Ludwig von Mises Institut

Mises.cz

Obžaloba duševního vlastnictví - část I.

Existují individuální práva k duševním výtvorům jedince, jako jsou vynálezy a psaná díla?

[Všechny kapitoly Obžaloby duševního vlastnictví naleznete v sekci literatura. Knihu také bude možné zakoupit v našem eshopu.]

Oficiální křest knihy proběhne na Vánočním setkání libertariánů.


PŘEDMLUVA

Ačkoliv koncept duševního vlastnictví nabírá v posledních letech především díky enormnímu rozvoji informačních technologií absurdních rozměrů, neexistuje v České republice ohledně tohoto ožehavého tématu praktický žádná veřejná diskuse. Jeden zákon rozšiřující moc hrabivých prstů ochránců duševního vlastnictví (DV) střídá druhý, legislativa vesele bují a milionové pokuty straší nejednoho uživatele internetu.

Ve chvíli kdy někdo vysloví myšlenku zrušení státem garantovaného DV, které většina veřejnosti vnímá jako posvátné právo k myšlenkám, které v moderním světě vždy bylo a být musí, jinak by Zemi patrně schvátily plameny pekelné, je v lepším případě označován za barbara a odpůrce pokroku. Jak ale brilantně a s lehkostí sobě vlastní autor ukazuje, nic nemůže být vzdálenější pravdě.

Stephan Kinsella, autor Obžaloby duševního vlastnictví, je patentový právník žijící ve Spojených státech – má tedy tu nejlepší kvalifikaci k posouzení jak teoretické tak praktické roviny DV. Mimo to je také předním členem amerického Ludwig von Mises Institute, pravidelně přednáší na Mises University a pořádá kursy na online Mises Academy.

Pamflet, který právě držíte v ruce, si klade za cíl rozvířit alespoň pár zrnek prachu usazených na zatuchlých myšlenkách glorifikujících duševní vlastnictví a podpořit argumenty všech zastánců svobody při diskusích o této chiméře – jmenovitě při poukazování na nekonzistenci, nákladnost a především protiprávnost duševního vlastnictví.

Jakub Skala

VLASTNICKÁ PRÁVA: HMATATELNÁ A NEHMATATELNÁ

Všichni libertariáni podporují vlastnická práva a shodují se, že vlastnická práva zahrnují práva k hmotnému (hmatatelnému) majetku. Do tohoto majetku spadají nemovité předměty, jako je půda a domy, a movité předměty, jako jsou např. židle, auta a hodiny. [1]

Dále všichni libertariáni podporují práva k vlastnímu tělu. Taková práva mohou být nazývána „sebevlastnictvím“, pokud člověk počítá s tím, že se vedou debaty o tom, zda může být vlastnictví vlastního těla převoditelné stejným způsobem, jako jsou převoditelná práva u přivlastnitelných (homesteadable) vnějších objektů.[2] V každém případě libertariáni univerzálně zastávají názor, že všechny hmotné vzácné zdroje – ať přivlastnitelné nebo vyrobené, movité nebo nemovité či přímo naše těla – jsou předmětem právoplatného držení či „vlastnickým právem“ konkrétního jedince.

Když se pohybujeme směrem od hmatatelných (fyzických) předmětů k nehmatatelným, celá záležitost začíná být rozmazanější. Například práva na reputaci a zákony proti vydírání se vztahují k velmi nehmotným věcem. Většina libertariánů (ne všichni) je proti zákonům proti vydírání a mnoho je i proti myšlence práva jedince na vlastní reputaci.[3] 

Diskuze se taktéž vede o konceptu duševního vlastnictví (dále DV). Existují individuální práva k duševním výtvorům jedince, jako jsou vynálezy a psaná díla? Měl by právní systém tato práva chránit? Níže shrnuji současné zákony o DV ve Spojených státech. Poté prozkoumám rozličné pohledy libertariánů na práva duševního vlastnictví a budu prezentovat to, co považují za správný pohled na DV.


[1] Autor u definic v úvodní kapitole odkazuje na zákony USA. Toho jsem chtěl čtenáře ušetřit, v případě zájmu k dohledání ve volně dostupném originále. (pozn. př.)

[2] Debata o tomto tématu je vedena o rozdílech nepřevoditelnosti s ohledem na smluvní právo, tj. můžeme „prodat“ nebo převést naše těla stejným způsobem, kterým můžeme převést tituly k přivlastněnému majetku? Pro argumenty proti převoditelnosti viz N. Stephan Kinsella: “A Theory of Contracts: Binding Promises, Title Transfer, and Inalienability” a N. Stephan Kinsella: “Inalienability and Punishment: A Reply to George Smith,“ v Journal of Libertarian Studies 14, no. 1: str. 79–93. Pro argumenty pro převoditelnost viz Walter Block: “Toward a Libertarian Theory of Inalienability: A Critique of Rothbard, Barnett, Gordon, Smith, Kinsella, and Epstein,” v Journal of Libertarian Studies 17, no. 2: str. 39–85.

[3] Pro pohled proti zákonům o vydírání viz Walter Block: “Toward a Libertarian Theory of Blackmail,“ v Journal of Libertarian Studies 15, no. 2; Walter Block: “A Libertarian Theory of Blackmail,” v Irish Jurist 33, str. 280–310; Walter Block: Defending the Undefendable, str. 53–54; Murray N. Rothbard: The Ethics of Liberty, str. 124–26; a Eric Mack, “In Defense of Blackmail,” v Philosophical Studies 41, str. 274.
Pro pohled podporující zákony proti vydírání viz Robert Nozick: Anarchy, State, and Utopia, str. 85–86; a Richard Epstein: “Blackmail, Inc.,” v University of Chicago Law Review 50,str: 553.
Pro libertariánský pohled proti zákonům o pomluvách viz Block: Defending the Undefendable, str. 50–53; a Rothbard: The Ethics of Liberty, str. 126–28; ve prospěch zákonů viz David Kelley v David Kelley vs. Nat Hentoff: Libel Laws: Pro and Con, audionahrávka.

 

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed