Mises.cz

Mises.cz

Komentáře k článku Zničené zboží za miliardu

přidat komentář zpět na článek

Salitrník

Pár novinek

Pár novinek:

http://www.svobodny-svet.cz/6616/pekarska-a-cukrarska-vyroba-doma.html
péci cukroví pro lidi? nikdy!

http://www.svobodny-svet.cz/6615/squatteri-h-systemu.html
krize klepe asi už na dveře?

http://www.bawerk.eu/clanky/liberalismus-a-jine/svobodne-schirgiswalde.html
znovuobjevené skorolibertariánské území.

http://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/obchodni-valky-a-donald-trump.html
obchodní války D. Trumpa.

http://www.bawerk.eu/clanky/liberalismus-a-jine/nad-programem-strany-nezavislosti-ceske-republiky.html
už vás omrzeli rozhádaní Svobodní? zde je možná určití alternativa.

Alda

plýtvání

Škoda, že Urza v úvodu nedefinuje co je plýtvání. Vyjevilo by se, že se jedná o nedefinovatelný nebo subjektivní pojem. Plýtvání neexistuje (existuje pouze hospodaření s vlastním majetkem a vlastními zdroji s cílem dosažení nějakého užitku). Jinak racionalita jednání firmy Burberry je vysvětlena správně.

a je to vlastně nezbytné; neumíme-li odhadovat poptávku naprosto přesně, musíme produkovat nadbytek, abychom se vyhnuli nedostatku
Nemusíme produkovat nadbytek, u nákladného zboží (automobily) se uplatňuje zakázková výroba a nikoliv výroba na sklad. U méně trvanlivého zboží se plánuje raději nižší poptávka než nadbytek, který by se musel v případě neprodání likvidovat.

Zajímavá otázka pochopitelně zní, proč mají lidé z jednotlivých statků užitek; obecnou odpověď neznáme,
Možná může být odpovědí Misesovo: člověk se snaží v každém okamžiku dostat z méně uspokojivého stavu do více uspokojivého stavu, k čemuž využívá dostupné zdroje (statky). Statky, které lépe napomáhají k dosažení stanovených cílů tedy poskytují větší užitek.

Alda

Re: plýtvání

Pokud by bylo "plýtvání" subjektivním pojmem, potom by bylo plýtvání všechno, co autor výroku považuje za plýtvání :-)

Urza

Re: plýtvání

Plýtváním myslím suboptimální alokaci vzácných zdrojů.

TiborPospisil

Veľmi zlý príklad

Asi neexistuje horší príklad na teóriu subjektívne hodnoty, ako "hodnota" produktov luxusných značiek použitá v tomto článku. Tvrdím, že táto "hodnota" je tvorená hlavne štátnym násilím. Pretože nielen výrobcovia samotní ničia svoj prebytkový tovar. To by ku tvorbe "hodnoty" nestačilo. Tovary, konkrétne napodobeniny ničia aj štátne represívne zložky. Na základe žiadosti a v prospech štátnych korporátnych klientov - výrobcov luxusného tovaru.

Mám to snáď chápať tak, že štátne represívne zložky kriminializáciu a ničením cudzieho majetku vytvárajú hodnoty? Áno, v prospech svojich korporátnych klientov celkom určite. Ale nehovorme potom o "subjektívnej" ale skôr o fašistickej hodnote.

Hovorí sa, že
socializmus robí z bežných tovarov tovary luxusné
kým kapitalizmu robí z luxusný tovarov tovary bežnej spotreby.

Takže (v logike článku) socializmus subjektívne hodnoty vytvára, kým kapitalizmus ich ničí.

TiborPospisil

Čriepky z diskusie na FB

Ešte si dovolím niekoľko čriepkov z FB diskusie so zástancami (podľa mňa) pochybne použitého príkladu luxusného tovaru:

Vraj nie je pravda, že keby bolo možné predávať napodobeniny, že by klesla cena originálov. Že určité skupiny ľudi by si originály kupovali stále. To je ale v rozpore s názorom a konaním výrobcov luxusného tovaru. Ktorí neničia len svoju nadproduciu, ale svojimi štátnymi subkontraktormi nechávajú ničiť aj produkciu kópií. Práve s poukazom na to, že to znižuje ich zisk z predaja originálov. Že im vzniká škoda tým, že pri existencii kópií budú predávať menej originálov.

Ďalšia srandovná námietka je, že dnes sa kópia od originálu dá rozoznať. Že sa originál dá poznačiť. No technicky určite áno. Ale prakticky, teda vzhľadom na dopad na zničenie subjektívnej "hodnoty" originálu skúsme tento myšlienkový pokus:

Začnem vyrábať kópie a aby som sa vyhol obvineniu so zavádzania zákazníkov, budem ako súčasť komunikačnej kampane používať slogan: Kópie na nerozoznanie od originálu za zlomok ceny. Keďže daný tovar (povedzme kabelka) bude znakom luxusu, začnú si moje kópie kupovať aj ľudia, ktorí by si nikdy originál nekúpili. Postupne tých kabeliek budete vídať po uliciach, v Lidli, Tescu a podobne hafo.

Skutočne si myslíte, že si "boháči" budú stále kupovať originál kabelky? Aj keď pri znaleckom posudzovaní by vedeli preukázať, že oni majú originál a bezdomovkyňa pri kontajneri má kópiu?

Luxusná móda je veľmi, skutočne veľmi zlý príklad na teóriu subjektívnej hodnoty. Pretože za existujúceho stavu je táto "hodnota" dosiahnutá primárne štátnym násilím.

Urza

Re: Veľmi zlý príklad

Tohle mi připadá už trošičku únavné; na přesně tento Váš komentář jsem odpovídal už asi 10x.
To budete jako chodit všude, kde se ten článek objeví a psát pod něj totéž?

Tak znovu (a už ve zkratce):
1/ I na volném trhu se budou prodávat věci, které lidé budou kupovat jen proto, aby ukázali své bohatství; jak přesně to bude fungovat, co konkrétně to bude za věci, jakým způsobem toho docílí, toť otázka, možná úplně jinak, dost možná velice podobně (jen bez státu), ale není to příliš relevantní vzhledem ke sdělení v článku.
2/ V dnešní společnosti lze subjektivitu hodnoty ilustrovat i na tomto příkladu. I kdyby to bylo tak, jak říkáte Vy, takže by šlo jen o důsledek ochrany značek (což si nemyslím), stejně to v daném prostředí ilustuje přesně to, o čem píši.
Obávám se, že jste článek úplně nepochopil, což je OK, ale divné mi přijde, že ačkoliv jsem Vám to (a nejen já) už opakovaně vysvětlil, pořád píšete totéž. Ne ve smyslu, že byste snad naše argumenty vyvracel, ale zcela je ignorujete a pořád píšete totéž, jako kdyby nic z těch odpovědí nezaznělo.

TiborPospisil

Re: Veľmi zlý príklad

Sem som to napísal preto, aby to bolo aj priamo pod článkom, ku ktorému tá reakcia patrí.

A ja samozrejme vôbec nenamietam voči platnosti teórie subjektívnej hodnoty, tam sa zhodneme úplne. Tiež nenamietam, že na skutočne slobodnom trhu by existovali luxusné tovary, ktoré si niekto bude kupovať len a práve kvôli statusu.

Ono aj dnes by sa dali nájsť príklady z oblasti, kde slobodný trh ako-tak funguje.

Ja som len napísal a snažím sa argumentovať, že tento konkrétny príklad produktov Burberry je veľmi zle zvolený. Pretože je zo situácie, keď si výrobca pomáha fašistickými metódami. Kontrahuje štát za účelom, aby "hodnota" jeho výrobkov bola taká, ako ju chceť mať on. Výrobca, nie trh.

Urza

Re: Veľmi zlý príklad

Já myslím, že je to velice dobrý příklad; ono je totiž celkem irelevantním, zda by tohle fungovalo i na volném trhu, nebo nefungovalo, dnes to rozhodně subjektivitu hodnoty ilustruje.

TiborPospisil

Re: Veľmi zlý príklad

OK, takže štátne násilie, ničenie majetku iných "kopírovačov" teda zvyšuje/ochraňuje hodnoty presne tak, ako ničenie vlastnej nadprodukcie. Dobre vedieť :)

Alebo aký je pre účely hodnotenia účinku na "hodnotu" rozdiel medzi ničením vlastnej produkcie a štátnym ničením fejkov?

Eduard Horák

Re: Veľmi zlý príklad

Alebo aký je pre účely hodnotenia účinku na "hodnotu" rozdiel medzi ničením vlastnej produkcie a štátnym ničením fejkov?
To je přece úplně něco jiného! Stát tyto padělky ukradne a zničí jejich hodnotu nezávisle na vůli výrobce či prodávajícího. Tato hodnota mohla sloužit jak prodávajícímu v podobě tržby za zboží, tak jako zboží samotné pro kupujícího. Navíc jsou tito "ničitelé" placení z daní, takže taktéž snižují hodnotu kde čeho.
Když se ale pro zničení rozhodne výrobce či prodávající dobrovolně, hodnotu následné produkce to nijak neovlivní. Tedy z hlediska ceny pro zákazníka. Z tržního hlediska by asi neobstálo zdražit následnou produkci kvůli ušlým ziskům ze zničení produkce předešlé.

