25. září 2013 11:05:46 | reagovat
Ivana Ebuová
Prof. Ing. Václav Průcha,CSc.
Bylo by vhodné nechat posoudit tyto článečky p.Řiháka a jejich účel odborníkům, z jejichž děl jsou opisovány. Zjistit, jestli neoprávněným použitím nedochází k zneužívání duševního vlastnictví autora. Tedy krádeži. Nepochybuji o pravosti uveřejněných textů, pochybují o účelu a souvislostech. Vytrhnutím ze souvislostí a politických i sociálních kontextů se záměrem účelového a jednostranného použití těchto "vykradených" textů.Viz. hodnocení historických publikací prof. Ing. V. Průchy, CSc.:
Karel Jech
Plodné a čtivé cifršpiónství
Veledílo o československém hospodářství
Neúnavný průkopník moderní československé hospodářské historiografie a uznávaný mezinárodní odborník, profesor pražské Vysoké školy ekonomické Václav Průcha dospěl po řadě publikovaných přípravných kroků k završení svého dávného záměru, kterým jsou dvoudílné Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918–1992. Po úspěšně hodnoceném prvním dílu, který zahrnul období 1918 až 1945 a vyšel již před pěti lety, přišel nyní na pulty podstatně obsáhlejší díl druhý o období 1945–1992.
Svým záběrem od zániku Rakousko-Uherska a zrodu Československé republiky až po naši současnost i stránkovým rozsahem (dohromady 8 kapitol na 1580 stránkách) jde o mimořádně úctyhodné dílo, vycházející z dlouholeté vědeckovýzkumné, pedagogické a ediční činnosti Průchovy Katedry hospodářských dějin VŠE v Praze. Nelze opomenout ani přípravné aktivity jejího někdejšího dokumentačně a edičně plodného kabinetu, který po roce 1969 poskytoval příležitost k odbornému působení pro několik kolegů, kteří museli nedobrovolně opustit zaměstnání. Dnes už není ostatně žádným tajemstvím, že v době totalitní zakázanosti poskytovalo Průchovo jméno s přídomkem „a kol.“ nebo „zpracováno kolektivně“ vítanou příležitost ke zveřejnění oficiálně nepovoleného textu.
To všechno představovalo dlouhodobé hledání, ve kterém se setkávalo a nezřídka kriticky střetávalo úsilí desítek vysokoškolských pedagogů, ekonomů, historiků z Prahy, Bratislavy, Ostravy či dokonce Varšavy, aspirantů i studentských vědeckých pomocných sil. Jsou za tím nespočetné celosemestrální přednáškové kursy a semináře, příprava skript a učebnic, diskuse a polemiky, příspěvky na domácích i mezinárodních konferencích, vystoupení ve sdělovacích prostředcích apod.
Společným jmenovatelem byla obětavá kolektivní spolupráce, při níž její účastníci dávali k posouzení i k případnému využití kolegům svoje vlastní poznatky a dílčí výstupy. Tak se postupně propracovávala nejen jednotlivá témata, ale i tvořila a vyzrávala celková koncepce, kterou Václav Průcha v čele realizačních týmů dovedl k výslednému edičnímu činu. V současných společenskovědních oborech, v nichž sílí spíše ambiciózní badatelský a autorský individualismus, byl právě vydaným dílem podán důkaz toho, jak cenným přínosem je tvůrčí týmová součinnost.
Seznam všech, kteří se na tvorbě podíleli, je v obou knihách spolu s autorstvím příslušných pasáží poctivě uveden. V obou dílech se tak setkáváme s Janou Geršlovou, se spolupracovníky Národohospodářské fakulty VŠE Praha Lenkou Kalinovou, Zdislavem Šulcem. a Alenou Hadrabovou a dalšími. Nelze opomenout ani koncepční a věcný přínos Alice Teichové, emeritní profesorky Univerzity East Anglia. Odborným recenzentem díla byl doc. Drahomír Jančík z FF UK v Praze. Ne všichni spoluautoři se vydání dožili. Byl to předčasně zesnulý profesor bratislavské VŠE Jozef Faltus, kterému přísluší zásluha o náročné pasáže týkající se finanční problematiky a citlivých česko-slovenských vztahů v prvním díle. Před dokončením druhého dílu zemřel profesor František Vencovský, autor textů o měnovém vývoji.
