Lehce nabyl, lehce pozbyl

Jakkoliv se to může zdát neuvěřitelné, v květnu 1865 byla Marxova rodina opět bez peněz. 31. června toho roku psal Engelsovi o více peněz a prohlašoval, že zůstal dlužen v zastavárně již dva měsíce.[81] Dr. Kugelmann obdržel v říjnu dopis obsahující tato slova: „moje ekonomická situace se stala natolik špatnou, v důsledku mé dlouhé nemoci a mnoha výdajů, ke kterým jsem byl nucen, že stojím v nejbližší budoucnosti před finanční krizí, která krom přímých následků pro mě a mojí rodinu, by byla rovněž katastrofální politicky, zvláště zde v Londýně, kde si člověk musí zachovávat dekorum.“[82]

Zdá se, že buď byla Londýnská radikální společnost nakažena vážnou infekcí „buržoazní strojenosti,“ nebo se Dr. Marx nyní stýkal s lidmi z vyšších společenských kruhů. Marx dále pokračuje a táže se Kugelmanna, jestli by nevěděl o někom, kdo by mu půjčil peníze na pěti či šestiprocentní úrok, jelikož „nyní platím úrok 20 až 30 procent za malé sumy, které jsem si půjčil, ale i tak nemohu dále odříkat svým věřitelům…“[83] Marx, ekonom proletářské třídy, byl stěží rozumným hospodářem.

Co se s těmi všemi penězi stalo? Paynova biografie poskytuje klíčový kousek mozaiky. V dopisu svému strýci Lionu Philipsovi Marx oznamuje (v červnu 1864), že vydělal na burzovních spekulacích Ł400. 4. července 1864 napsal Engelsovi žádost o konečné urovnání Wolffovi pozůstalosti: „Kdybych měl ty peníze během posledních deseti dnů, dosáhl bych na burze slušného zisku. Nyní přišla doba, kdy člověk s mým důvtipem a trochou peněz může v Londýně vydělat skutečný majlant.“[84] Naneštěstí Marx zapoměl, že když někteří lidé vydělávají na burze majlant, další o něj často přicházejí. Nevíme to s jistotou, ale Marxův hráčský instinkt mohl být z velké části příčinou jeho finančního úpadku.