Mises.cz: 04. srpna 2017, Matthias Lukl, komentářů: 17
Zkusme si ale na chvíli představit, že existuje nějaký skutečný prokazatelný katastrofický následek nerespektování autorit a existují objektivní fakta proč je poslouchat a respektovat. Co potom?
Mises.cz: 22. července 2017, Matthias Lukl, komentářů: 3
My zkrátka odmítáme centralizované autoritativní systémy – Rusko, EU, Třetí říši, Sovětský svaz a další. Nezáleží na tom, jestli tato autorita omezovala více nebo méně nebo jestli u toho své občany „jen“ věznila nebo popravovala – my nechceme svět, kde někdo nutí druhému svou vůli násilím.
Mises.cz: 08. července 2017, Matthias Lukl, komentářů: 17
Chce-li tedy libertarián víc slyšet, musí pro to něco udělat.
Mises.cz: 18. května 2017, Matthias Lukl, komentářů: 4
Centrální plánovač si totiž myslí, že zkrátka všechno ví. Že ví, jaký by měl být ideální plat učitele, nebo jak nastavit regulace tak, aby byly co nejideálnější pro společenské blaho, a hlavně si myslí, že skutečně zná druhé a umí je jednoduše předvídat podle nějakého schémátka.
Mises.cz: 22. března 2017, Matthias Lukl, komentářů: 3
Věřím, že tato důvěra ve stát se postupně vytratí. Možná za padesát, možná za sto let, ale dřív nebo později se lidstvo dostane do fáze, kdy budou o dnešní době číst v knihách a kroutit hlavou nad tím, jak jsme mohli věřit v tak nelogický systém.
Mises.cz: 13. března 2017, Matthias Lukl, komentářů: 23
Ač je víra vnitřní přesvědčení, má neskutečnou sílu. Víra dovede měnit svět. Víra stála za každou revolucí, za každém povstání. Díky víře různí vládci získali moc a díky víře ji také ztratili. Lidé bojovali a umírali pro svou víru.
Mises.cz: 06. února 2017, Matthias Lukl, komentářů: 23
Libertariánská „politika“ je složitější, nenabízí rychlá instantní řešení, neslibuje nereálné, a tak se může jevit jako bezcitná a krutá. V libertariánství je však silně zakořeněná etika. Odmítání státního násilí a omezování osobní svobody je zcela kompatibilní s empatií a „lidskou tváří“.
Mises.cz: 30. ledna 2017, Matthias Lukl, komentářů: 1
Správný může být ten systém, který bere v potaz lidské nedokonalosti a počítá s nimi. Pokud jeden systém předpokládá, že se lidé rádi dělí, zatímco druhý rozumí jejich potřebně směnit zboží, pochopitelně ten první nebude úspěšný. Neplatí žádné „špatní lidé, vyměňte je za jiné“.