Obdobně jako při analýze předmnichovského hospodářství se autoři pasáží o poválečné době zdaleka neomezili jen na vlastní hospodářský vývoj. Za všech okolností mají v ekonomickém i obecně politickém ohledu na zřeteli provázanost národní ekonomiky a politiky se sousedními zeměmi, jmenovitě s Německem, se Sovětským svazem, Polskem a Maďarskem i se širším mezinárodním prostředím, kde v té či oné míře pokračovaly minulé tradiční vazby přerušené či deformované druhou světovou válkou nebo nově ovlivněné válkou studenou či působením socialistických experimentů.
Proto nutno ocenit i znalost četných zahraničních pramenů, umožňujících komparativní pohledy a oživujících poutavost textu.
Kniha se v maximální míře opírá o publikované úřední prameny, statistiky, vládní programové dokumenty a o vědecké elaboráty četných historiků, ekonomů, sociologů či politologů. Nově však také o archivovanou dokumentaci z provenience vládnoucí Komunistické strany Československa, jí ovládaných rezortních ministerstev a slovenských pověřenectev, plánovacích a statistických úřadů i regionálních orgánů.
Díky tomu jsou všechny údaje, poznatky a hodnocení pečlivě doloženy, a to jak v textu, tak v bohatém poznámkovém aparátu a vložených tabulkách. Průcha, který je mezi historiky a ekonomy proslulý svým „cifršpionstvím“, všechna data a hodnotící tvrzení při výsledném obsahovém, stylistickém a jazykovém sjednocováním pečlivě prověřoval.
Autorský tým vychází z ověřeného zjištění, že po světové krizi třicátých let a po druhé světové válce nastal výrazný posun evropské společnosti doleva. V této souvislosti je oprávněně citován postřeh Ferdinanda Peroutky, že by bylo lehkomyslné očekávat zvrat, když v Evropě „před sebou vidíme levý Východ i levý Západ a mezi nimi levý střed“.
Právě tak se autoři ve své koncepci ztotožnili s tím, že v poválečném ovzduší došlo k podcenění rizika nebezpečí návyku radikalismu, který vyplýval z toho, že mnozí komunisté „neprodělali potřebný přerod od opozičnosti k vládnutí“ – uměli sice bojovat za znárodnění, ale hůře zvládali správu znárodněných podniků. Zdařilá je i navazující výstižná charakteristika podstatných rysů hospodářského uspořádání v podmínkách studené války.
Čtenář ocení, že má před sebou nikoliv nudnou vysokoškolskou učebnici, nýbrž čtivou a dobře srozumitelnou historickou studii. (K jistému vybočení z metodického postupu, který je založen na kombinaci chronologického a problémového, tematického výkladu, došlo zejména ve druhé kapitole – např. s. 327 nebo 331 –, kde vyčlenění několika přeměn z časového sledu vynutilo nežádoucí návraty do minulosti a opakování již uvedených poznatků.) Na rozdíl od minulých let, kdy přednostní pozornost Průchova výzkumu směřovala do sféry průmyslové výroby, finančnictví a zahraničního obchodu, je nyní patrný výrazný posun také do zemědělství, a to jak z hlediska sociálně ekonomických přeměn v důsledku stalinsky pojaté kolektivizace, tak z hlediska jeho výrobní, technické a energetické struktury.
K nejhodnotnějším pasážím nepochybně patří výklad hospodářského mechanismu 50. a 60. let 20. století, jehož součástí jsou i přehledně uspořádané nástiny dvou ekonomických reforem (1958 a 1969), obsahující řadu poprvé publikovaných informací o názorových střetech mezi vedoucími kruhy stranického vedení a špičkovými ekonomy z vědeckých pracovišť. Jejich vyústěním byla zejména hospodářská koncepce Pražského jara, jejíž realizaci znemožnila vojenská intervence. Záslužné je i vymezení toho, co v plánování a řízení hospodářství bylo důsledkem nátlaku Moskvy, sovětských poradců či sousedních lidově demokratických partnerů a co bylo zaváděno z vlastní domácí iniciativy.
Někoho může zarazit časté zmiňování stanovisek, názorů i hodnotících postojů KSČ či KSSS a časté citace programových dokumentů, publikací nebo projevů jejich představitelů. Pozorný čtenář pozná, že nejde o ideologickou předpojatost a že autoři, vedeni snahou o co nejvěrohodnější výklad, volili vyvážený postup respektující situace, v nichž komunisté z titulu své uzurpované vedoucí úlohy vystupovali jako iniciátoři a realizátoři všech významných přeměn i reorganizací, za což také nesou před dějinami plnou (prakticky ale nepotrestanou) odpovědnost. V knize se jim dostává jak spravedlivého ocenění, pokud šlo o záslužné činy, tak i spravedlivé kritiky či odsouzení.
Velkého zadostiučinění se opodstatněně dostává ekonomovi Kurtu Rozsypalovi za jeho svědectví o přístupech k plánovitému řízení národního hospodářství a obdobně za jeho reformní myšlenkový přínos, případně objasnění důsledků začlenění ČSR do mocenské sféry SSSR s její zaostalou strukturu.
Objemná kniha neaspiruje na to, aby byla čtena od začátku až do konce v jednom zátahu. Udělá dobře ten, kdo bude v jejích encyklopedicky uspořádaných kapitolách výběrově hledat odpovědi na otázky, které ještě v nedávné době nebyly dostatečně prozkoumány, byly vytrhávány z evropského nebo i širšího mezinárodního kontextu, účelově zkreslovány, zamlžovány nebo dokonce falešně interpretovány. Čtenář se tak dozví, jak tomu bylo například s tvorbou domácích i exilových představ o budoucím hospodářském uspořádání ČSR po skončení 2. světové války, jak tyto koncepce přejímaly či negovaly model meziválečné republiky, do jaké míry se v nich odrážely východní či západní vlivy a zkušenosti, jak se později v konfrontaci s reálnou domácí skutečností formovaly názory původních partnerů a pozdějších protivníků. Čtenář najde podrobně dokumentované pasáže o možné účasti ČSR v Marshallově plánu, o genezi a průběhu studené války ve všech jejích politických, hospodářských či vojenských aspektech.
Vítaným přínosem jsou i informace o dnes již polozapomenutých alternativních řešeních a nerealizovaných projektech, např. o námětech skupiny slovenských ekonomů v čele s Eugenem Löblem na zlepšení nabídky služeb pro obyvatelstvo a obnovu tržního konkurenčního prostředí.
Uvítat nutno i dvě závěrečné kapitoly o posledních dekádách dvacátého století, v nichž autoři prokázali jak věcnou znalost problematiky, od které zatím není dostatečný odstup, tak i schopnost analyzovat dosud živé hospodářské dění v kontextu s minulým vývojem.
Popřejme zdařilému počinu Průchova autorského týmu mnoho zvídavých čtenářů i chuť a sílu do další práce!
Václav Průcha a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918–1992, 2. díl, Doplněk, Brno 2009, 1004 s., 1090 Kč.
Karel Jech (1929), doc. PhDr., CSc, je mj. editorem obsáhlé dokumentace o dekretech prezidenta republiky 1940–1945 a autorem dvou publikací o kolektivizaci zemědělství a o likvidaci soukromého hospodaření. Působil na Katedře hospodářských dějin VŠE Praha, později se podílel na vydávání samizdatových historických studií, r. 1990 byl jedním ze spoluzakladatelů Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.