Urza

Re: Veľmi zlý príklad

Prosím, méně emocí a více čtení.
Článek tvrdí mnohem méně, než si myslíte; nebo spíše než jaký máte pocit.

TiborPospisil

Re: Veľmi zlý príklad

Ja si to čítam opakovane a čím viac čítam, tým viac mi to príde mimo.

Chcete poukázať na rozdiel medzi nákladovou a subjektívnou hodnotou. Na to je potrebný nejaký tovar, ktorého subjektívna hodnota je výrazne vyššia, ako nákladová. Zvolil ste si módny tovar, pretože sa objavila správa, že firma B. ničila produkciu (mohla si to dovoliť, pretože nákladová hodnota je zlomok subjektívnej) s cieľom udržať subjektívnu hodnotu.

Už tento predpoklad môže byť "fejk". Firma B. to mohla len takto komunikovať, možno ani nemuseli nič vo veľkom likvidovať. Sranda je, že argumetujete, že nie je až tak jednoduché kopírovať, čím však zmenšujete rozdiel medzi nákladovou a subjektívnou hodnotou.

No a ja tvrdím len to, že takýto rozdiel na normálnom trhu je skôr anomáliou. Pretože na normálnom trhu sa do veľkej medzery medzi nákladvou a subjektívnou hodnotou niekto natlačí. Samozrejme, v situácii prírodnej katastrofy sa to nestane okamžite, ale je to práve ten veľký rozdiel medzi tými hodnotami, ktorý efektívne a rýchlo pomáha.

Tvrdím teda, že nájsť reálny príklad v trhovom prostredí, kde je dlhodobo nákladová cena výrazne nižšia, ako subjektívna, nie je vôbec jednoduché.

Nesúhlasím ani s tým, že bežný ľavičiar má problém odlíšiť nákladovú od subjektívnej hodnoty a pochopiť rozdiel. Bežný ľavičiar má problém prijať už aj nákladovú hodnotu. Bežne títo ľudia abstrahujú od nákladov na vývoj, marketing, záväzky v oblasti záruky, servisu, udržiavania firmy v dobe zníženého dopytu .... Nehovoriac o tom, že ľavičiar ako náklad vôbec neuzná dane, ktoré sú s tým spojené.

Teda ako tak nad tým rozmýšľam, tento článok budem skutočne šíriť. Ako odstrašujúci príklad nezvládnutej argumentácie. Uznávam, že je to lákavé, použiť akutálne medializovanú kauzu firmy B. Akurát to proste silne nesedí. Ani fakticky, ani účelom (ľavičiari chybujú ešte dávno subjektívnou cenou).

Eduard Horák

Re: Veľmi zlý príklad

Ani nákladová ani subjektivní hodnota se nedají spočítat a arbitrárně mezi nimi dělat nějaký kvantifikovaný rozdíl. Náklady nejsou fixní, dá se s nimi různě hýbat (ideálně směrem dolů). A subjektivní hodnota není vůbec daná. Vzniká u určitého subjektu na určitém místě a v určitém čase. Mluvit o nějaké komoditě jako celku, že má nějakou subjektivní hodnotu je nesmysl.
Například obrovskou subjektivní hodnotu mívá pro někoho módní zboží, tedy to, co zrovna frčí. Ať je to kinder vajíčko, merch ze Star Wars nebo fidget spinner. Tam je dle mého opravdu velký rozdíl mezi náklady a prodejní cenou. Subjektivní je ale vždy vyšší než prodejní, jinak by k nákupu nedošlo. Nedá se ale určit apriorně. Prostě dnes bych dal za masku Darta Vadera, která stojí 1.000 třeba nanejvýš 1.200 a zítra třeba už jen 1.100. To se ale určuje v okamžiku transakce.
A jistě, zpráva o pálení vlastní produkce a všechno kolem může být do jisté míry marketingový tah. Mimochodem dobrý.
Kopírovat může kdokoliv. Když se projdete např. po bulharských plážích se stánky s oblečením, můžete si koupit tuny Lacostů a Adidasů, které jsou padělky. To ale IMHO nijak nesnižuje pro někoho subjektivní hodnotu originálu. Právě naopak! Když mají všichni padělky, je přece největší machrovina chodit v originálu.
Počítat jakýkoliv rozdíl mezi nákladovou a subjektivní hodnotou "od stolu" je nesmysl. Obě se neustále mění. Subjektivní hodnota, neboli užitek je ve Vaší argumentaci nepoužitelná fráze.
přidat komentář zpět na článek

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed