34. Povaha svobody

Osvícenství je vzestup člověka z nedospělosti. Vše, co je k osvícenství tohoto druhu zapotřebí, je svoboda. A tato svoboda je tou nejneškodnější: svoboda veřejně užívat rozum v přístupu ke všem záležitostem.
-Immanuel Kant (1724-1804)

[J]e zde ještě jedno a mnohem důležitější dělení, které nemá základ v žádném přirozeném či náboženském faktu, a to jest dělení lidstva na KRÁLE a PODDANÉ.
-Thomas Paine (1737-1809)

V této knize jsem se zabýval především ekonomickými přínosy svobody, to jest vyšším užitkem a prosperitou svobodné společnosti. Prosperita je však pouze vedlejší produkt svobody. Svoboda je cílem sama o sobě, přičemž prosperita je její pozitivní externalitou. Všichni lidé mají stejný biologický základ; současně však každý jedinec disponuje unikátním životem, který může naplno využít pouze on sám.

Lidé, kteří – vědomě či nevědomě – souhlasí s tím, aby jejich život kontroloval někdo jiný, snižují hodnotu vlastního života. Ať již vládcem nad naším životem má být císař, královna, prorok či poslanec, bude takový život neúplný. Ti, kteří schvalují myšlenku posluhování svrchovanému pánu, často požadují, aby takto žili i všichni ostatní. Výhoda libertariánství pak spočívá v tom, že lidé naklonění této filosofii jsou velice obtížnou kořistí pro potenciální vládce, chlubící se svou svrchovaností a autoritou nad životem druhých.

Na jednom semináři Cato Institute jsem měl tu možnost hovořit s mladou libertariánkou, která se během oběda smutně zeptala: „Proč [my libertariáni] prohráváme?“

„Myslíte, že prohráváme? Z čeho tak usuzujete?“, zeptal jsem se.

„Naše země je stále více socialistická“, odpověděla.

„A jak by dle Vás naše země měla vypadat, kdybychom vyhrávali?“ Neodpověděla. Obávám se, že daná slečna neměla představu, co vlastně v daném případě znamená vyhrát.

Svoboda není válkou, ve které musíme všechny přesvědčit a tak vyhrát. Svoboda zvítězí, když přijmete myšlenku, že jste jedinným pánem svého života; když váš život není nikomu podřízený, a naopak ničí život není podřízený vám. Když přijmete tuto myšlenku, jste osvobozeni. Vždy se najde člověk, který se bude prohlašovat za vašeho vládce; vy však budete vědět, jak se věci skutečně mají. Libertarián může v zájmu sebezáchovy platit daně Césarovi; nikdy však neuzná, že tyto peníze Césarovi právoplatně náleží.

Svoboda není, navzdory tvrzení Ronalda Reagana, křehkou věcí. Je to naopak fenomén vládnutí, jenž je na pokraji zániku; důkazy o neschopnosti moci jsou vidět dnes a denně v nesčetných politických selháních. Svoboda je naproti tomu nezdolná, jelikož je každému člověku vrozená. Nevyžaduje tak ani neutuchající ostražitost, jak se domníval Andrew Jackson.

Svoboda je stav mysli nevyžadující spoluúčast druhých.