex ante vede ke zvýšení, a empiricky, že tomu tak často je.

No, Rothbard sám to tak popsuje = stačí "axiom jednání" a několik podpůrných empirických předpokladů typu "disutility of labor". ;) Mezi těmito pomocnými empirickými předpoklady neuvádí předpoklad, že spotřebitelé mají vysokou schopnost rozeznat kvalitní a méně kvalitní výrobek a jsou schopni se rychle poučit z chyb.

Ad.:
"Rothbard explicitně tvrdí, že trh je konstruován tak, že chyby jsou redukovány na minimum."

Ano, to TVRDÍ. Ale co to znamená "minimum"? Chyby jsou redukovány na tak nízkou úroveň, že další redukce chyb by se jednajícím osobám již ani nevyplatila?

Myslíš si, že třeba v oblasti finančních produktů jsou spotřebitelé již natolik sofistikovaní, že jsou jejich chyby redukovány na minimum (ať už to znamená cokoliv)?


Ano, je pravda, že Rothbard neuvádí ten předpoklad o poučení se z chyb mezi těmi 4 pomocnými empirickými předpoklady, ale uvádí jej na jiném místě, když hovoří o "nepřímých důsledcích" trhu či intervencí (MES, 1069)

A nevím, co je to "minimum chyb." Podle mě to není ani nutné znát.

Ad finanční oblast - těžko říct, protože ta oblast je natolik přeregulována, že bych skoro tvrdil, že lidé se spoléhají na to, že to stát za ně nějak vyřeší. A mnoho problémů je také způsobeno tím, že se banky a jiné fin. instituce snaží vyhnout různým podmínkám, resp. vydělat si na náklady spojené s implementací různých zákazů apod.

Tak podle mě pokud empiricky zjištíš, že továrny uvalují na ostatní ve značném množství negativní externality (např. proto, že individuální, soukromé vymáhání vlastnických práv je v této oblasti velmi neúčinné), tak víš, že čistě z ekonomického hlediska bys zlepšil situaci tím, že ty negativní externality omezíš.

A když se budeš držet patřičně konzervativního odhadu, tak je poměrně solidní šance, že velikost těch negativních externalit "nepřestřelíš". ;) V tomhle směru to je dokonce možná i menší epistemologický problém, než když firma zvažuje, zda má učinit rozsáhlou investici, která se jí vyplatí, jenž když správně odhadne budoucí poptávku spotřebitelů během příštích 15 let. ;)


Příklad: Kouř z vodní dýmky jde z jednoho pokoje do druhého. Je to negativní externalita? Ex ante nemůžeš říct, že něco je negativní či pozitivní externalita. Totéž vysoké školství? Často se tvrdí, vysoké školství jsou pozitivní externalitou, neboť produkují inteligentní lidi a to v konečném důsledku zlepšuje hospodářskou situaci země. No ale co když VŠ začne najednou produkovat marxisty-leninisty. Pak je to rázem negativní externalita (alespon pro liberály).

V případě kouře se jednoduše začne soused bránit tím, že se dovolá vlastnických práv. A soud rozhodne, zda došlo k porušení vlastnických práv nebo ne. Problem solved.

Ale v situaci, kdy právo nechrání vlastnická práva a někdo mi chce namluvit, že bylo "efektivní" či "optimální" z OBECNÉHO hlediska NEHLEDĚ na KONKRÉTNÍ JEDNOTLIVCE, pak si jednoduše pořídím zbraň a toho souseda odprásknu.


Kteří rakušané? Selgin, White, Schuler asi ano (svobodné bankovnictví a vůbec protržní pohled na problematiku peněz).

Naopak ten praxeologický tábor, který si myslí, že ze všeho nejlepší by bylo zavedení 100% zlatého standardu ... tam by bylo zapotřebí hodně výrazně ubrat na rétorice a etické stránce věci a naopak přidat na teorii a hlavně empirii.


Tak Selgin a spol. se liší od lidí kolem Mises institute pouze v tom, zda je FRB ok i v případě, že je tam full disclosure. Ale oba tábory jsou proti centrálnímu bankovnictví. A oba jsou pro nějaké to krytí. To je můj dojem, ale jak říkám, nemám konkrétní přehled o tom, co kdo říká.

Jinak co tak čtu diskuze, tak jsou někteří docela zklamáni z přístupu některých lidí kolem MI k bitcoinům (Zejména Salerno a Schostak jsou prý "velkým zklamáním") Na druhou stranu Murphy, Block, Kinsella, Tucker mají k bitcoinům vztah, který jde on neutrálního postoje (Murphy, Block) k nadšencům (Tucker).

Martin Sztefek

Re:

Uživatel Martin Sztefek napsal:

Uživatel Tomas Lengyel napsal:

...

Ve vztahu k čemu? Já to prostě musím zopakovat, ale EFEKTIVNOST JE RELATIVNÍ KONCEPT. Vždycky musíš říct, že něco je efektivní ve vztahu k nějakému cíli. Pokud si dáš jako cíl nějaké ekvilibrium, pak ano, násilí může být efektivní. Ale koho to sakra zajímá? Abys mohl argumentovat efektivností, musíš nejprve odpovědět na otázku, jaký cíl kterého jednotlivce se má sledovat. A to je etická otázka, nikoliv ekonomická.


Ještě jsem zapomněl dodat, že násilí může být k nějakému cíli, ale právě u toho ekvilibria a co největšího společenského blahobytu to nejsi schopen zjistit. Ale pokud máš konečný cíl např. postavení pyramidy s co nejmenšími náklady, pak otroci mohou být jedním z řešení.

Matěj Šuster

Re:

Uživatel Notaras napsal:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

...

Samozřejmě, že k takovému scénáři může dojít, ale
1)frakční bankovnictví všechny tendence z tohohle scénáře posiluje.
2)ztráty by nesli banky i vkladatelé
3)předpokládáš, že aktéři na svobodném trhu jako celek budou méně úspěšní v předpovědi, než regulátor. Kdyby existoval někdo, kdo dokáže tak přesně jako regulátor odhadnout, že je trh příliš optimistický, nebo příliš pesimistický, měl by jedinečnou příležitost vydělat na tom a jeho činnost by právě působila proti všeobecnému pesimismu nebo optimismu.
Kdyby někdo takový existoval, mohl by ho stát najmout a nechat ho dělat regulaci, nenásilně, ale naopak způsobem, na kterém by stát ještě vydělal.

Jinými slovy, pokud skutečně existuje situace, kterou popisuješ a stát ji skutečně je schopen identifikovat, tak je taky schopen jí zabránit efektivněji bez užití násilí.


Ad. 3
Nic takového nepředpokládám, o žádných regulátorech jsem ostatně v tomhle kontextu ani nemluvil, zabýval jsem se otázkou, zda na "svobodném trhu" může docházet k opakujícím se úvěrovým a investičním cyklům i za situace, kdy neexistuje bankovnictví částečných rezerv ani centrální banka.

Tvrdil jsem, že ano, resp. že praxeologie samozřejmě nemůže a priori vyloučit, že k takovým cyklům nadměrného optimismu a nadměrného pesimismu na trhu pravidelně dochází.

Nicméně i kdyby tomu tak bylo, tak to ještě samo o sobě neznamená, že "je třeba s tím něco dělat" (přijmout ta či ona regulační opatření). Třeba neexistuje žádný praktický způsob, jak tyto cykly výrazně zmínit, aniž by to nevytvořilo ještě větší problémy / náklady.

Dále tvrdíš:

"Kdyby existoval někdo, kdo dokáže (...) odhadnout, že je trh příliš optimistický, nebo příliš pesimistický, měl by jedinečnou příležitost vydělat na tom a jeho činnost by právě působila proti všeobecnému pesimismu nebo optimismu."

Tady je problém, že i když máš za to, že se na trhu vyvinula stále sílící neudržitelná bublina (neudržitelně vysoké cena určitého finančního aktiva), ještě to neznamená, že je pro tebe výhodnější "jít proti větru" a vsadit si na pokles ceny. Potřebuješ dobře trefit načasování své investice; pokud na pokles ceny daného aktiva vsadíš příliš brzy, zruinuje tě to:
http://quoteinvestigator.com/2011/08/09/remain-solvent

"The trickiest part of putting your money into a bearish bet is the timing. You can be right that a market or sector is overvalued but wrong on the timing. That’s essentially what economist John Maynard Keynes meant when he said, “The market can stay irrational longer than you can stay solvent.” (Btw, tenhle citát podle všeho není autentický.)

Jinak řečeno, pokud máš za to, že určité cena určitého finančního aktiva je podstatně vyšší, než je jeho "fundamentální hodnota", ale zároveň předpokládáš, že převážná většina ostatních investorů očekává další růst ceny tohoto aktiva v budoucnosti a podle toho investuje, je poměrně dost složité tuhle potenciální ziskovou příležitost využít, protože netušíš, jak dlouho tahle trýní očkeávání přetrvají a budou nadále stimlovat růst ceny daného aktiva.

Dále: můžeš tvrdit, že tyhle cykly by nebyly tak silné / výrazné, nebýt bankovnictví částečných rezerv, ale za předpokladu, že GRB je samo tržní institucí (slučitelnou s libertariánskou teorií vlastnictví a smluvního práva), tak tím hůře pro trh z hlediska jeho efektivnosti. ;)

Matěj Šuster

Ostatní příspěvky

... jsem si se zájmem přečetl a časem na ně (doufám) odpovím.

Každopádně mi připadá, že pokud není teoreticky a empiricky prokázáno, že bezstátní společnost by fungovala lépe než dnešní smíšené hospodářství v České Republice, tak je každý aprioní výrok o tom, že žádná státní intervence nemůže zvýšit blahobyt - abych tak řekl - a priori velmi podezřelý až pochybný. ;)

Dosavadní studie (David Friedman, Leeson etc.) tak maximálně ukazují, že anarchie nemusí nutně vyústit ve vyložený chaos (Hobbesovský boj všech proti všem).

Notaras

Re:

Uživatel Tomas Lengyel napsal:

Uživatel Notaras napsal:

...
nemas pocit, ze pokladas nasilie vcelku neopravnene za neefektivne?


Myslel jsem tím za neefektivní ve smyslu "společenské" efektivnosti, v případě že má za cíl maximální užitek pro občany (v tom duchu šla předchozí debata).
Pokud (což je spíš skoro jisté) má vláda jiné cíle,pak může samozřejmě být efektivnější to násilí.

Tibor Mach

Re: Ostatní příspěvky

Uživatel Matěj Šuster napsal:

... jsem si se zájmem přečetl a časem na ně (doufám) odpovím.

Každopádně mi připadá, že pokud není teoreticky a empiricky prokázáno, že bezstátní společnost by fungovala lépe než dnešní smíšené hospodářství v České Republice, tak je každý aprioní výrok o tom, že žádná státní intervence nemůže zvýšit blahobyt - abych tak řekl - a priori velmi podezřelý až pochybný. ;)

Dosavadní studie (David Friedman, Leeson etc.) tak maximálně ukazují, že anarchie nemusí nutně vyústit ve vyložený chaos (Hobbesovský boj všech proti všem).



Já myslím, že přinejmenším Friedman netvrdí, že a proiri žádná státní intervence nemůže zvýšit blahobyt. Problém je, že šance, že dojde k "vhodné" intervenci je ve srovnání s šancí, že dojde k velmi "nevhodné" intervenci, téměř zanedbatelná.

Navíc v konkurenčním prostředí ochranných agentur je možné, že nějaká z plateb svých zákazníků bude financovat i nějakou intervenci. Pokud by byla taková intervence skutečně prospěšná, zákazníci by byli s výsledným stavem spokojeni a nepřešli by ke konkurenci.

Myslím, že hlavní problém státu není ani tak, že má možnost činit intervence, ale že je to monopolistická organizace. Ve chvíli, kdy musí čelit konkurenčnímu prostředí, tak se drasticky snižuje šance výskytu těch nevhodných intervencí...a pokud nějaké vhodné existují, tak se jejich šance na výskyt spíš zvýší.

Podle mě existují dva vážně (ačkoliv z mého pohledu ne dost závažné, ale rozumím tomu, když pro někoho jsou) argumenty proti anarchii:

1) dostatečná obrana proti vnějšímu nepříteli - tady mám největší pochyby, ale poslední dobou jsem řekněme mírně optimistický.

2) vyloučení kartelizace - pokud by efektivní velikost agentur byla taková, že budou existovat dvě nebo tři, tak to by to s anarchií bylo dost bledé, protože je dost velká šance, že by si ty 2 nebo 3 řekly, že krást je výhodnější a založily by společně kartel...takže stát. Pokud je efektivní velikost taková, že by jich byly desítky nebo stovky, tak je to riziko v podstatě zanedbatelné. Myslím, že je realistická spíš ta druhá varianta, protože malé místní firmy se mohou lépe adaptovat na specifické prostředí a taky jsou mnohem flexibilnější. Ale uznávám, že jsou to jen odhady.

A pak možná

3) Lidé, kteří jsou spokojeni se svou ochrannou agenturou ji časem začnou vnímat jako svůj stát (tým, tlupu...) a posléze přeroste kmenové uvažování do té míry, že se takhle časem utvoří klanová společnost lidí sdružených pod různými agenturami...netroufám si odhadovat jak je tohle realistické.

Tomas Lengyel

Re:

Uživatel Notaras napsal:

Uživatel Tomas Lengyel napsal:

...

Myslel jsem tím za neefektivní ve smyslu "společenské" efektivnosti, v případě že má za cíl maximální užitek pro občany (v tom duchu šla předchozí debata).
Pokud (což je spíš skoro jisté) má vláda jiné cíle,pak může samozřejmě být efektivnější to násilí.

Ok, existuje nejake ine ako Rothbardovske welfare (ak sa mame bavit o spolocenskej efektivnosti), ktoreho by sa dalo chytit a porovnavat podla neho? Rotbard to ma derave (demostrovanymi preferenciami pocinaje a velmi specifickym welfare konciac) - viem, dlho vykrikujem, ze napisem, dopisem, ale zatial nebola sila. Tak len otazka, ci existuje aj ine kriterium.
Tiez by som upozornil na to, ze jednoduche prehlasenie nasilia za neprirodzene tiez velmi neobstoji
přidat komentář zpět na článek

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed